Číslo: 44
08.11.1999
Článků: 62
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
Sexuální harašení v přímém přenosu
Rale oslovuje hlasem, tělem i nástroji
Smůla provází letošní ročník 8x ROCK
Nemám rád vážné věci, říká Matuška
Neformální setkání
Recept na skvělou show - Harlej
V˙hlavní roli se představí všichni účinkující
Obraz lidových tradic začátku století
Podaná ruka pro vlídné slovo a diskusi
Klenoty umění - Galerie Slováckého muzea - Historie Slováckého muzea
Izrael nelze jen vidět, Izrael je nutno prožít
Sexuální harašení v přímém přenosu
Po vzoru své sestry Libuše se snaží veštit i Vlasta - Foto: P. Paška
Region - Jedna z nejúspěšnějších divadelních komedií F. R. Čecha Dívčí válka se ve středu rozpoutala v Kulturním domě ve Veselí nad Moravou a o den později v Uherském Brodě.
Na úvod autor hry F. R. Čech, který v komedii ztvárňuje vladyku Ctirada, za asistence Bédi Maruštíka a jeho černého praporu, skrývajícího Ctiradův panenský šat, uvedl diváky do děje a osvětlil výši vstupného na toto představení.
"Vykradli nám i autobus s rekvizitami, ale neřeknu kdo, nejsem rasista!" poznamenal Čech. Zároveň upozornil přítomné, že od středy 10. listopadu se začíná natáčet v režii Františka Filipa film o praotci Čechovi s názvem "Pra, pra, pra", ve kterém, kromě jeho osoby v titulní roli, si zahrají taková esa jako Bára Štěpánová, Jirka Krampol, Mahulena Bočanová, Jan Přeučil, Jiří Vimr, Lenka "Kalamity" Šindelářová a Uršula Kluková.
Posledně jmenovaná se vrátila jako bojovnice Vlasta i do Dívčí války. Její výkon se bohužel nedá srovnávat s vervou alternující Martinou Hudečkovou, která byla zcela jistě lepší partnerkou Oldřicha Navrátila coby knížete Přemysla. Změna v hereckém ansámblu této hry proběhla i na postu Šárky. Krásnou Ivu Kubelkovou vystřídala další úspěšná kráska, teprve jednadvacetiletá MISS Bohemia 1997 Kristina Frivaldská. Ač sice splňuje Čechovy představy svými mírami, danou roli moc nezvládá. Úroveň představení tedy museli zachraňovat osvědčení herci Jan "Kancovod" Kuželka, Kateřina "Kazi" Kornová, Mojmír "Lumča" Maděrič a nenahraditelný navrátilec ve dvojroli, Ota Jirák.
Z historické páteře divadelního představení se pomalu, ale jistě čím dál méně odlupuje klasický humor, který nahrazuje "sexuální" a politická fraška. Chvílemi se zdá, že na pódiu vládne stoprocentní improvizační demokracie. Přesto však bránice přítomných nezůstávají ani na chvíli v klidu. Tak tomu bylo i ve Veselí a v Brodě. Pavel Paška
Rale oslovuje hlasem, tělem i nástroji
Uh. Hradiště (twin) - Při příležitosti křtu nového CD "Až zahřmí" zavítala do hradišťského klubu Mír skupina Rale v mezinárodním česko - japonsko - americkém složení.
Na koncertě představila sérii všech skladeb, které obsahuje nové album. Styl hudby těchto profesionálních hudebníků je prakticky nezařaditelný. Srdce a páteř celého tělesa Vladimír Václavek o vzniku hudby řekl: " Necháváme se inspirovat samotným životem v jeho odstínech tragiky i radosti." Většinu textů i hudební doprovody vznikají v Itálii nebo ve Francii, kde převážnou většinu roku hudebníci pobývají. O charakteru hudební produkce Václavek řekl: "Vše necháváme volně proplynout mezi violloncelem, houslemi, kytarou a zpěvem Takumi Fukushimi."
Škála pocitů a nálad se mění díky brilantnímu provedení v každé nové skladbě. Sytý soprán Takumi, chvílemi přerývaný hrdelními zvuky podobnými porodním vzlykům, dodává produkci zvláštní animálnost. Japonské texty vytvářejí jemné rytmické pozadí s nádechem básnění. Rale pracuje se všemi možnostmi hlasu, těla i nástroje, dotýká se toho, co se v nás stále rodí a ozývá, transportuje v nás ukryté archetypálno. A může si to bez výhrad dovolit, protože v podstatě mluví našimi ústy v naprosto geniální formě.
Smůla provází letošní ročník 8x ROCK
Uh. Hradiště (pš) - Bohužel už druhý koncert cyklu 8x ROCK se nemůže uskutečnit v plánovaném rozsahu, ale v pátek 12. listopadu se na Míru hrát bude!
Koncert skupiny -123 min se neuskuteční, protože frontman kapely Zdeněk Bína v současné době leží v nemocnici s dlouho odkládanou operací páteře. Náhradní termín koncertu na Míru tedy zní: 21. duben 2000. Páteční koncert v rámci cyklu 8x ROCK bude a vstupenky zůstávají v platnosti. Od 20 hodin se "na chatě" představí brněnská skupina Aphrodité v čele s americkým hudebníkem Danielem Mareshem, na jehož hlasu je postaven celkový projev kapely. Neobvyklé zvukové spojení akustické kytary a mandolíny a pestrého doprovodu baskytary a bicích už našlo uplatnění na prvním demu s názvem Hermaphrodite, vydaném kapelou minulý rok. Melodicky přitažlivé a vynalézavé rockové, někdy folkové písničky s netradičním zvukem a aranžemi dostanou většinu posluchačů.
Nemám rád vážné věci, říká Matuška
Uh. Hradiště (pa) - Kompletní rodina zpěváka Waldemara Matušky navštívila ve středu naše město a v pravé poledne přišla do budovy Českomoravské družstevní spořitelny podepsat několika příznivcům a obdivovatelům svoji novou knížku Tisíc mil.
Autorem je sám Waldemar Matuška a jeho žena Olga Blechová. Do Hradiště přijel i syn Waldemar. Ze slunné Floridy všichni přiletěli na oslavu 40. narozenin divadla Semafor a u příležitosti edice knihy uspořádali řadu autogramiád po celé České republice.
Knížka popisuje období od odchodu Matuškových z Československé socialistické republiky až po jejich návrat do svobodného Československa.
"Popisujeme v ní, co jsme za období skoro čtyř let zažili, koho jsme potkali, jak jsme si vydělávali peníze a co se na nás chystalo," prozrazuje Waldemar.
Některé odpovědi prý nejsou příliš vážné, protože Matuška nemá rád vážné věci. Jak sám říká: "Má bejt sranda, potom se líp dejchá i žije."
Kniha obsahuje i řadu fotografií a povídání se známými lidmi.
Neformální setkání
Uh. Hradiště (pa) - I tělesně postižení se chtějí bavit, a tak Oblastní charita uspořádala v hradišťské orlovně neformální listopadové setkání zdravotně postižených.
"Koncert jsme uspořádali na základě rozhovoru s tělesně postiženou mládeží. Říkali, že kromě schůzí není akce, na které by se mohli neformálně sejít, poslechnout si hudbu a popovídat si," prozradila pořadatelka Simona Horáková.
V sobotní podvečer měly pódium orlovny ovládnout hned čtyři kapely. První na startovní čáře se představily slavičínské kapely H.U.P. a Chmury. Výborně technicky zahraný rock s příchutí folku obohatila druhá kapela zavěrečným blues. Třetí kapela Flažolet z Hradiště po několika skladbách sešla z pódia, v "táborákové" verzi při svíčkách zkrátila kontakt s přítomnými. Na poslední chvíli odvolaný koncert skupiny Second Band neodradil hudebníky, kteří se do orlovny přijeli alespoň podívat.
"Zaráží mě, že přišlo málo lidí, ale varovali nás organizátoři, kteří pracují s tělesně postiženými, že nepřijde nikdo. I přes toto varování jsme akci uskutečnili," řekla Horáková.
Poděkování patří Oblastní charitě za uspořádaní akce a kapelám, které vystupovaly bez nároku na honorář.
Recept na skvělou show - Harlej
Březolupy (pa) - Místní sportovní hala zažila další křtiny. Tentokráte pražské skupině Alkehol pokřtila dívka z Joe Clubu nové album s názvem "Metla lidstva".
Na začátek se představila místní hudební doména Wayn. Na čele se zabydleným navrátilcem Laďou Švanygou kluci zahráli výběr svých nejlepších skladeb a připravili ornou půdu pro pražského oslavence. Alkehol ve stylu svých notorických standard oprášil nejoblíbenější skladby ze všech svých alb a neopomněl je prokládat novými věcmi z čerstvého alba Metla lidstva. To před půlnocí postříkala spoře oděná sličná dívka. Spokojené publikum se nechtělo s Alkeholem rozloučit, a tak skvělá pódiová show zvaná Harlej musela svůj koncert zkrátit. Přesto Láďa Šafránek a Toník Rauer všem ukázali dokonalý recept, jak stoprocentně pobavit.
V˙hlavní roli se představí všichni účinkující
Uh. Hradiště - Možná si ještě vzpomenete, jak se před několika lety objevil na jevišti Slováckého divadla opovědník Božka Tomíčka a společně s˙celým souborem Vám převyprávěl pohnutý život, smrt i vzkříšení Ježíše Krista a vzápětí jste v˙Komedii o hvězdě mohli sledovat i jeho narození.
Již potřetí se tedy vracíme k˙lidovému divadlu v˙Nové komedii o Libuši a dívčí vojně v˙Čechách, která bude mít na jevišti Slováckého divadla premiéru tuto sobotu v 19.30 hodin.
Když se její spoluautor Jan Kopecký v˙šedesátých letech poprvé zabýval lidovými hrami z˙období baroka, zapůsobilo to na tehdejší avantgardu jako zjevení. Vždyť toto divadlo používalo jazyk a čistotu prostředků tak, jak už mnozí z˙nás zapomněli. Vtáhlo do svých inscenací i diváka a bralo jej jako spoluúčastníka a spolutvůrce veškerého dění. Není divu, že se s˙podobnými inscenacemi roztrhl pytel. Dnes hlavní vlna zájmu již opadla, ale atmosféra radosti a očisty se s˙každou další inscenací stále vrací. Tentokrát se však nebudeme zabývat svědky a ďábly, kteří jsou pro tento typ divadla tak charakterističtí, naopak na jevišti uvidíme témata ryze světská, vyprávějící o nejstarších kapitolách z˙českých dějin. Nikomu nemusím představovat Libuši a její proroctví, všichni znají Přemysla, a tak snad jen překvapivý závěr dívčí vojny vedené Vlastou přinese nový pohled na naši historii. Jestli je to příběh velmi odlišný od naší současnosti, a nebo naopak až hořce aktuální, to už budou muset posoudit diváci sami. Já jsem požádala režiséra inscenace Igora Stránského, aby mi v˙krátkém rozhovoru osvětlil svůj vztah k˙lidovému divadlu a k˙jeho inscenování ve Slováckém divadle.
Nová komedie o Libuši je Vaším již třetím zpracováním lidového divadla. Byl to záměr vytvořit trilogii?
Byl to záměr. O inscenování Komedie o Libuši usiluji již několik let a to, že přišla na řadu až teď, je shoda okolností.
Čím Vás lidové divadlo inspiruje?
Nekonečný prostor pro fantazii a hravost. Když budu inscenovat např. Shakespeara, jsem přece jen vázán autorem, ale u lidového divadla beru text jako libreto, se kterým je možno volně nakládat. To není o tom, že by text byl špatný, ale už samotný princip lidového divadla takto pracuje.
O lidovém divadle je známo, že často používalo prvky aktualizace. Pokoušíte se o něco podobného? Snad. A pokud tam divák něco objeví, bude to podobnost "čistě náhodná".
Ke spolupráci jste si pozval čerstvou absolventku JAMU v˙oboru scénografie Barboru Křístkovou, co jste od takové spolupráce očekával?
U druhu této práce je dobré, když vám někdo pomáhá otevřít oči, a čím jsou ty oči mladší, tím je to lepší, ne? Teoreticky je to pro mne parádní práce a teď jsem velmi zvědav na realizaci, která mne čeká od první hlavní zkoušky. A protože jsem pověrčivý, klepu do dřeva.
Jak se k˙inscenování této komedie postavil soubor. Necítí se uráženi, když si mají hrát na amatéry?
Naopak. Tak pěknou kolektivní práci jsem už dlouho nezažil. Je to doslova autorské divadlo a mohu zcela zodpovědně prohlásit, že v˙hlavní roli v˙Nové komedii o Libuši se představí všichni účinkující. Ovšem v˙této inscenaci nevystupují pouze herci, ale i zvukař, nápověda, rekvizitářka, inspicienti a dokonce i pánové z˙jevištní techniky. Řekl jsem, že v˙hlavní roli jsou všichni účinkující. A možná přijde i kouzelník.
Budete v˙inscenování tohoto typu divadla pokračovat?
(Nesmělý úsměv) Snad. Andrea Helmichová
Obraz lidových tradic začátku století
Uherský Ostroh (pa) - V zámeckém koncertním sále budou k vidění unikátní fotografie ostrožského rodáka Josefa Brauna. Vernisáž k výstavě "Josef Braun - fotografie 1901 - 1910" se uskuteční v sobotu 13. listopadu v 17 hodin.
Výstavu uvede Helena Beránková a v kulturním programu vystoupí cimbálová muzika Babica. K výstavě je vydán katalog a pohlednice. Prohlédnout si ji můžete denně od 10 do 18 hodin až do 5. prosince. Josef Braun se narodil 25. července 1855 v Uherském Ostrohu, druhorozený syn Salomona Brauna, provozovatele kantyny pro dělníky na stavbě tzv. Severní Ferdinandovy dráhy Vídeň - Krakov a investora do pivovaru v Jarošově, ve kterém Josef se svými bratry po přestavbě a modernizaci produkovali kvalitní pivo a dodávali jej na vídeňský císařský dvůr.
Josef Braun byl předsedou uherskohradišťské židovské obce a zasadil se, i vlastními prostředky, o obnovu synagogy ve městě Uherské Hradiště. Zemřel 31. srpna 1929 a pochován byl ve Vídni. Josef Braun fotografoval pouze na skleněné deskové negativy o rozměrech 9 x 12 cm (celkem 64 kusů), což byl na počátku století nejpoužívanější formát. S výjimkou jediného jsou všechny záběry horizontální. Tržiště, shromáždění venkovské komunity před kostelem, pouť, hřbitov, pastviny - to je v podstatě výčet omezených příležitostí, kde Braun fotografoval. Všechny jeho fotografie jsou poměrně přesně datovány a lokalizovány, čímž se jenom zvyšuje jejich dokumentární hodnota.
Sbíral artefakty lidového umění - výšivky, krojové součásti i komplety, kraslice. Jeho sběratelské aktivity prohloubily setkání a debaty s Františekem Kretzem. V popředí jeho zájmu byl především lidový kroj. Sám dobře rozeznával i nejmenší rozdíly v oděvu jednotlivých obcí. Hlavně však zachycoval lidový oděv v jeho "životním prostředí". Díky jeho fotografiím může nynější pozorovatel s časovým a kulturním odstupem sledovat a studovat jevy a uvádět je do nových souvislostí.
Podaná ruka pro vlídné slovo a diskusi
Uh. Hradiště (twin) - Ve foyer kina Hvězda byly 4. listopadu zahájeny výstavy Jindřicha Štreita a výtvarné skupiny Pode Bal. Spojila se tak díla generačně odlišných tvůrců, kteří nastavili zrcadlo problémům dnešní společnosti.
Jindřich Štreit v současné době působí jako pedagog na Filmové a televizní fakultě v Praze a Institutu tvůrčí fotografie v Opavě. Na čtvrteční vernisáži uvedl svůj cyklus "Cesta ke svobodě", který je inspirován pobytem v protidrogové komunitě Pastor Bonus na Bruntálsku, kde sledoval a prociťoval situaci léčících se narkomanů a vytvořil fotografie, které mohou sloužit jako memento. "Přihlížel jsem k léčení dvanáctiletých dětí, z nichž se vyčleňuje pět procent těch, kteří chtějí být léčeni," řekl Štreit. Tento cyklus je jediný ve Štreitově tvorbě, který oplývá pevným řádem. Mezi první a poslední fotografií funguje kontinuální návaznost, každá fotka je výňatkem ze scény drogového dramatu. Efektem výstavy nemá být pedagogické či výchovné působení, nebo dokonce vztyčený prst nad "provinilcem". Naopak. Představuje podanou ruku pro vlídné slovo a diskusi. Štreitovou doménou byla od počátků jeho tvorby sociální fotografie, jejíž vznik není jednoduchý. Štreitovo provedení je citlivé, neuráží osoby, jichž se děj bezprostředně týká. Obsahuje skryté emoce, napovídá, mnohdy šokuje. Sám autor přiznává, že komplex fotografií "Cesta ke svobodě" nevznikal jednoduše. "Neptám se lidí, zda je mohu fotografovat. Naváži s nimi kontakt a respektuji jejich osobní vztahy. O vážnost a respekt jsem se snažil i při práci s abstinujícími lidmi, jejichž psychika je velmi nestabilní. Tito lidé jsou nesmírně citliví a inteligentní, trvalo mi nějaký čas, než jsem se mezi ně včlenil."
Ze souboru prezentovaných fotek vyjde koncem ledna publikace, která doplní řadu Lidé z Akagi a Hlučínsko. Výtvarná skupina Pode Bal je tvořena studenty a absolventy VŠUP a prohlašuje se za anonymní seskupení působící v oblasti vizuální reklamy a designu jako Krysařova píšťalka. Na vernisáži předvedli tvorbu dotýkající se dnešní reklamy a jejího vlivu na člověka, reklamy, která beztrestně propaguje alkohol, drogy, kouření a obžerství. Pode Bal si uvědomuje, že dnešní reklama se vtírá člověku pod kůži v podobě agresivních billboardů, které ničí nejen vkus, ale i estetické cítění spotřebitelů. Vytváří tak nakažlivý a zhoubný obraz o funkci života. Plakáty Pode Balu přetvořily řadu českých reklam v objektivní výpověď. Přitom si uvědomují v Bergrovském duchu, že reklama je vždy vodítkem k budoucnosti odběratele výrobku. Plakáty unikátní barevnosti mají glosující a komentující charakter. Za všechny z nich mluví fotografie Miloše Zemana objímajícího se s přáteli. V pravé polovině plakátu je známý slogan "Moje parta, moje Petra" a v dolních partiích Pode Bal připisuje - Obrazy mají tendenci zkreslovat náš pohled na zdravý životní styl.
Reklamní zkratky a strategie, kterou skupina užívá, napravuje vize nastolené reklamou, která si zaměňuje formu s obsahem. Tu je pro Pode Bal nutno změnit v samotný obsah. Pokud se neztotožňuje, pak jde o travestii již uplatněných stylů bez nové obohacující náplně.
Klenoty umění - Galerie Slováckého muzea - Historie Slováckého muzea
Činnost galerie v˙letech 1992-98 (II)
Nádvoří má i svou další zvláštnost. Podél obvodových zdí dvorního traktu jsou umístěny kamenné artefakty, které pocházejí z˙různých míst Uherskohradišťska. Bohužel dnes již jen u některých identifikujeme původ a určení, neboť naši předkové nezaznamenali, jak se sem jednotlivé fragmenty dostaly. Historický význam je uchránil před zničením a větší část z˙nich byla již v 60. letech uložena v˙prostoru před hlavní budovou muzea ve Smetanových sadech. Později se celý soubor přemístil do galerijního objektu, kde od roku 1992 ve své volné instalaci vytváří neobvyklou dekoraci a zároveň působí dojmem menšího depozitáře v˙uzavřeném exteriéru. Většinou se jedná o stavební kamenné články z˙poškozených nebo i zbouraných staveb, které nesou určité dekorativní prvky (např. barokní hlavice sloupu, část balustrády, plasticky zdobené štítky, dva s˙datací, a části nápisu z˙barokního kostela sv. Františka Xaverského v˙Uherském Hradišti, část renesančního, zřejmě okenního portálu - nalezený ve stavebních základech zbourané hájovny u Osvětiman). K˙nestarším a nejvzácnějším patří renesanční náhrobek měšťana Jana Urbana, nalezený při úpravě Masarykova náměstí v 50. letech. Pochází z˙roku 1513. Ve své skulpturální části se omezuje na měšťanské znamení zemřelého, umístěné uprostřed pískovcové desky, vytesané ve štítku, kolem něhož se vine uschlá větev. Nad štítem je páska se˙jménem zemřelého a na boku při levém okraji je vytesána žába a hlemýžď. Znak je sice projevem dovedného pozdně gotického kameníka, avšak celý náhrobek nese znaky renesančního cítění, jak naznačuje jednoduchá klasická kompozice. V˙jeho blízkosti se nachází další náhrobní kámen s vojenskými znaky, který je však daleko mladší a umělecky méně zajímavý. Pozoruhodný je rovněž pozdně barokní medailon s˙reliéfem sv. Jana Nepomuckého a také kamenná deska s reliéfem (dekorativní stylizovanou výzdobu tvoří Kristus na kříži, obklopený dekorací tvořenou vinnými haluzemi a hlavou andílka). Slovácké muzeum předpokládá, že toto malé lapidárium není uzavřené a že se v˙budoucnu rozšíří o nově získané fragmenty.
(pokračování příště)
Izrael nelze jen vidět, Izrael je nutno prožít
Poznávání Izraele a putování po Svaté zemi v Kristových stopách bylo hlavním cílem zájezdu, kterého jsem se zúčastnil v říjnu 1999. Navštívili jsme téměř všechna dostupná biblická místa, jako jsou Jeruzalém, Betlém, Nazaret, Jericho, Kána Galilejská, hora Karmel, Kapernaum, Tiberias, Tabgha, hora Pokušení a Blahoslavenství, Petrův primát, řeka Jordán, pevnost Masada, koupali jsme se v Mrtvém a Středozemním moři i v Galilejském jezeře. Navíc jsme poznávali Tel Aviv, křižácké město Akko, jedno z nejkrásnějším míst na světě Haifu, vyjeli jsme do sousedního Jordánska, navštívili Ammán, Madabu, úchvatné skalní město Petru a nahlédli na část Jordánska a Izraele z památné hory Nebo.
Svatá zem je krajinou, kde Bůh výjimečně oslovil člověka v zájmu jeho harmonického růstu. Tady vznikaly biblické dějiny Starého a Nového zákona, které ovlivnily dějiny lidské civilizace na všech kontinentech. V Izraeli jsme navštívili a poznávali památná místa v období příprav velkého, dvoutisícího jubilea narození našeho Spasitele Ježíše Krista.
Jeruzalém a Skalní dům
Mešita Quabbat es - Sakhra je známá jako Skalní dům. Jako by se celý Orient spojil při její výzdobě, aby zrodil krásu. Modrá fajáns z Turecka, jordánské zlato v ornamentech kopulí, koberce ze Saudské Arábie. Podle koránu je Chrámová hora nejvzdálenějším místem od Mekky, jehož Prorok Mohamed dosáhl při své zázračné noční cestě a kde se na místě dnešní mešity Al Agsa modlil. Posvátná skála chráněná svatyní Skalního domu je pak tím místem, odkud se Prorok vznesl na svém oři Burak do nebes.
Skalní chrám postavil v roce 691 král Abdul. Svatý skalní výstup však je drahý i Židům, a to nejen z důvodu, že si jej vybral král Šalamoun při stavbě chrámu. Nad středem chrámu se tyčí 54 m vysoká kopule o průměru 26 m. Vnitřní stěny dómu jsou obloženy mramorem. Horní část arkád zdobí ornamenty a mozaiky na zlatém podkladě. Kopule byla nově pokryta čistě zlatými pláty, které nahradily hliníkové pláty natřené zlatou barvou z roku 1961. V kruhovém pásu u vrcholu kupole je úryvek z koránu: "Není jiný Bůh než On, živoucí, věčný..." Všechny podlahy ve Skalním domu jsou pokryty vzácnými, ručně dělanými koberci. Do této skutečné dominanty města Jeruzaléma proudí tisíce poutníků a turistů. Sklaní dům není mešitou v pravém slova smyslu, ale společnou svatyní věřících všech vyznání, do níž smí vstoupit každý a v níž se může každý modlit dle své víry a náboženského vyznání. V ceně vstupného bez průvodce, které činí 9 amerických dolarů, nebo 36 izraelských šekelů, je zahrnuta prohlídka Skalního domu, mešity Al Agsa a nedalekého muzea.
Bezpečnost v zemi
Otisky střel na mramorovém obložení Skalního domu, zranění Židé a 18 mrtvých Palestinců z října 1990 jsou smutným mementem toho, jak je dodnes těžká a složitá skutečnost ve Svatém městě. V jednom z turistických fotoaparátů byla ukryta výbušnina, která zdemolovala mešitu Al Agsa. To bylo před několika lety. Po dobu týdenního pobytu v Izraeli jsme neviděli jedinou dopravní nehodu, nezaznamenali jsme pouliční krádež nebo jiný náznak kriminality. Na exponovaných místech jsou umístěny vojenské hlídky, při návštěvě významných turistických objektů všichni procházejí bezpečnostní prohlídkou. Vojáků však nebylo tolik, jak jsme byli upozorňováni lidmi, kteří se z Izraele vrátili v minulých letech. Turisté však musí počítat s důkladnou bezpečnostní kontrolou na letištích v Praze i v Tel Avivu a na místo odbavení se dostavit tři hodiny před odletem.
Svaté město dříve a nyní
Všechny stavby v Jeruzalémě jsou postaveny z kamene, nové budovy jsou obloženy materiálem, který kámen alespoň napodobuje. Jeruzalém patří mezi nejdéle obývaná města na zeměkouli, lidé zde žili již před 4.500 lety. Nikde jinde na světě se nesetkávají tři světová monoteistická náboženství tak blízko sebe jako v Jeruzalémě. Zároveň zde nalezneme i společné kořeny, jejichž symbolickým vyjádřením je právě Skalní dóm. Již v 16. století obehnal změť křivolakých uliček sultán Sulejmán Nádherný čtyři kilometry dlouhými kruhovitými hradbami. Od roku 1949 do roku 1967 bylo město Jeruzalém rozděleno mezi Izrael a Jordánsko. Východní část patřila Jordánsku, nová část na jihu a jihovýchodu se stala hlavním městem Izraele. Po vítězné válce z roku 1967 se mnohé změnilo. Jeruzalém patří Izraeli a Staré město je rozděleno na čtyři části, židovskou, křesťanskou, arabskou a arménskou.
V centru Starého města leží všechna svatá místa, křesťanská Via Dolorosa ( Křížová cesta, v doslovném překladu ulice Utrpení) a Chrám svatého hrobu, židovská Zeď nářků a muslimský Skalní dům.
Zeď nářků
Již první pohled na Zeď nářků je velmi zajímavý. Lidé zastrkují dovnitř malých otvorů mezi kameny papírky s naléhavými prosbami k Bohu, ale není to vůbec jednoduché. Otvory jsou velmi úzké a lístky doslova napěchovány.Pokud dnes stoupenci židovské víry chtějí předat svůj písemný vzkaz Bohu, nemusí putovat až ke Zdi nářků do Jeruzaléma, ale mohou jej zaslat elektronickou cestou na adresu: http://w.virtual.co.il. Izraelská internetová společnost Virtual Jerusalem e. maily adresované Bohu vytiskne a postará se o jejich spolehlivé doručení. Původně 18 m vysoká zeď na západní straně Chrámového vrchu se jmenovala prostě Západní zeď. Za své nové pojmenování vděčí skutečnosti, že tlumeně mumlavé motlitby věřících zněly jako nářek nad zničeným chrámem.
Ortodoxní Židé
Podle příkazu z knihy Leviticus si Židé nesmějí stříhat vousy ani prameny vlasů u uší, nosí černé klobouky, které se mezi jednotlivými ortodoxními náboženskými skupinami liší. Stejný oděv, jaký nosí členové ortodoxních skupin nyní, se v Evropě nosil již v 16. století.
Na základě rozhodnutí izraelského parlamentu Knessetu z roku 1970 mají právo na přistěhování do Izraele jen ti Židé, kteří se narodili židovské matce, anebo přistoupili k židovství a nejsou příslušníky žádné jiné církve. Židé jsou sice sjednoceni společnou vírou a historií, ale na druhou stranu je pro ně typická různorodost názorů, stanovisek a životních stylů jako důsledek procesu příjezdu velkého množství exulantů z nejrůznějších koutů světa.
Mrtvé moře
Ačkoli je Mrtvé moře až 400 m hluboké, nazývá se rájem neplavců. Není známo, že by se zde někdo utopil. Tmavomodrá hladina jezera je 80 km dlouhá a až 18 km široká. V jižní části Mrtvého moře jsou místa, kde je hloubka pouhých 10 metrů, v době sucha se hodně vody odpařuje a rostou zde bizarně formované solné sloupy. V této oblasti Izraele panují od června do září vysoké teploty, blížící se až 50 C. Proto jsou k návštěvě nejvhodnější měsíce říjen až květen. Účinků extrémně vysokého tlaku vzduchu, bohatého na brom a kyslík a vody plné minerálů se využívá při léčbě kožních onemocnění a nemocí pohybového ústrojí.
Praktické informace
V Izraeli žije 5,5 milionu obyvatel. Z tohoto počtu je asi 4,4 milionů Židů. V posledním desetiletí se do země přistěhovala velmi početná komunita ze zemí bývalého SSSR(přibližně 900 tisíc lidí). Asi 800000 Izraelců jsou muslimové, 250000 křesťané a 50000 drúzové. Oficiálními jazyky jsou hebrejština a arabština. V turistických centrech se dorozumíte anglicky, hodně je slyšet ruštinu. Pro české občany funguje bezvízový styk, cestovní pas musí platit ještě 6 měsíců po návratu do České republiky. Měnou je šekel (NIS), dělí se na 100 agorot. Téměř na všech místech, která navštěvují turisté, lze platit americkými dolary. Směnný kurz je čtyři šekely za jeden USD. Zásuvky v hotelech se většinou liší od evropských parametrů, proto je vhodný adaptér. Velkou část výdajů tvoří nákupy pitné vody, nejlépe minerální. Jedna plastová láhev 1,5 l stojí od 2 do 10 šekelů (dle místa nákupu). V kamenných obchodech jsou pevné ceny, na bazarech a stáncích je možno smlouvat. Ceny jsou zde poměrně vysoké, vyšší než v Německu, Rakousku či Francii.
Prvním pracovním dnem v týdnu je neděle. V pátek odpoledne, po západu Slunce, začíná šabat, který končí v sobotu večer. O šabatu nefunguje administrativa, pošta, banky, ve většině měst není v provozu městská doprava. Snad jen v Haifě je normální provoz MHD. Na ulicích je minimální provoz osobních vozidel, zavřeno je v obchodech i v některých restauracích. Stejný režim platí i o mnoha židovských svátcích. V mezinárodních hotelech funguje vše normálně, ubytování i stravování je na evropské úrovni.Na jídelníčku chybí vepřové maso, kombinace mléčných a masitých jídel, bezšupinaté ryby a korýši. Průvodci, řidiči, pokojské, nosiči zavazadel očekávají spropitné od 1 do 3 USD.
Milénium ve Svaté zemi
V popředí zájmu mnoha turistických kanceláři je Milénium a jeho oslava. Oslavy Milénia nebudou v Izraeli soustředěny pouze na začátek letopočtu s datem 2000, který se týká jen křesťanského světa, ale Svatá země bude všem zájemcům nabídnuta jako země kulturní, rekreační a především bezpečná. Izrael je země s neopakovatelnou atmosférou. Izrael nelze jen vidět, Izrael je nutno si prožít.
Jordánsko a skalní město Petra
Jordánsko je konstituční monarchií. Hlavou státu je král, který vládne necelým čtyřem milionům občanů. Naprostá většina obyvatel Jordánska jsou Arabové, z nichž asi polovina připadá na Palestince. Rozloha země je 89.206 km2, hlavním městem je Ammán, ve kterém žije 1400000 lidí. Jordánské hlavní město bylo postaveno nově v roce 1880 na troskách římského města Philadelphia, ale v současnosti v něm žije mnoho tisíc Palesinců, kteří sem uprchli po válce s Izraelem i po nedávném ozbrojeném konfliktu za války proti Iráku v Perském zálivu. Ačkoli je sociální systém země poměrně dobrý a uprchlí Palestinci jsou podporováni z prostředků OSN, život v Ammánu se neobejde bez každodenních komplikací. Většina obyvatel jsou sunnitští muslimové (94 procent), křesťanů žije v zemi jen necelých pět procent.
Korán není jen duchovní knihou muslimů, ale dává věřícím i přesné návody, jaký má správný muslim vést život v souladu s "pěti články víry." Jsou to - alespoň jednou v životě pronést: "Není Boha kromě Alláha a Mohamed je jeho prorokem." Pětkrát denně modlitba s tváří obrácenou k Mekce. Za třetí almužna ve formě náboženské daně. Půst v denním hodinách ramadámu, devátém měsíci islámského kalendáře. Alespoň jednou v životě pouť do Mekky k posvátné Kábě (hadždž). Korán obsahuje i praktické, právní a kulturní příkazy, jsou zde pasáže týkající se sňatku, rozvodu a dědictví. Ženichové si většinou nevěsty nevybírají způsobem, jaký známe z našeho prostředí, ale za dívky platí. Například sedmnáctiletá panna, pohledná a urostlá, má cenu od 20 do 25 velbloudů, přičemž jeden velbloud se prodává za tisíc dolarů. Po ztrátě panenství a s přibývajícím věkem cena muslimských dívek rapidně klesá. Muslimům se zapovídá jíst vepřové maso, pít alkoholické nápoje, hrát hazardní hry, podvádět, věnovat se lichvě a malovat obrazy.V případě rozvodu se muslimští muži musí postarat o svou bývalou ženu až do její smrti. U křesťanů toto neplatí, z tohoto důvodu jsou vzácnou výjimkou sňatky muslimek s křešťany. Pokud jsou muslimové a jejich víra v nebezpečí, vyhlašují svatou válku, džihád, což je vlastně kolektivní obrana před vnějšími i vnitřními nepřáteli.
Asi nejslavnějším a turisticky nejvíce vyhledávaným jordánským cílem je skalní město Petra. V současnosti patří Petra k nejnavštěvovanějším turistickým cílům Předního východu společně s místy Baalbek, Palmyra, Jeruzalém, Masada, hora svaté Kateřiny na Sinaji, Gíza, Abu Simbel a Luxor. Petru, růžovo -červené město vytesané v pískovcových skalách, znovuobjevil v roce 1812 švýcarský cestovatel Ludwig Buckhardt. Vznik úchvatného skalního města se datuje kolem roku 1000 př. n. l. Petru založily kmeny Edomitů, potom se zde v 5. století před Kristem usadili Nabatejci, kteří učinili Petru svým hlavním městem, které neustále zvelebovali. Ve starověku zde žilo asi 30 tisíc Nabatejců, arabského kmene obchodníků, kteří dosáhli svého bohatství především karavanním obchodem. Přes město vedly hlavní karavanní stezky spojující Afriku s Asií. Nejzachovalejší části Petry jsou Ulice fasád, kde se nachází pokladnice Chazna.
Vstupné do areálu činí 20 jordánských dinárů, což je po přepočtu více než 1000 Kč. Navíc je nutno zaplatit vstupní vízum při vstupu na jordánské území. Než se dostaneme do hlubokého údolí s chrámy a hrobkami, musíme překonat tříkilometrovou, velmi úzkou soutěsku al - Sík, kterou svírají až 100 m vysoké pískovcové stěny. Na konci soutěsky čeká turisty nádherná podívaná, když spatří velkolepé prúčelí Faraonovy pokladnice. Odborníci dodnes nejsou zajedno v určení této skvostné stavby. Jedni se domnívají, že se jedná o hrobku nabatejského panovníka Aréty IV., druhá, méně početná skupina tvrdí, že se jedná o chrám oblíbené bohyně Esety.
Nás však tyto malicherné spory přiliš nevzrušují. Skalní město Petra je úchvatných klenotem, kde můžeme obdivovat rozvaliny nabatejsko - římského města a divokou skalnatou krajinu. Milovníci zvířat si mohou vychutnat jízdu na koni či na velbloudu, nebo se povozit na oslíkovi, kterému se tu lidově říká taxi. Hrdinové z pevnosti Masada Pevnost Masada leží v Izraeli, jen několik kilometrů západně od Mrtvého moře. Přímo na místo se dostaneme autobusem z Jeruzaléma, asi po hodině jízdy. Osamocený, obrovitý kopec Masada se rozprostírá v samém srdci Judské pouště, vypíná se strmě 440 m nad hladinou Mrtvého moře. Plošina na vrcholu Masady je víc než 600 m dlouhá a přes 300 m široká. Již před 2040 lety přilákalo toto útočiště židovského krále Heroda Velkého, který zde vybudoval pevnost. Tisíce otroků postavilo za necelých šest let dílo, které lze přirovnat k sedmi divům světa. Masada se stala antickým městem s lázněmi, svatyněmi, tržišti, byly zde dva velké paláce, desítky správních a obytných budov. Ještě dnes se o králi Herodesovi traduje, že si kradl trůn jako liška, vládl jako tygr a zemřel jako pes. V roce 69 Římané dobyli Jeruzalém a císař Titus nechal pobít a zotročit desetitisíce Židů. Pouze 960 udatných příslušníků semitského kmene Zelotů, pod vedením Elazara Ben Yara, se usadilo na vrcholku kopce Masada. Povstalci, mezi nimiž byli muži, ženy i děti, zde očekávali svůj poslední boj. Proti obráncům Masady vytáhl Flavius Silva, římský prokurátor, se slavnou X. legií. Masadu, jejíž název znamená v hebrejštině pevnost, dobývalo po dobu dvou let asi 10 000 římských vojáků. Nakonec beranidlem prorazili hradby a zapálili vnitřní dřevěný val. Římané našli v pevnosti jen stovky mrtvých těl, Elazar Ben Yair vyzval všechny ochránce k sebeobětování, kteří tak učinili. Zelotové nechali na vrcholku Masady poměrně velké zásoby vody a potravin, čímž chtěli dokázat, že nezemřeli pro nedostatek tekutin a jídla. Chtěli tak nenáviděnému protivníkovi dát na vědomí, že mohli vydržet ještě dlouhou dobu. Masada je v současnosti symbolem hrdosti, neporazitelnosti a morální síly celého izraelského národa. Je to jedno z mála míst na světě, které si zaslouží toto ocenění. Do dnešních dnů se zachoval text poslední zprávy obránců Masady, ze které vyjímáme krátkou ukázku: "Vy, udatní mužové. Již dlouho je pro nás uzavřenou věcí, že ani Římanům, ani nikomu jinému se nepodřídíme, nikomu kromě Boha, protože On je jediný, spravedlivý a řádný Pán nad lidmi. Dnes ale věci došly tak daleko, že své rozhodnutí musíme změnit v činy , nechceme - li nás samotné přivést do hanby, v níž bychom se stali otroky a sluhy, v níž bychom utrpěli strašlivá muka, padnuvše do rukou Římanům. Tak, jak jsme jako první zvedli zbraně proti jejich panství, tak jsme dnes posledními, proti nimž ještě můžeme bojovat. V mých očích nám Všemohoucí projevil neobyčejnou milost, když nám dopřál ukončit život slavně a svobodně, což našim ubohým předchůdcům dovoleno nebylo, když proti vší víře podlehli. Porazit je v boji nám sice nebude dopřáno, ale naše ženy mohou zemřít, aniž by byly nepřítelem zneuctěny, naše děti mohou zesnout, aniž by musely okusit trpký úděl zotročení. Mé děti, a po jejich konci my sami, uděláme poslední milosrdnou službu smrti. Zachování svobody - to nám bude nejkrásnějším pomníkem."Vylosovaní muži postupně pozabíjeli určené a nakonec i sebe. Pouze poslední obránce Masady spáchal sebevraždu, když se probodl mečem. Po desetiletí zde skládali příslušníci izraelské armády přísahu. Jejich heslo i v současnosti zní:"Masada nesmí nikdy padnout!" Milan Kubíček
www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund
