Číslo: 4
25.01.1999
Článků: 58
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
Dvojnásobný triumf Veroniky Kovaříkové ze Starého Města
Dívky a ženy na černobílých a barevných fotografiích
Kunovický ples v proměnách mnoha tanců a soutěží
Na návštěvě u Milana Markoviče
Člověk, kterého hudební komerce nikdy nezlomí
Královna české country vystoupí na Míru
Smutná i radostná událost
MÍRná oslava narozenin
Jak se žije v Osvětimanech
Dvojnásobný triumf Veroniky Kovaříkové ze Starého Města
Šťastná vítězka Veronika Kovaříková. - Foto: DDS - Pavel Paška
Uh. Hradiště (PA) - Ve spoustě soutěží krásy, které se v dnešní době konají, se najde jen několik doopravdy prestižních. Mezi ně lze zařadit MISS středních škol Uh. Hradiště a okolí.
Finálový večer IV. ročníku, jehož hlavním mediálním sponzorem byl náš týdeník, se uskutečnil ve čtvrtek v Klubu kultury. V pořadu uváděném moderátorem a zpěvákem TV NOVA Honzou Musilem soutěžilo jedenáct dívek o čtyři tituly.
První disciplínou byl jejich rozhovor s moderátorem. Po hudebním vystoupení Terezy Fialové přišla na řadu volná disciplína. Dívky většinou zpívaly a tančily, hrály na flétnu a baletily.
Druhou část večera otevřelo vystoupení tanečního tria Electric Street, viděli jsme ukázky tetování na tělo, novou módní kolekci předváděnou samotnými finalistkami a mužskou parodii na Počasíčko v podání Ladislava Šimečka.
Poslední, nejen pro diváky příjemnou, disciplínou, která ještě mohla ovlivnit rozhodování poroty, byla promenáda v plavkách. Dívky odešly do zákulisí, porota se šla radit do salónku a na pódiu moderátor přivítal Sbor svatého Pluka, který svými písněmi přinesl vynikající oživení do té doby decentně odměřeného večera. S posledními tóny rockových skladeb nastala doba čekání na vyhlášení výsledků.
Byla o něco delší, než se čekalo, protože se v rozhodování poroty vyskytly problémy. Jak jsme se od jednoho z porotců dozvěděli, když osoba zodpovědná za sčítání hlasů oznámila porotcům výsledky, zavládla u většiny z nich nedůvěra, a jak se později ukázalo, byla oprávněná. Svou duchapřítomnost v těchto chvílích osvědčila RNDr. Jana Petrželková, členka poroty, která bodové ohodnocení znovu přepočítala, a dívka, která měla obsadit poslední místo, se náhle stala vítězkou. A nutno podotknout, že zaslouženě. Na tvářích některých porotců zavládl výraz nelibosti, který projevili i při vyhlašování výsledků. Je velká škoda, že někteří porotci udělali kaňku na tváři soutěže, jejíž finálový večer byl po všech stránkách vynikají, a doufám, že jeho úroveň i v dalších ročnících bude nadále tak prestižní.
A jak vlastně dopadl letošní ročník MISS 1999 středních škol Uh. Hradiště a okolí?
Přítomní finálového večera rozhodli svými hlasy o tom, že titul MISS sympatie patří příjemné a sympatické Veronice Kovaříkové ze Starého Města. Stejného názoru byla i porota, a tak z rukou zástupce města převzala Veronika šerpu celkové vítězky MISS středních škol pro rok 1999. Po stranách symbolického trůnu královny večera nejen pro fotografy zapózovaly vicemiss Kristýna Sabová ze Starého Města a druhá vicemiss Žaneta Hučíková z Modré u Velehradu. Přála bych to všem, byla první slova novopečené MISS, která tenkým hláskem prozradila publiku v kapkách slziček štěstí. Veronika ve finálovém večeru bojovala svými odpověďmi na téma - domácí práce, vynikající volnou disciplínou - baletem a určitě i svým šarmem. Ze soutěže si odnesla kromě velkých květinových kytic, dvou korunek a šerp i dva poukazy na tetování na těle, pěkný kostýmek, účast v modelingové škole New Models, zlatý řetízek a náramky, dva velké dárkové koše od firmy EMCO, vlasové přípravky od Welly, kosmetiku a parfémy od Oriflame.
Škoda, že některé firmy od svých závazků na poslední chvíli upustily, a tak mezi cenami chybělo slíbené riflové oblečení a vitamínové bomby.
Dívky a ženy na černobílých a barevných fotografiích
Michal Pavlásek a Zdeněk polišenský. - Foto: DDS - Pavel Paška
Uh. Hradiště (PA) - Mnozí o Moravě tvrdí, že je typická dobrým vínem, krásnými ženami a zpěvem. Až na bodré hlasy lidí ze Slovácka se v tomto duchu nesla čtvrteční vernisáž ve foyer kina Hvězda fotografií Michala Pavláska a Zdeňka Polišenského.
Výstava s názvem Mladá a nevinná skrývá střet dvou autorů rozdílných technik, však stejného tématického zaměření, kterým je dívka či žena.
Jemně působící barevné portréty mladých tváří dívek ukazují křehký půvab a šarm, jaký jen žena může mít. Autor hledá malebnost a kouzlo, které čiší z nitra mládí. Svou roli zde sehrála i práce s těmito živými květinami, protože z fotografií je dosti cítit jejich komerční záměr.
To se vůbec nedá říct o fotografiích Zdeňka Polišenského, které spíše působí uměleckým dojmem. S využitím černobílé fotografie vykresluje tepavost a krásu nahého ženského těla.
Fotograf a grafik Michal Pavlásek začínal jako skoro každý někdy ve čtrnácti letech v ruce se strojem značky Zenit. Černobílé fotografie vznikaly v temné komoře přetvořené z panelákové koupelny. Protože se od mládí zabýval grafikou, měl cestu k umělecké fotografii o mnoho kratší.
Profesionální dráze se věnuje asi tři roky. Mezi jeho hlavní témata patří reklamní technická fotografie a dívky a ženy.
Nedělám žádné hromadné akce ani nábory. Spíše spoléhám na osobní doporučení, typy a názory. Zatím se mi to vyplácí, což by se při konkurzu asi nestalo, prozradil nám metody výběru dívek Michal Pavlásek.
Jedním z jeho posledních úspěchů je, že vydavatel časopisu Photo live si vybral jednu z dívek na titulní stranu únorového čísla, ve kterém se objeví i článek s názvem Romantické dívky Michala Pavláska. Na základě jeho fotografií se v katalogu firmy Canon objeví dívka z Litoměřic, která poletí fotit do Izraele nebo Tunisu.
Nejen jeho zásluhou nově vzniká agentura Model studio. Hlavním cílem agentury je všestranné využítí fotografií, které vzniknou. Není to klasická modelingová agentura, ale je to aktivita spojená pouze s focením a s různými cílovými akcemi. Nebude holky nic učit ani se pravidelně setkávat. Bude mít jejich fotografie a podepsané smlouvy. Dál budeme nabízet jenom jejich tváře.
Mimo jiné se objeví na internetu v rámci soutěže MISS on-line, jejímž posláním je dát příležitost mladým tvářím a fotografům z celé republiky.
Pro nejúspěšnějších deset plánuje na jaro příštího roku zájezd do jižních krajů - Tunis.
Kunovický ples v proměnách mnoha tanců a soutěží
Kunovice (gal) - Na druhém městském plese ve sportovní hale, který se uskutečnil v sobotu 16. ledna a který byl vůbec jedním z prvních plesů letošní sezóny, se tančilo o sto šest.
Pro všechny příchozí plesající páry i nepáry čekal pestře připravený program, na jehož přípravě a zdárném průběhu se více či méně podílela paní Májíčková. Valčík, polku, slowrock a jiné tance jste si zde mohli zatančit při dechové hudbě Valaška. Pro inspiraci všech v průběhu večera vystoupili mladí a krásní, a hlavně profi tanečníci a tanečnice z Taneční školy Věry Nedeljakovej z Prievidze pod vedením umělecké vedoucí Hildy Prainerové. Deset párů v prostoru celého sálu v asi pěti vstupech zatančilo latinsko americké tance, moderní a standardní tance i argentinské tango. Pěkné bylo, že dvě choreografie paní Prainerové byly postaveny přímo pro Kunovice a měly zde i svou premiéru.
Dalším zpestřením plesu bylo soutěžení čtyř žen a mužů o titul Královna a Král plesu. Z dívek a žen se na postu druhé vícekrálovny umístnila Michala Nygrýnová, první vícekrálovnou byla zvolena Irena Pavlíčková a královnou plesu se stala Markéta Habartová. Z mužů na třetím místě skončil skvělý tanečník ve standardních tancích Jaroslav Mléčka, na druhém skvělý tanečník ve volných variacích na discomusic, kdy ze své taneční partnerky doslova odpadávalo ve víru tance i spodní odění, Libor Habarta a králem plesu byl v Kunovicích pro plesovou sezónu 1999 korunován skvělý Robert Novák. Nálada byla opravdu příjemná a jak bylo hodně různých druhů hudby, tak byla rozmanitá i tombola, což je v dnešní době pouze chvályhodné. Byla jedna hodina, a to jsem se poprvé za celou dobu podívala na hodinky! A ačkoli jsem ani titul, a ani v tombole nic nevyhrála, tak jsem ještě chvíli tančila a o půl třetí se vypařila a příjemně unavena šla se domů pohodlně vyspinkat.
Na návštěvě u Milana Markoviče
Uh. Hradiště (PA) - Byl sychravý pondělní večer a nejen nás pozval na návštěvu do Klubu kultury slovenský bavič Milan Markovič. Jedinou podmínku večera, kterou si hostitel vymínil, bylo, že se nikdo nesmí zouvat a proto svůj pořad nazval Nevyzúvajte sa, prosím.
Věrohodnost přátelského posezení navozovalo vybavení jeviště, které se proměnilo v příjemnou obývací místnost. Do ní si Markovič pozval hosty rozmanitých profesí. Na kafíčko a na čaj přišel přednosta 1. neurologické kliniky v Bratislavě Pavel Raubner, trnavský country zpěvák a kytarista Alan Mikušek a první dáma slovenského humoru Elena Vacvalová. Se zajímavými hosty si povídal o jejich profesích. Často jejich slova ironizoval a nerozpakoval se na dané téma zašpásovat.
Příjemný lehký humor oslovil i návštěvníky v sále, kteří se většinu představení bavili a častokrát byli přímo zapojení do pódiového děje.
Člověk, kterého hudební komerce nikdy nezlomí
Jiří Černý je v České republice pravděpodobně nejznámějším hudebním kritikem. Své renomé si sice vydobyl na základě činnosti v několika oborech, jejich leitmotiv byl ovšem jeden jediný - hudba. Do povědomí širší hudební veřejnosti vstoupil v 60. letech jednak jako autor a moderátor rozhlasového pořadu 12 na houpačce, jednak svými pravidelnými příspěvky do měsíčníku Melodie. V letech sedmdesátých i osmdesátých neúnavně propagoval hudební kvalitu ve svých poslechových pořadech klubového charakteru, ať už se jednalo o Antidiskotéku, Desky na černo, nebo Rockování. Do Uherského Hradiště, lépe řečeno do klubu Mír, zavítal Jiří Černý po dvou letech. Na své poslední vystoupení zde nemůže zapomenout, neboť, jak sám říká: Pamatuji ledacos, ale aby se mně vojáci málem vymočili do gramofonu, to jsem ještě nezažil. Svým životním stylem jako by chtěl tento hudební publicista naplnit ideje starořecké kalokaghátie, a tak ho často můžete zahlédnout v pražských parcích ve svižném poklusu.
Čas ovšem zastavit nelze a i Černý přiznává, že tento rok toho odběhal velmi málo: Je to na mně vidět. Přibral jsem a pomaleji myslím. A to byla také první slova našeho rozhovoru, který nám moderátor čtvrtečního večera poskytl.
Pane Černý, jak na vás působí, když jste označován za hudební legendu?
Legračně, samozřejmě. Nikdy si na to nezvyknu. Nejvíce si to uvědomuji, když dostávám takové ty kulaté otázky typu Co říkáte současnému stavu české hudby? Tak to bych nejraději řekl - nic. Protože vím, že se mě ptají právě jako legendy. Je to svazující.
Než jste ale začal být označován za legendu, uplynulo přece jen hodně času. Kdy jste se vůbec poprvé potkal s muzikou?
S muzikou jako takovou už v malém věku, protože maminka mi zpívala ještě dřív, než jsem šel do školy. Vám ale jde spíše o to, kdy jsem poprvé psal o hudbě. To bylo přesně v devatenácti, v prvním ročníku na fakultě jsem napsal asi dvě nebo tři recenze o operní hudbě do Večerní Prahy. Názory na rockovou hudbu jsem poprvé publikoval v roce 1961 v Mladém světě.
Sám jste hrál na nějaký hudební nástroj?
Bohužel ne. Nehraji tak, aby se to dalo někomu předvádět. Na klavíru si přebrnkám to, co potřebuji. Ale nemám absolutní sluch. Takže když si čtu v notách průběh melodie, tak si ho nedovedu přesně představit.
Není to handicap?
Je to handicap, samozřejmě.
Čím se liší pořady, které jste připravoval v 60. letech, od těch, jež děláte v současnosti?
V 60. letech bylo velice snadné dělat pořad o světové i české hudbě. Mám na mysli Houpačku, kterou jsem uváděl se svou první ženou. Tady skutečně byly dvě gramofonové firmy, jedno státní rádio a všechno bylo velice uniformní. Jakkoliv jste vybočil, už jen tím se pořad stával zajímavým. Dneska to vypadá složitější, protože je vše k mání, a na druhou stranu stále relativně dost jednoduché. Jednoduché, jelikož se domnívám, že tu není ani soukromá, ani veřejnoprávní rozhlasová stanice, která by se zabývala hodně tzv. okrajovými žánry, popř. vůbec kladla důraz na to, co zrovna není v nejprodávanější padesátce.
Co konkrétně myslíte pojmem okrajové žánry?
Syrovější, jednodušší formy folku, rytmen blues, jazzu, šansonu, to, čemu se říká world music. Hudba, která má jiné než evropské základy - jakákoliv africká, asijská a další.
Sám jste říkal, že situace v 60. letech byla svým způsobem jednodušší. Jak se orientujete v nepřeberném množství nosičů, které dnes vycházejí?
Především se nedomnívám, že je vůbec možné se v nich dobře orientovat. Má-li být kritik schopný solidně se vyznat v hudbě a zároveň ji zařadit do širšího kontextu, musí spoustu času věnovat disciplínám takříkajíc mimohudebním. Jinému umění, společenským záležitostem, politice apod. Já si pomáhám tím, co jsem ještě před deseti lety neměl - autem a přehraváčem. V autě poslouchám opravdu hodně muziky.
Ještě stále máte sílu a energii na ježdění po republice?
Za loňský rok jsem udělal 117 pořadů, a to 3 měsíce v létě vlastně nepracuji. Mám tak víc vystoupení než většina hudebníků. Strašně moc mě to pořád baví. Je mnohem lepší dělat, byť třeba pro málo lidí, tento pořad, než třeba jít v pondělí ráno do televize a oslovovat statisíce.
Zároveň můžete vypozorovat, zda se mění publikum vašich pořadů?
Je to paradoxní, ale mně se zdá, že v některých městech publikum omládlo. V životě se mi nestalo, tak jako třeba v Brně, aby jeho většinu tvořila mládež předmaturitního věku.
Nemůže to být i tím, že k muzice, kterou pouštíte, se přece jenom hůře dostávají?
Myslím si, že to tak je. Dokonce se snažím vědomě využívat skutečnost, že rozhlas hraje podle mého názoru dost tupou hudbu. Proto se, zejména v první polovině pořadu, snažím lidem otevřít co nejvíc jiných dvířek.
Ve Vašich pořadech se objevuje hodně různých hudebních žánrů. Co posloucháte ze všeho nejraději?
Je to různé. Když se třeba v noci vracím autem domů, tak poslouchám něco, co už znám, co mně dělá radost a při čem neusnu. Klasická je Českomoravská hudební společnost, nějací černoši - Sonny Terry, Brownie McGhee, Soundgarden, tvrdá rocková muzika. Doma si rád pouštím vážnou muziku, třeba krásné operní hlasy. Mám rád i folklór, ale ten hlavně živě. Proto si nenechám ujít Horňácké slavnosti.
Jak vysoko máte položenu základní hodnotící laťku?
To je velice jednoduché. Jestli mě muzika zaujme, nutí poslouchat, překvapuje a stačím ji nějak sledovat. Pokud ano, tak se mně to zdá dobré. A pak teprve začnu přemýšlet, proč tomu tak je.
Nepřistupujete i k hudbě, při níž se chcete vyloženě odreagovat, z pohledu kritika?
Tímto způsobem profesionálně deformovaný nejsem. Dávám CD do přehrávače a třeba se ani vůbec nepodívám, kdo to je. Nechci být něčím ovlivněn.
Co byste - z poslední doby - určitě, ale opravdu určitě doporučil našim čtenářům k poslechu?
Takových věcí je celá řada. Nádhernou muziku dělá Pavla Melcová. Podobně mě zaujala poslední deska Vltavy. Přestože každé album Hradišťanu je výborné, tak to poslední vánoční se Spirituál kvintetem je krásné. Pavlína Jíšová, Kalandra, Vlasta Redl. Ze zahraničních zcela jistě obě alba Donovana a pochopitelně posmrtné dvojalbum Jeffa Buckleye. Ten člověk je pro mě největší objev devadesátých let.
Dokážete odhadnout, kterým směrem se bude Vaše činnost ubírat v příštích letech.
Já jsem v životě nikdy netlačil na pilu. Prostě jsem vyhověl tomu, co jsem cítil. Teď například už třetím rokem píšu do dvouměsíčníku Svět a divadlo, takže trochu se vracím tam, kde jsem kdysi začínal, k muzikálu. Napsal jsem i nějaké operní recenze. Ne že bych sem mířil nějak vědomě. Třeba mě za pár let už nebude rocková hudba oslovovat. Nebo zjistím, že ji poslouchám špatně. To bych pak nechtěl zaclánět.
Tradiční otázka regionálního tisku na závěr. Váš vztah k Hradišti? Dokázal byste tady žít?
V tomto městě, jenom co já vím, je pět skvělých cimbálovek. To už bych věděl, kam mám chodit. Mám to tady proježděné na kole a vím, že je tu hezká krajina. Žít by se zde dalo, ale abych byl zcela upřímný, já miluji Prahu. A to se vším všudy, co k ní patří. S hlukem, se špinavými čtvrtěmi, jako je Karlín. Má to pro mě půvab města, kde jsem se narodil a kde žiju.
Marek Tvrdoň, Pavel Paška
Královna české country vystoupí na Míru
Uh. Hradiště (PA) - Nejuznávanější česká coutry hvězda, zpěvačka Věra Martinová vystoupí dnes v malenovickém kině Květen a v úterý 26.ledna v klubu Mír. Koncert v klubovém komorním pořadu s kytaristou a folkovým písničkářem Petrem Rimským začíná ve 20 hodin.
Jedna z nejžádanějších interpretek české pop music vystudovala brněnskou konzervatoř, obor koncertní kytara. Na začátku osmdesátých let hrála s dívčí country skupinou Schovanky a poté se vydala na sólovou dráhu. Vydala šest řadových alb - Dál jen vejdi, Nejsme si cizí, Půlnoční slunce, Věra Martinová a přátelé, Zvláštní způsoby a poslední s názvem Příběhy. To se natáčelo ve Zlíně ve studiu Ivo Viktorina, který album produkoval a věnoval Martinové několik svých písní, autorsky se na něm podílel i Ivan Hlas. Album má příjemný countrypopový sound.
Na stále velmi sympatickou stálici naší country scény a její překrásné písničky vás zítra do klubu Mír zve AZ rádio a náš týdeník Dobrý den, Slovácko.
Smutná i radostná událost
Uh. Hradiště (PA) - Jak si většina příznivců a návštěvníků vystoupení skupiny WAYN všimla, na postu baskytaristy došlo ke změně. Šikovný cyklista a baskytarista skupiny Cyril Hajdaj se v půli prosince stal přímým účastníkem dopravní nehody v blízkosti svého bydliště. S těžkým poraněním krčku byl převezen do hradišťské nemocnice, kde podstoupil operaci a bohužel na delší dobu si na svůj nástroj nezahraje.
Ve skupině Wayn jej minimálně do konce února zastoupí baskytarista kapely Úplně rovný banán Jiří Blažek.
Radostnější zprávu jsme se dozvěděli od kytaristy a kapelníka Mirka Junáka. V sobotu 16. ledna se mu v hradišťské nemocnici narodil syn Mirek (49cm, 3500g). Tuto velkou událost oslavil Mirek spolu s kapelou na večerním vystoupení v Míškovicích a posléze ve většině hradišťských podniků. I naše redakce se přidává k dlouhé řadě gratulantů.
MÍRná oslava narozenin
Uh. Hradiště (May) - Další perný víkend na Míru zahájila svým pátečním koncertem skupina Fleret. Prohodili Dobrý den a ihned se pustili do hraní. Píseň Šak máte nalété nenechala v klidu ani opravdové třicátníky.
Ačkoli pořadatelé naskládali do sálu 86 židlí , dokázala vizovická hudba vyprovokovat přítomné natolik, že využívali každého volného místa pro své taneční kousky. Právě tito lidé si koncert nejvíc užili.
Fleret zahrál tradičně ověřené songy a i bez asistence Jarmily Šulákové si skaláci přišli na své. Mnozí, i když byli na skupině Fleret poprvé (málokdo jim to věřil), si pochvalovali báječnou muziku, naproti tomu jedinci, kteří tento druh hudby zavrhují, zůstali preventivně sedět u baru.
Tradiční ozvučení sálu bylo na nízké úrovni, takže i přes veškeré veselí dokázalo kvalitu koncertu snížit na úroveň prací pračky.
Kdybych měla své dojmy shrnout do jediné věty, tak to asi nepůjde. Vzhledem k tomu, že skupina Fleret během koncertu řekla jen čtyři slova, a to zmíněný dobrý den a při těžce úleťácké písni, že jsme skvělí, tak na to by jedna věta opravdu nestačila. I na závěr použili své živé titulky, velmi tiché s tím, kdo na co hrál. Koncert opravdu nebyl špatný, ale kdyby Fleret hrával v Hradišti a okolí méně častěji, byl by snad lepší.
Jak se žije v Osvětimanech
foto: Pavel Paška
Osvětimany - ves v údolí, protéká jí Klementský potok. Název je podle lidí Osvětimových. Znaku obce vévodí medvěd nesoucí kříž. Kříž symbolizuje cyrilskometodějskou tradici velkomoravského kostela sv. Klimenta v katastru obce. Lze v něm spatřit i symboliku osvětimanského farního kostela, zasvěceného sv. Havlovi. Zelené pozadí má charakterizovat oblast Chřibů.
První krůčky ve funkci
Dá se říct, že se ve funkci teprve začínám orientovat, tvrdí Antonín Chrbját, nový starosta. Hlavně se učím rozlišovat problémy podle jejich významu, důležitosti a potřeby okamžitého řešení. Především ze začátku mně pomohl můj předchůdce, se kterým jsme zadobře. Nárůst prací je ale takový, že teď už si musím poradit sám, dodává. Každodenní káru starostí a problémů spolu s ním táhne i jeho zástupce Antonín Mrkůs. Tím je počet uvolněných funkcionářů obce vyčerpán.
Hradiště, nebo Kyjov?
Specifickým znakem Osvětiman je poloha. Do roku 1960 náležely totiž k okresu Kyjov. Dnes je jejich správním centrem Uherské Hradiště, ač cesta sem zabere obyvatelům dvaapůlkrát více času, než je tomu v případě pouhých 9 kilometrů vzdáleného Kyjova.
Možností vydělat si není v Osvětimanech příliš
Jsme spíše malá, okrajová obec. Pracovních příležitostí zde mnoho nenajdete. Totéž platí o firmách. Vždy jsme byli řazeni spíše mezi zemědělské oblasti a v minulých letech existovala snaha nebudovat zde žádný průmysl. Přesto se v obci podařilo postavit dílnu Svitu, kde - podle mého odhadu - pracuje na 40 žen z okolí. Několik místních lidí našlo uplatnění v Lesním družstvu. Na jaře by se měl znovu rozjet provoz cihelny. Stále tak v nabídce pracovních příležitostí dominuje místní Zemědělské družstvo, shrnuje starosta. Zároveň ale prozradil, že už existuje projekt tzv. průmyslové zóny, kde mají podnikatelé možnost stavět své objekty. První vlaštovkou, která by snad mohla i jaro udělat, je očekávaná stavba pily a úpravny dřeva.
Za prací a vzděláním se dojíždí
Lidé proto za prací dojíždějí. Většina obyvatel si na chlebíček vydělává v okresním městě, část jezdí za prostředky nutnými k obživě do Kyjova. V Kyjově jsou velké fabriky (sklárny, šroubárny) a generace, která zde našla práci, stáhla do těchto míst většinou i své rodinné příslušníky. Dá se říct, že tady máme v podstatě dva tábory, nikoliv bojovné. Jedni jsou zastánci Kyjova, druzí zase horlí pro Hradiště, protože je to okresní město, vysvětluje Chrbját. Totéž podle něj platí i o trnitých cestách středoškoláků za vzděláním. Velké plus lze spatřovat v existenci místní základní školy. Ta funguje jako tzv. středisková škola pro obce Medlovice, Újezdec, Hostějov, Ježov, Vřesovice a Osvětimany samotné. Svou funkci si jistě plní i osvětimanská mateřská školka.
Pozemky za symbolickou cenu
V době mezi válkami žilo v Osvětimanech podle slov místních až 1 300 obyvatel. Trend odchodu především mladých lidí do měst se ale nevyhnul ani tomuto regionu. V poslední době se počet obyvatel ustálil a pohybuje se okolo čísla 820. Osvětimanští mají z pochopitelných důvodů zájem na tom, aby mladí z obce neodcházeli, ale zůstali s ní naopak svázáni. Také proto vyčlenili poměrně výhodná místa pro stavbu rodinných domků, kde navíc zbudovali i inženýrské sítě. Zájemci zaplatí za takový pozemek víceméně symbolickou cenu. I když výstavba v posledních letech spíše stagnuje, nemíní místní v této snaze ustrnout.
Doprava funguje, ale je drahá
Jedním ze zásadních faktorů, jež ovlivňují spokojenost místních, je i dobré spojení s okresním městem. Dá se říct, že doprava funguje vcelku podle představ obyvatel, konstatuje starosta. Jedinou pihou na kráse tak jsou ceny jízdného. Lidé dojíždějící denně do Hradiště musejí totiž počítat s měsíčním výdajem 600 - 700 Kč. A to není zrovna málo.
Kino udržet musíme, i když je ztrátové
Společenský život v obci je bohatý, zdůrazňuje její první muž. V první řadě připomíná kroužek Vonica, který se spolupodílí na pořádání několika akcí. K těm největším patří pochopitelně hody, jež slaví Osvětimanští v druhém říjnovém týdnu na svátek sv. Havla. Brzy očekáváme velké oslavy stoletého výročí existence hasičů v obci, těší se starosta. Jedenkrát za týden - vždy v pátek - lze navštívit také místní kino. To promítá i dopolední či odpolední dětská představení. I když je kino ztrátové, snažíme se jeho existenci zachránit, uvádí odhodlaně Chrbját a dále vysvětluje: Lehce se cokoliv zruší, hůře už obnovuje.
Osvětimany jsou rekreační oblastí pro široké okolí
Za největší chloubu obce považuje starosta její samotnou polohu. Není divu. Osvětimany se staly rekreační oblastí nejen pro obyvatele Uherskohradišťska, ale i Zlínska, Hodonínska a Kroměřížska. Místní navíc nepociťují jakékoliv problémy s životním prostředím a rádi se chlubí jak přehradou, tak jejím okolím. Do katastru obce spadá i kostel sv. Klimenta. Samotná existence turisticky atraktivních míst je věc jedna, množství návštěvníků v nich věc druhá. Ani zde nezůstávají Osvětimanští pozadu a snaží se připravovat podklady pro tvorbu cyklistických stezek v rámci celého okresu.
Hodiny na kostele jsou řízeny z Německa
Jednou z dominant obce je kostel, zasvěcený sv. Havlovi. Zároveň se jedná o jednu z nejstarších místních budov. Pokud lze o kostelu říci, že je spádový, pak v případě osvětimanského tohle tvrzení platí. Nedávno se podařilo opravit i věžní hodiny. Čas na nich je řízen až z Německa. Vždycky žertem tvrdím, že Němci nám už řídí i čas, směje se starosta.
Plán rozvoje existuje a peníze se získat dají
Většinu peněz potřebných k vylepšení života v obci je nutné získat ze státních dotací, ale suma na tyto účely určená je rok od roku menší. Často tak záleží i na šikovnosti starosty. Tady vždycky bývali šikovní starostové, vzpomíná ten současný na své předchůdce a sympaticky dodává: Jsou obce, které jenom čekají, až něco dostanou. Mezi ně jsme nikdy nepatřili. Pokud přesně víte, co chcete, máte zpracované studie a podklady, peníze se získat dají. Také proto existuje na Obecním úřadě v Osvětimanech detailně zpracovaný Plán rozvoje obce. Že zde budou peníze skutečně zapotřebí, dokládá Chrbját plánem akcí na tento rok. K nejdůležitějším podle něj patří kanalizace a čistírna odpadních vod. S jejím dokončením se ovšem počítá až za tři roky.
Dům sociální péče bude tou nejlepší vizitkou
Říká se, že morální velikost nejen státu, ale také obce se pozná i podle toho, jak se dokáže postarat o své starší spoluobčany. Výstavba Domu sociální péče, jež je naplánována na nejbližší dva roky, staví v tomto, a nejen v tomto směru Osvětimanské do dobrého světla.
text: Marek Tvrdoň
www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund
