Číslo: 40
06.10.1997
Článků: 43
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
Již nejsem romantik
První nedělní kroky na Slovácku jednoho z nejznámějších folkařů Pavla Žalmana Lohonky vedly do novoveského pensionu Na mlýně, kde se po druhé hodině odpolední ubytoval před večerním křestem své nové desky Sbohem romantiko v uherskoostrožském kině.
Je pár minut po druhé a k pensionu přijíždí nový nazelenalý Jeep. Za volantem sedí mužská postava v tmavých brýlích a vyhlíží místo, kde auto zaparkovat. Povedlo se. Jako první vystupuje muž vyšší postavy se světlejšími kratšími vlasy (Jan Brož), hned po něm vychází menší blondýna (Jindřiška Petráková) a oba míří k zadní části automobilu, který je naložen osobními věcmi a hudebními nástroji. To už je pan řidič (Pavel Lohonka) venku z auta a držíce své tmavé brýle se dozvídá, že dojeli správně. Vcházejí do pensionu ubytovat se a trochu se opláchnout. Po pár minutách se všichni (až na Petra Novotného - dojede před koncertem) ocitají v přízemí v kavárně a odpovídají na mé otázky.
Jakou jste měl cestu ?
Docela fajn. My jsme si vybrali cesty, kudy jsme ještě v životě nejeli. Takže jsme to vzali z Olomouce přes Vyškov do Bučovic, z Bučovic přes Kyjov až sem. Jeli jsme tady tou Moravou, protože to je taková krásná cesta, aspoň ta vlnitá Morava . Tak jsme se dívali a kochali, protože sem jezdím jen málokdy.
Co jste poslouchal cestou ?
Nic. My si občas pustíme rádio nebo něco, ale takovou hudbu (v kavárně hrál Aleš Brychta), to bych určitě naboural.
Tady na Slovácku jste poprvé ?
To vůbec ne. Hrávali jsme v Uh. Hradišti, Uh. Brodě, ve Veselí nad Moravou a v dalších městech...
Kdy jste vůbec s muzikou začal?
Ve čtrnácti letech. Já jsem hrál tři roky na housle jako školák. Pak jsem hudbu na chvíli opustil a věnoval se spíše sportu. Ve čtrnácti letech jsem začal hrát trochu na kytaru a pak jsem se jel učit dřevomodelářem do Plzně. Na internátě jsem s místní partou Budějovičáků chodil brnkat a jezdili jsme na čundry.
Vaše první skupina ?
To byl osadní sbor Hvězdy Jihu a my jsme dokonce vystupovali v roce 1968 v Lucerně. Jako osadní sbor jsme tam vyhráli a dostali placku. Já jsem dostal první cenu za původní písničku a ta se jmenovala Peruánský indián.
Který sport na chvíli převládal nad muzikou ?
Fotbal. Hrával jsem ho závodně za budějovickou Lokomotivu.
Zase jižní Čechy. Odkud vlastně pocházíte ?
Narodil jsem se přímo v Budějovicích, ale teď žiju v Praze.
Můžete mi představit členy Vašeho souboru, na co a jak dlouho s Vámi hrají ?
Neříkejme soubor, prostě... Založili jsme novou skupinu. Ano, je to tak, jsme čtyři. Z té staré sestavy tam zůstal pouze Petr Novotný, který hraje na basu, kytaru a na klávesy. Jindřiška Petráková - zpěvačka, hraje na flétnu, bubínky a na co ji napadne. Honza Brož ten hraje na kytaru, foukací harmoniku, někdy na flétnu a všichni samozřejmě zpíváme, to je důležité.
Co budete večer hrát ?
Starší i novější písničky nejen z poslední desky. Pak jsme vytáhli dvě věci od starých Minnesengrů a písničky od Honzy Brože, jeho tři stěžejní věci .Z toho staršího repertoáru zahrajeme písničky , které se nejvíce zpívají.
Na pultech leží Vaše nová deska. Jak dlouho ?
Asi týden.
Kolikátá je to vaše deska ?
Šestnáctá. Šestnácté album za třicet let. Příští rok budu hrát třicet let. My to oslavíme, nebude to na Strahově, ani v Lucerně, ale stavíme se někde v hospodě.
Víte, že je mezi třiceti nejprodávanějšími deskami v ČR ?
Vím. Doufám, že to bude ještě lepší.
Jaký z toho máte pocit ?
Je to teprve na začátku.Když člověk srovná ty prodeje, třeba Ledeckého a dalších, ty mají desku dva měsíce venku. Chtěl bych se dostat s touto deskou do první desítky. Jak to bude, to uvidíme.
Za jakých podmínek deska vznikala ?
Za dobrých. (Deska vyšla u Venkow records. Hudební režie - Vojta Zícha a Jan Brož, zvuková režie Jiří Mašek, který ji s Honzou, Petrem a Žalmanem míchal. Mastering Studio Principum - Zdeněk Dvořák. Nahrána byla ve studiu Good Day Records v lednu až červnu tohoto roku. Na desce se podílela i řada hostů. Jejich bohatý výčet najdete v bookletu.)
Na co se může posluchač těšit ?
Převážně na moje autorské věci a mého milého kolegy Honzy Brože. Na tuto desku dodal jednu celou písničku (Občas to zvládnem) a jednoho textu je spoluautor. Jeden text mi dal Jirka Moravský Brabec (Kóta 8000). Aranže jsme dělali většinou dohromady. Je tam čtrnáct původních písniček. Teda třináct a něco. Nejlepší bude, když si to každý pustí . (Protože mi Žalman věnoval svoji poslední kazetu Sbohem romantiko, mohl jsem si ji poslechnout a posoudit. Je opravdu skvělá. Už jsem si na ní oblíbil řadu písniček, a to nejsem folkař.)
Jak dlouho jste na ní pracoval ?
Dva roky. Některé písničky byly už složené, ale teprve se dostali po několika letech na tuto desku. Šetřil jsem si je.
Proč jste se rozhodl desku pokřtít v Uherském Ostrohu ?
To se zeptejte manažera, ten to vyjednal. Vím, že tady máme nějaké známé lidi, kteří nás sem několik let zvali a konečně se to podařilo. Oni nás chtěli v Uherském Ostrohu.
Je to váš jediný křest téhle desky ?
Dneska začínáme ,Toto je první křest desky Sbohem romantiko, takže premiéra.
Bude jich více ?
Budeme křtít až do konce prosince .
Váš poslední sen ?
Můj poslední sen si dobře pamatuju. Předevčírem se mi zdálo, že hrajeme - jak je člověk nastartovaný. Pamatuji si, že jsem přišel za Honzou a chválil jsem ho po vystoupení, že mi neskákal do řeči, že byl ukázněný. Říkal jsem - Honzo, byls fantastickej.
Váš talisman ?
Mám dva talismany.Jeden talisman je tento přívěšek, který nosím na krku. Je od mé ženy, od mé druhé ženy. Je to velice vzácná věc. Moje žena totiž pochází z nějakého italského rodu, je napůl Italka. Druhý talisman mám doma. Je od indiáského náčelníka, který jsem dostal vloni v Kanadě. Mám jej schovaný, protože v něm jsou takové vzácné kamínky, který mi tam dal on sám, když jel na jejich posvátné místa. Právě odtud mi je přivezl a dal do tohoto váčku. (Žalman ukazuje na obal své nové desky, kde se mu tento váček opírá o hruď - reprofoto uprostřed strany)
Vaše životní láska ?
Hudba a manželka. Je to moje druhá žena, ale ta hudba začala. Zatím co kamarádi všichni měli už holky, tak my jsme pořád hráli s klukama a oni balili holky. Na nás nikdy žádný nezbyly, my jsme pořád hráli. A říkám si, zaplať Pan Bůh za to.
Váš životní úděl ?
Je to vlastně v názvu této desky - Sbohem romantiko. Ať si to každý přebere podle svého.
Váš nejoblíbenější hudební parket ?
Ty krásné začátky v Budějicích na začátku sedmdesátých let a potom z těch festivalů - Telč a Mohelnice.
A Strážnice ?
Strážnice moc ne. Protože tam je strašně ožralých lidí. Mně tam vadí jedna věc, že tam lidi jezdí ne moc poslouchat muziku. Všiměte si, že když někdo hraje, tak jen půlka hlediště se baví. To dřív nebylo. V Telči tam jsou třeba dvě kapely, které hrají a to je všechno. V Mohelnici všichni zpívají, tančí, křepčí a já nevím co všechno. Je to tam prostě fantastické, když tam lidi jdou na muziku. Ták, a teď jsem tomu dal.
Vaše nejoblíbenější jídlo ?
To, co si uvařím doma sám.
Váš nejoblíbenější hudební kolega ?
To je těžké. Robert Křesťan, Wabi Daněk, Samson a takoví ty normální folkaři.
Vaše nejoblíbenější zvíře ?
Kůň a pes.
Co Vám udělalo v poslední době radost ?
Asi vy. Jsem vám strašně vděčný, že jste se mě nezeptal, proč jsem rozpustil tu starou kapelu. Mě se na to ptá strašně moc lidí. Pak si Žalman sám odpověděl na otázku, za kterou mi byl vděčný, že jsem mu nepoložil. Prostě se to jednou za čas stane, ale já to nedělám pravidelně. Stane se, že už to dál nejde. Pak poznáte jiný lidi, které to opravdu na pódiu baví. A tak to zkusíte s nimi.
Nemáte toho někdy plné zuby ?
Hudbu dělám jako zaměstnání a zároveň by to měl být koníček. Mělo by nás bavit každý vystoupení, abychom se zase mohli těšit na hraní. No a byly časy, kdy tomu tak nebylo. Je strašně důležité, dělat svoji práci, aby to člověka bavilo.
Není to pro Vás někdy únavné ?
Teď Vám něco řeknu. Víte po těch třiceti letech hraní, je to takové nejenom únavné, ale je to takový zaběhaný rituál. A když si člověk uvědomí kolik odehrál koncertů ...
Víte kolik ?
Já jsem to počítal, je to přes pět tisíc koncertů. Je to strašné, ale je to fajn.
Kde čerpáte energii pro svou práci ?
Když máte v kapele mladší lidi., kteří mají spoustu energie, elánu a to je potom strašně znát. Myslím si, že nemusím vydávat jen energii, ale taky ji přijímat. Takže já přijímám a velice rád.
A na závěr oprašme nejtázanější otázku: Proč vám říkají Žalman ?
Jste třistaosmdesátý pátý, který se mě na to ptá. Michal tady z Brumovic napsal knížku, můj životopis. Tam je to krásně napsané. Já vám doporučuji si tu knížku koupit, není moc drahá a tam je všechno, absolutně všechno. Žalman je trampská přezdívka, kterou mi dali čundráci z Plzně v roce 1962. Týkalo se to povahy a písniček, které jsem zpíval. Jak, to už si nepamatuji. To jsem ještě rád, že mi nedali John, Jimmy nebo Harry. Tam se dočtete, kdo mi ji dal. Já už jsem to zapomněl.
S Žalmanem si v novoveském pensionu Na mlýně povídal Pavel Paška
Po čtvrté hodině odjel Žalman se zbytkem svojí skupiny do Ostrohu na zvukovou zkoušku. Po půl osmé vystoupil v místním kině se svým devadesáti minutovým programem, v jehož průběhu místní mánička pokřtila jeho nové album. Akce se zúčastnilo přes dvěstě příznivců. Po vystoupení se vrátil přečkat noc zpět do novoveského pensionu. V pondělí odjel vystupovat do Vyškova . Původně se měl ostrožský křest konat až v úterý, ale kvůli vystoupení v televizi byl přesunut právě na neděli.
Stane-li se vám, že někde uvidíte plakát nebo uslyšíte pozvánku na Žalmanův koncert, nebuďte hloupí a určitě tam běžte. Věřte, že nebudete litovat. Kvalita je stoprocentně zaručena ! |
|
Rozhovor týdne: JUDr. Petr Novák
Okresní státní zástupce v Uherském Hradišti
Jak jste se k práci státního zástupce dostal?
Nejprve jsem vystudoval Právnickou fakultu v Brně. V r. 1978 jsem nastoupil k městské prokuratuře, což byl dřívější název státního zastupitelství. Prošel jsem různými funkcemi na Městské, Krajské a Vojenské prokuratuře v Brně i v Olomouci. V r. 1994 se prokuratura přejmenovala na státní zastupitelství. Od roku 1995, tedy už to budou dva roky, pracuji zde v Uh. Hradišti. Na zdejším zastupitelství pracuje patnáct zaměstnanců.
Státní zastupitelství je vlastně takový mezičlánek mezi policií a soudem. Jakou funkci vlastně plní?
Okresní státní zastupitelství zpracovává neustále se zvyšující trestnou činnost. Je to orgán, který vykonává dozor nad prací policie, aby jejich práce byla vykonávána kvalitně a rychle, aby se tak k soudu dostávaly případy, které jsou vyjasněné a prokázané, že se pachatelé trestné činnosti dopustili. Státní zastupitelství může ovlivňovat přípravné řízení, státní zástupce může rozhodnout o zastavení trestního stíhání či o jeho přerušení. Může rozhodnout o tom, že lze trestný čin postoupit jako přestupek k obecnímu nebo městskému úřadu a další. Také se musí účastnit všech hlavních líčení u soudu, kdy jeho přítomnost je nutná, na rozdíl od obviněného , který se hlavního líčení nemusí vždy zúčastnit. Povinností každého státního zástupce je chránit zájmy státu a současně určitým způsobem zabezpečit zákonnost rozhodnutí soudu, neboť je oprávněn proti těmto podávat odvolání.
Přesto, mohl jste si vybrat práci obhájce nebo být soudcem.
Můj strýc byl soudcem Okresního soudu v Karviné a soudil trestní věci, což mě dost ovlivnilo. Několikrát jsem navštívil jeho jednání a získal jsem z toho pocit, že by to pro mě mohlo být to pravé ořechové. Svého rozhodnutí, pracovat jako státní zástupce, jsem nikdy nelitoval. Ovšem mnoho mých kolegů odešlo dělat obhájce, tedy v současné době stojí v jednací síni na zcela opačné straně.
Baví Vás toto zaměstnání?
Je to práce s lidmi, přináší každý den nové a nové případy, není to stereotyp. Stále vznikají zákony. Člověk neustrne, musí se zdokonalovat, neustále sám na sobě pracovat. Je tady dobrý kolektiv, lidé, se kterými se člověk nenudí. A jak se říká ševče, drž se svého kopyta člověk by měl dělat to, co umí a nedělat to, o čem není přesvědčen, že by vykonával kvalitně.
Máte dobrý pocit, když podáte na pachatele obžalobu?
Nemám žádný dobrý, nebo špatný pocit. Dobrý pocit mám z toho, že k něčemu zaujmu dobré stanovisko, které později přesvědčí soud, že dokážu obhájit obžalobu před soudem nebo zvládnout velké množství práce. Dobrý pocit jsem měl z případu Grebeníček, kde se spisy nepočítaly na strany, ale na kila. Člověk má potom pocit, že po takovém případu nemůže přijít žádný horší, je to ovšem klam, neboť trestná činnost je velmi specifická a různorodá. Opět se chystá nová zákonná trestní úprava, kdy se budou postihovat daňové delikty, spácháné z nedbalosti, takže zase se budeme muset učit. Finanční úřady budou nuceny úzce spolupracovat s námi a policií. Takže dobrý pocit z hotové práce je značně pomíjivý, dá se říci, že je to pouze chvilková radost.
Jaký je Váš názor na finanční ohodnocení státních zástupců?
Finanční ohodnocení státních zástupců je od 1. září konečně srovnatelné s ohodnocením soudců. I když je poněkud nižší. Naše snaha, aby se platy přiblížily platům soudců trvala čtrnáct měsíců, kdy platy soudců byly o sto procent vyšší, přesto, že naše práce je naprosto srovnatelná. Ve všech okolních státech jsou platy státních zástupců stejné jak platy soudců. Aby byla možná průchodnost mezi soudem a státním zastupitelstvím, kdy státní zástupce chce přejít k soudu a naopak, musí být platy stejné.
Nenese soudce vyšší odpovědnost za svou práci?
Soudce nese odpovědnost do určité míry, zejména pokud jde o řízení po podání obžaloby. K soudu se například dostane deset nebo maximálně patnáct procent trestné činnosti, ke které dojde. Zbytek skončí na státním zastupitelství nebo na policii. To znamená, že i státní zástupce rozhoduje často o vině a může určitým způsobem ovlivňovat postup při vyšetřování. Státní zástupce figuruje v prvotní části, kdy pachatelé přicházejí do styku s policií a státním zastupitelstvím. Soud tedy nastupuje až v poslední fázi případu. Myslím si tedy, že míra odpovědnosti je srovnatelná se soudem.
Jaká je spolupráce s policií?
Spolupráce s policií v okrese Uh. Hradišti je velmi slušná. Pokud jde o naše bezprostřední partnery, což jsou vyšetřovatelé, tak spolupráce s nimi se výrazně zlepšila. Jednak snad příchodem nového ředitele Okresního úřadu vyšetřování a možná, že i tím, že začínající vyšetřovatelé se stávají pokročilejšími. V současné době je třeba zlepšit rychlost vyšetřování. Kvalita vyšetřování je však již mnohem lepší.
Jak se státního zastupitelství dotkly záplavy?
Záplavy jsme prodělali bez větších nesnází, když opomenu skutečnost, že celou dobu zde nefungoval telefon. Naštěstí jsem si několik dnů předtím koupil vlastní mobilní telefon, takže spojení bylo zaručeno. V době záplav rapidně poklesla trestná činnost, kdy se vlastně dalo mluvit o desetiprocentní trestné činnosti. Auta nejezdila, takže dopravní trestná činnost, když nepočítám Brodsko, byla v Uh. Hradišti nulová. V naší budově bylo asi 15 cm vody, což se během jednoho dne zlikvidovalo. Promočeno bylo několik spisů, které byly uloženy v přízemí a patří soudu. Tento má u nás pronajato právě přízemí, kdy vlastní budovu soud nemá. Jak ze strany státního zastupitelství, policie, tak ani soudu nedošlo v době záplav takřka k žádnému přerušení činnosti. Pokud byl tedy dán například návrh na vzetí do vazby, tak se realizoval v příslušných lhůtách. Dá se tedy říci, že na činnostech všech justičních orgánů se záplavy příliš neprojevily.
Co soudíte o skutečnosti, že čtyřnásobný vrah by měl být propuštěn na svobodu?
Není mi jasné, jak někdo může přistupovat ke své práci tak neprofesionálně. Plně souhlasím se slovy ministryně spravedlnosti Vlasty Parkanové, která uvedla, že je naprosto zděšena a šokována.
Jak se Vám líbí v Uh. Hradišti?
Ačkoliv jsem rodák z Brna, na okrese Uh. Hradiště se mi líbí, že si ráno můžu jít zalyžovat a večer do sklípku. Jediný problém, co jsem zde měl, byl s bydlením. Nyní bydlím zde, kde mám byt 18+3, což znamená, že budova státního zastupitelství je mi k dispozici. Doufám, že tento stav nebude dlouho trvat, neboť v Uh. Brodě se právě dokončuje byt, který jsem zde dostal. Bohužel byt v Uh. Hradišti, nevím proč, ale zkrátka mi nebyl přidělen. Je tady zajímavá situace, kdy předsedkyně soudu dojíždí do Uh. Hradiště ze Bzence, já dojíždím z Olomouce a ředitel Okresního úřadu vyšetřování z Brna.
A co Vaše rodina?
Manželka a děti bydlí v Olomouci. Manželka pracuje jako rehabilitační sestra. Jedno dítě studuje v Brně, druhé v Bystřici pod Hostýnem a třetí hodlá pracovat v USA. Jinak doufám, že v mých šlépějích půjde dcera, která nastoupila do třetího ročníku právnické fakulty a několikrát se mnou již navštívila jednání u soudu. Pokud své rozhodnutí nezmění, hodlá pracovat také jako státní zástupkyně, popř. soudkyně. Do její volby nebudu v žádném případě zasahovat.
Co Váš volný čas?
Pokuď zrovna nedojíždím, což mi zabere celé tři hodiny, strávené ve vlaku, volného času mám dostatek. K mým zálibám patří tenis, který se snažím hrát celoročně, v zimě lyžování a to jak sjezd, tak běžky. Mezi další koníčky patří také cyklistika, a cestování.
Jaká byla Vaše nejzajímavější cesta?
Bohužel jsem limitovaný jak penězi, tak pěti týdny dovolené. Největší zážitek byl zřejmě let do Indonésie, kde jsem strávil čtrnáct dnů u svých známých, kteří se o mě skvěle starali. Navštívil jsem Bali, kde jsem si prohlédl zdejší chrámy a pamětihodnosti. Samozřejmě cestuji i po Evropě. Byl jsem v Chorvatsku u moře, v Alpách na lyže. Naštěstí jsem nevyužil služeb žádné cestovní kanceláře, takže se mi letos dovolená vydařila. Cestování je ohromná věc a vlastně člověk dohání, co do roku 1989 nestihl.
Uděláte si chvilku na kulturu nebo knihu?
Jistě. Do divadla i do kina si zajdu velmi rád a měsíčně přečtu jednu, dvě knihy.
Prozradíte své nejoblíbenější jídlo?
U mě spíš neoblíbené, protože mám rád všechna jídla. Na čem si ale vždy pochutnám je asijská kuchyně. Rád a doufám, že dobře, vařím, z čehož má radost především má žena.
S Okresním státním zástupcem v Uherském Hradišti JUDr. Petrem Novákem, 43letým sympatickým rodákem z Brna hovořila Karin Kuchtová
|
|
| |
