Číslo: 49 13.12.1999 Článků: 79 REDAKCE ARCHIV minulých čísel Rok 1996 Rok 1997 Rok 1998 Rok 1999 Rok 2000

 Eliška má ráda divočinu - Rozmarné léto devadesátých let Tanečnice zdobí slovácké bigbíty Hudební dárky od kapely Reflexy Soubor kreténů navštíví naše končiny Dva vánoční koncerty ZUŠ Povídá se, povídá Olympic a Wayn pokračují v turné Nejkrásnější středoškolačkou staroměšťanka Zlatovláska přinese i pocit lásky a porozumění Stalo se, stane se Práce regionálních umělců - Slovácké muzeum Ten dělá to, ten zas tohle Jak se žije ve Vážanech  Eliška má ráda divočinu - Rozmarné léto devadesátých let Tento film je jízda na řetízkovém kolotoči, říká Veronika Žilková Uh. Hradiště (pš) - Režisér Otakáro Schmidt, herci Bolek Polívka, Zuzana Stivínová a "motorkářky" přijedou ve čtvrtek 16. prosince do kina Hvězda, aby se osobně uvedly premiéru nového českého filmu Eliška má ráda divočinu. Fantaskní příběh scenáristy a režiséra Otakára Schmidta má své počátky v˙roce 1995, kdy pod titulem Sofie a Marčélo vzniká první verze scénáře celovečerního filmu Eliška má ráda divočinu. V˙roce 1997 vydalo nakladatelství Votobia text této komedie knižně. Děj filmu lze jen velmi těžko v konvenčním smyslu slova převyprávět. Jde o svébytný pohled do světa, kde se prolíná fantazie s˙realitou, skutečnost a sen. Na jednom předměstí s˙rozmarnou plovárnou je očekáván příjezd režiséra Motýlka. Postupně se seznámíte s˙velmi bizarní skladbou zdejších obyvatel - hrdinů filmu: cukrářkou Eliškou (Zuzana Stivínová) a plavčíkem Marčélem (Bolek Polívka), jeho synem, barmanem Micanem (Martin Dejdar), svůdnou servírkou Hedvikou (Veronika Žilková), cukrářským mistrem Buchtičkou (Jiří Lábus), doktorem Patočkou s asistentem, pokojskou Renatou (Renata Lopourová). Jejich příhody a příběh vzájemně skládají svět, který je hrou i skutečností zároveň. A je to příběh, který má pochopitelně svá tajemství, která postupně vyplouvají na povrch, stejně jako fantaskní hra - kdo je kdo v˙tomhle filmu. Ve filmu uvidíte i Petra Čtvrtníčka, Davida Vávru, Boba Klepla, Daniela Nekonečného, Petra Vacka, motorkářky Tatianu Vilhelmovou, Sandru Novákovou, Lenku Jirsovou a řadu dalších vynikajících herců. Řekli o filmu: Bolek Polívka: "Film je nejkrásnějším výletem do sebe, který jsem zažil." Veronika Žilková: "Film je jízda na řetízkovém kolotoči." Daniel Nekonečný: "Je to renesanční dílo - nic ze složek výtvarno, kamera, hudba není ošizeno."  Tanečnice zdobí slovácké bigbíty Bzenec (pa) - Během jedné obyčejné sobotní tancovačky byla konečně pokřtěna nová deska skupiny Credo s názvem Jak chutná moc. Spoře oděná dívčina potřísnila kompakt, který bohužel najdete v obchodech až příští týden. Žalostný zvuk a téměř tma na pódiu provázela vystoupení hosta večera, kapely Markýz de Sade. Hodiny strávené zkoušením se začínají vyplácet, stejně jako přítomnost Jary Ševečka v kapele. Bez alkoholového dopingu se nadmíru výborně předvedl zpěvák Radim Kadlec. I když repertoár získal alespoň nepatrně jiné aranže, stylový metal slavící úspěchy na konci osmdesátých let téměř žádnou odezvu u publika nevyvolal. Stále v porošeru, ale zato s tanečnicí na pódium vyšla kapela Credo. Po letitých odrhovačkách, které jsou bohužel v některých končinách stále ještě v kurzu (chtělo by to změnu, pánové!), přišel očekávaný akt, křest nové nosiče. Tanečnice Silvie zkropila nový počin a při skladbách z něj, pokračovala v ladných pohybech. Na závěr si ještě brnkl Markýz a šlo se domů. Quo vadis BIGBÍTE?  Hudební dárky od kapely Reflexy Uherský Brod (pš) - Na konec letošního roku připravila skupina Reflexy pro své příznivce několik dárků. Při přípravě a zkoušení letošního vánočního turné nám kapelník Pepa Lysoněk prozradil své očekávání do roku 2000: "Každý člověk, když se přehoupne přes dvacítku, začne dělat v životě mnohem míň hloupostí, a poněvadž tohle století bylo pro lidstvo taky takové poslední teenagerské, doufáme, že až se 31. prosince přehoupne ta dvacítka, bude na světě taky trochu míň blbosti. A více rozvahy." Při této příležitosti natočila skupina Reflexy svůj vůbec první vánoční singl s názvem Sněhulák, který kluci z kapely charakterizují jako "malé pozdní rozloučení s pubertou". Na prosincovém "Vánoce tour 1999" nebudou chybět koledy a jedno velké hudební překvapení pod názvem "Hodina slovenčiny".  Soubor kreténů navštíví naše končiny Staré Město, Zlín (pa) - Soubor kreténů se opět vrací na místo činu. Kapela Tři sestry navštíví o tomto víkendu zapadlý kout naší republiky, aby se projevila v pátek 17. prosince v sokolovně ve Starém Městě u Uherského Hradiště a v sobotu ve zlínském rockovém klubu Golem. Jako předskokani vystoupí Lety Mimo, v pátek ještě s Urschullum. Právě tímto klubem se Fanánek nechal inspirovat při skládání jedné nové skladby, stejně tak jako jihomoravským nářečím, které tak miluje. Teď něco ze soudku uvěřitelných i neuvěřitelných novinek. Zpěvák a nedostižný textař Lou Fanánek se přednedávnem stal spoluautorem knihy Zdravý kořínek a bylinný čaj podporující hubnutí. Čtenář v ní najde i radu, jak si počínat při posezení v hospodě. Protože jak autor říká: "Ten, kdo sedí v hospodě a nepije, tak je spravedlivě trnem v oku těm ostatním. Nemá tam co dělat, je jinej, nechytá ty alkoholové žertíky..." Fanánek kvůli své váze (117kg) dokonce přestat pít pivo. Fanánek dosti změnil i životní styl. "Žádnou masku nemusím nasazovat. Jede to normálně a myslím, že čím dál líp. Když jsem v jednadevadesátém vypil sedmnáct litrů rumu za měsíc duben, tak je pravda, že jsem byl trošku jinej člověk. Tenkrát šlo o rozpor. Připotácel jsem se v černém tričku, na kterým byl Alice Cooper, maskáče narvaný na tlustejch nožičkách, špinavej... To nejde dlouho. Vyspal se a s vypětím sil odzpíval koncert. Nikam to nevedlo. Byla to temné éra, určitě," vzpomíná František Moravec alias Fanánek, který dokonce propůjčil svůj obličej k reklamě bylinného čaje. V pátek 10. prosince se Fanánek spolu s Magorem vrátili ze zasloužené dovolené, kde vznikla autobiografie souboru kreténů, jež vyjde k 15. výročí kapely na jaře roku 2000 spolu s texty a akordy vybraných písní. Vyrovnáme misky vah a zabrousíme do nejranějších začátku podle Ing. Magora (na povel bez zásahu): Tři sestry založeny na jaře 1985 během jedné kovárenské pitky. Původní sestava: Magor, Hadr, Sup, Dachau Jírovec. Koncertní premiéra na hollywodském večírku k magorovým dvacetinám v červnu téhož roku. Na konci prázdnin vstupují do souboru hned tři zpěváci - Bombur, Sima a Fanánek. Několik bezúspěšných vystoupení na soutěžích ZUČ a SSM ve strahovských klubech 01 a 07. Famózní chmelové turné v září 1987, jemuž předcházela čistka mezi zpěváky, jíž odolal pouze Fanánek. Do kapely přichází kytarista Nikotin. Další klubová vystoupení a výrazný úspěch na Rockfestu '88. V letech 88-89 základní vojenská služba Sup, Magor a Hadr. V létě 1990 účast na albové kompilaci Punk'n Oi. V listopadu vychází první dlouhohrající album Na kovárně, to je nářez. Cena Melodie za Objev roku. Od roku 1991 vyšlo dalších osm alb s obměnami na postech kytaristů a akordeonistů (akordeonistek). Sbohem ve Staráku nebo na Golemu!  Dva vánoční koncerty ZUŠ Uh. Hradiště (pš) - Vánoční koncerty Základní umělecké školy v˙Uh.Hradišti budou letos opět dva. První,˙pondělí 13. prosince, tedy dnes, v˙19 hodin ve Slováckém divadle. S˙vánočním programem se představí například dva pěvecké sbory, cimbálová muzika, kytarový a smyčcový soubor a další žáci hudebního, tanečního a literárně dramatického oboru. Vánoční koncert s číslem dva se uskuteční ve Sloupovém sále Okresního archivu již ve čtvrtek 16. prosince také v˙19 hodin. Představí se na něm komorních soubory a sólisté školy, ke kterým se letos také přidají učitelé.  Povídá se, povídá Ida Vaculková oceněna Výtvarnice a keramička Ida Vaculková byla oceněna Cenou města Uherské Hradiště. Jednoznačným rozhodnutím komise tak předčila další kandidáty, Juru Pavlicu, Pavla Bezděčku a Alenu Kulheimovou. Cena města bude pravděpodobně předána při příležitosti oslav autorčiných osmdesátin (8. března 2000). Bude mít Hradiště další divadlo? Bývalý herec a režisér Slováckého divadla se chystá otevřít nový divadelní sál, pravděpodobně v sále Orlovny. První premiéru, Pipi dlouhá punčocha plánuje ke konci ledna. Optimista nebo blázen? Veselská potopa v Německu Skupina Flood z Veselí nad Moravou byla vybrána německým hudebním časopisem Rock Hard na lednovou kompilaci, která je jeho pravidelnou součástí. Časopis vychází v nákladu 100 tisíc kusů!  Olympic a Wayn pokračují v turné Bzenec (pa) - Dům kultury ve spolupráci s agenturou Atlatic vás zvou na přeložený koncert skupiny Olympic, spojený s taneční zábavou skupiny Wayn. Již tuto sobotu 17. prosince od 20 hodin uvidíte i uzdraveného bubeníka Milana Peroutku, díky jehož úrazu, způsobeného pádem z velblouda při pražském křtu nového alba Karavana, musel být koncert přeložen. Vstupenky zakoupené na zrušené vystoupení z 15. října zůstávají v platnosti. Přijďte si zazpívat a zavzpomínat s českou hudební legendou.  Nejkrásnější středoškolačkou staroměšťanka Uh. Hradiště - Ve čtvrtečním celostátním finále MISS středních škol 1999/2000 konaném v Klubu kultury zvítězila skoro domácí Kristýna Sabová ze Starého Města před Eliškou Zbožinkovou z Třebíče a Lucií Spáčilovou z Litovle. Jediná zástupkyně našeho regionu si odnesla i titul MISS sympatie. - Foto: P. Paška Uh. Hradiště (pa) - Po roku se opět rozhodovalo o nejkrásnější středoškolačce. Letošní kolo, které se ve čtvrtek uskutečnilo v Klubu kultury, bylo celostátní. Titul Miss středních škol 1999/2000 si překvapivě odnesla sedmnáctiletá Kristýna Sabová ze Starého Města, stejně tak titul Miss sympatie, což se dalo v téměř domácím prostředí čekat. "Vítězství jsem nečekala, spíše jsem dávala šanci jiným dívkám," řekla vítězka. První vícemiss se stala studentka třebíčské střední školy obchodu a služeb Eliška Zbožinková. Na druhé straně trůnu stanula druhá vícemiss, osmnáctiletá severomoravačka Lucie Spáčilová. Výtěžek z dražby korunek dvou finalistek předá právě dnes o půl jedenácté ředitelce dětského domova Jindřišce Hegedšové Tomáš Horváth, ředitel soutěže a firmy Miss Moravia Models. Chvílemi až žalostně studená atmosféra a stále menší zájem veřejnosti o tento druh soutěže potvrdil svým dopisem tři týdny před finálem i ředitel školského úřadu Bohuslav Jandásek: "Vážený pane řediteli, děkuji vám za pozvání do poroty soutěže Miss 1999/2000 středních škol České republiky. S politováním vám však sděluji, že soutěže tohoto typu neuznávám, a proto se jich zásadně nezúčastňuji." Tak korektní už nebyl starosta města Ladislav Šupka a zpěvák Laďa Švanyga, díky kterým zasedla k rozhodování soutěže "jen" desetičlenná porota. Celým večerem, který byl na rozdíl od minulých ročníků organizačně bezchybný, provázela vynikající Šárka Kubelková, známá především z pořadu TV Nova Áčko. Její skvělý projev, zpěv a zážitky s Honzou Musilem, loňským moderátorem této soutěže, zpestřily soutěž chudou na kulturní program. Po rozhovoru s Šárkou Kubelkovou čekala dívky mnohdy až záludná otázka od vylosovaného porotce, volná disciplína a na závěr po svléknutí pracovních šatů i promenáda v plavkách. Soutěžící excelovaly při módní přehlídce a tradiční ukázce svatebních šatů. Ještě před finálovým večerem si s moderátorkou Šárkou Kubelkovou (opodál seděl její tatínek a přítel, plochodrážní závodník Marian Jirout) povídala Zuzana Vránová. Právě skočila zkouška, máš svůj tip na vítězku? Svůj tip neprozradím. Oceňuji odvahu všech holek, mě by k tomu nikdo nedonutil. Je to pro ně dobrá zkušenost a také nejlepší cesta k modelingu, což chtějí. U něj je důležité, aby měly vedle sebe člověka, na kterého dají. V Uherském Hradišti moderuješ poprvé. Jak se ti "u nás" líbí? Abych řekla pravdu, podnikli jsme k vám dlouhou cestu... Byli jsme si projít centrum i obchody, odvážím si odtud zelený huňatý svetr. Hradiště má útulné náměstíčko, které má hezkou energii.... Každou středu moderuješ pořad Áčko a máš spousty dalších aktivit, jako je i teď Miss středních škol, zbývá ti čas na odpočinek? Musí, protože kdyby nezbýval, přišlo by ke kolapsu organismu - což už mám taky za sebou. Relaxuji tím, že chodím na relaxační masáže, nenechávám si ujít ani jeden týden, vysávám energii se svého psa Bobíska. A pak taky astrálně cestuji a učím se vykládat tarotové karty. Kde bereš inspiraci pro psaní scénářů k pořadu Áčko? To je jednoduché, stačí se podívat kolem sebe. Lidé jsou inspirace. Na jaké zajímavé témata se v blízké době můžeme těšit? Třeba na téma "Spím se svým škrtičem" o vztahu jedné slečny a její obrovské anakondy. Na únor připravujeme "Vzala jsem si zajíčka", "Jsem bohatý, zn. Chybíš mi jen ty".... Jen pár dnů zbývá do Vánoc. Jak je budeš trávit? Těším se. Nebudu dělat vůbec nic, jenom ležet v posteli, jíst cukroví a dívat se na české pohádky. Všechny Vánoce pro mě byly hezké, mám je ráda... Naproti tomu nesnáším silvestra!  Zlatovláska přinese i pocit lásky a porozumění Uh. Hradiště - Málokdy se stane, aby na výstavu, která právě probíhá ve Slováckém divadle, bylo tolik nadšených ohlasů jako tentokrát. Obrazy, které v celkové kompozici nesou název "Člověk a čas - proměny" jsou dílem sedmadvacetileté A. Dity Dostálkové. Ta pochází z Uh. Hradiště, kde také absolvovala SUPŠ v oboru tvarování hraček a drobných předmětů. V roce 1996 ukončila Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Během studia absolvovala několik odborných stáží v Itálii, Polsku a Holandsku a jak sama dodává: "Touha a potřeba cestovat a poznávat kultury jiných národů mě láká neustále." V oblasti průmyslového designu se nejraději věnuje problematice životního prostředí, interiéru, bytové kultuře a dětskému světu. V její volné tvorbě nalezneme jak kresbu, plastiku, malbu na hedvábí, tak i práci s netradičními materiály. I z obrazů, které jsou vystaveny ve foyeru Slováckého divadla je znatelné, že svou inspiraci často nalézá ve Staré Praze, kde také žije a tvoří. Dita Dostálková však není pouze autorkou této výrazné výstavy. Na další premiéře ve Slováckém divadle se výrazně podílí také jako autorka plakátu a grafického zpracování programu k inscenaci Kainarovy Zlatovlásky, kterou Slovácké divadlo připravuje pro své nejmenší na 2. svátek vánoční. Vytvořit program k pohádce bývá pro výtvarníky vskutku tvrdý oříšek, nejde totiž jen o to, upravit jednotlivé stránky a doplnit pár obrázků. Programy k dětským představením, jsou určeny dětem, a proto musejí také svým obsahem a úpravou děti zaujmout. V minulosti jsme se setkali např. u pohádky Čáry báby Cotkytle s vymalovánkami, kde si děti mohly vybarvit postavičky známé z pohádky. V poslední pohádce, kterou Slovácké divadlo uvádí, v Malé mořské víle, si díky prográmku, který byl tentokrát koncipován jako zpěvník, mohly zazpívat všechny písničky, které v představení slyšely. A co pro ně připravila Dita Dostálková? Její návrh prográmku spočívá nejen v tom, že si děti opět všechny pohádkové postavy mohou vybarvit. Nyní mají navíc možnost si všechny figurky vystříhat a vytvořit si tak malé loutky, se kterými je možno si doma pohádku ještě jednou přehrát. A tak se k poetické pohádce o krásné Zlatovlásce a jejím statečném kuchaři Jiříkovi mohou děti vracet ještě dlouho po návštěvě divadla. Vánoční svátky mají být časem klidu a pohody, co k nim přidat ještě také trochu porozumění a lásky? Nenechat děti sedět pouze před televizní obrazovkou, ale při jedné z dlouhých zimních procházek vstoupit také do oné čarovné budovy plné příběhů, jejíž návštěvu jste možná i vy kdysi v dětství prožívali se zatajeným dechem a pocitem neobyčejného dobrodružství. Divadlo má totiž to nezapomenutelné kouzlo okamžiku, kterému se nevyrovná nic jiného. A tak máme v těchto dnech jedinečnou možnost si znovu zavzpomínat na léta, která se už nikdy nevrátí, a podívat se alespoň na chvíli na svět znovu dětskýma očima. Buďte si jisti, že na takový společný zážitek vaše děti nezapomenou. Andrea Helmichová  Stalo se, stane se Živý betlém v Kněžpoli Kněžpole - Výjimečnou událost, vesnickou vánoční slavnost s živým betlémem, můžete spatřit v neděli 19. prosince od 15.30 hodin v Kněžpoli. Příběh o narození Božského dítěte a jeho chvále "Na nebesích hvězdička vychází" předvedou občané Kněžpole, dechová hudba Kněžpolanka a cimbálová muzika B2. Již ve 14.30 hodin začíná vánoční jarmark. Sova, Vánoce a Targus Uh. Hradiště - Ve stříbrnou neděli, tedy včera po desáté, byla v Galerii U Sovy zahájena výstava Zdeňka Targuse Červinky s názvem Výstava jednoho dne. Vánočně laděné dopoledne bez násilných projevů a úvodů, jemně dokreslené hudbou. Mistr brouzdá mezi přítomnými, zastavuje se, prohodí pár slov, a aniž někoho nabádat, obrazy mizí samy. Vskutku překrásný dárek. A co vy? Zastavili jste se také? Jestli ne, dnes, možná zítra to udělejte, protože Targus je v kurzu!  Práce regionálních umělců - Slovácké muzeum Nastal čas předvánočního shonu, kdy si mnozí z vás po přečtení titulku řeknou: "No teď určitě máme čas chodit na nějakou výstavu, necháme to až na období po svátcích, to už budeme mít klid." Chyba, velká chyba. Výstavu, na kterou vás chceme pozvat, je vhodné navštívit právě v předvánočním čase. Je totiž určena především dětem, ale i jejich maminkách a tatínkům. Každý z nich si na výstavě něco najde, a dokonce si z ní může něco odnést. Nejen dobrou náladu, ale také inspiraci a třeba i vánoční dárek. Už vás nebudu déle napínat a prozradím, že se jedná o výstavu oděvů a hraček textilní výtvarnice Jany Kubínové z Uherského Brodu. V první části výstavy oděvů se můžeme seznámit s autorčinou současnou modrotiskovou tvorbou. Po staletí ověřená a zdánlivě neměnná technika modrotisku dostává v rukou Kubínové zcela novou, moderní podobu. Kresbou z volné ruky, tiskem pomocí dřevěnou špalíčků, korku, polystyrénových bloků nebo třeba kostek lega vytváří nepřebernou škálu vzorů i barevných kombinací. Její oděvy se vyznačují jednoduchostí střihu a množstvím zajímavých nápadů. Na výstavě je zastoupena téměř celá škála Janiny oděvní modrotiskové tvorby: tílka, haleny, šaty, kacabajky, šatové sukně, saka, kabáty, košile s dlouhým i krátkým rukávem. Zatímco si maminky budou prohlížet a zkoušet oděvy, děti se zabaví ve druhé části výstavy, v níž autorka představuje své textilní hračky. Polštářky z kanafasu a bavlněných látek mají podobu oblíbených domácích mazlíčků - pejsků, kočiček, ale také zajíčků, myšek, medvídků, kuřátek, oveček a hlemýžďů. Jsou zde i jiné figurální hračky: panenky, čertíci, andělé, kašpárci a další pohádkové postavičky. Pestré barvy a veselé kresbičky oživí interiéry dětských pokojů a můžete se spolehnout, že se stanou nejmilejšími hračkami vašich dětí. Maminky a děti prožijí ve výstavě příjemné chvíle. A teď si určitě řeknete: a co tatínci? Ti si přece mohou pro své blízké ve výstavě vybrat vánoční překvapení, případně zaplatit to, co si děti a maminky vyberou... Blanka Rašticová  Ten dělá to, ten zas tohle Herec Slováckého divadla, režisér Malé scény. Ze sebemenší role dokáže vytvořit roli tak velkou, že na sebe strhne okamžitě veškerou divákovu pozornost (k˙čemuž mu zpravidla stačí vejít na scénu). Narozen roku 1966 v˙Hodoníně, kde rovněž absolvoval gymnázium. K prvnímu angažmá (1985 - 1986) "přivoněl" v˙Horáckém divadle v˙Jihlavě, od roku 1988 působí v˙Uherském Hradišti na scéně Slováckého divadla. Z˙jeho koníčků, kromě profese, jmenujme sport a restaurování starého nábytku. Z˙jeho rolí například Jasánka z˙Černých baronů, poručíka Duba ze Švejka, pana Manninghama z˙Plynových lamp, nezapomenutelnou Charleyovu tetu (Babs) ze stejnojmenné hry, Florinda ze Sluhy dvou pánů. Nově pro nás studuje roli "zlého krále" ve Zlatovlásce, která bude mít premiéru v prosinci 1999. Dámy a pánové, Robert BELLAN. Mám Vás oslovovat Mistře? "Oslovení Mistře je pro mě spojeno s˙hereckou osobností vyzrálou léty a zkušenostmi. Patří k˙tomu taky určitá, ale nedefinovatelná aura, jakýsi mlhavý třpyt, jež z Mistra vyzařuje. Já osobně znám jenom jednoho - Mistra Vraspíra." Co všechno skrývá divadelnická řehole? "Už sama otázka trochu naznačuje. Ano, herectví je řehole. Polykáme tuny jevištního prachu, oči trpí chronickým zánětem spojivek z˙reflektorů, před každým výstupem nám rve vnitřnosti tréma a před premiérou zvracíme. Na druhou stranu je pravdou, že pokud herci trpí čímkoliv, - na jevišti, před lidmi, - stane se zázrak a nic z˙toho neplatí. Navíc cítí-li, že hlediště "jde s˙nimi", zapomenou, že se dítě neučí, auto nechce startovat, příbuzná je kleptomanka, sousedka erotomanka, psí miláček divně kulhá. Mám divadlo rád." Co pro Vás znamenalo divadlo na začátku herecké dráhy a čím je pro Vás dnes? "Na začátku byla poněkud naivní představa úměrná mému věku: ďAby člověk hrál dobře divadlo, je potřeba mít talent a naučit se text. Pak už přijde obdiv a potlesk publika. Pokud možno i toho filmového.ď Chtěl jsem být ihned úspěšný a slavný, netuše, kolik hledám, kolik průšvihů a omylů na člověka čeká. Ale možná právě pro ty průšvihy, omyly a nové a nové hledání jsem si svou práci zamiloval. Divadlo pro mne znamenalo způsob, jak se stát slavným. Teď mě sice potěší, pozná-li mne někdo na ulici, což by se při troše fantazie mohlo přibližovat původní představě o slávě, ale prioritou mého uspokojení je samostatná práce. Poprat se s˙postavou, i když vám úplně nesedí. Vymyslet dobrý gag. Přesvědčit režiséra, že je dobrý, i když je váš. Pochopit představu režiséra, i když se zdá nepochopitelná. S˙hlavou přetékající pochybnostmi zahrát premiéru a s˙radostným údivem, že diváci dlouho a nadšeně tleskali, se odpotácet do divadelního klubu. To všechno a ještě daleko více mne u divadla baví a vzrušuje." Máte dar fotografické paměti nebo se musíte své role pracně učit? "Fotografickou paměť asi nemám a své role se učím někdy pracně, někdy lehce a někdy vůbec. Pro zapamatování textu je důležité, v˙jaké hře a jakou postavu herec hraje. Na čtených zkouškách se provede rozbor hry, obrazů a vět. Dále se pak volí pro věty, pomocí intonací, důrazů, pauz atd., určitý způsob interpretace. Totéž se děje ve spojení s˙akcí při zkoušení na jevišti. Tím si herec slova role ukládá do paměti. Samozřejmě je to nutno doplnit i o domácí přípravu, kde se ale taky, alespoň v˙mém případě, slova "nebiflují", ale opakují s˙uvědoměním si konkrétní jevištní situace." Hrajete pro široké divácké spektrum. Jaké diváky máte nejraději? "Diváka mám nejraději dospělého. Obsah slova "dospělý" nemusí ale nutně korespondovat s˙věkem. Jde o určitou schopnost vnímání. Je mi například milejší divák smějící se méně hlasitě, ale upřímně, než divák, jenž svým okázalým hlasitým smíchem upozorňuje spíše na sebe a chce naznačit: Hle, já jsem v˙divadle a mám smysl pro humor! A protože jeho smysl pro humor je opravdu nevšední, směje se i na místech, kde se nesměje nikdo. Obecně řečeno, mám rád všechny diváky, ale ty citlivé a vnímavé raději. Naštěstí těch citlivých a vnímavých chodí do Slováckého divadla většina." Pobavíte nás nějakou historkou? "Jistě existuje fůra veselých historek z˙divadelního prostředí. Mě ale napadají samé pitomosti. Třeba: Náš barman je známý svou "květnatou" mluvou. Jednou si u baru objednával herec pivo. Barman ho odbyl se slovy, že teď nemá čas. Herec odvětil, ať se chová slušně, že on je host. Barman odpověděl: Ty si host? Ty si ..!" Bohužel to vytečkované slovo nelze otisknout, takže tato, beztak pitomá historka, nemá pointu. Má-li však někdo o tuto pointu skutečně vážný zájem, může si zavolat na tel. 0604 - 866 702. Jste i v˙běžném životě tak excelentní bavič? "Řekl bych, že někdy dovedu být celkem zábavný. Hlavně, když je něco dobrého k˙obědu. To srším vtipem, zpívám a tančím." Existuje nějaká otázka, kterou jste ještě od novinářů nedostal a Vy na ni stále marně čekáte? "Jestli jsem spolumajitel restaurace CINEMA." A jste? "Ne." Text: Jana Hlavačková Foto: Pavel Paška  Jak se žije ve Vážanech V malé kapli se každou sobotu pořádají bohoslužby s nedělní platností, které mají hojnou účast. Kaplička potřebám obce zcela vyhovuje. Obec je starobylého původu a její název je odvozen od obyvatel přišlých z˙okolí Váhu. Prvé zmínky o obci Wasan pochází z˙r. 1250. Obec značně trpěla v 17. století vpádem Bočkajovců, v˙letech 1605 - 1606, švédským vpádem v˙r. 1643, vpádem Tatarů v˙r. 1663, Kuruců v˙r. 1683, posléze také vpádem Rákocziho v˙letech 1705 - 1706. Dále obec utrpěla tažením vojsk v˙r. 1866 a cholerou, na kterou zemřelo 11 osob. Také během 1. a 2. světové války byly oběti na životech místních občanů. Po válce jim proto místní obyvatelé vybudovali pomník - kapličku nad obcí. Starobylá vinařská tradice tu byla živá a udržela se do nejnovější doby. Znak nebude vycházet z˙původní podoby Původní pečeť obce Vážany je v˙historických pramenech popisována takto: vinný hrozen mezi dvěma vinařskými noži ostřím vně obrácenými, opis SIGILLV COMVNITATV PAGV WAZAN. "Náš původní záměr byl vytvořit znak i prapor z˙původní podoby pečetě. Po dohodě s˙heraldikem, jenž nás seznámil s˙faktem, že podobný znak má převážná většina obcí a že tudíž není plně identický, rozhodli jsme se pro podobu novou. Při zkoumání historie se zjistilo, že obec ve 14. století po dobu 130 let vlastnil vladyka Mikšík z˙Rohu a Vážan. Proto návrh znaku a praporu vzchází ze symboliky rohu a vinařství," vysvětluje starosta. Na tu svatú Katerinu Tradiční Slovácké hody s˙právem se původně slavily na Kateřinu, pak byly přesunuty o týden dřív. "Jelikož průběh hodů kazilo pouze počasí, rozhodlo obecní zastupitelstvo provést anketu, jejímž výsledkem byl požadavek převážné většiny obyvatel na přesunutí termínu konání. Proto se již letos hody konaly druhou neděli v˙září a pevně věříme, že se tento nový termín osvědčí i dalším generacím. Aby byli aspoň částečně spokojeni i odpůrci nového termínu, dozvuky hodů s˙taneční zábavou se konaly na Kateřinu." Mezi další kulturní a společenské akce patří již tradiční Ochutnávání vín z˙Vážan a okolí, pravidelně konané v˙březnu, a Velikonoční zábava." Spolkový život v˙obci O kulturní a osvětový život v˙obci pečovaly za první republiky tyto organizace: FDTJ (1921), Orel (1921), SDH (1924), Společnost pro zvelebování chovu hovězího dobytka (1922) a Junák (1935). V˙současné době je největší a nejaktivnější složka zahrádkářů, kteří se velkou mírou podílejí na kulturním a společenském životě v˙obci spolu se Sborem dobrovolných hasičů. V˙letošním roce zahájila svoji činnost skupina Skautů, která se snaží vyplnit volný čas dětí ze základní školy. Sportovní organizace má družstvo mužů v˙okresním přeboru IV. tř. skupiny A v˙kopané a družstvo žáků, které je rovněž v˙okresním přeboru skupiny B s˙dobrými výsledky. Ke kulturnímu životu nepochybně patří také existence kaple, "v níž se každou sobotu pořádají bohoslužby s˙nedělní platností. Kaplička je malá, ale útulná a našim potřebám stačí," dodává František Drobil. Projekty pro blízké období "Je vypracován projekt na rekonstrukci a přístavbu bývalé dvoutřídní školy, která je v˙současné době v˙havarijním stavu na Dům s˙pečovatelskou službou a malometrážní byty. Dále jsou zpracovány projekty na kanalizaci v˙trati Pod humny a projekt na opravu kaple, která potřebuje odvlhčit zdivo, opravit fasádu a vyměnit okna. A v˙neposlední řadě nás čeká oprava komunikací po provedené vodofikaci a plynofikaci obce." Dalšími, avšak již dlouhodobějšími plány obecního zastupitelstva Vážan, je zatraktivnění obce pro mladé lidi. Trápení i potěšení starosty "Život na vesnici má svá určitá specifika, která byla utvářena po mnoho generací. Nynější život je však poněkud jiný. V ˙současné době nás nejvíce trápí spojení s˙okresním městem ve dnech pracovního klidu a v˙nočních hodinách, kdy naši obyvatelé nejsou schopni se dostat na směnný provoz do zaměstnání nebo za kulturou. Toto je pak jedním z˙hlavních důvodů, proč mladá generace opouští vesnici, i když v˙naší obci mají ke spokojenému životu ty nejlepší podmínky. V˙obci byla provedena plynofikace, rozvod vodovodní sítě a telefonní přípojka je zavedena do každého domu. Vážanští občané jsou pospolití a členové zastupitelstva berou své funkce zodpovědně, o čemž svědčí i jejich 100% účast na pracovním zasedání. Podařilo se nám dokončit a schválit územní plán obce, zařadili jsme se do Programu obnovy vesnice a Regionu východní Moravy. Radost mi činí také krásné prostředí, ve kterém žijeme. Za jasného počasí je zde nádherný panoramatický výhled, který všem doporučuji. Je vidět Pálava, Dolnomoravský úval ohraničený Bílými Karpaty, za kterými se zvedají Malé Karpaty. Na severu se rýsují Chřiby s˙pohledem na Buchlov a Barborku, Hostýnské vrchy a Javorníky." Text: Jana Hlavačková Foto: Pavel Paška



---

www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund