Číslo: 46
17.11.1997
Článků: 49
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
Humanitání koncert - MĚJME SE RÁDI
V sobotu 8. listopadu se sjeli do Uherského Hradiště přední české a moravské dechovkové soubory, aby v Klubu kultury vystoupili na humanitárním koncertě pro lidi postiženými povodněmi. Pořad vysílala v přímém přenosu stanice ČT 1. Ta hned v úvodu promítla šot zobrazující hrůzy a škody, které napáchala letošní letní stoletá voda. Celým večerem provázel, taktéž rodák z Moravy, Radoslav Brzobohatý, který k úvodní písni a mottu večera Mějme se rádi přidal: a pomáhejme si v nouzi. Mezi jeho nejkrásnější výroky určitě patřil: Pokusme se nalézt vyšší mravní princip a pomozme, furt jde o život. Také připomněl, že tento humanitní koncert má za účel vybrat co nejvíce peněz na obnovu rekreační ubytovny v Karlovicích pro rodiny bez střechy nad hlavou tzv. Dům klidného stáří. Poté pozdravil hradišťské publikum a přivítal zástupce právě Karlovic a starostu obce Bochoř.
Jako první vystoupila Šohajka s kapelníkem Vojtěchem Ducháčkem a písní Moravo, vstávej. Kromě ní se na pódiu ještě vystřídali Formanka s kapelníkem Pavlem Peláněm, legendární Josef Zíma, ratíškovická Dolanka s kapelníkem Františkem Kaňou, nejstarší šumavská dechovka Babouci, ženské BAJO trio 81, mužské kvarteto Moravěnky, rožnovská Bojanka, Viktorky, Jan Slabák a Moravanka, Březovanka s kapelníkem Jiřím Vojtěchem, Frajárka s vedoucím Slávkem Smišovským, Moravěnka a celý večer ukončila Veselka. Na závěr všechny soubory přišly na pódium, zpívaly a házely květiny mezi obecenstvo.
Během jediné hodiny se částka vyšplhala přes hranici šest set jedna tisíc korun. Jako první přispěli svými honoráři vystupující souboru, poté se na hradišťská čísla snášely částky a jména dárců, které budou poukázány na účet u olomoucké Československé obchodní banky 8010-0809113333/300. Největší částku pošle firma BIBUS z Brna (50.000,-) a pražská F LUX (10.000,-). Nejvíce daruje pan Navrátil z Rožnova (5.000,-), nejmenší částka byla dvacetikoruna, ale lepší něco než nic ! Po telefonní lince poslali občané našeho okresu na humanitní konto 51.530,-Kč. Jako první místní zavolala rodina Mitáčkova z Uherského Hradiště, která věnuje dva tisíce korun. Z firem nejvíce věnují SVS Bílovice, Vymyslický Bílovice, Zlatnictví Atrium, Praspo Staré Město, Autoplyn Kovařík, Hanáček elektro Vésky a další. |
|
Tradiční Buchlovské hody
Dny hojnosti, radosti a veselí. Dny, kdy je vzduch provoněn nejrůznějšími vůněmi pečeného cukroví a rozmarýnem. Dny patřící všem. Druhý listopadový víkend tomu tak bylo v Buchlovicích, kde se konaly tradiční martinské hody s právem. Tento zvyk je tu udržován nepřetržitě od roku 1953. Je to tradice, kdy chodí chlapci a děvčata v oděvech svých předků se svými stárky po dědině ukazovat práva a zvát na večerní hodovou zábavu. Letos byli v Buchlovicích mladšími stárky Josef Večeřa a Katka Špačková. Jako starší Michal Tománek a Bára Špačková. Právě tito mladí lidé měli poctu nosit symbolické právo ve tvaru kužele a dragounské šavle, ozdobené krajkami, mašlemi a rozmarýnem. Po oba dva dny se hodovalo tak jak se patří. Tančilo se, zpívalo a výskalo jako nikde jinde. K tomu všemu hrála dechová muzika Šarovec z Hluku, která buchlovské hody doprovázela již poosmé. Nadšení a radost nejde popsat, člověk to musí vidět a slyšet. Buchlovští stárci tímto děkují chase, svým rodičům a všem kdo se na hodech podíleli. |
|
VYZNÁNÍ BUCHLOVSKÉMU KROJI
Jsi, prostý, čistý a bílý, tvá prostá krása se nám líbí, jsi chudý, jak ten náš kraj kolem, říká se o něm: Na hlavě červený turecký šátek na suk vázaný, jeho okraj drobným kvítím a úzkým hadem je lemovaný. Hebounké rukávce bez vyšívání a honosných baní, obojek drobounce naskládaný. Jenom kordulka je pestrá, malovaná, širokou pentlí ozdobená, fěrtoch má barvu bílú, na něm fěrtůšek z mušelínu, fěrtůšek ten růžový, modrý nebo bledě fialový, po mnoho roků pečlivě opatrovaný. Když se však vypere, vyžehlí je krásný zas, jak nový. A když si děvčica v nedělu červenú nebo modrú pentlu okolo pasu otočí, za kordulku si růžu zastrčí, potom si s šohajem vesele vyskočí, nejedno oko slzou se zarosí. Srdce nám zaplesá blahem, že nezahynul tento kroj a pořád se nosí v našem krásném kraji pod Buchlovem. |
|
Lucie Bílá byla super, Karel Gott decentní
Zlín (VaMP) - Za podpory Foresbanky - člena finanční skupiny Union Group, firmy Termolux z Valašského Meziříčí a Velkoobchodu domácích elektro#spotřebičů Sandi, třech největších sponzorů akce, uspořádalo Rádio Publikum (zlínská frekvence 90,2 a hradišťská 96,5 FM) dlouhoočekávaný koncert dvou největších osobností naší současné populární hudby: Lucie Bílé a Karla Gotta. Dva slavíci v jedné kleci... I tak by se dalo lapidárně charakterizovat současné koncertní turné, které koresponduje s vydáním společného alba Duety (GOJA/Monitor-EMI)..., píše se v brožuře vydané u příležitosti koncertů.
Středa 12. listopadu 1997 pak byla posledním ze šňůry osmi koncertních dnů, kdy Lucie s Karlem vystoupili postupně od 26. října v Bratislavě, Košicích, Vítkovicích, Hradci Králové, dvakrát v Plzni, Praze a nakonec tedy právě minulý týden ve Zlíně. Sportovní hala Novesty Zlín, kde se pravidelně odehrávaly Vánoční koncerty Karla Gotta, se tak mohla stát dějištěm vystoupení přinejmenším rovnocenných osobností. Premiérově se společně oba zpěváci představili na koncertním pódiu před třemi lety, kdy nazpívali II. větu ze Symfonie č. 5 Petra Iljiče Čajkovského, s textem Zdeňka Borovce, pod názvem Navrať se k růžím. Tehdy byla Lucie Bílá hostem na vánočním turné Karla Gotta. Letošní turné obou inter#pretů se stalo jakýmsi logickým pokračováním vzájemné spolupráce. Za zmínku jistě stojí, že bezprostředně poté, co Moravu postihly červencové záplavy a Lucie Bílá začala v dnes již z poloviny svém Divadle Ta Fantastika pořádat charitativní koncerty, na jeden z nich pozvala i Karla Gotta.
Písničky ze společného alba Duety pak vznikaly přes celé léto a k jejich nahrávání, jak se píše v propagačním materiálu, se Lucie Bílá vydala přímo z pražského letiště, kam přiletěla po návratu z USA.
K obdobnému setkání dvou tak populárních interpretů nedochází zrovna každý den. Určitě i proto byla zlínská hala již pár týdnů před koncertem beznadějně vyprodáná. Prodalo se tři a půl tisíce lístků, upřesnil pro Dobrý den, Slovácko ředitel Rádia Publikum Jan Dudek. Společně se svým kolegou Zdeňkem Juráskem pak po koncertě netajili spokojenost, kterou v nich průběh koncertu vyvolal. Oba umělci přijeli dvě hodiny před koncertem a oba také po koncertu odjíždějí, prozradil ve středu Jan Dudek. Přípravu vystoupení údajně narušil menší problém, ale jak se dalo předpokládat, podařilo se jej před novináři ututlat. Nakonec ani posluchači a diváci (v jedné osobě) této skutečné hudební show nic nepoznali...
Program koncertu, který začal krátce po 19. hodině zahájily společné písně Hudba se mnou vchází, Co sudičky přály nám a Jen jednou smím se Ti, lásko, vzdát, aby pak oba interpreti mohli každý zvlášť zazpívat jen něco svého. Drákulovský Jsi můj pán, stejně jako Zemědým či Dalekohled ukázaly Lucii Bílou v rozdílných pěveckých po#lohách, kde vynikl její tříoktávový rozsah a atraktivní hlas. Před přestávkou pak Karel Gott přidal svůj nejnovější hit Miluj a další dvě písně z posledního stejnojmenného alba.
V průběhu druhé části koncertu zazněly i takové pecky jako je Dám dělovou ránu (Karel Gott s ní poprvé vystoupil již v roce 1963), či snad až chrámová Ave Maria s Lucií Bílou.
Krátce po půl desáté večer se pak (po jednom přídavku) spokojení posluchači rozešli a rozjeli do svých domovů. (Už více jak hodinu před koncertem bylo těžké najít ve Zlíně místo k zapar#kování, neboť dopravní situace se stala komplikovaná a kapacity parkovišť omezené.) |
|
Minirozhovor týdne: LUCIE BÍLÁ
Lucie Bílá, laureátka čtyř českých Gramy (tuto trofej obdržela v zatím posledním ročníku ankety odborníků videoklip Ave Maria), držitelka tří cen TýTý, vítězka ankety Český slavík v kategorii zpěvaček, majitelka dalších prestižních ocenění a nejnověji také skvělá konferenciérka TV programu Miss desetiletí, se letos stala spolumajitelkou pražského Divadla Ta Fantastika, kde má pravidelné recitály s dětským chlapeckým sborem Boni Pueri a kde chystá nový projekt - jevištní ztvárnění Caliguly.
V jedné z řady anket odpověděl dotazovaný na otázku, co je naším národním bohatstvím, pohotově a stručně: Lucie Bílá. Dovolím si tvrdit, že dnes si to myslí určitě řada z nás...
Jen co se stačila po úspěšně ukončené šňůře osmi koncertů a dozpívání posledního duetu toho zlínského převléci a upravit, přijela Lucie Bílá společně se svým muzikantským partnerem Karlem Gottem na kolibu U černého medvěda. Oba doprovázeni osobní ochrankou (na fotografiích sympatický tmavovlasý mladý muž v saku s pepitovým vzorem, který stál sice nenápadně stranou, zato vždy připraven zasáhnout), se U medvěda krátce setkali se zástupci sponzorů, podepsali desítky fotografií, rozdali úsměvy a přemýšleli o dlouhé cestě domů, která byla ještě večer před nimi.
Setkat se s tak mimořádnou osobností, jakou Lucie Bílá (31) určitě je, se vám nepodaří každý den. Proto jsem se pokusila využít chvilky a požádala ji o krátký rozhovor. Původně mělo jít jen o jednu otázku...
Jak moc vás vyčerpal dnešní koncert?
Já jsem tak unavená, nemůžu chodit, mluvit... Ne, ne! Nevyčerpal. Mě tak strašně baví zpívání, že naopak po koncertě mám chuť si jít ještě někam zazpívat.
A kam by to mělo být? Třeba do sklípku?
Bohužel, já mám každý den představení a nemám nárok na žádný večírky, takže nikam moc nechodím. Víte, jak dlouho už jsem nebyla ve sklípku? Už to vidím: prkýnko, špek, slivovice... No, takových pět let určitě.
Blíží se čas vánoční, co pro vás Vánoce znamenají?
Vy jste říkala jenom jednu... (Smích.) Takže Vánoce. Znamená to pro mě, že mi nikdo nenadává, že dávám lidem dárky. A všichni si myslí, že to přeháním. Kamarádka mi třeba říká, že nemá vůbec žádný šperky od mužskýho, všechny má ode mne. Takže o Vánocích mi vůbec nikdo nenadává a já můžu dávat dárky. Já totiž dávám dárky hrozně ráda.
Pečete cukroví?
Někdy sama, jindy s maminkou, ale nejlíp ho peče právě maminka. Vánoce musí být perfektně připravené, protože nesnáším chaos, i když jsem člověk velice spontánní. Naše handrkování o bramborovém salátě už asi znají všichni. Miluju salát od maminky, Péťa zase ten svůj. Kvůli maminčině salátu pak nevidím večer zlaté prasátko.
Můžu ještě jednu otázku?
Vidíte, jaká jste... (Smích.)
Co říká Filípek, když mu odjíždíte na koncerty?
Co si myslíte? Já ho mám v kosmetickým kufříku s sebou ... (Záchvat smíchu.) Né, né, né, né, není to pravda. Nenadává. Má kolem sebe lidi, kteří ho hrozně moc milujou. Akorát už se vždycky těší, co mu dovezu a jen co se objevím ve dveřích, ptá se: Mámo, přivezlasď mi dárek? A to je všechno?
Moc děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů a štěstí.
M. Miškeříková
(Použité materiály: brožura Karel Gott a Lucie Bílá, vydaná agenturou GOJA u příležitosti letošního koncertního turné.) |
|
| |
