Číslo: 41
18.10.1999
Článků: 63
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
Hradišťská SUPŠ slaví 60. výročí založení
Učitelé vystavují i U Sovy
Blbec na večeři přišel, ovšem nebyl jediným
Liguido přijede na Babylon
Bubeník spadl z velblouda
Regionální hudební okénko - Domina In
Přesně mířená střela jistého Amora
Po rytíři Jindřichovi přijede ruský revizor
Ekvádorská umělkyně na finisáž přijela!
Klenoty umění - Galerie Slováckéhoi muzea
Ten dělá to a ten zas tohle
Jak se žije v Kunovicích
Hradišťská SUPŠ slaví 60. výročí založení
Vernisáž výstavy Návraty II v Galerii Slováckého muzea zahájil seznámením s historií dnes už šedesátileté SUPŠ ředitel SM Ivo Frolec. O hudební stránku se postaral UH Junior Band ZUŠ - Foto: P. Paška
Uh. Hradiště (tam) - Oslavy 60. výročí "umprumky" začaly již 14. října v Desing centru v Praze na Staroměstském náměstí vernisáží výstavy studentských prací.
Úvodní slovo pronesl ředitel D.C. Karel Kobosil, který jej poté předal ak. mal. Janu Pospíšilovi, řediteli SUPŠ, který přítomné seznámil s historií školy.
SUPŠ založila ambiciózní firma Baťa v roce 1939, proto aby si zde mohla vychovat své vlastní mladé výtvarníky s požadovanou specializací. J. A. Baťa si dal za úkol vychovat v nově zakládané škole mimořádné talenty k tomu, aby se stali nositeli a propagátory nového výrazu a opěvovateli století techniky a vyškolit pomocí vymírajících odborníků výtvarníky v technikách, které už ani neznáme,jako je malba na sklo, mozaika, freska, sgrafito, umělecká keramika aj. Je zřejmé, že snahou školy bylo víc než jen vychovat odborníky pro reklamní oddělení firmy.Prvním ředitelem tehdy ještě na Škole umění ve Zlíně se stal arch. František Kadlec. Celá koncepce a program se vyznačovaly velkorysostí a progresivními tendencemi.Na škole působily takové osobnosti jako např. sochař Vincenc Makovský, docent Albert Kutal, malíři Vladimír Hroch, Richard Vízner aj. Kvalita pedagogického sboru poskytovala studentům i během války výtvarné vzdělání na úrovni téměř vysokoškolského studia. Po válce se mění struktura školy, ta ztrácí svůj výjimečný statut a je včleněna do sítě středních uměleckoprůmyslových škol.
V roce 1952 se škola stěhuje do Uherského Hradiště. Přesto, že doba nepřála svobodnému projevu a ovlivňovala podmínky výuky, lze konstatovat, že bylo v zájmu vedení i pedagogů, aby škola prosperovala.Po roce 1989 se začíná škola díky politickým změnám svobodně rozvíjet. Jsou otevřeny nové obory a vybavení školy se modernizuje. Součástí výuky dějin výtvarné kultury se stávají poznávací zájezdy a v roce 1992 škola zahájila výměny studentů ve Velké Británii a od roku 1998 také v Belgii. V současné době plně kvalifikovaný pedagogický sbor a zvláště aktivně činní výtvarníci působící zároveň jako pedagogové mají pozitivní vliv na živou a tvůrčí atmosféru ve škole.
Oslavy výročí pokračovaly druhého dne v budově školy v Uh. Hradišti, kde ve čtrnáct hodin proběhlo slavnostní zahájení. Návštěvníci měli možnost zhlédnout práce studentů, které byly vystaveny v jednotlivých učebnách. Vyvrcholením oslav byla vernisáž v Galerii Slováckého muzea, kde jsou vystavena díla bývalých studentů pod názvem Návraty II.
"Umprumka byla pro mne nejprve vysvobozením z obručí gymnázia, posléze se stala výbuchem života, ohňostrojem hlíny, kamene, sádry, šelaku dlát drátů...,lásky, pohledů,předdospělosti, popředdospělosti - všechno barevně létalo mými emocemi a vybuchovalo to v rytmu jazzu. Díky ti, umprumko, za vzdělání, přátele, manželku a stopu v mé paměti."
akad. sochař Radim Hanke
Učitelé vystavují i U Sovy
Uh. Hradiště (mar/jm) - Od pátku, slavnostního dne hradišťské uprumky, můžete v galerii U Sovy naleznout práce učitelů SUPŠ, akademických malířů Vladimíra Zálešáka a Kamila Mikla.
I když se Vladimír Zálešák ve svých počátcích věnoval portrétní a figurální tematice, postupně se stále více zaměřuje na krajinomalbu, která v současné době vyplňuje jeho výtvarnou orientaci. Jeho krajiny už ztratily prvky portrétnosti a přešly k dějové obsažnosti, kde nosným základem je sice kompozice, ale její stavební řád přechází do emotivní dimenze pocitů a představ.
Grafické dílo Kamila Mikela reflektuje pocit lidského bytí v současném světě naplněném civilizačními fenomény, poznatky matematicko technického i biogenetického charakteru, světě, který v obecné rovině je určen principy symetrie, elektromagnetické radiace, světelných a energetických emanací, přenosů a oscilací. Jeho tvůrčí kreativita pracuje s ryze grafickými prostředky, nejčastěji lineárními principy realizovanými v technice litografie.
Blbec na večeři přišel, ovšem nebyl jediným
Uh. Hradiště - Hlavní mužské obsazení francouzské hry Blbec k večeři - Václav Vydra (piere), Rudolf Hrušínský (Le Blanc)a Josef Carda (Francoise) - Foto: P. Paška
Uh. Hradiště (pa)- Na pátečním podnose se v Klubu kultury servírovala francouzská komedie Francise Vebera v režii Jiřího Menzela Blbec k večeři. Kvalitu představení slibovalo kvalitní obsazení známými pražskými herci.
Každou středu pořádá vydavatel Pierre (Václav Vydra) se svými přáteli večeři, na kterou si pozve nějakého blbce, který se stane terčem posměchu a řady rozmarů. Tentokráte výběr padl na Francoise (Josef Carda), jenž chtěl vydat fotografie svých reprodukcí největších staveb ze sirek. Přichází však ve chvíli, kdy vydavatele opouští jeho chladná a vyrovnaná žena Christine (Jana Boušková) z důvodů nevěry s nymfomankou Marléne (Jana Švandová), které Pierre kdysi vydal knihu o spiritismu. "Ta bláznivá se sem nakýbluje," poznamená na uvítanou Francois alias onen "Blbec", který svým příchodem vnáší na scénu řadu nechtěných zápletek plných humoru, jídla, pití a urážek, které ve francouzské komedii nesmí chybět.
Přes rivalitu ve fotbalové stáji se dostává na scénu údajný milenec a bývalý Pierrův přítel Le Blanc (Rudolf Hrušínský). A kdo se díky blbcovi také dozví o svém paroží? Jeho nadřízený daňový úředník Kůň (Jiří Menzel), který má pomoci v hledání Pierrovy manželky, přesto je díky největšímu pařížskému děvkaři zesměšněn. Jeho zaslepenost a oddanost práci vyvolává strach, ale i rozpad údajně ideálního manželství v přímém přenosu. Skvělý herecký koncert tandemu Vydra - Carda končí dvěma monology s vydavatelovou ženou, která havaruje a ocitne se v nemocnici. Zaplať pánbůh, že Veber byl Francouz, nikoliv Američan!
Liguido přijede na Babylon
Brno - Německá skupina Liquido, která loni v létě ohromila celou Evropu raketovým startem svého hitu Narcotic, vystoupí v brněnském klubu Babylon ve úterý 26. října ve 20 hodin.
Letos v lednu vyšlo skupině Liquido debutové album, které kromě již zmíněného hitu Narcotic obsahuje i jedenáct zbrusu nových skladeb. Přímočaré taneční kousky čerpající svůj náboj z kořenů britpopu a indierocku dokazují, že skupinu tvořenou čtyřmi mladíčky z Berlína obdařily můzy nejen lepými těly ale i patřičným talentem. V Brně se skupina představí ve složení Tim Eiermann - zpěv, kytara, Wolfgang Schr”dl - klávesy, Stefan Schulte - Holthaus - baskytara a Wolle Mainer - bicí.
Vstupenky na koncert skupiny jsou k dostání v předprodejích v síti Ticektpro, v Brně pak také v Centrálním předprodeji na Běhounské ulici a prodejně hudbních nosičů Wolf music. Bližší informace o koncertu lze získat v Agentuře Velryba Promotion na telefonu 067/721 88 49.
Bubeník spadl z velblouda
Uh. Hradiště, Bzenec (pa) - Ve čtvrtek v Klubu kultury a v pátek ve Bzenci se měli konat koncert naší rockové legendy Olympic. Z vážných důvodů se neuskutečnily.
Během křtu nové desky skupiny Olympic s názvem Karavana, který proběhl v úterý 12. října v Praze, spadl bubeník Milan Peroutka z velblouda, na kterých kapela stylově přijížděla. Roztomilé zvíře vyplašil svým chováním ostravský kameraman. Z tohoto důvodu byly další koncerty zrušeny.
Jelikož se náhradní koncert v Uherském Hradišti neuskuteční, máte možnost zakoupené vstupenky vrátit v místech předprodejů - Pepova garáž v Prostřední ulici a Klub kultury (denně mezi 15 a 17 hodin) a to do konce tohoto týdne!
Náhradní termín pro koncert ve Bzenci zní - 17. prosinec!
Regionální hudební okénko - Domina In
Dnes vám představíme kapelu, která na své úspěchy teprve čeká. Hudebníci z Jankovic a Košíků mezi sebou skrývají zpěvačku.
Kořeny skupiny Domina In sahají do roku 1992, kdy ještě pod názvem Protest dobývaly se skupinou Halogen okolní bigbítiště. Tehdy stál za mikrofonem Stanislav Flašar a na kytaru hobloval Zdeněk Fedor. Kapela však působila asi jeden rok, protože většina hudebníků začala postupně odcházet na vojnu. Až v roce 1994 se někteří hudebníci objevují v sólovém projektu Radima Kadlece. Vzniká ucelený program šestnácti skladeb, které světlo světa nikdy nespatřily. Po tomto nezdaru a řadě sňatků se aktivity kapely probouzejí až letos na jaře, kdy basák Staňa Bartošík a kytarista Pepa Katrňák dávají kapelu v novém složení a s novým repertoárem dohromady. Trio - bubeník Zbyněk Surovec, basa Stanislav Bartošík a kytara Pepa Katrňák doplňuje po odstěhujícím se Zdeňkovi na post kytarového doprovodu Tomáš Vlk a zpěvu se ujímá - světě div se - žena Andrea Bučková z Kudlovic.
"Nabídku od kluků jsem vzala, ale osobně bych chtěla dělala undergroundovou hudbu. Snažím se alespoň ovlivnit jejich výběr hudby a trochu ji přeorientovat," tvrdí Andrea. Po řadě pěveckých soutěží a vokálovém doprovodu na projektu Radima Kadlece se poprvé může projevit jako sólová zpěvačka. "Název skupiny Domina In vznikl podle písničky, kterou hrajeme a protože máme zpěvačku, která je dominantní a umí si postavit hlavu," prozradil Pepa Katrňák. Repertoár kapely ovlivněný doom metalem staré éry tvoří čtrnáct písničky od skupin Pyogenesis, Paradise Lost, Cementary, Therapy, Metallicy a Bruce Dickinsona, na které většinu textů složil basák Staňa Bartošík. V současnosti kapela začíná pracovat na vlastních skladbách, které by měly tvořit první demo. "Velké témata nemám, ale v poslední době skládám skladby z říše nereálné fantazie," vyznal se jejich iniciátor Bartošík.
Skupina pravidelně zkouší v sále za obecním úřadem v Jankovicích.
Kontakt: Josef Katrňák, Jankovice 64, 687 04 Traplice, tel. 57 24 46 Návrátilovi
Přesně mířená střela jistého Amora
Premiéra patří u divadla k˙těm nejslavnostnějším okamžikům a tuto sobotu nás ve Slováckém divadle právě jedna čeká. Ve Sluhovi dvou pánů, jehož příběh můžeme na jevišti sledovat, uvidíme v˙titulních rolích Martina Vrtáčka, Roberta Bellana a Moniku Horkou a právě s˙těmito herci jsem si tentokrát povídala.
Martine, po Korneliovi Hacklovi v˙Hello, Dolly! Tě čeká další výrazná komediální role, co Tě na komediích nejvíc baví a co Ti v nich naopak chybí?
Na komediích mě nejvíc baví srdečný a upřímný smích diváka. Na jevišti mám rád humor lehký a nezatěžkaný. Naťuknout fór a jít od něho pryč. Nepatlat se v˙něm a nepopisovat ho. A co mi na komediích chybí? Mám dojem, že si z˙představení typu Krvavá svatba, Růže pro Algernon, Krocan nebo Šumař na svatbě divák odnese mnohem víc. Rád hýbu se svědomím diváka, ještě raději ho dojímám, ale na druhé straně chápu, že se divák, zvlášť v˙dnešní době, chce především bavit.
Máš s˙popleteným Trufaldinem něco společného i ve skutečnosti?
Žiju trochu jinak než Trufaldino, ale když mám "den blbec", myslím, že v˙mnohém bychom si mohli podat ruce.
Během zkoušení jsi si musel zvyknout na tři nové kolegy, co podle Tebe taková obměna souboru může přinést?
Říká se, že změna je život. Příchodem nových členů do každého souboru se pročistí vzduch. Je to to samé, jako když v˙místnosti otevřete okno a vyvětráte. Hned se Vám lépe dýchá. Ale na druhé straně si často a rád nechávám vyprávět veselé příhody o "starých bardech", kteří prošli tímto divadlem.
V˙nadcházející sezoně je spousta zajímavých titulů, který Tebe osobně nejvíce láká?
Nepřemýšlím o nových titulech. Rád přijmu jakoukoli roli. Spíš mně zajímá, s˙kým budu pracovat. Moc bych si přál, abych poznal styl práce režiséra J. A. Pitínského.
V˙čem Ti nejvíc vyhovuje spolupráce s˙režisérem Peškem?
U Ládi je mi sympatické, že herce po jevišti neposunuje, ale vychází ze situací. U něho musí mít každé slovo, každé gesto smysl a opodstatnění. U něho člověk ví, proč je na jevišti a co chce sdělit divákovi. Role milovníků bývala v˙období komedie dell'arte svěřována nejkrásnějším a nejchytřejším členům souboru,
zajímalo mne, jak si Robert Bellan vysvětluje své obsazení do takovéto role?
Myslím, že odpověď je obsažena v˙samotné otázce. Říká se o mě, že jsem milý, krásný a chytrý. Ovšem mou největší předností je má skromnost.
V˙čem podle Tebe spočívá Florindův největší půvab, čím tak uchvátil srdce Beatrice?
To opravdu nevím. To, že uchvátil srdce Beatrice, je věc pana Goldoniho. Zeptejte se jeho. Mám ale tušení, že už Vám nic neřekne. Nicméně existuje ještě jedna možnost, jak se to dozvědět - navštivte naši inscenaci, kde tuto záležitost režisér Pešek objasňuje. Podle jeho výkladu zde nehraje ani tak roli Florindův půvab, jako přesně mířená střela jistého Amora.
Čím Tě naopak nejvíce fascinuje Beatrice?
Mě ani tak nefascinuje Beatrice, ale její představitelka Monika Horká. V˙civilu jsem její sexuální idol, a tak mám dost problémů jí vysvětlit, co je to divadelní "jakopusa". Kdysi v˙jednom rozhovoru jsi se vyjádřil, že bys chtěl zkusit také jiný herecký obor, než je typ vyloženého
komika. Myslíš, že režiséři budou v˙obdobném obsazování pokračovat?
Vrcholem experimentálního obsazování je režisér Pešek. Poté, co přišlo do souboru pět sličných mladíků, dostal jsem od něho roli milence. Jestli se mi budou diváci smát, tak ho zabiju. Nebo políbím. Faktem ale zůstává, že bych si už docela rád zahrál nějakou tu tragikomickou roli odpovídající mému naturelu.
Postavu Beatrice si v˙této inscenaci zahraje Monika Horká. Beatrice je typická kalhotková role. Už jste někdy hrála dívku, která se převlékla za muže?
Hrála. V˙Noci na Karlštejně v˙režii Františka Čecha. Když muž hraje ženu, skýtá to víc legrace samo o sobě. (Jen taková mužská lýtka v˙sukních!) Když hraje žena muže, legrace vyplývá spíš ze situací, které tím nastanou. Být takhle mrňavý chlap je dřina.
Čím podle Vás uchvátil Florindo Beatrice?
Roztomilou nerozhodností? Nevím. Nemusím nad tím přemýšlet - Florinda hraje Robert Bellan. Každou zkoušku čtu na jevišti v˙jeho očích větu: "Miluj mě, nebo se zblázníš!!!" Nelze jinak.
Co se naopak líbí Florindovi na Beatrice?
Energie, odvaha. Myslím, že kdybychom se na jejich manželství koukli za pár let, našli bychom takový solidně stabilizovaný matriarchát. (Škoda, že se mu někteří muži tak vzpouzejí - tímto zdravím svého manžela!)
Jak se Vám zkouší s˙nově příchozími členy souboru?
Skvěle. Jsem-li jim tak milá, jak oni mně, je mé sociálně společenské sebevědomí v˙suchu. Ačkoliv je premiéra již téměř za dveřmi, na jevišti není cítit obvyklé napětí, ale naopak, vládne tu velmi vstřícná a inspirativní atmosféra. Jura Pepřený v˙roli Silvia obratně nacvičuje karatistické grify a Klárinka Terezy Mikšíkové se přitom ochotně chystá spáchat sebevraždu. Irena Vacková v˙roli Smeraldiny spokojeně laškuje s˙oběma starými pány, Pantalonem Jiřího Krause a Dottorem Jakuba Leiera. Kamil Pulec se rozkošnicky usmívá nad všemi pokrmy, které v˙roli hostinského Brighelly připravuje. David Vacke jako vždy tančí radostí nad svým excelentním hereckým výkonem. A tak jen Jožka Kubáník jako Amor mezi všemi zmateně létá a těkavě krčí rameny. Takže se tuto sobotu v 19.30 hodin můžeme těšit, že onu pověstnou pohodu a smršť vtipů prožijeme společně s˙herci.
Andrea Helmichová
Po rytíři Jindřichovi přijede ruský revizor
Pozor, za dveřmi je revizor!
Zlín - Tento víkend pro vás Městské divadlo ve Zlíně připravilo další dvě premiéry této divadelní sezony - středověkou Legendu o nebohém Jindřichovi a ruskou Gogolovu klasiku - Revizor.
Legenda o kouzlu a síle lásky
V pátek 22. října v 19 hodin se ve Studiu "Z" uskuteční premiéra současného německého dramatika převážně žijícího v Mnichově Tankreda Dorsta Legenda o nebohém Jindřichovi.
Autor předlohu pro tuto hru našel ve středověké veršované povídce Hartmanna von Anue "Nebohý Jindřich", napsané někdy po roce 1189. A právě ve spojení středověkého a současného vnímání světa skrývá se napětí celé legendy.
Hra vypráví pohádkový příběh o zlém rytíři Jindřichovi, který byl za svoje skutky potrestán smrtelnou nemocí. Podle kletby ho může uzdravit pouze čistá panna, která si pro něho z upřímné lásky nechá vyrvat srdce z těla. Dojde nebohý Jindřich spásy? Opravdu musí trpět nevinná dívka?
Režie této "pohádky pro dospělé" se ujal hostující režisér Lukáš Hajr. Ke spolupráci znovu přizval svou dvorní scénografku Veroniku Márovou - pro oba dva je to v pořadí třetí hostující projekt v Městském divadle Zlín (Hra lásky a náhody, Oleanna).
Petr Michálek
O den později, tedy v sobotu 23. října, můžete být přítomni ve Velkém sále slavnostní premiéře inscenace divadelní hry N. V. Gogola Revizor.
Gogolův Revizor - příběh, ve kterém je náhodný návštěvník hostince v malém ruském městečku považován za vysokého činovníka a kontrolora "zeshora" - patří k nejslavnějším a nejlepším světovým komediím vůbec. Objevuje se na scénách zhusta, k radosti inscenátorů, herců i diváků. Kupodivu tato hra časem nevyčichla a kupodivu je stále aktuální. Odpověď na to, proč se tak děje, není pro civilizovaného člověka nijak lichotivá. Fenomén lži jako principiálního komunikačního prostředku i jako prostředku sebezáchovy "funguje" spolehlivě stále... Je to skutečnost sice truchlivá a nedůstojná, ale také velmi směšná. Atmosféra, v níž žádná z postav nemluví pravdu, roztáčí kolotoč fantasticky humorných, téměř nereálných situací, který se zastaví až šokujícím zásahem holé reality...
Nikolaj Vasiljevič Gogol podobně jako Moliere spoléhal na očistnou moc smíchu: "Má-li smích takovou sílu, že z něj jde strach, neměla by se tato síla promrhat zbůhdarma. V Revizorovi jsem se rozhodl sebrat na jednu hromadu všechnu špatnost, kterou jsem v Rusku poznal, všechnu nespravedlnost, k níž dochází právě tam a v těch případech, kdy se od člověka nejvíce ze všeho žádá, aby byl spravedlivý, a naráz se tomu všemu vysmát." Premiéra v roce 1836 vyvolala bouřlivou reakci. "Všichni jsou proti mně... Nadávají a hrnou se na hru, na čtvrté představení není možné sehnat lístky..." Gogolovi za jeho groteskně "nastavené zrcadlo" po premiéře hrozilo vyhnanství na Sibiř. Musel opustit své Rusko a následně obohatil text hry o její slavné motto, ruské lidové přísloví: Nenadávej na zrcadlo, když máš hubu křivou."
Inscenaci Revizor chystá divadlo po 16 letech. Přízrak Chlestakova - domnělého revizora - přivolala zpět na jeviště sama doba. Gogol svého antihrdinu charakterizuje jako "fantasticky mihotavý personifikovaný fantom lži, který se svou trojkou mizí bůhvíkam..." Tak tohle všichni dobře znáte, že?
V hlavní roli se poprvé představí nová posila zlínského souboru, čerstvý absolvent JAMU Jaroslav Plesl.
Jana Kafková
Ekvádorská umělkyně na finisáž přijela!
Uh. Hradiště (pa) - Až ve čtvrtek 14. října na "finisáž" své výstavy v Divadelní galerii přijela světoznámá ekvádorská malířka Gitti Neumann. Uherské Hradiště se stalo místem první samostatné výstavy v naší republice.
Přijel i garant výstavy Bohumil Vrzal se svojí ženou Bohumilou, který se taktéž nedostavil na vernisáž, neboť v brněnské nemocnici podstupoval akutní operaci slepého střeva. Po krátkém úvodu majitele Art clubu Františka Frýborta řekla pár slov lámanou češtinou dojatá malířka, která byla vlivem politického dění konce třicátých let donucena se vystěhovat i s celou rodinou do Jižní Ameriky. Zde vystudovala akademii výtvarného umění v Ekvádoru a univerzitu v americkém Ilinois. Svoji tvorbu poprvé představila v šedesátých letech. Významnou složkou jejího života je i činnost společenská. Je zakladatelkou Ekvádorského domu kultury, působí v mnoha protimilitaristických organizacích.
Pro začátek její tvorby je charakteristická disciplinovaná realistická malba. Postupně se od ní oprošťuje a přes nejrůznější způsoby vidění a zpracování reality dospívá až k abstrakci. Používá zásadně ryze přírodní materiály (papír, pigmenty i barviva si vyrábí sama). V jejích námětech se hlavně odráží hlavně krajina - příroda s figurálními motivy, to vše v expresionistických kompozicích.
V Uherském Hradišti představila kompozice vytvořené formou měkké koláže a malby. Základní materiál dodává těmto kompozicím výraz artprotisů a frontáží. V nezvyklé barevnosti, od jemných tónů až anilinových - růžové až po syté, se odráží i její působení pro nás v exotické krajině Ekvádoru. Největší část děl, které po Hradišti uvidí Brno, pocházela z roku 1994. Přesto svoje místo našla i dvě "čerstvá" letošní díla.
Klenoty umění - Galerie Slováckéhoi muzea
Činnost galerie v letech 1962-92 (III)
Oproti minulosti se výtvarné výstavy konaly převážně v˙galerijní budově, která v˙té době měla k˙dispozici dva sály. Z˙důvodu již vzpomenutých prostorových reorganizací v˙přízemí objektu nemohla být dále zachována stálá expozice (původně ve Velkém sále). K jejímu obnovení došlo až o mnoho let později, v˙roce 1992. Zúženým možnostem pro výstavní aktivity musely být přizpůsobovány i plány činnosti Galerie Slováckého muzea. Nicméně v závěru 70. let došlo k nepatrnému oživení, které se ještě zintenzivnilo dále v˙letech osmdesátých. Za pozitivní lze i dnes pokládat zahájení trienálního cyklu věnovaného mladé tvorbě začínajících výtvarníků Uherskohradišťska. Od roku 1979 byla dávána pravidelná možnost umělcům, kteří se v˙několika výtvarných oborech představovali veřejnosti. Pro mnohé to bylo jedno z˙prvních veřejných výstavních vystoupení. Posunutím věkové hranice do věku 40 let se navíc setkávali skutečně začínající s˙poněkud zkušenějšími a známějšími, takže i po této stránce docházelo k˙zajímavým konfrontacím (Pavel Gabrhel, Jan Gajdoš, Vladimír Groš, Jiří Habarta, Miroslav Malina, Jindřich Martinák, Tomáš Měšťánek, Otmar Oliva, Miroslav Štefánek, Zdeněk Tománek, Blažena Uiberlayová, Pavel Vavrys, Saša Zahradník, Bořek Zeman). Celkem se uskutečnilo pět ročníků.
Také další výstavní činnost Galerie Slováckého muzea se v˙průběhu 80. let postupně rozšiřovala a ve střídavé intenzitě se do jisté míry opět vřazovala jak do kulturního dění města Uh. Hradiště, tak i do struktury ostatních českých a moravských galerií. V˙rámci daných možností byly zpracovávány pevné výstavní plány, které se stále více opíraly o možnost výpůjček i z jiných sbírkových fondů. To umožňovalo rozšířit jak tématické okruhy jednotlivých výstav, tak i kvalitu prací vzhledem k˙širšímu okruhu čerpaných zdrojů. Tato spolupráce s˙Národní galerií v Praze, Moravskou galerií v˙Brně, galeriemi ve Zlíně, Olomouci, Ostravě, Hodoníně, Jihlavě, Novém Městě na Moravě a spoustou dalších existovala už v˙minulosti, takže po přechodném omezení těchto kontaktů se v podstatě mohlo navázat na předchozí zkušenosti a možnosti. Tím bylo také potvrzeno, že existence Galerie SM není jen formální záležitostí v˙odborné struktuře Slováckého muzea. Kromě výstav byly pořádány i doplňkové kulturní akce, tzv. večery hudby, poezie aj., na nichž spolupracovalo např. Slovácké divadlo, gymnázium či tehdejší Lidová škola umění.
(pokračování příště)
Ten dělá to a ten zas tohle
Denně jsme informováni o krizích na našem finančním trhu, denně se dozvídáme, že zkrachovala banka, pojišťovna, dokonce se v˙televizním vysílání šíří poplašné zprávy o tom, že 85% smluv o penzijním připojištění v˙České republice je neplatných. Jak tedy vypadá finanční situace v˙našem regionu, kterým finančním produktům věřit, kam investovat peníze pro budoucnost? Na tyto otázky odpovídá Josef KNOTEK, kunovický finanční poradce.
"Oněch 85% mi připadá nelogické, snad se člověk, který toto číslo vypustil z˙úst, omluví. Stát by totiž určitě nevyplácel státní podporu na neplatné smlouvy," říká Josef Knotek, který sjednává penzijní připojištění od jeho začátku.
Není lépe řídit se heslem našich babiček "peníze do strožochu"?
"Pochopitelně lidé, kteří získali špatnou zkušenost s˙některým finančním produktem, se budou tímto heslem řídit. Bylo skutečně poměrně hodně společností, které nabízely vysoké zisky, dnes však z nich musí klienti své peníze často pracně dolovat. Jsou však na trhu také společnosti, které jsou kvalitní, trpí však všeobecně mezi klienty šířeným strachem. Já sám jsem dlouhou dobu své úspory raději vkládal do rodinného domku a jeho zařízení. Dnes však využívám většiny produktů."
Jaké zajímavé finanční produkty nabízí současný trh?
"Stavební spoření, penzijní fondy, pojistky, otevřené podílové fondy. Při spoření s˙penzijním fondem a stavebním spořením má klient záruku upravenou zákonem a garantovanou státem. Při stavebním spoření je vhodné uvážit účel (zda bude čerpán úvěr) a přibližně půl roku až rok před čerpáním se poradit na dalším postupu se svým finančním poradcem nebo zástupcem stavební spořitelny. Pokud jde o pojistky všeho druhu, musí být člověk opatrný při výběru pojišťovny. Pokud chci spořit, je třeba také zvážit, na jak dlouhou dobu peníze ukládám. Vždy je výhodné vyhledat seriózního finančního poradce a poradit se s˙ním."
Jak poznám seriózního finančního poradce?
"Je samozřejmě těžké ověřovat si jeho odborné znalosti. Klient by se měl zeptat, jak dlouho tuto činnost vykonává. Měl by si všímat toho, co a hlavně jakým způsobem nabízí. Kvalitní poradce by měl klientovi nabízený produkt tzv. ušít na míru. Další důležitou věcí je to, který peněžní ústav zastupuje, kolik má klientů, zda tuto činnost vykonává jako hlavní nebo jako vedlejší zaměstnání. Všem, kteří chtějí vědět, co a jak, mohu doporučit knihu Finanční žraloci, kde jsou popsány nekalé praktiky firem i to, jak je rozeznat."
Jakým způsobem si Vy osobně rozšiřujete rozhled?
"Kromě absolvování školení pravidelně čtu odborné časopisy jako Hospodářské noviny nebo měsíčník Ekonom. Jednou za čas si také kupuji knihu z˙oboru."
Co Vás vlastně přivedlo k˙této profesi?
"Na začátku to byl můj koníček, díky kterému jsem si mohl přivydělávat k˙výplatě. Postupně koníček přerostl v˙koně a stal se časovou zátěží. Přes den v˙práci, po večerech poradenství, začala trpět rodina i klienti. Proto jsem se rozhodl ukončit pracovní poměr a věnovat se naplno finančnímu poradenství. Nejedná se však jen o práci s˙penězi, kam je uložit, jak z˙nich získat co největší výnos, ale také práci s˙lidmi, poskytnout jim radu, jak vyřešit například bytovou otázku."
Máte ještě další záliby?
"Zahrádka. Ta především. Pak také rád sportuji. Dříve to bylo aktivní požárnictví, dnes hraji se svými dětmi stolní tenis nebo například závodně šachy za Kunovice. Rád si také přečtu dobrou knížku, především z˙oboru, populárně naučnou, ale také občas dobrou detektivku."
Pracujete v˙bankovnictví. Jaký je tedy Váš vztah k˙penězům?
"Patřím vyloženě k˙těm opatrným. Díky své profesi jsem získal určitý přehled, tudíž mohu pečlivě vybírat. Jinak jsem velmi konzervativní typ. Dlouho jsem se například bál slova fond, a to díky kupónové privatizaci. Teprve s˙odstupem času a s˙nabývajícími znalostmi jsem pochopil, že fond může být pro klienta také výhodným a téměř bezrizikovým uložením peněz."
Zpět k˙tématu: podle čeho vybírat peněžní ústav?
"Platí zde přibližně stejná pravidla jako při výběru finančního poradce. Důležitými faktory jsou například, kdo za ním stojí, doba trvání ústavu, kolik má klientů, jaké podmínky u svých produktů nabízí. A samozřejmě zvážit, který produkt vlastně požaduji, jaké mám představy a nároky. Opět nelze než doporučit dobrého finančního poradce, který má určitý přehled o situaci na našem trhu."
Jak nahlížíte na "letadlové pojišťovnictví". Hrozí problémy při sjednávání povinného ručení řidiče?
"Podobných firem je u nás spousta. Tyto společnosti budují systém, nejedná se zde o klienta. Na školení těchto firem se dozvíte, kolik dostanete peněz, za jak dlouho, dozvíte se, jak přesvědčovat klienta, aby vložil peníze do často ztrátového podniku. Ukazují Vám ty, kteří již na tomto systému vydělali desetitisíce. Bohužel se zde však zcela vytrácí etika, klient je až na posledním místě. Věřím, že se již ministerstvo financí poučilo. Proto bude udělena licence pouze 13 společnostem, 11 z˙nich již udělena byla. Obecně lze doporučit, abyste dali přednost těm pojišťovnám, se kterými již máte dobrou zkušenost. Dalším obecným pravidlem je, že čím menší společnost, tím větší riziko. Domnívám se však, že pokud budeme dodržovat tyto zásady, zásadní problém by nikomu vzniknout neměl."
V˙souvislosti s˙rozpoutanou aférou kolem penzijního připojištění bude chtít řada občanů toto zrušit.
"Pokud jej klient zruší v˙nevhodnou dobu, bude to samozřejmě pro něj škoda. Má však plné právo rozhodovat se podle svého uvážení. Pokud dodrží alespoň minimální dobu (vesměs to bývá 1 rok), dostane zpět své naspořené peníze, aktuální roční výnos fondu a vzhledem k˙tomu, že vstupní poplatky bývají nulové, myslím si, že by neměla být nespokojenost. Mohlo by se stát u některých malých společností, kdy nevykazovaly zisk, že tento klient neobdrží. Přesto jsem se zatím nesetkal s˙lidmi, kteří by v˙penzijním připojištění přišli o peníze. U tohoto produktu se stupeň výhodnosti mění s˙věkem klienta, navíc se chystá novela zákona, a proto zase: kvalitní finanční poradce.Dalším pohledem na penzijní připojištění je také úhel pohledu na něj: buďto mi jde o krátkodobé zhodnocení peněz, nebo skutečně o zajištění v˙důchodovém věku." Text a foto: Jana Hlavačková
Jak se žije v Kunovicích
Starosta Jiří Deml je ve své funkci již devátý rok
Obec, dnes město, archeologicky velmi bohaté: mamutí kly a zuby z˙doby kamenné, kostrové hroby kultury zvoncovitých pohárů, sídliště únětické a lužické kultury, sídliště z laténské a římské doby, důležitý opěrný bod bránící z jihu centrum Velkomoravské říše, po jejím zániku možná sídlo biskupství, rozhodně však opět důležitý strážce nově se utvářející hranice českého přemyslovského státu, středisko lucké provincie, o němž je první dochovaná písemná zpráva z roku 1196 a jehož více než stoleté dominantní postavení na hranici mezi Moravou a Uhry nezlomili nepřátelé - ale založení Uherského Hradiště v r. 1257.
"Každý z nás má vymezen určitý čas, jak celkový zde na zemi, tak čas pracovní. Záleží pouze na nás samých, jak tento čas využijeme, zda učiníme něco pro ostatní." Toto je mottem Ing. Jiřího DEMLA (* 1939), jenž je ve funkci starosty města Kunovice již od listopadu 1990. Vystudoval brněnskou Vysokou školu zemědělskou a Univerzitu J. E. Purkyně.
Znak i prapor v jedné tónině
"Při volbě obecního znaku jsme čerpali z historie, při volbě praporu jsme potom vycházeli z obecního znaku," vysvětluje starosta. "Neměli jsme se znakem žádné problémy. Máme zachovány pečetě městečka od roku 1601, jejichž motiv beránka se opakuje i na pečetích v následujících stoletích, a tak jsme nemuseli nic vymýšlet."
Městečko bylo zanedbané
"Problémy našeho prvního (ale i druhého) zastupitelstva byly veliké. Obec byla nesmírně zanedbaná. Elektrické vedení bylo v havarijním stavu, nebyl zaveden téměř žádný plyn, místní komunikace byly mnohdy na úrovni polních cest, střed obce nevábný, majetek obce neudržovaný atd. Museli jsme se potýkat s četnými černými skládkami. V průběhu doby se nám podařilo obec zvelebit; uskutečnila se oprava elektrické sítě, úspěšně byla provedena plynofikace obce, proběhla úprava mnohých veřejných prostor, dali jsme do pořádku, co bylo obecní, otevřeli novou školu, získali pro obec vyšší a dnes vysokou školu - nelze zde vyjmenovat práci devíti let," uvádí starosta Jiří Deml. Tato činnost si vyžádala nemalé finanční prostředky, které obec čerpala v naprosté většině ze svých vlastních zdrojů. "Teprve až jsme dali obci nový vzhled a vybavení, požádali jsme o určení městem. Stalo se tak 1. 11. 1997. Možná to ocení až historie."
LET Kunovice - palčivá otázka
"Nesmírně mne rmoutí otázka existence LETu. Kdyby tato skutečně krásná fabrika fungovala, část (nejen našich) občanů by měla vyřešen existenční problém: zaměstnání, výplaty, jistotu. V důsledku úpadku tohoto velkého podniku přichází však zkrátka také naše městská kasa a celý okres. Každý podnik, každý podnikatel totiž odvádí daně, z nichž část, příp. celá částka jde do obce a okresu, v němž se jeho sídlo (pokladna) nachází. A to nemluvím o možnostech, které skýtá mezinárodní letiště, jichž až tak moc v republice nemáme."
Si libet, licet
Latinským příslovím (chceš-li, můžeš) by se dala charakterizovat mnohá nečinnost a nevšímavost místních obyvatel. "Domnívám se, že obec vybudovala nebo opravila dostatečné množství sportovních hřišť, areálů, dětských hřišť a kulturních zařízení. Přesto se určitá část mládeže neumí bavit jinak než vandalstvím. Bohužel, naši obyvatelé buďto nic nevidí, nebo z nejrůznějších důvodů nic vidět nechtějí," mračí se starosta nad množstvím zbytečně zničeného majetku. Jedná se například o pouliční osvětlení, převrácené a sprejem "označené" sochy, kladivem poznamenané pomníky, zničené keramické popelnice atd. K úhoně však přichází také soukromý majetek.
Významné osobnosti Kunovic
Z Kunovic pochází dlouhá řada význačných osobností. Mužem, který se zapsal do historie jako podněcovatel spolkového, společenského i kulturního života, byl JUDr. Štěpán Koluch (1872 - 1957). Jeho pokračovatelem byl MVDr. Fabián Fornůsek (1890 - 1972). Jen poznámka; v Kunovicích bylo před II. sv. válkou přes 40 spolků, klubů, organizací apod. "Z osobností, které zde působily a překročily svým významem naše městečko, lze jmenovat například Františka Kretze, spoluzakladatele Slováckého muzea, učitelem v Kunovicích byl určitou dobu také pozdější vynikající archeolog prof. Dr. Vilém Hrubý." Osobnost je možno najít také v náboženském životě - P. František Snopek (1853 - 1921), kněz, knížecí arcibiskupský archivář a cyrilometodějský badatel. Sáhneme-li do archeologie, osobností je např. Antoš Horsák (1891 - 1972), amatérský archeolog a regionální historik, mezi spisovateli a novináři můžeme jmenovat Fanka Jilíka a Zdenu Ančíka, z umělců Jana Habartu. "Na tomto místě je třeba učinit omluvu všem, které není možno pro nedostatek místa vyjmenovat, ačkoli si to zaslouží," říká starosta. "Ale přece. Nelze nepřipomenout, že přes 100 Kunovjanů padlo v I. sv. válce, z nich někteří jako příslušníci téměř 70 kunovických legionářů, že v zahraniční armádě ve II. svět. válce bojovalo 21 Kunovjanů, což byla asi vůbec největší skupina vojáků v západní armádě pocházejících z jedné obce, a že mnozí z nich položili spolu se spoluobčany v domácím odboji své životy v boji za svobodu - oni všichni jsou pro mne také významné osobnosti, kterých si budu vždy vážit," dodává starosta.
Stavební a umělecké památky
Farní kostel sv. Petra a Pavla je přirozenou dominantou obce a současně nejvýznamnější památkou. Původní kostel na počátku 16. století vystřídal nový, přičemž však zůstala zachována část původní stavby (presbytariář). Na věži byly původně 4 zvony (největší z r. 1757, střední pak z r. 1735 s reliéfem sv. Jana Nepomuckého, který visí na věži dodnes). Uprostřed města stojí na travnatém prostranství socha sv. Anny z roku 1904. Nejmladší plastikou ve městě je památník osvobození (1946), jehož autorem je kunovický rodák Jan Habarta. Nejstarším křížem ve městě je kříž z r. 1747 v trati Petříkovec. Ve státním seznamu chráněných památek je ještě socha sv. Floriána, kaple P. Marie a nejnověji dřívější statek u hlavní křižovatky. "Raritou je skutečnost, že v historických pramenech jsou doloženy 2 tvrze a 2 hrady v Kunovicích - a to ještě v době ne až tak vzdálené - a my nejenže nemáme po nich žádné zbytky, ale ani nevíme, kde přesně stály," konstatuje starosta.
Schází nám více vedoucích kroužků
"Schází nám více těch, kteří by byli ochotni věnovat se ve svém volném čase dětem, ať už se jedná o zájmovou činnost sportovní či kulturní. Mnozí rodiče volají po organizování volného času dětí a mládeže, nicméně málokdo z nich je ochoten obětovat svůj volný čas pro ně. Tato skutečnost je jedna z příčin vybíjení energie mladých lidí na obecním i soukromém majetku, jejich bezcílného, smyslu postrádajícího trávení života. Pochválit a poděkovat bych chtěl těm, kteří vedou dětské folklorní soubory, oddíly Orla, mladých modelářů, Pionýra, mladých hasičů, a také těm, kteří dobrovolně a úspěšně pomáhají udržovat ve městě původní tradiční slavnosti, zvyky a obyčeje. Cením si práce těch, kteří vymysleli a uvedli v život dětský folklorní festival Kunovské léto."
Desatero pro budoucnost
Realizace silničního obchvatu Zlechov - Kunovice - Vésky; rozšíření tohoto obchvatu Kunovic okolo bývalého starého závodu Let; svod kanalizace města do čističky nacházející se v katastru města; realizace nového územního plánu a dle něj rozšíření a zasíťování zóny pro výstavbu rodinných domů; zvýšení počtu a úrovně služeb pro obyvatelstvo ve městě; získání památkově chráněného objektu bývalého statku a zahájení jeho rekonstrukce; vyřešení úpravy náměstí vedle kostela; rozšíření technické vybavenosti města podle potřeby; vybudování nového ústavu sociální péče pro dospělé; spolupodílení se na vybudování stezky pro pěší a cyklisty směrem na Ostrožskou Novou Ves. Text A foto: Jana Hlavačková
www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund
