Číslo: 39
28.09.1998
Článků: 60
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
Mám rád koncerty, které se povedou, říká legenda Vladimír Mišík
Uh.Hradiště (PA) - Do našeho města přijela po delší době nepřekonatelná legenda českého bigbítu Vladimír Mišik. Páteční večer zpříjemnil svým vystoupením s kapelou ETC band návštěníkům klubu Mír. Ještě než velikán rocku a blues odešel na pódium, položil jsem mu pár otázek:
Zkuste si trochu zavzpomínat a prozraďte spíše mladší generaci vaše začátky v hudbě a s hudbou?
Jako malý chlapec jsem hodně četl a hudbu jen poslouchal. Žil jsem s maminkou v malé místnosti rozděleného bytu, kde bydlely ještě dvě rodiny. Neměli jsme ani gramofon. Můj první kontakt s hudbou bylo rádio. Hudbu na československé stanici jsem moc neposlouchal, za to víc mě zajímaly rozhlasové hry. Jednoho dne jsem naladil Rádio Laxemberk. Zaujala mě v něm taková křivá muzika, díky níž jsem stanici lovil čím dál častěji. Pak jsme v parku, víc než kde jinde, začali se školním sdružením napodobovat a hrát Elvise a počátky rockďnďrollu.
Jaký vliv na vás měl tehdější hudební trend a doba?
Trendů bylo víc. Maminka prodala staré rádio a koupila nové s gramofónem. Jelikož dělala na americké ambasádě, tak jsem měl příležitost proposlouchat se muzikou, která bylo pro generaci mé mámy docela dobrá. Jsem odkojený bigbandem, dixilandem, rock#n#rollem a posléze i blues. Tento mix ve mně dodneška přetrvává. Jako městské dítě mě sralo, že byl folklór tlačený komunismem a bolševismem, proto jsem k němu neměl dlouho vztah. Až jako starší chlápek jsem jel na folklórní festival do Velké nad Veličkou. Tady, v jeho domácím prostředí, jsem zjistil, že tato muzika je úžasná, obrovská, taková ryze domácí. Výslednice je to co dělám, umenšená mou dovedností.
Co považujete za své hudební mezníky a jakých úspěchů si považujete?
Mezníky byly všechny kapely, ve kterých jsem byl a úspěchy to je relativní. Mám rád koncerty, které se povedou a o to tady jde. Nepodceňuji ani nepohrdám tím, když dostaneme nějaké ocenění, ale nepovažuji je za mezníky, jen za takové pohlazení.
Jak dlouho vám zrají vaše písničky v hlavě?
To je individuální. Někdy nápad příjde během dvou minut a není k tomu co dodat, jindy se klube a člověk ho doluje. Mám-li jeden melodický úryvek tak si říkám, to je dobré, ale co k tomu okolo? Ne vždy se povede, aby výsledek byl úžasný, ale tak to je. Poslední album Město z peřin je spíše upracovanější záležitost. Z desky je cítit společné dílo celé kapely a je to taky jedna z cest.
Zdáte se být pohodový člověk, je něco, co vás dovede vyvést nebo vyvádí z míry?
Já žiji v Praze a tam je takový bordel, že se člověk ani nevyspí. Vždycky jsem jako teeaneger snil, že budu mít dole v baráku klub a že do něj budu chodit hrát. Moji kamarádi ho tam opravdu mají, ale v noci nemůžu spát. Když člověk dojede vyčerpaný z koncertu ve dvě nebo ve tři hodiny, dole je mejdan a hraje muzika, kterou nemám rád, tak to mě štve a ubíjí. A co se týká věcí kolem nás, tak třeba politická scéna. To, co provedla ODS na svých voličích je podraz, i když chápu, že z taktického hlediska je nejlepší v tom ČSSD dva roky vymáchat a pak nastoupit. Je neseriózní, že tvrdili něco jiného než udělali. To mi vadí. Nikdy jsem nebyl politik, ani když jsem byl dva roky v parlamentu.
Které věci podle vás mají v životě hodnotu ?
Žít tak, aby se člověk nemusel stydět. Pro mě má hodnotu soužití s rodinou i to co dělám. V šoubysnisu se dá leckdy docílit úspěchu penězmi, které nejsou pro mě zajimavé. S partou lidí, s kterou spolupracuji si vyšlapáváme jiné cesty. Doposud nás to zajímá, baví a drží pohromadě. Na tomto způsobu existování mi záleží.
V Hradišti jste byl několikrát. Jaké je naše město a publikum?
Teď jsem se prošel městem, tedy jen okolo náměstí, ale docela se mi líbí jak se rozšiřuje do uliček. Vždycky mě bavilo chodit do nich v Praze. Člověk zapomíná, jak byly zašlé, černé a zatemnělé, když z bývalých krámků byly dříve sklady socialistických družstev a podniků. Teď už se to začíná prosvětlovat a aktivizovat. Třeba máte tady bezvadné restaurace a nádherné knihkupectví, kde jsem ztrávil skoro hodinku. Oživuje mě, když se člověk vrací po dvou letech a najednou vidí, že se město pročisťuje a je zajímavější a zajímavější. To je jen můj turistický a povrchní pohled.
Jak vidíte svoji další hudební dráhu a co připravujete?
Snažím se, aby moje hudební dráha byla neustále přímá. Kapela aby hrála a uživila nás, protože jsme poctiví profesionálové. Připravuje novou desku. Nějaký materiál máme a od listopadu do ledna jej budeme točit ve studiu. Deska by měla vyjít někdy v květnu.
Přišli jste na Mišíkův koncert?
Jestli ano, udělali jste dobře. Výkon letité legendy byl obdivuhodný, ale i ETC band nezklamal. V klubu Mír Vladimír Mišík vystoupil tradičně v zádech s kytaristy Pavlem Skálou, Standou Kubešem, violončelistou Olinem Nejzechlebou, už rok působícím basistou Jiřím Veselým a bubeníkem Standou Zelenkou, který do ETC bandu přišel teprve před třemi týdny. Sálem zněly ty nejlepší skladby z Mišíkova působení na hudební dráze. Dobré víno a jedinečná atmosféra přispěla k pohodovému koncertu, z něhož se publiku nechtělo odejít. Až skladbou Gambrinus a slovy: Tož tedy, vám velmi moc děkuji a teď všichni na bar! se Mišík rozloučil s hradištskými příznivci. |
|
Červená ještěrka pomohla 1.5 milionem
Veselí n.Moravou (GalH) - Ve středu večer 23.září proběhla v jednom z mnoha povodněmi postižených měst na Moravě Veselí nad Moravou dobročinná akce nazvaná Mám život a naději - aneb Červená ještěrka - podruhé. Cílem této akce bylo nashromáždit co možná největší finanční obnos, který je určen na pomoc občanům zatopené Milokoště k výstavbě nových rodinných domků. Sledovat tento koncert a přispět mohl každý, kdo si téhož dne ve 20.15 hodin pustil televizi, neboť se vysílal v přímém přenosu. Mezi účastníky byli mimo jiné i J. Pavlica a Hradišťan, H.a P. Ulrychovi se sk. Javory, V. Bílá se sk. Kale, Horňácká cim.muzika M. Hrbáče, cim. muzika Radošov a za jednotlivce M. Donutil, J. Schmitzer, B. Polívka, prof. T. Halík a další.
Celou akci připravil a scénář napsal B. Rychlík a zcela osobitě ji moderoval A. Goldflam, kterého jsem se záhy po skončení celého koncertu, při kterém se od dobrých lidí vybralo kolem 1.5 mil.korun, zeptala: Myslíte si, že pořádání takových dobročinných koncertů, které by měly pomoci záplavami postiženým lidem, má smysl? Vždyť se vybralo pouze 1.5 milionu a je potřeba více jak 16 miliónů? Myslím si, že to smysl má, jinak bych tento pořad jistě nemoderoval. V takovém případě je každý milion dobrý, byť by byl jen jeden. To máš hned jeden rodinný domek. A to má zase pan Goldflam pravdu. |
|
Otázka tohoto týdne
Myslíte si, že mají dobročinné akce pořádané na pomoc záplavami zatopeným lidem smysl?
Mgr.David Pavlíček, tanečník, choreograf a vedoucí Kunovjanu, moderátor folklórních akcí, učitel.
Myslím si, že ano. S dobročinnými akcemi souhlasím, pokud peníze, které se na těchto akcích vyberou, jdou skutečně k těm správným lidem. A pokud se tak děje, je to hrozně fajn. Ale chápu, že spousta lidí už tomu nevěří, protože proběhly i jiné dobročinné akce, které byly hodně medializovány a nikdo přesně neví, kam peníze přišly. V současné době se s dobročinnými akcemi doslova roztrhl pytel a člověk musí opravdu velmi pečlivě vážit a vybírat, kam své peníze pošle a pokud je opravdu chce poslat, tak musí být lépe informovaný. Já sám se dobročinných akcí pořádaných na pomoc zatopeným lidem aktivně zúčastňuji. Asi před třemi měsíci to byla dobročinná akce na pomoc zatopeným občanům v Milokošti a ještě před tím ve St. Městě.
MUDr.Zdenka Sedláčková, lékařka na rehabilitačním oddělení nemocnice v Uh.Hradišti.
Dobročinný je složeninou slov dobrý a činný, takže by tyto dobročinné akce měly být činěny a měly by být dobré. Jen je zásadní chybou, že člověk nemá mnohdy možnost kontroly, kam a komu jeho v dobrém úmyslu poslané peníze opravdu jdou. Jistě je to velmi pěkné, když jeden druhému pomáhá, tedy určitý projev solidarity. Člověk si pořád myslí, že se ho to netýká, ale jakmile ho něco opravdu osobně postihne, vnímá celou situaci zcela jinak a daleko citlivěji. Mě povodně přímo zasáhly a je mi velmi líto, že jsou mezi námi i tací, kteří dovedou v takových krizových situacích, kdy se projevují opravdové charaktery jednotlivých lidí, využít všeho pouze pro vlastní obohacení. Co nám asi nyní zbývá? Nechci, aby to znělo jako klišé, ale vážit si víc přírody. Neměli bychom být tak pyšnými pány tvorstva, jelikož příroda je daleko mocnější a dokázala nám to. |
|
Ve městě Kunovice se pořádaly hody s právem
Kunovice (GalH) - Václavské hody letos proběhly již ve městě Kunovice, nikoli v obci. Po více jak dvouhodinové hodové obchůzce, při které 14 párů krojovaných šlo pro mladšího stárka Odru Trojka, mladší stárku Vlaďku Smutkovou a poté pro staršího stárka Roberta Nováka a starší stárku Hedviku Podškubkovou, údílel pan starosta Jiří Deml na náměstíčku před úřadem hodovníkům právo pořádat hody. 460 let stará tradice udílení práva obcí Kunovice letošním rokem přešla na udílení práva městem Kunovice. Po přečtení sedmi hodových artikulí, ze kterých vybíráme čtvrtou artikuli: Veselte sa a hodů si užijte, ale sa u muziky nervěte a nebijte, celé předávání pan starosta zakončil slovy: Chaso, hody s právem sů vaše. Podívat se na tuto velkou událost v historii Kunovic přišly stovky lidí a k popíjení kvalitního burčáčku jim příjemně hrála cimbálová muzika Kunovjané.
Po veškerém veselí, popíjení a juchání jsme si se staršími stárky našli tišší kout a zeptala jsem se jich, co by oni osobně přáli městu Kunovice do budoucna? Starší stárka:Já bych přála městu Kunovice, aby v těchto hodových zvycích dále pokračovalo i přes to, že se tyto zvyky udržují více v obcích než ve městech. Aby také více mladých lidí uznávalo tyto hodové zvyky a tančilo, protože je to nádherný pocit, hlavně když vidíte, kolik lidí se na to chodí dívat. Přála bych městu, aby v něm tančilo hody ne čtrnáct, ale dvacet párů krojovaných a aby bylo stále tak pěkně udržováno, jako je doposud.
Starší stárek: K tomuto v podstatě není co dodat, jen chci říct, že ačkoli tančím již po páté, letos to byly nejkrásnější hody. |
|
Co se bude ještě letos všechno nosit
Uh. Hradiště (Mac) - Znáte již nové módní trendy pro jaro/léto ď99 ? Víte, co se bude nosit tuto zimu? Že ne, tak to jste jistě nenavštívili velkou módní přehlídku OP Prostějov Profashion. Aktuální nabídkou pro nadcházející sezónu je zcela nová kolekce uváděna na trh pod názvem WAW (oblečení pro aktivní lidi, ve kterém se cítí dobře a pohodlně). Kolekce obsahovala komplexní nabídku dámských a pánských bund, kabátků, sak, vest, kalhot úzkého cigaretového střihu a další nezbytné součásti našeho šatníku. Nabídka exklusivního jeansového oblečení značky William & Delvin s pestrým jeans programem pro děti doplnila široký sortiment výrobků.
Jednoduchý a elegantní styl pro ženu s výrazným sklonem k individualismu zaručující pohodlí a komfort nabízela další řada OP Prostějov.
Pánská luxusní značka 1491 Profashion slibuje nejvyšší kvalitu řemeslného zpracování a špičkovou technologii. Pánská saka, obleky ve všech střihových variantách, pánské bavlněné a vlněné pláště v prodloužené délce se staly skutečnou pastvou pro oči. Ukázka dámského a pánského oblečení pro jaro/léto ď99 materiálem a střihem odpovídá světovým módním trendům.
Chcete-li si některé modely připomenout nebo se inspirovat, měli byste sledovat magazín Česká móda, vysílaný ČT1 v sobotu 3. a a v úterý 6. října. |
|
Klub kultury se pouští do experimentů
Uh.Hradiště (GalH) - Minulý týden ve čtvrtek proběhla v Klubu kultury v Uh.Hradišti zcela nová a ještě neuskutečněná akce nazvaná Klub kultury občanům města. Jak sama moderátorka tohoto pořadu uvedla, jednalo se tak trochu o experiment. Program, který měli možnost zhlédnout naši starší občané z Ústavu sociální péče z Uh.Brodu, Uh.Hradiště, Bojkovic a Buchlovic, a nejen ti, byl dárkem klubu a jeho souborů především občanům města a okolí a také měl připomenout již letité trvání našeho města. Program byl bohatý a velmi rozmanitý. V první půli vystoupily dva folklórní soubory a to Hradišťánek (vedoucí:R.Jordánová, R.Kočířová a L.Chybík) a Kunovjan (vedoucí:R. Habartová).
Po krátké přestávce, kdy se hodně diváků občerstvilo výborným burčákem ze sklepa pana Habarty z Kunovic, zazněly uchu lahodící tóny nekopletní kapely Lady Bětka (leader kapely B.Kobzová), pak následovala módní přehlídka pod vedením E.Kryštofové a dvojí krátký taneční vstup skupiny Drama, tentokráte to byl moderní tanec pod vedením I.Baťůžkové. Celý program zakončil UH Senior band, který hrál k tanci tak dlouho, dokud se tancovalo. Ačkoli to byl pouze experiment,nebo lépe řečeno jakási akademie Klubu kultury, tak si myslím, že to bylo pro přítomné příjemné zpestření čtvrtečního večera. |
|
Hostem pořadu byl i Michael Jackson
Uh. Brod (Mac) - Zdeněk Izer a Marek Dobrodinský se v pondělí představili v Domě kultury v zábavném pořadu Humory z Lán. Na úvod svého téměř dvouhodinového povídání a zpívání pozvali na podium největší současnou hvězdu světové populární hudby Michaela Jacksona. Po Izerově jedinečném ztvárnění Michaela následoval pořad Starý desky jsou hezký, Český rozhlas Radiožurnál a Miloš Skalka. Program pokračoval přehledem nejúspěšnějších pořadů našich komerčních televizí: Senzibil show Luďka Soboty, Tabu Romana Šmuclera, Právě dnes a na závěr oblíbené Počasíčko. Dobrý večer, je tady další díl oblíbené soutěže Caceras show a s ním opět Pavel Strávníček, těmito slovy byl zahájen další ze známých hudebních pořadů.
Skvělého Pavla doplnil člověk, který ovládá plynně šest světových jazyků, ale do dneška má problémy s češtinou - Radek Kašpar. V podání Zdeňka Izera zazněly songy Václava Neckáře a Karla Gotta. Po kratičké přestávce byla slavným zahraničním duetem z Velké Británie - George Michaela a Eltona Johna zahájena druhá část večera. Nový publicistický pořad Oty Černého Humory z Lán, kde se vše točilo kolem politiky, vyplnil zbývající část večera. Při jedné ze závěrečných písní se sešly hned tři významné osobnosti - Palo Habera, Karel Gott a Petr Dvorský. Večer zakončila ústřední píseň z domácího českého muzikálu Dracula. Po nekonečném potlesku diváků přidala dvojka Izer - Dobrodinský ještě jednu skladbu. |
|
Jubilantka Helena Vondráčková přijede do Zlína zazpívat a zatančit
Zlín (PA) - Představovat českému a slovenskému publiku Helenu Vondráčkovou by bylo nošením dříví do lesa. Tato nejpopulárnější stálice na nebi naší populární hudby nabízí již po více než třicet let svým posluchačům, divákům a příznivcům nevyčerpatelné zásoby svého šarmu, umění a talentu. Rejstřík jejího působení je opravdu bohatý.
Helena Vondráčková oslavila v tomto roce padesáté narozeniny a protože je opravdu co oslavovat a čím se pochlubit, připravila AN umělecká agentura velkolepou koncertní show. Turné Helena #98, se kterým navštíví Helena Vondráčková největší města ČR, začalo v pražské Lucerně, kde mělo takový úspěch, že se koncert musel několikrát opakovat. Přítomní ocenili nejen profesionalitu a půvab zpěvačky, ale i to, že Helena neztratila nic ze svého šarmu a písně v jejím podání stále dokáží nejen potěšit. Snad proto přijíždí největší stálice naší populární hudby v pátek 2. října 1998 do Zlína, kde se v 19.30 hodin uskuteční ve sportovní hale Novesta její koncert. V jeho průběhu umělkyně zazpívá největší hity ze svojí více než třicetileté kariéry jako Červená řeka, Pátá, Malovaný džbánku, Přejdi Jordán, Kam zmizel ten starý song a mnoho dalších.
Jubilejní show tedy uspokojí nejenom její nejvěrnější fanoušky, milovníky oldies but goodies, ale samozřejmě každého, kdo má rád dobrou hudbu, dobrou zábavu, zkrátka dobrou a kvalitní show, takže neváhejte a zajistěte si včas ta nejlepší místa k sezení v Centrálním předprodeji Zlín na autobusovém nádraží v centru Ekoferm, CK Rádia Zlín. Helena Vondráčková, Boom band Jiřího Dvořáka a sbor se již těší na setkání s Vámi!
SOUTĚŽ - JEĎTE S NÁMI NA HELENU!
Chcete se zdarma podívat na zlínský koncert? Stačí jen odpovědět na tyto dvě otázky:
1. V jaké pohádce si Helena Vondráčková jako princezna zazpívala po boku Vaška Neckáře?
2. Jak se jmenuje její dlouholetý taneční partner?
Správné odpovědi zasílejte do čtvrtka na adresu redakce a tři šťastné odměníme dvěma volnými vstupenkami. |
|
Fotograf Evžen Sobek přijel se svým učitelem
Uh. Hradiště (PA) - Promítáním snímků Nostalgie a Návrat ztraceného syna odstartoval Týden duševního zdraví v Uherském Hradišti, ale až čtvrteční odpoledne vneslo do programu kulturní lahůdky.
Vedle výstavy Chráněné dílny uherskohradišťské Charity a prací žáků Speciální školy pro děti s více vadami se po páté hodině uskutečnila vernisáž fotografií Evžena Sobka.
Za účasti autora ji svým slovem uvedl jeho profesor a rektor opavského institutu tvůrčí fotografie při Slezské univerzitě v Opavě Mgr. Jiří Siostrzonek. Vyzvedl autorovo cítění, s jakým věnoval svůj prostor menším komunitám. Ocenil volbu výběru jedné kapitoly z řady fotografií, které tvoří ucelený cyklus k tématu Rómové ve městě Brně. Upozornil na něho jako svého studenta i jako člověka s velkým uměleckým potenciálem a ambicemi v naší fotodokumentaristice. Sám autor nám prozradil, že je velice těžké nezkresleně ukázat útržky života kterékoliv menšiny, tak aby nebyly převráceny nebo porušeny kořeny tradice, které v menšině přetrvávají řadu období. Původně slíbená kulisa tvořená cikánskou hudbou chyběla, ale jak nám profesor vysvětlil: Ještě včera jsme se telefonicky domlouvali a dnes jako by se po nich země slehla. Kdyby však dojeli, sám bych se divil!
Ani Vy si nenechejte Sobkovo vniknutí mezi cikánskou komunitu ujít a spolu s jeho fotografiemi do ní nahlédněte. Výstava potrvá ve foyer kina Hvězda do 3. listopadu, stejně jako výstava čtyřiceti pěti fotografií Gary Freemana, kterou na šesti panelech můžete zhlédnout v sále kina. |
|
Jak se žilo ... na expedici MONOXYLON II (1. část)
V květnu 1498 dosáhl portugalský námořní kapitán Vasco de Gama indických břehů. Začal pravidelný obchodní styk Východu se Západem, interakce, míšení a ovlivňování světových kultur, národů a jazyků. Připomenout začátek moderního věku si kladla za úkol světová výstava otevřená přesně 500 let po velkém objevu v portugalském Lisabonu. Expo #98 se soustřeďuje na oceány a jejich využití. Každý ze 146 účastníků nejvíce oceňuje onu roli moří, kterou podtrhly objevitelské činy portugalských mořeplavců: oceány jako společný majetek lidstva, moře jako cesty k poznání, spojení a porozumění. Je škoda, že Česká republika se jako jeden z mála států světa výstavy neúčastní, přesto své zástupce v Lisabonu měla...
Mezi českými účastníky, kteří se do Portugalska vydali doslova na vlastní pěst, patřila Expedice Monoxylon II, která odvážnou plavbou na dlabaném neolitickém člunu hodlala prokázat možnost šíření zemědělství na evropském kontinentě námořní cestou. Cesta z Itálie přes Francii a Španělsko povedla nakonec na výstaviště Expo #98 v Lisabonu. Ovšem teď se spolu s námi vraťte na samý začátek cesty...
Cíle, trasa a poslání expedice Monoxylon II.
Již v pravěku dokázali lidé plout po moři. Nejednalo se o ojedinělé pokusy příbřežní plavby, ale pravděpodobně o rozvinutou mořeplavbu, jež umožňovala šíření celých kultur. Doprava po moři zřejmě sehrála velmi důležitou úlohu v šíření zemědělství do Evropy, jež znamenalo zásadní přínos pro následný vznik a rozvoj evropských civilizací.
V roce 1994 byl nalezen severně od Říma v jezeře Bracciano nejstarší evropský člun. Měřil 10,5 metru a byl vydlabaný z jednoho kusu kmene asi před 8.000 lety v mladší době kamenné (neolitu). Italští archeologové vyslovili myšlenku o možném využití tohoto člunu na moři. Schopnost plavby na dlabaném člunu (monoxylu) na moři ověřila již expedice Monoxylon 95, jejíž členové přepluli Egejské moře ještě na hypotetickém plavidle. Tak mohla vzniknout myšlenka uskutečnění nové výpravy, která by na vydlabané replice člunu z Bracciana navázala na předcházející expedici a prokázala tak možnost šíření neolitických kultur (zejména zemědělství) i do západního Středomoří tímto způsobem. Této teorii odpovídaly i archeologické nálezy na pobřežích předpokládané trasy.
Zamýšlená trasa tak měla obsahovat historicky podložené úseky předpokládané pravěké mořeplavby. První (italská) část plavby obsahovala trasu přepravy obsidiánu z Liparských ostrovů (nalézajících se 30 km severně od Sicílie)podél břehů západní Itálie až k jezeru Bracciano. Druhá (francouzská) etapa ze San Rema do městečka Portiragnes odpovídala šíření výzdobných motivů keramiky impresso. Právě v malém francouzském městečku Portiragnes byl uskutečněn nejvzdálenější nález obsidiánu (kamene sloužícího k výrobě nástrojů, podobných nástrojům vyrobených na našem území z pazourku) z Liparských ostrovů. Následovala trasa podél východních břehů Španělska v oblastech výskytu kultur s kardiovou keramikou. Závěrečná čtvrtá (portugalská) etapa měla ověřit mimo jiné schopnost plavby monoxylu v Atlantském oceáně. Samozřejmě i na území Portugalska se nacházejí naleziště raných zemědělských kultur.
Samotný závěr plavby měl být obstarán v Lisabonu na světové výstavě Expo 98, která byla právě věnována mořím, oceánům a také mořeplavbě. Tady jsme měli prezentovat Českou republiku i přes její nesmyslnou oficiální neúčast na této výstavě. Prezentace naší země po celou trasu expedice byla zajištěna kromě několika tiskových konferencí a rozhovorů pro zahraniční média také vlajkou na naší lodi, která budila velký zájem obyvatel všech zemí.
Odjezd
Po více než půlroční přípravě expedice, včetně samotné výroby člunu, se výprava sešla 31.července 1998 ve Všestarech, vesničce nedaleko Hradce Králové. Tady, v centru experimentální archeologie Vysoké školy pedagogické v Hradci Králové (VŠP) probíhalo pravidelné tesání a dlabání člunu. Odsud se mělo nazítří vyrážet do Itálie. Posádku tvořili především studenti nebo bývalí studenti VŠP a několik jejich kamarádů. Výpravu doplnil lékař Fakultní nemocnice v Hradci Králové MUDr. Vladimír Rogozov a zástupce hlavního sponzora. Vedoucím celého projektu byl Mgr. Radomír Tichý, odborný asistent na výuku pravěku a starověku na Ústavu historických věd VŠP. Zahraničí zastupovali dva studenti archeologie ze Slovenska a jeden z Německa. Slavnostní odjezd, spojený s prezentací expedice a hlavního sponzora - firmy Ex-Orior - se měl uskutečnit z Václavského a Staroměstského náměstí v Praze, krátce po poledni.
Ovšem to nikdo nepředpokládal potíže spojené s vlekem, který měl vézt naše plavidlo. Jistá brněnská firma, jež měla tento vozík vyrobit a dostala za něj velkou zálohu, nedodržela smlouvu a vozík včas nedodala. Stalo se tak až o čtyři dny později. A když už jsme si mysleli, že nejhorší máme za sebou, zadrželi nás rakouští celníci na česko-rakouské hranici. Nejprve si vymysleli zvláštní technické překážky zabraňující přepravě naší lodi, později nám předvedli nefalšovanou protidrogovou razii, bohužel na nás samých. Nejdříve jsme si připadali jako při natáčení hollywoodského filmu a docela se tím i bavili, avšak s přibývajícím časem nás humor opouštěl. Osobní prohlídky i prohlídka autobusu skončily někdy v hluboké noci a zůstal po nich neuvěřitelný nepořádek. Rakouští celníci, respektive speciální protidrogová jednotka nám otevřeli nejen některé potraviny včetně konzerv, fotoaparáty s již založenými filmy, ale dokonce prohledávali i anální otvory našich těl.
Věci v autobuse jsme museli hledat ještě několik dní. Samozřejmě nic nenašli ani za pomoci svých psů. Nakonec jsme se dozvěděli, že šlo o akci Interpolu, který někdo anonymně upozornil speciálně na naši výpravu. To vše kvůli jednomu hloupému anonymu. Ale ani negativní výsledek prohlídky nám neumožnil vyjet do Rakouska. Teprve dvě německy psané věty, zaslané ráno faxem z obchodní komory v Hradci Králové nám otevřely cestu do Evropské unie, která nás tak ošklivě přivítala. S celkovým zpožděním pěti dnů, ale ve stále dobré náladě jsme konečně mohli vyrazit na Sicílii. |
|
| |
