Číslo: 42
25.10.1999
Článků: 65
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
Černé vlasy, černé oči Točkolotoče
Techno Electribe Halloween Session
Zpěvem oslavili výročí vzniku pěveckého sboru a naší republiky
Aj v Hradišti zazpívá velký Karel
Regionální hudební okénko
Titul MISS Slovácko 1999 překvapivě putuje do Zlína
Zapomeňte na všední starosti a buďte šťastnějšími
Klenoty umění - Galerie Slováckého muzea
Ten dělá to, ten zas tohle
Jak se žije v Záhorovicích
Černé vlasy, černé oči Točkolotoče
Uh. Hradiště (ne) - Originální romská kapela z českého města Svitavy Točkolotoč přijede v sobotu 30. října do klubu Mír. Za svých takřka 15 let existence dokázala strhnout svou hudbou a projevem lidi nejen v Čechách, ale také v Evropě a USA.
Točkolotoč - zpočátku výhradně rodinná kapela bratří Peštů, jejich strýce a bratranců, upoutala v Československu poprvé pozornost na největším folkovém festivalu PORTA - odkud si odvezli v roce 1986 cenu nejvyšší. Jejich hudba vychází z romských tradičních písní, ale postupně se vyvíjela v samostatnou originální autorskou tvorbu. V roku 1989 kapela vydala svou první LP desku s názvem Čhave Svitavendar (Kluci ze Svitav) a rozjel se kolotoč festivalových, televizních a rozhlasových vystoupení. V této době se začala psát jejich bohatá historie.
V roce 1995 už v nové sestavě (přibyli 2 neromští hudebníci) reprezentovali českou kulturu na prestižním festivalu Smithsonian Institution,s 1995 Festival of American Folklife ve Washigtonu D.C.. Tento festival v samotném centru Washingtonu navštívilo více než milion návštěvníků. Skupina Točkolotoč zde byla pořadateli hodnocena jako jedna z nejlepších kapel v historii festivalu vůbec. Navíc byli jako jediní ze zúčastněných umělců vybráni k živému vysílání do rádia Hlas Ameriky.
Po návratu z amerického festivalu se Točkolotoč na nějakou dobu odmlčel, vystupoval pouze na několika festivalech v zahraničí a nyní se vrací také na domácí hudební scénu. Na jaře letošního roku skupina vydala své nové autorské album pod názvem KALE BALE, KALE JAKHA (Černé vlasy, černé oči). Na novém albu účinkují tito hosté: Iva Bittová, Luboš Malina (Druhá Tráva), Petr Vavřík (Buty), Milan Straka (Buty), Klement Jochymek a Petr Smékal.
Uvedení nového alba na český a slovenský trh provázela bohatá mediální kampaň - Točkolotoč byl během 2 měsíců pozván na 14 televizních pořadů, na živé vstupy do rádií a jejich návrat je provázen velikou pozorností českých tiskových médií, kde je nové album hodnoceno velmi pozitivně.
Techno Electribe Halloween Session
Uh. Hradiště (pš) - Páteční večer bude v klubu Mír od 21. hodiny věnován techno hudbě. Noc bude patřit halloweenským oslavám, které se u nás bohužel neslaví, ale vše se může právě na této party změnit a stát se každoročním svátkem spojení techno hudby a halloweenu.
Pro ty, co přijdou ve skvělé halloweenské masce, je připravena extra sleva. Poprvé se zde představí Dj z Brna, kteří se proslavili především díky akcím New Generation na Fan Favoritu pořádanými brněnským sdružením Hate, na kterých mimochodem hráli i Dj jako Enter The K, Ginger, Marquel, Vik, Tall a jiní. U nás se představí Dj Jus, Sors, Luke-M a Radan Mach (všichni z agentury Hate). Všichni tedy mají své začátky za sebou a předvedou se ve své nejlepší formě. Dále se na party za gramci projeví Dj Enter The K z agentury Moravian Techno. Ten má za sebou velké množství akcí a několikaletou praxi, takže o kvalitě není pochyb. V závěru vystoupí mezinárodní skupina Three Common Lemons, skládající se ze tří členů a je doprovázena raperem Roderickem pocházejícím stejně jako zpěvačka z Ghany. Tito k nám zavítají ze Slovenska. Před několika týdny vydali oficiální EP-čko u belgického labelu Petrofonia, který působí i v Holandsku a na party Electribe pustí některé ze svých nových skladeb. Stylem jsou přirovnatelní k Leftfield, Massive Attack atd. Hrají techno často podkládané africkými beaty a jejich hudba je velmi příjemná na tanec i poslech. V úplném závěru vystoupí jako perlička večera pořadatelé této akce - Angel s Lucaschem, a to s zpěvačkou Ja-Ma-Ro. Malá soutěž o volné vstupenky je na internetové stránce: www.home.sk/www/saturday99.
Zeptali jsme se hlavního pořadatele Angela na cíl akce Electribe '99: "Chceme zavést tradici maškarního techno bálu. Bude to pecka!
Zpěvem oslavili výročí vzniku pěveckého sboru a naší republiky
Uh. Brod (bz) - V sobotu se uskutečnil v brodském Domě kultury slavnostní koncert ke 30. výročí založení Unie českých pěveckých sborů, k 81. výročí vzniku Československé republiky a ke 130. výročí vzniku sborového zpěvu v Uh. Brodě.
V programu koncertu vystoupil smíšený pěvecký sbor Cantus Morkovice s dirigentem Vladimírem Blešou. Předvedl skladby z 16. - 20. století. Za klavírního doprovodu Evy Kočařové zazněla díla skladatelů J. Jeepa, S. Mokranjace, P. Ebena, A. Vivaldiho, C. Francka, A. Tučapského, Z. Lukáše a dalších. V druhé části vystoupil pěvecký sbor Dvořák s díly Vl. Sommera, P. Ebena a Z. Lukáše. Skladba Zdeňka Lukáše "Pocta tvůrcům" zazněla za houslového doprovodu Jana Řezníčka ml. a klavírního doprovodu Jaroslava Šmilavera. Na závěr koncertu zněla v podání obou sborů, bývalých členů pěveckého sboru Dvořák a účastníků sjezdu Unie českých pěveckých sborů skladba Antonína Dvořáka "Slavnostní zpěv".
Aj v Hradišti zazpívá velký Karel
Uh. Hradiště (jk) - Poslední dobou proběhla médii zpráva o tom, že i na Moravě, a to konkrétně 28. října ve 22 hodin v klubu Mír uspořádá svůj koncert sám velký Karel, aby zde oslavil své nedávné významné životní jubileum. Dobrý den, Slovácko se o tuto výjimečnou akci zajímal více. "Vidím, že se nic neutají," prohlásil Josef Kubáník ze Slováckého divadla, kterého jsme se v této souvislosti zeptali. "Ano, je to tak. Už v průběhu loňského roku mne oslovil tým pana Karla a nabídl mi spolupráci. Vzhledem k tomu, že takové nabídky chodí jednou za život, okamžitě jsem ji přijal a od letošního jara Karlovy koncerty uvádím, a to po celé republice. Jsem moc rád, že ta správná karta padla i na Uherské Hradiště, protože Karel miluje Moravu. Zkrátka, určitě to bude úžasný zážitek," dodal Kubáník.
Josef Korvas z Městských kin, která celou akci organizují, nám k tomu sdělil: "Ano, mohu potvrdit, že 28.10. ve 22 hodin vystoupí na Míru náš nejlepší Zpěvák a oslaví zde své narozeniny. Ve velkém galavečeru vystoupí celá řada skvělých hostů, účast přislíbila i Karlova dlouholetá spolupracovnice, taktéž populární zpěvačka. Dokonce se nám podařilo přesvědčit jisté nakladatelství, aby do 28.10. vytisklo zpěvákovu knihu "Rozsévám pár tónů", kterou Mistr na jevišti pokřtí. Z toho máme radost největší. Po koncertě, kde zazní Karlovy největší hity jako "Dám dělovou ránu", "Kdepak, ty ptáčku, hnízdo máš" a další, proběhne autogramiáda." Tolik Josef Korvas.
Všechny čtenáře Dobrého, dne Slovácko na tuto akci zveme. Můžete být při tom, když Karel oslaví své narozeniny.
Regionální hudební okénko
FLOOD
Sestava Flood: Tommy Rakvica - zpěv, René "Mejla" Hílek - basa, Mira Laga - bicí a perkuse a bratr Petr - kytara - Foto: P. Paška
Skupina Flood (čti: flad) z Veselí nad Moravou vznikla za velmi náhodných okolností koncem roku 1997. Bratři Lagovi a Renda Hílek, zbylí členové Terminatoru, si po asi dvouleté pauze řekli, že by nebylo od věci dát dohromady opět kapelu, a tak se pomalu začali shánět po zpěvákovi. Toho objevil Mira v jednom ze zlínských obchodů, kde pracoval Tomáš Rakvica, který dostal nabídku. "Protože to bylo už podruhé po asi dvou letech, co mě Terminator oslovili, nabídku jsem přijal a muzika, kterou hráli, mě celkem oslovila, a tak nebylo v podstatě co řešit," vzpomíná Tommy Rakvica.
Název kapely, tedy Flood, vznikl v hlavě kytaristy Petra Lagy. "Slovo má mnoho významů, které najdete ve slovníku, např. potopa, záplava, příliv, příboj a nebo v americkém slangu křest nové whisky. Takže si každý může vybrat, co se mu líbí," vysvětluje kytarista Petr. "Když jsme spolu začali spolupracovat, tak nám bylo jasné, že kapela název Terminator musí změnit, protože to, co hodlala do budoucna hrát, bylo diametrálně odlišné od toho, co hrála doposud pod hlavičkou Terminator. A to je tedy hlavní důvod změny názvu."
Sestava kapely se za dva roky působení na hudební scéně nezměnila, pouze René byl hudebníky donucen vyměnit kytaru za basu a ke své nelibosti na ni hraje dodnes.
Zpěvák Tommy má ještě další projekty. Se zlínskou kapelou The Flies, ve které hraji i na kytaru, to táhne už šestým rokem a má pro ně vzkaz: "Tímto zdravím kluky do Zlína a hlavně zpěváka Flies Milana Kaina, kterému se dnes narodila dcera."
Pěvecky i kytarově působí i v kapele Lemmy Family (Mot”rhead Revival). Své projekty si udržuje z časové tísně ostatních spoluhráčů, spoustu času věnují svým rodinám. "Sere mě to, ale já to taky pěkně flákám," dodává Tommy.
René Hílek je maniak do počítačů a počítačových her a vytvořil pro kapelu vlastní internetové stránky. Mira Laga je zase blázen do aut a už se nemůže dočkat, až si muzikou na nějaké pořádné dělo vydělá. Bratr Petr od rána do noci maká na přestavbě baráku, aby se do něj konečně mohli se ženou Majkou a dcerou Terezkou přestěhovat.
"Texty jsou v globále o tom, co nás vlastně tady na tom světe obklopuje, co nás trápí a trochu taky o ženách a tak dále, ale to si snad každý přečte sám, když si koupí naše nové CD," tvrdí Tommy. Kdo neumí anglicky, má možnost na internetové adrese Flood najít překlady textů - www.flood.cz nebo www.hawaii.cz/flood. "Plány samozřejmě máme, ale otázkou je, zda v této republice má taková muzika šanci trochu uspět. V každém případě se budeme hodně snažit valit CD na západ, posílali jsme ho teď do časopisu Rock Hard, který dělá nyní výběr na každoroční sampler amatérských kapel. Tak uvidíme, necháme se překvapit a vy nám držte palce," vyzývá Tommy
Kapela by ráda koncertovala, protože díky nahrávání ve studiu a mrhání svou energií jinými směry tuto možnost neměla.
A na závěr vzkaz od kapely: "Mějte se všichni fajn a my vás, lidi, moc a moc zdravíme. Čau a pište nám na E-mail: mart@flood.cz. And keep listening to FLOOD."
Titul MISS Slovácko 1999 překvapivě putuje do Zlína
Strážnice (pa) - Už devátý ročník prestižní soutěže MISS Slovácko aneb Show i pro dva proběhl v sobotu, v prostorech kulturního domu Strážničan. Ve skvělé atmosféře se nakonec MISS Slovácko 1999 překvapivě stala Andrea Hanáková ze Zlína.
Letošní ročník "plný devítek" zahájila ředitelka soutěže Danuše Adamcová, která přivítala na pódiu moderátora v oblasti volby MISS nejzkušenějšího, Jana Čenského. Elegán s jemným humorem provázel perfektně nejen připraveným soutěžním programem.
Osm párů z pěti okresů Slovácka tradičně soutěžilo ve třech disciplínách. V první jsme se dozvěděli, jak se jednotlivé páry znají. Zajímavou konverzaci a překrásný zpěv Kateřiny z Holešova vystřídaly ukázky tanců v podání Taneční školy ze Zlína. Druhá, volná disciplína měla letos podtitul "Nešvary společnosti aneb zrcadlo době nastavené". Soutěžící se dívali na dospělé pohledem dětí, vytunelovali banku, ukázali novodobé žebráky, otevřeli chudobinec, zaváděli reklamu nebo ukazovali manželství po 20 letech. Před závěrečnou promenádou v plavkách, která porotu mohla naposledy v jejím rozhodování ovlivnit, vystoupilo s komickou magií duo otec a syn - 2 Ogars v programu "In slivovica veritas".
Letošním doprovodným programem ředitelka soutěže dokázala, že pro zpříjemnění soutěžního večera nemusí hledat interprety za hranicí našeho regionu. Po přestávce to svým půlhodinovým vystoupením stoprocentně dokázal Sbor sv. Pluka se svým "otcem" Honzou Gajdošíkem. Muzikálové songy spolu s nesmrtelnými hity 60. a 70. let se líbily i Janu Čenskému, který si se Sborem zazpíval první písničku "Dělání". S příchodem poroty nastal, hlavně pro soutěžící, dlouho očekávaný okamžik. Předseda Zdeněk Malota po vyhlášení čtenářských soutěží a volby publika, tedy MISS sympatie, kterou se stala Kateřina Zichová z Rohatce, oznámil letošní výsledky.
Titul originál pár si odvezli sourozenci Kristýna a Petr Bienertovi z Břeclavi. Loňská vítězka MISS Slovácko Silva Talašová předala korunku nové, už deváté královně krásy našeho regionu, kterou se stala Andrea Hanáková ze Zlína. "U jubilejního desáté ročníku v roce 2000 tedy na viděnou," rozloučila se ředitelka soutěže Danuše Adamcová.
Zapomeňte na všední starosti a buďte šťastnějšími
Uh. Hradiště (pš) - Novou výstavu obrazů hradišťského rodáka Miroslava Maliny s názvem "Nejen panenky" připravuje galerie U Sovy. Datum vernisáže k výstavě je stanoveno na úterý 26. října od 17 hodin.
"Tato kolekce obrazů je věnována všem vášnivým a nadšeným sběratelům všeho, co obohacuje a kultivuje člověka. Dává mu zapomenout na všední starosti a činí jej tak šťastnějším," prozradil autor o chystané výstavě. Akademický malíř Miroslav Malina se narodil 25. dubna 1956 v Uherském Hradišti. V roce 1979 absolvoval hradišťskou SUPŠ, na které vyučuje obor malba. Na začátku osmdesátých let studoval v ateliérech prof. K. Součka a R. Koláře na Akademii výtvarných umění v Praze. Od roku 1980 je členem Skupiny VM (Východní Morava), o tři roky později byl přijat do Sdružení Q.
"V obrazech, kresbách a objektech Miroslava Maliny se zvláštním způsobem propojují obsahové a tvárné podněty z historie starší i nedávné; duchovní intenzita a výrazová břitkost starých nizozemských malířů, irreálnost umění 30. let 20. století, duchovní hloubavost informelu, existenciální ladění nové figurace. Nad vším ovšem převažuje umělcova fantazie, konvencemi nespoutaná imaginace a schopnost vážné téma zironizovat nebo přeměnit na hru barev, linií a ploch," charakterizovala Malinova díla prof. Bronislava Gabrielová.
Klenoty umění - Galerie Slováckého muzea
Činnost galerie v letech 1962-1992 (IV)
Situaci však stále více ovlivňoval neutěšený stav barokního objektu. Stále aktuálněji se projevovala potřeba další rekonstrukce. Bylo třeba především řešit nadměrnou vlhkost zdiva, která se hrozivě projevovala ve všech interiérech. V˙roce 1980 se tedy realizovalo odvlhčení budovy formou tehdy zavedené technologie, která mechanicko-chemickou cestou měla zabránit dalšímu vzlínání vody. Výsledek byl sice poměrně efektivní, nicméně se nepodařilo rovnoměrně vyřešit celý prostor - stále zůstávala silně problematická místa.
