Číslo: 50
14.12.1998
Článků: 54
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
Mořský sliz hrdinou pohádky o Malé mořské víle
Tajemná pohádka na námět Hanse Christiana Andersena dojímá dětské i dospělé diváky už více než jedno století. Malá mořská víla se touží stát člověkem, aby mohla žít s˙krásným princem, a je kvůli tomu ochotna velké oběti. Tento příběh hluboké lásky, která nemůže být naplněna, už známe jak ze slavného filmu, tak přímo ze čtení pohádky Andersenovy. V˙nové pohádce, kterou pro nejmenší jako obvykle chystá Slovácké divadlo na 2. Svátek vánoční, se však objeví postavy, které byste nečekali. Věrným průvodcem Malé mořské víly se stává Mořský sliz # komická figurka, která dokáže nejednu tragédii obrátit v˙humor, a na druhou stranu, na kterou se smůla přímo lepí. Ve Slováckém divadle se této role ujali dva herci, Pavel Liška a Jiří Kraus.
Jiří Kraus je ve Slováckém divadle zatím jako nováček. Nastoupil do našeho divadla z˙divadla v˙Šumperku, kde se zhostil několika hlavních rolí. Mohl bys některé jmenovat?
Mou vůbec první velkou rolí byl Jim v˙Obchodníku s˙deštěm, kterou jsem převzal čtrnáct dní před premiérou za onemocnělého kolegu. Další výraznější rolí byl Algernon ve Wildově komedii Jak je důležité míti Filipa, loňskou sezónu v˙trháku Líná strašidla jsem hrál Ježibabu. Teď ještě jezdím do Šumperka dohrávat Učitele tance Lope de Vegy, kde hraji titulní roli. Hrál jsem také vážné role # Rozeneranz v˙Hamletovi nebo Solenyj ve Třech sestrách. Ale mám rád komedie. Líbí se mi na nich, že herec hned ví, na čem je. Buď se lidi smějou, nebo je hrobové ticho, a to je potom #
Začínat v˙novém divadle znovu od malých rolí a vypracovávat se k˙těm větším, to asi není nejpříjemnější úkol, jak ses s˙ním vypořádal?
Na jedné straně mě to strašně štve, ale na druhou stranu jsem rád, že mě to nutí pracovat. V˙Šumperku už jsem byl takovou okresní hvězdičkou a někdy stačilo jen na jevišti vytáhnout šuplík. Navíc tam byl malý soubor, kde hráli všichni a stále. Přece jen je rozdíl prosadit se v˙desetičlenném souboru a ve dvacetičlenném. Myslím, že je dobře, když člověk, zvláště v˙začátcích, dostane trochu přes čumák. Najednou jsem si začal uvědomovat cenu a důležitost věcí, které mi dřív přišly samozřejmé.
Jméno role Mořský sliz nezní příliš vábně, jaká vlastně tvoje figura je?
Je to krásně slizká role. Proměňuje se v˙závislosti na prostředí, neboť pod vodou je sliz hezky vlhký a kluzký, zatímco na suchu se scvrkává a při pohybu drhne.
Na rozdíl od Jiřího Krause, Pavla Lišku našim divákům rozhodně představovat nemusím. Jejich srdce si získal už v˙desítkách rolích, které na jevišti Slováckého divadla odehrál. Které patřily k˙tvým nejoblíbenějším?
Například Leonardo z˙Krvavé svatby, Carlos Hemonides de Histangua z˙Brouka v˙hlavě, Chrudoš Choděra z˙Komedie masopustu a Strážmistr v˙Šumaři na svatbě.
Jaký jsi v˙životě, díváš se na svět optimisticky, nebo tím pochmurnějším úhlem pohledu?
Jaký jsem v˙životě# Někdy jako poklidná hladina, jindy jako bouře. Z˙dění kol sebe jsem smutný, moc smutný. Ale protože lidi mají radši usměvavé tváře, snažím si svou tragickou masku ponechat na doma. Ono totiž s˙úsměvem jde všechno líp.
Ranní vstávání při˙pohádkách bývá pro herce s˙přibývajícím věkem čím dál náročnější. Jak jsi reagoval na své obsazení do Malé mořské víly?
Oslavil jsem šedesátku # 20 let u divadla a 40 let svého liščího života, takže mojí hymnou by mohla být píseň. Jsem tvé stáří# Ranní nespavost ke stáří patří, ale já se cítím pořád mladý (silný kašel). O vstávání tedy nejde, nýbrž o to, že se občas hraje už v 8.30 hod., což by mělo být trestné. A také úroveň některých kulturních zařízení, ve kterých hrajeme, je někdy dost nekulturní (špatná akustika, malé jeviště, málo reflektorů, ale někdy také špína a zima). A moje reakce na obsazení? Á do Prčic.
Role Mořského sliza bude ve tvém hereckém rejstříku určitě neobvyklá. Na co se v˙ní nejvíce těšíš?
Neobvyklá je spíše svým pojmenováním než výrazovými prostředky, protože se neplazím, ale chodím jako člověk, tedy Liška. Řeknu to jinak. Je to krásně napsaná role, ve které se dá pořádně zařádit.
Co pro vás znamená hrát v˙alternaci?
Jirka: Tohle je moje první alternace. Musím říct, že jsem z˙toho měl ze začátku strach, ale s˙Pavlem je moc dobrá spolupráce. Snad jedinou nevýhodou je, že člověk má na zkoušení jen polovičku času. O to víc se musí připravit doma.Pavel: Pro mne alternace znamená úlevu. Inspiraci. Volný den, kdy si můžu lenošit, zatímco druhý pošupajdí brzy ráno třeba do Karviné, br, hrůzná představa. Mně alternace nevadí. A s˙Jirkou už vůbec ne, protože je to pohodový človíček. A jestli bude lepší, ať klidně hraje premiéru on. Jen tak mezi námi, už kvůlivá tomu, že bych si mohl prodloužit Vánoce o jeden den, chichichi# Ale pšt, pšt!
Premiéra pohádky Malá mořská víla se koná 26. prosince v 15.00 hod a již teď se mohou jak děti, tak jejich dospělý doprovod těšit, protože o krásné kostýmy, tajemnou scénu, zpěvné písničky a samozřejmě veselé i smutné situace nebude v˙této pohádce nouze.
Andrea Helmichová
|
|
Nádherné písně navodily atmosféru Vánoc
Zlín (PA) - Hluboký kulturní zážitek mohli prožít návštěvníci Malé scény Základní umělecké školy Zlín ve čtvrteční podvečer při vánočním koncertu pražského souboru Musica Bohemica.
Musica Bohemica je komorní soubor evropského formátu s více než dvacetiletou tradicí. Intepretuje hudbu historickou, současnou, anonymní i lidovou. V historické hudbě se věnuje především konfrontaci české a evropské barokní hudby. Současná díla jsou spíše duchovního zaměření. U lidových písní se tématicky zaměřují na období vánoční a velikonoční.
Zakladatelem a uměleckým vedoucím je skladatel a dirigent Jaroslav Krček. Členové souboru jsou absolventi pražské a plzeňské konzervatoře a AMU v Praze.
V průběhu let získali významná ocenění v interpretačních a tvůrčích soutěžích v rámci festivalu Pražské jaro, Prix de musique folklorique de Radio Bratislava aj.
Zlínský koncert otevřely duchovní písně od Jaroslava Krčka a sálem zazněla i vánoční mše od Edmonda Paschy. Ještě před krátkou přestávkou pohladily srdce všech vánoční písně z barokních kancionálů. Druhou část vystoupení zcela ovládly české a moravské lidové koledy a melodie - Kristus Pán se narodil, Jak jsi krásné Jezulátko, Hra s jesličkami a mnoho dalších.
Koncert vzbudil u posluchačů velký ohlas, a proto si na závěr, v ryze vánočním duchu, přítomní spolu se souborem mohli zazpívat koledy Nesem vám noviny, Pásli ovce Valaši a Narodil se Kristus Pán. Všichni odcházeli příjemně naladěni s blížící se vánoční atmosférou. |
|
Vánoce ve Slováckém muzeu
Uherské Hradiště - Etnografické oddělení Slováckého muzea připravuje každoročně v předvánočním čase týden předvádění drobné rukodělné výroby spojené s prodejem. Ve dnech 14. - 18. prosince v době od 9-12 a 12.30-16 hodin můžete být přítomni zhotovování těchto drobných zvykoslovných předmětů:
pondělí 14.12. Keramické miniatury - Jana Tvrdoňová, Figurky z kukuřičného šustí - Antonie Panáčková, Divadelní loutky - Irena Blahová.
úterý 15.12. Ozdoby ze slámy - Anna Bartáková, Vizovické pečivo - Jitka a František Kučerovi, Divadelní loutky - Irena Blahová.
středa 16.12. Keramické betlémy - Jana Hastíková, Ivana Směšná, Čokoládové perníčky - Dana Bachůrková, Suchá vazba - Simeona Šimková.
čtvrtek 17.12. Slámové ozdoby, tkané koberce - Miroslava Zatloukalová, Dřevořezby a dřevěné hračky - František Gajda.
pátek 18.12. Štípané holubičky - Božena Vráželová, Jitka Kučerová, Vazby suchých a živých květin - Agáta Hubíková, Divadelní loutky - Irena Blahová. |
|
K filozofii přivedla P. Flosse potřeba vlastního života
Uh. Hradiště (mat) - Pod pojmem filozof si většina z nás představí staršího, vousatého a neustále přemýšlejícího muže. Pavel Floss, který v pátek 4.12. zavítal do Uherského Hradiště jednak pokřtít svou novou knihu, jednak se o své zkušenosti podělit se studenty gymnázia, tyto vizuální představy splňoval. Při více než hodinové přednášce ovšem některými svými úvahami mladým gymnazistům poněkud narušil jejich náhledy na filozofické přemýšlení. Ti byli nejvíce překvapeni tvrzením přednášejícího, že i věta Všechno je na h... může být filozofickou výpovědí. Jak ale sám autor záhy doplnil, poněkud pokleslou.
Floss je absolventem oboru český jazyk - dějepis, filozofii řemeslně nevystudoval. K té ho přivedla až touha zodpovědět základní životní otázky. Mimojiné i chuť vědět, zda to, co se říkalo v ideologicky zatížené škole, je skutečně pravda. Jak sám říká, jako mladého ho nejvíce ponižovalo učení marxismu. To, co všichni prožíváme, není podle této filozofie dílem jednotlivce, nýbrž mas. Vše pak má být determinováno úrovní výrobních prostředků.
Já jsem v tom nemohl najít sebe. Říkal jsem si, že nemyslím, ale jsem myšlen. A mojí obranou byl vstup do filozofie, tvrdí Floss. Je tak živým příkladem toho, jak se k filozofii dostat potřebou vlastního života. Tento muž, jenž má k našemu městu niterný vztah (4 roky zde na SUPŠ vyučoval Dějiny výtvarné kultury), se již delší dobu zabývá také osobou J. A. Komenského. Komenský mě živil, potvrzuje a vzpomíná na své působení komeniologa v přerovském a uherskobrodském muzeu. Floss dodnes přednáší na vysoké škole dějiny středověké a renesanční filozofie, na něž se také specializuje. Ve své debatě se středoškoláky se vyznal z obdivu k filozofii, která si ho získala (křesťanská tomistická filozofie, resp. novotomismus), a nevyhnul se ani hodnocení současné doby a filozofie.
Předcházející epochy si vážily více jednoty než mnohosti, souhlasu než nesouhlasu, postmoderna činí - někdy až příliš křečovitě - pravý opak, domnívá se Floss a doplňuje. Nemůžeme vidět jen to, co nás odděluje, musíme hledat i to, co máme společné. |
|
Divoký srdce se brzy octne v moci noci
Uh. Hradiště - Po rozchodu kapely Hudba Praha se její leader Michal Ambrož obklopil partou mladých hudebníků a založil nové seskupení - Divoký srdce. Skladatel, textař, kytarista a zpěvák, prostě velký hudební formát, poskytl v pátek před vystoupením v klubu Mír našemu týdeníku exkluzivní rozhovor.
Kdy a za jakých okolností vznikla kapela Divoký srdce?
To už bude dva a půl roku. Když jsme s Hudbou Praha natáčeli desku Divoký srdce a bylo už jasné, že se kapela bude rozcházet. Vzhledem k tomu, že jsem jako jediný neměl nic jiného než Hudbu Praha, začal jsem se ohlížet, s kým bych mohl pokračovat a hrát. Napadl mě Radek Jelínek, s kterým jsme se vídali v hospodě Akropolis a na večírcích. Řekl mi, že momentálně nemají zpěváka a kapela stojí, jestli bychom si mohli v létě zahrát. Souhlasil jsem a jednou jsme se sešli v Babicích, kde to všechno začalo fungovat a funguje to výborně dodnes.
Jak přišla kapela ke svému názvu? Souvisí s posledním albem Hudby Praha?
Původně jsme chtěli zvolit jiný název, ale aby byla vidět určitá návaznost na Hudbu Praha v mé osobě, tak jsme zvolili název její poslední desky. Navíc nám vyhovovalo, že název bude korespondovat s tím, že děláme trošku indiánskou hudbu.
Proč jste při výběru hudebníků sáhl právě po muzikantech z kapely Nšoči?
Variantě, že bych sháněl jednotlivé lidi a poskládal z nich kapelu, jsem se naštěstí vyhnul, protože jsem potkal kluky, kteří byli pohromadě, hráli a zkoušeli společně, což je strašně znát.
Jak hudebně dalece se Divoký srdce vzdálilo od Hudby Praha?
Záleží na tom, kdo tam co bude cítit. Je pravda, že určité prvky v některých písničkách zůstanou, protože v Hudbě Praha jsem 90% písniček zpíval a psal já, takže nějaké pokračování tam rozhodně bude slyšet, protože přinejmenším nemůžu změnit hlas. Myslím si, že jsme o krok dál.
Vaše texty mají a vždy měly něco do sebe. Kam chodíte čerpat nápady?
Smích. Docela mne inspiruje Velvet (právě jej držel v ruce), červené víno, konopí a podobné věci.
Po řadě demosnímků natočilo Divoký srdce svůj debut. Kdy vyjde, jak se bude jmenovat, o čem vlastně bude pojednávat?
Není ještě zcela jasné, jak se bude jmenovat, ale já bych strašně chtěl, aby se jmenovala Divoký srdce v moci noci a kdy vyjde, tak to vám přesně neřeknu. Co vím stoprocentně, že 30. dubna na čarodějnický den bude mít svůj křest a vzhledem k tomu, že by se mělo šířit povědomí o jejím zrodu, předpokládám, že vyjde mezi 15. až 30. březnem. Jak už jsem říkal, písničky jsou trošku indiánské. Jak už by měl naznačil název, pojednává o silách, které nás obklopují, a moc je nevidíme.
Jako vůdčí osobnost jste prošel řadou kapel, přibližte nám, které to byly?
Ve svém hudebním životě jsem se pohyboval v podstatě ve dvou zásadních kapelách - Jasná páka a Hudba Praha. Jinak jsem měl řadu projektů, třeba se skupinou Sahara jsme dělali dueto, o kterém dneska skoro nikdo už neví. Chodil jsem na konzervatoř a hrál jsem na klasickou kytaru. Před tím, než jsem začal dělat bigbít, jsem měl dlouhou dobu folkové peripetie.
Rockový večer na Míru začala kroměřížská kapela Mastneé brutwan. Zajímavé skladby všechny zpívané v angličtině se stylově klonily k Pearl Jam. Kytarově pevnou hudbou sledovala jen hrstka přítomných, kteří se s nástupem Divokýho srdce rozmnožili jen nepatrně. Byla to velká škoda, protože skvěle postavená a sehraná kapela v čele s Ambrožem předvedla jak skladby, které se s jeho osobou daly čekat, tak řadu odlišným skladeb, mířících do sobě vlastních kolejí novější odrůdy rocku kořeněného houslemi. Repertoár byl prošpikován i coververzemi od Petra Spáleného - Kdybych já byl kovářem, Filipa Topola - Černý sedlo a věcmi od pokrevní Hudby Praha. Překrásný hudební večer, ale... Lidé, kde jste byli!!!!!!!!!!
Pavel Paška a Martin Kučera
|
|
Dvakrát jinak se Sborem sv. Pluka
Uh. Hradiště (PA) - Když povodně nasekali paseku a vy nemůžete do Prahy, Praha přijede za vámi. S tímto podtitulem přijeli učinkující z muzikálu Vlasy vloni poprvé do Hradiště.
Takže po roce jsme mohli slyšet, tentokráte v kině Hvězda, koncertní vystoupení znovu. Květinová mládež z celého okolí se sjela na príma párty, kde pohoda a hudba měly hlavní slovo. V uvolněné atmosféře sálem zněly nejslavnější skladby z muzikálu Vlasy a některé fascinují básně Davida Uličníka. Mezi desetičlenným ansámblem, tvořeným většinou Moraváky, se skvěle hlasově vyjímala naše rodačka Jana Chaloupková. Jako host večera se představilo gymplácké seskupení Sbor sv. Pluka. Publiku nabídlo další muzikálové skladby, něco z rockové klasiky a v pozvánce na příští večer do Slováckého divadla přidalo jednu z upravených vánočních koled. Tím večer skončil. Na filmové ukázky ze slavných muzikálů jsme čekali marně, ba dokonce nikdo z pořadatelů ani netušil, že by se měly promítat.
Nastal nedělní večer a divadelní sál ovládly vánoční koledy ve svérázné úpravě Jana Gajdošíka.
Nezapomenutelné vystoupení nám všem připomnělo, že Štědrý den je za deset dnů a nejen lidová koleda musí znít u vánočního stromečku. |
|
Vánoční barový dýchánek
Malenovice (PA) - V úvodu moderátorka AZ rádia naladila zcela zaplněný sál malenovického kina do vánoční pohody a pozvala na scénu hudebníka Vlastu Redla. Ten přišel se sklenkou vína a tentokráte s kapelou Každý den jinak. Večer se nesl ve znamení výborného folku a rocku, sem tam zpříjemněném vánoční písničkou. S přibývajícím časem však na hudbu nějak nezbývalo místo, protože pódium ovládlo mluvené slovo na úplně scestná témata. Ze skvělého hudebního večera se začala stávat show plná výlevů ukřivděné duše, ethanolových příběhů a historek, doplněných barovými skeči. Alespoň na samý závěr se vše vrátilo do původních kolejí a obecenstvo si mohlo s chutí zazpívat Čiže ste husličky čiže a Rehradice. |
|
Nemusí se pořád vzpomínat, stačí, když se nezapomíná
Kunovice (gal) - Těmito slovy ukončil v sobotu večer starosta města Kunovice Jiří Deml svůj slavnostní projev při předávání pamětní medaile Jiřímu Trubákovi, který velkou měrou v Kunovicích přispěl k opětovnému získání statutu - město.
Poslechový, slavnostně a také vánočně laděný koncert dechové hudby Stříbrňanka byl uspořádán především u příležitosti jednoletého výročí fungování Kunovic jako města i se všemi jeho výsadami a úskalími. 1. listopadu 1997 byla obec Kunovice parlamentem ČR určena městem. Ve sportovní hale v Kunovicích se při vystoupení Stříbrňanky Vánoce 1998 přišlo příjemně naladit něco kolem šesti stovek Kunovjanů. Program se skládal z osmnácti hudebních čísel, a to převážně lidových koled a písní. Kromě kapelníka Vojtěcha Horkého a jeho manželky a dcery zpíval ještě Karel Blaha a největší úspěch samozřejmě sklízel nejmenší, teprve šestiletý zpěvák Ondra Siman. Celkovou vánoční atmosféru příjemně navodila a posléze zdatně udržovala recitátorka a moderátorka celého pořadu Olga Strašáková. Básně Fráni Šrámka a próza Karla Čapka a Jana Nerudy jistě byly příjemným a hlavně korespondujícím spolutvůrcem celé, na diváka silně emocionálně působící, předvánoční atmosféry. |
|
| |