Další etapou stavebních prací se měla stát rozsáhlejší oprava, jejímž smyslem měla být jak renovace stávajícího stavu, tak i přístavba dalšího provozního křídla, čímž by se řešila řada prostorových problémů daleko do budoucnosti. Zpracovaný projekt se bohužel stal pouhým archivním dokladem o dobrém úmyslu. V˙době jeho projednávání nebyla shledána potřeba rekonstrukce v˙tomto rozsahu a celý záměr byl odsunován pro nedostatek finančních prostředků. Postupující zchátralost se stále častěji stávala předmětem kritiky z˙mnoha stran, což určitým způsobem přispělo k˙tomu, že v˙závěru roku 1989 bylo definitivně rozhodnuto o zcela akutní opravě. Nově zpracovaný projekt řešil tentokrát stavební úpravy sice bez rozšiřující přístavby, ale i tak byla věnována pozornost modernizaci interiérů včetně vybavení novým výstavním mobiliářem.
V˙prosinci roku 1989 byly z˙budovy odvezeny poslední zbytky vybavení i sbírkového fondu umění. Současně se vystěhovalo i archeologické oddělení, jemuž byly přiděleny nové prostory. V˙té době bylo už zřejmé, že po ukončení rekonstrukce bude budova bývalé vojenské zbrojnice sloužit už jenom výtvarnému umění, tak jako tomu bylo na počátku 60. let. Galerijní pracoviště se s˙celou sbírkou přemístilo do hlavní budovy muzea ve Smetanových sadech. V˙tomto přechodném provizoriu se činnost uměnovědného úseku více soustředila na práci se sbírkovými předměty. Výstavní aktivita se z˙prostorových důvodů musela omezit pouze na několik akcí, které ovšem svým významem vhodně obohacovaly veřejnou prezentaci Slováckého muzea. Byly to např. autorské výstavy Joži Uprky, Jana Trampoty, Jaroslava V. Staňka, výběr ze současného rakouského umění aj.
(Příště: Činnost galerie v˙letech 1992 - 1998)
Ten dělá to, ten zas tohle
O agility s˙Veronikou Stratilovou
"Agility je výkladní skříní, která veřejnosti dovoluje odhalit psy tak, jak jsou pro ni neznámí. Agility je podívaná, je to dokonce podívaná podivuhodná, neboť díky své hravosti vyvolává v publiku nadšení. Dává psovi jinou tvář, již není viděn jako hřmotný a nebezpečný, ale jako sympatický, vyrovnaný, spokojený a poslušný." Jean-Paul Petitdidier
Veroniko, kdy jsi se začala zajímat o psy?
Už od malička jsem měla velmi dobrý vztah ke zvířatům. Nejdříve to byli koně, ale začali pomalu převažovat psi. Rodiče mně ale psa nechtěli pořídit, protože bydlíme v paneláku. Svého prvního psa jsem dostala asi v 7 letech od bratra k˙Vánocům. Jmenuje se Lup, je už hodně starý. Maminka nechtěla psa v˙bytě, tak Lup bydlel v˙našem starém domě, kde je i dvorek. To mě moc mrzelo, protože mi chyběl neustálý kontakt s˙ním, a také jsem ho nemohla sama vychovávat. Lup přijal za svého pána tátu, ten s˙ním byl nejvíc a ten si ho vychoval podle svého . Když jsem šla ven, zajímal mě každý pes, co prošel kolem nebo byl za plotem. Když mi bylo asi čtrnáct, začala jsem venčit i psy z˙okolí, kteří byli neustále zavření a jejich pánové na ně neměli čas.Bylo mi jich moc líto.
Jak jsi získala Bobu?
Každý den jsem chodila ze školy kolem domu, kde byla fenka irského setra, kterou zjevně nikdo nevenčil . Zazvonila jsem a zeptala se, jestli bych ji nemohla vzít ven. Byli rádi, protože na ni neměli čas. Od té doby jsem tam byla třeba třikrát týdně. Fenka měla několikrát nechtěně štěňata, která se jako zázrakem podařilo vždy umístit. Jednou se narodilo samotné černé štěňátko a majitelům se nepodařilo najít pro něj nový domov. Tak si ho nechali. Dali jí jméno Bobinka. Jednou jsem ji brala jako pravidelně ven a majitel mi oznámil, že jdou zítra do útulku, u nich už nemohou zůstat. V˙tu chvíli jsem si umínila, že Bobu v˙tom nenechám, přišla jsem domů se psem a s˙pláčem. Rodiče odmítali dalšího psa, ale nakonec jsem mohla oznámit majiteli, že si ji nechám. Byl velmi rád, že si ji nechám právě já, protože věděl, že Bobinka je na mně hodně závislá. Stačilo totiž, abych šla kolem jejich plotu, a obě fenky se hystericky dožadovaly mé pozornosti tak, že o tom věděla celá ulice. Mamince jsem ale musela slíbit, že Boba bude ve starém domě spolu s˙Lupem. Čím dál častěji jsem si Bobu brávala na byt, až tam jednoho krásného dne se mnou zůstala.
Jak jsi začala s˙agility?
Jako správný pejskař čtu spoustu časopisů a knih o psech. Zaujal mě článek o běhání psa přes překážky, na které ho navádí jeho pán.Zkuste si zkrátka představit parkur pro koně, něco podobného je i pro psy. Agility jsou založené na hravosti psa a radosti ze společné práce. Vždycky jsem s˙Bobou chtěla něco dělat. Proto jsem začala navštěvovat zdejší kynologický klub, kde jsme se však nic nového nenaučily. V˙časopise jsem objevila inzerát na výcvikový tábor agility, a tak jsem se přihlásila. Protože Boba ve svých dvou letech ovládala výborně poslušnost, přešly jsme po dvou dnech ze začátečnického družstva do pokročilých, trénovaly jsme a na konci tábora jsem dostala nabídku od rozhodčího udělat si zkoušky agility. Byla jsem velmi překvapená. Vůbec mě nenapadlo, že bych se po týdnu mohla účastnit závodů.Ale když nám to šlo, začaly jsme na závody jezdit. Nejdříve tady v˙okolí, jako Zlín nebo Rožnov pod Radhoštěm.
Kde jsi trénovala?
No, trénovat jsem nemohla, nebylo kde. Nejbližší klub agility a cvičiště bylo ve Zlíně. Nepřipadalo ale v˙úvahu ani finančně, ani časově jezdit dvakrát týdně do Zlína. Boba závody zvládala docela dobře i bez tréninku, jenom slalom potřebovala zlepšit, tak jsem na procházku brala kolíky, zatloukla jsem je na hřišti a trénovala. Chtěla jsem trénovat na kynologickém cvičišti tady v˙Hradišti. Tam nevěděli přesně, co to agility je, ale předseda souhlasil. Nabídla jsem, že to povedu, seženu si překážky, cvičit budeme v˙jiné dny než klasický výcvik, abychom nenarušili zaběhnutý režim cvičáku atd. Až jsem sehnala lidi, řekli ne. Prý je to jejich cvičák, jen pro vlčáky a dobrmany nebo služební psy a uráželi Bobu, protože je kříženec. Rozloučila jsem se s˙nimi a nikdy více.
Jak vznikl Agility klub Kunovice?
Když to v˙Hradišti nevyšlo, mrzelo mě to, lidé měli zájem a já jsem se nechtěla vzdát. Obcházela jsem úřady, instituce, telefonovala, kde se dalo. Pomocnou ruku nabídl pan Pavlíček z˙Kunovic, který má na starost koupaliště v˙Kunovicích, k˙němuž patří i prostor pro cvičení psů. Psi se tam ale dlouho necvičili, čemuž nasvědčovala dvoumetrová tráva. Protože je pan Pavlíček pejskař, spolupráce byla rychle domluvena. Není to velký prostor, ale byla jsem vděčná i za to. Pan Pavlíček nám pomohl s˙prvními překážkami a od té doby náš klub funguje. Moc by nám pomohl sponzor, protože překážky jsou velmi nákladné, celý parkur by stál asi padesát tisíc. Kde ale vzít peníze, když do klubu chodí převážně školou povinní? Z˙členských příspěvků se něco málo pořídit dá. S˙výrobou překážek mi pomohli především přátelé nepejskaři, kterým tímto ještě jednou děkuji, protože nebýt jejich pomoci. nevím, nevím. Některé překážky nám přesto ještě chybí. Kdyby se našel laskavý sponzor, moc by nám to pomohlo.
A co závody?
Z˙našeho klubu, vlastně i z˙okresu Uherské Hradiště, závodím bohužel sama. Většinou se závodů účastním společně se členy Zlínského agility klubu, s˙kterým úzce spolupracuji. Na závody jezdíme pokud možno co nejvíc. Záleží na financích, startovné něco stojí, k tomu cesta, ubytování a další výdaje. Za ty tři roky, co s˙Bobou závodím, máme za sebou asi 40 závodů. Na prvním mistrovství republiky juniorů jsme skončily na pátém místě. To byl úspěch. V˙roce 1997 jsme vyhrály zkoušky A1, těch máme celkem pět a zkoušek A2 už dokonce deset. Několikrát jsme se umístily na druhém či třetím místě. Dnes jezdíme i do zahraničí ,na Slovensko a do Rakouska. Letos jsme závodily méně, protože Boba měla štěňátka, přesto je ve skvělé formě, což potvrzuje druhé místo na mistrovství Slovenska.
Na co se připravuješ v˙nejbližší době?
Teď se chystám na školení instruktorů agility do Ostravy, potom na několik závodů do˙Rakouska, na to se moc těším. V˙lednu budou závody v˙Brně a na jaře vypukne nová závodní sezona. Všem zájemcům o agility a o členství v˙našem klubu ráda zodpovím veškeré dotazy na telefonním čísle 553124.
Hana Omelková
Jak se žije v Záhorovicích
Sbor dobrovolných hasičů pomohl uchránit již mnohé hodnoty a své zkušenosti a dovednosti předává mladší generaci
Ves, položená "za horou" (lesem), se poprvé připomíná v˙roce 1373. Záhorovice byly známy svými minerálními prameny, které zaznamenal Jordán z˙Klausenburku v˙roce 1580 a patřily k˙jedněm z˙nejlepších v˙regionu. Úpravy prodělávaly v˙letech 1787 - 1867. Záhorovice dále prosluly jako zemědělská obec a tuto tradici si uchovaly až do druhé světové války. V˙roce 1912 zde bratři Špíškové otevřeli andesitový a čedičový kamenolom, v˙r. 1932 postavili při železniční trati drtič na štěrk, poté zřídili výrobu cementového zboží. Byly zde dva mlýny (Valíčkův a Pavlackého), které po roce 1945 zanikly.
"Úsměv nestojí nic a přináší mnoho. V˙únavě přináší odpočinek, ve znechucení vrací odvahu, ve smutku je útěchou a pro každou bolest je přirozeným lékem." Tímto heslem se v˙životě i práci již devět let řídí starosta obce Záhorovice Josef KOUDELA (* 1943), který vystudoval jednu z˙nejstarších středních škol u nás, Střední zemědělskou technickou školu v˙Přerově, jež letošního roku oslavila 135 let svého vzniku.
Léčivé prameny byly dva
Dokumentární zprávu o pramenech podal zvláštním spiskem uherskobrodský ranhojič Antonín Šenvais roku 1850. Tehdy žilo v˙obci 818 obyvatel a léčivé prameny byly dva, na dolním konci byl roku 1767 zbudován lázeňský dům s˙pěti plně zařízenými kabinami. "Voda chutná příjemně kyselkavě, slabě slaně, je čirá bez zápachu, lehko stravitelná, podporuje chuť k˙jídlu, působí močopudně, léčivě se osvědčila rovněž při zácpě a zahlenění žaludku, nemocích cév, při hysterii, hypochondrii i hemeroidech," popisuje účinky místního zázračného pramenu starosta obce. Druhého pramene se využívalo spíše hospodářsky než léčebně. Lázeňský ruch v˙Záhorovicích utuchal, snad též lepší organizací lázeňské společnosti v˙Luhačovicích.
Nikoli nedostatek financí
Nýbrž mezilidské vztahy jsou tím, co trápí starostu. "Rozum bují, srdce chladne," říká Josef Koudela. "Lidé berou život lehkovážně, nemají představu až do konce. Tento problém je celosvětový, celorepublikový i regionální. V˙Záhorovicích se jedná naštěstí spíše o pár jedinců. Mrzí mne to, že lidstvo se (míněno celosvětově) utápí v konzumní nabídce života, která pro něj není dobrá. Mladí lidé dnes nemají vizi pro budoucnost, neumí se o život bít."
O svatém Bartoloměji...
...se odjakživa tvrdí, že je patronem obce. Na jeho svátek také připadá slavná místní pouť. Obec má tedy svého patrona, nemá však ani znak, ani prapor. "Prozatím jsou důležitější věci a teprve po jejich vyřešení se můžeme zajímat o znak a prapor," dodává starosta Josef Koudela. Podle historických pramenů však obecní pečeť měla podobu pětilisté květiny, jejíž stonek přesahoval do opisu (Pecet obce Zahorowske 1690) a vyrůstal z˙ní na obě strany úponkový ornament.
Spolkový a kulturní život
V˙obci se dodržují mnohé tradice a zvyky, jako například fašank, Mikulášská, Vánoční strom a pod ním děti zpívají koledy, Drakiáda. Každoročně se pořádá rovněž tzv. Štěpánský turnaj ve florbalu (hokej bez bruslí). "Pokud jde o činnost místních složek, musím vyzvednout především Rodičovské sdružení působící při škole a Červeném kříži, samotný Červený kříž, Sbor dobrovolných hasičů (působící v˙obci již od roku 1892), fotbalové a hokejové družstvo, myslivce (1926), zahrádkáře (1947), dechovou kapelu Záhorovjané a modernější kapelu Šedý vlas. A přestože nepatří mezi místní složky, nesmím opomenout také komisi pro občanské záležitosti, která pořádá ročníkové oslavy, zlaté svatby, vítání občánků do života a podobně."
Pociťujeme pohraniční oblast
"Nesmírně citlivě pociťujeme pohraniční oblast. Nastává útlum výroby (například uherskobrodská Zbrojovka nebo záhorovické JZD Rozvoj), téměř mílovými kroky u nás naskakuje nezaměstnanost. Rozpadem zemědělského družstva však návazně trpí také naše okolní přírodní zdroje. V˙neobdělávaných úhorech se objevuje plevel (objev bolševníku je alarmující!), neseče se tráva, což vzhledu obce právě neprospívá," stěžuje si starosta. "Toto vše je velká bolest, kterou ovšem bude muset řešit ještě několik generací. Proto se naše obecní zastupitelstvo rozhodlo podporovat podnikatele a výrobní sféru. Mezi naše plány do budoucna patří například také zlepšení zdravotnického zázemí nebo zbudování jednoho jízdního pruhu pro vozy jedoucí směrem na Slovensko."
Základní škola prošla rekonstrukcí
Školní budova pochází z roku 1872, její˙přístavba pak z˙roku 1912. V˙nedávných dnech se dostalo této budově rekonstrukce. "Byly opraveny stropy a střecha, byla obnovena estetická i funkční stránka. Částečně jsme také v˙podkroví připravili dvě nové třídy, z˙nichž jedna by měla sloužit výuce na počítačích." Mateřská škola je z˙roku 1945. Správci školy Emanueli Machovi, působícímu zde v˙letech 1899 - 1927, udělila obec v˙roce 1927 čestné občanství. Byl to pokrokový učitel, zakladatel družstva Svornost, Raiffeisenky a Sokola.
A co bezpečnost občanů?
"Podařilo se nám docílit snížení nivelace hlavní silnice od Nezdenic, vybudovat při ní chodník pro pěší. Vyřešila se tím bezpečnost nejen našich občanů, ale také mnohých řidičů projíždějících obcí v˙úseku, kde docházelo ke spoustě nehod z˙důvodu nepřehlednosti,"chlubí se zcela jistě po zásluze starosta. "Dalším úspěchem lze označit například plynofikaci celé obce, digitalizaci telefonní sítě SPT Telecom, zavedení kabelové televize, a tím vyřešení problému téměř třetiny občanů, a v˙neposlední řadě také to, co mne samotného nesmírně těší. Obec Záhorovice byla totiž až do roku 1990 sloučena s˙městem Bojkovice. Po reintegraci v˙lednu 1990 si obec našla svou vlastní tvář a tu si zachovává dodnes.
Text: Jana Hlavačková
Foto: archiv obce
www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund
