Číslo: 50
20.12.1999
Článků: 73
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
Sbor sv. Pluka: Jsme napůl děti...
Uh. Hradiště (twin) - Známé regionální těleso Sbor sv.Pluka má pro své příznivce pod vánočním stromečkem zajímavý dárek. Všichni ti, kteří byli dlouho odkázáni pouze na živé koncerty tohoto souboru a toužili mít pod polštářem vlastní nahrávku, se konečně dočkali.
Sbor sv. Pluka totiž vpouští do oběhu svůj nový kompakt s názvem Jsme napůl děti, jehož oficiální křest proběhne v úterý 28. prosince v kině Hvězda. Kmotry se stanou muzikálová esa David Uličník a Bohouš Josef. V souvislosti s touto radostnou událostí přinášíme rozhovor s otcem tohoto hudebního dílka - Janem Gajdošíkem.
Mohl byste vzpomenout na začátky Sboru sv.Pluka?
Sbor sv. Pluka vznikl před pěti lety na Gymnáziu v Uherském Hradišti. Tam také zkoušíme a tvoříme. Gymnázium nás ve všech směrech hodně podporuje a pomáhá nám tzv. kde se dá.
Byl to Váš speciální záměr pracovat s mladými lidmi?
Ano, určitě. Byl jsem ovlivněn maturitními ročníky, které měly svobodnou volbu při výběru volitelného předmětu. Byl tedy založen jakýsi seminář, do kterého tenkrát docházelo přibližně devět studentů. Poctivě jsme začali pracovat, aby výsledek u maturity byl co nejpříznivější. Mým cílem bylo pomoci mladým studentům při přípravě na pedagogické fakulty a konzervatoře. V tomto ovzduší vznikl nápad založit kapelu. Neměli jsme žádné vyhraněné požadavky. Naším cílem bylo především hrát. Později jsme zjistili, že naše představa není tak lehce realizovatelná především kvůli aparatuře, nástrojům, ozvučení. Toto všechno bylo velmi drahé. Rozhodl jsem se, že vytvořím nějaké hudební podklady a moji svěřenci budou zpívat. Vznikl tedy sbor s jasnou vizí - zpívat rockové písničky.
Vzpomenete si ještě na repertoár, s kterým jste začínali?
Byly tam myslím nějaké písničky od Cockera, Beatles, Beach Boys. Tenkrát jsme s tím vystoupili na akademii v rámci gymnázia a mělo to obrovský úspěch. Bohužel mi ti vynikající čtvrťáci odešli na vysoké školy a já jsem musel začínat znovu. Základ však byl a práce pokračovala rychleji i vzhledem k tomu, že do sboru začali přicházet mladší studenti. Dnes mám ve sboru rozsáhlé věkové zázemí, těleso se začíná více stabilizovat. Dá se říci, že i více cvičíme a intenzivněji rozšiřujeme repertoár.
Vyšel Váš nový kompakt z vnitřní potřeby souboru, nebo Vás k tomu trošku "dostrkali" fanoušci?
Asi obě tyto věci hodně zapůsobily. Při nahrávání si navíc člověk ověří skutečnou kvalitu a má možnost odhalit určité slabiny. Napomohla k tomu i spolupráce se Slováckým divadlem, která byla velmi svižná. Lví podíl na tom má Jiří Janík, který odvedl velký kus práce.
Můžete nám říci alespoň něco málo ke koncepci alba?
Jedná se o retrospektivu. Nenachází se tam nejnovější věci, ale skladby a písničky, které nastiňují průřez naší pětiletou tvorbou. V podstatě bilancujeme. Náš postup je v podstatě opačný. Nejdříve jsme koncertovali a nyní vydáváme CD. Hvězdy volí raději opačný postup.
Vnímáte uvnitř souboru nějaký posun, kvalitativní růst? Jste se současným stavem spokojen?
Pochopitelně, že náš sbor má spoustu rezerv. Jednou takovou rezervou je například nedostatek mužského zastoupení, které řešíme už od počátku. Touto cestou bych chtěl tedy apelovat na chlapce, kteří chtějí zpívat, a zvu je mezi nás.
Co považujete za těžiště sboru? Jak se Vám tvoří v prostředí, kde je tak silně zakořeněn foklor?
Mám pocit, že složky našeho souboru jsou dost vyrovnané. Hudba i zpěv hrají myslím dost rovnocennou partii. Pochopitelně, že vliv fokloru vnímám nesmírně silně, protože řada dobrých lidí je angažována právě ve folklorních souborech a velmi těžce se přetahují jinam. |
|
Soubory i jednotlivci zářili na vánočních koncertech
Uh. Hradiště (pa) - Na pestrobarevnou šňůru kulturních akcí základní umělecké školy můžeme po minulém týdnu navléknout další dva korálky, které díky dramaturgii Magdalény Uhrové nesou pečeť kvality, té nejvyšší.
Učitelé Základní umělecké školy v Uherském Hradišti připravili minulý týden dva vánoční koncerty. První se uskutečnil v pondělí ve Slováckém divadle, ten druhý pak ve čtvrtek v Sloupovém sále okresního archivu. Oběma koncertům předcházely "přehrávky", podle kterých učitelé sestavovali program.
Pondělní vánoční koncert měl velmi pestrý a nabitý program. Postupně se na prknech divadla představily žákyně tanečního oboru, přípravný sbor UHDS (nasazení a chuť demostrovalo děvčátko, které vystoupilo o berlích) i samotný Uherskohradišťský dětský sbor. Nechyběl soubor smyčcový, taneční a unikátní kytarový, obohacený sólovým zpěvem Šárky Kosové. Překlady písní spolu s texty ze Sušilovy sbírky přednášela Milena Halodová, která svými vstupy stmelovala jednotlivá vystoupení. Skoro dvouhodinovou přehlídku umu uzavřel koncert cimbálové muziky a dechového kvintetu.
Čtvrteční koncert byl více komorní a dal vyniknout sólovým vystoupením. O kvalitě výkonu jednotlivých účinkujících svědčí i poznámka Aloise Menšíka, kterou pronesl po hře Davida Hrubého na violoncello: "Tak jsme na konzervatoři nebo kde? To tam nezahrají." Před vrcholem večera, ve kterém komorní sbor pěveckého oddělení spolu s učitelkami ZUŠ famózně naservíroval Bohuslava Martinů, se ředitel ZUŠ Stanislav Nemrava rozloučil slovy: "Do nového roku vám přejeme toto vánoční menu: hodně zdraví s pomerančem, ořechy, a jablky, hermelíny plněné radostí, guláš z příjemných zážitků, štěstím obložené mísy... a hodně vypečený celý rok 2000." |
|
Christmas in the House Vol. 2
Uh. Hradiště (pš) - Chlapi a děvčice, nebuďte smutní. Na Štěpána sice není pána, ale tento den už nemusíte za pořádným odvazem na některý z desítky foklorních mejdanů. Je tu druhý ročník Christmas in the House.
Z původního záměru uspořádat tento mejdan v brodské sladovně nakonec sešlo a tak vás v centru města Hradiště Uherského přivítá krásně omítnutá Orlovna (pro starší a pokročilé - bývalý Liďák), kde můžete v den štěpánský zažít "pěknej odvaz" od osmi hodin až do ranních hodin. Velkolepá párty Christmas in the House pokračuje tento rok druhým dílem nekonečného house seriálu.
Kromě londýnského draka Matta Chestera se můžete těšit i na švýcarského Dje Pata Hearta. Ten se poprvé v České republice představil na silvestrovské párty na Baráčnické rychtě v roce 1996. Sety tohoto Dje jsou výjimečné prolínáním různých tanečních stylů od house (jazzy a funky), jungle, drum'n'bass po breakbeat a big beat. Ve svých vystoupeních představuje Pat Heart francouzský a švýcarský house, který je v našich končinách málokdy slyšet. V Čechách se rád objevuje po boku Dj Trávy, který je podle něj velmi zajímavým Djem s velmi osobitým projevem. Tráva se na Christmas party neobjeví, za to českou špičku zastoupí Dj Loutka, Koala a Airto. Lupen zakoupíte v hradišťských music shopech Record Music, Zlatá deska nebo Hawaii Hvězda. |
|
Po Sněhurce přišel Mrazík
Horní Němčí (cab) - Dva týdny před vánočními svátky, v době, kdy se začínají dětem vyprávět pohádky, si jednu z nich zahráli i v místní základní škole.
Stejně jako v uplynulých dvou letech nastudovala s dětmi divadelní představení učitelka Lenka Tomancová a po Sněhurce v minulém roce si letos vybrala populárního Mrazíka. Hru zrežírovala, podle filmu napsala texty a doplnila hudbou z lední revue. "Zkoušeli jsme slabé dva měsíce v rámci vyučování výtvarné výchovy, které jsme doplňovali i dramatikou. Děti si sami vyrobily rekvizity a namalovaly kulisy i dekorace," prozradila Tomancová. Tradičně se herci stali ti nejstarší, tedy žáci páté třídy, kterým v letošním roce pomohli i čtvrťáci jako lesní zvířátka. Představení potěšilo děti z místní i slavkovské mateřské školy a bavili se i rodiče a spolužáci mladých herců. |
|
Stalo se, stane se
Kunovické vánoční zpívání
V neděli 19. prosince pod vánočním stromem na náměstí Svobody v Kunovicích zpívaly děti ze souborů Malý Handrláček, Handrláček I., Handrláček II. a Děcka z Kunovic. Koncert byl věnován dětem z Ústavu sociální péče Na Bělince.
Striptýz ohrozí bezpečnost na silnicích
Finalistiky MISS 1999/2000 středních škol předvedou při slavnostním otevření nového autosalonu Volkswagen v pondělí 20. prosince kolekci spodního prádla a kožené módy. Slavnostní akt, uváděný herečkou SD Erikou Pláňavskou, bude zakončen striptýzovým číslem, proto řidiči, kteří budete mezi 16. a 17. hodinou projíždět kolem, věnujte se plně řízení a nespouštějte zrak z vozovky!
Předvádění výroby zvykoslovných předmětů
(Slovácké muzeum - od 9 do 16 h, mimo přestávku 12 - 12.30 h)
pondělí 20. prosince: Simeona Šimková - vazba suchých květů, Dobromila Machalová - háčkované vánoční ozdoby z přírodní příze, Irena Blahová - divadelní loutky a drobné vánoční ozdoby
úterý 21. prosince: Božena Vráželová - štípané holubičky, František Čagánek - miniatury ze dřeva, Dana Bachůrková - čokoládové perníčky
středa 22. prosince: Františka Snopková - betlémy a figurky z kukuřičného šustí, Anna Bartáková - slámové ozdoby, Irena Blahová - divadelní loutky a drobné vánoční ozdoby |
|
Povídá se povídá
Letošní vánoce bez koncertu Lucky Bílé
Z důvodu nedodržení závazků pořadatele Nadačního fondu Bedřicha Kozánka vůči agentuře Art Production K./2, která Lucie Bílou exkluzivně zastupuje, byl včerejší vánoční koncert ve Zlíně zrušen!
Předseda poroty MISS byl nemocen
"Starosta města Ladislav Šupka přispěl při uskutečnění finálového večera velkou měrou pro zdárné uspořádání večera úlevou na nájemném za pronájem sálu Klubu kutury a neméně reprezentoval jeho zástupce Libor Karásek při přijetí finalistek v den konání finále na městském úřadě," hájil (ne)účast předsedy poroty ředitel soutěže Tomáš Horváth. Z pozdějšího zdroje jsme se doslechli, že starosta města se v den finálového večera MISS středních škol snažil telefonicky omluvit na telefonním čísle, na kterém byl pro zaneprázdněnost pořadatelů zapnut záznamník, a že dodatečně prostřednictvím zástupců pořadatele poblahopřál vítězkám. |
|
Spanilou jízdu souborů kreténů provázelo šílenství
Staré Město (pa) - Místní sokolovna se otřásala v základech při páteční návštěvě Fanánkovy famílie spolu s rodinnou odnoží Lety Mimo a detonační sebranky Uschullum.
O jemný rockový rozjezd se postarala skupina, vzhlížejí k britské novodobé, spíše rock'n'rollové než punk scéně Lety Mimo, jejíž mladí hudebníci jsou součástí Tří sester. Dvojpoloha zahrát si jako součást známé kapely a současně se hudebně seberealizovat je pro toto trio určitě výhrou v loterii. "Stíhají obojí, proč tak nepokračovat," poznamenal Fanánek.
Jako na každém koncertu se tento známý a oblíbený textař, spisovatel a multiinstrumentalista stal bohem večera. I Supice zde měla početnou skupinku oddaných příznivců, kteří jí neustále padali k nohám a dokonce ji obdarovali i květinou. Pódiová show opět ležela na bedrech Magora, indisponovaného jen zlomeninou levé ruky.
Repertoárový začátek poznamenaly písně staré, dobře známé, tedy třísestrovské hymny, které před přestávkou byly doplněny párem čerstvých skladeb (Krakonoše, EMI) z posledního alba Soubor kreténů. "Na předchozím albu byla písnička o nás. Jmenovala se Soubor kreténů. Nazval nás tak několikrát inženýr Magor a zahrnul do toho i sebe. V pravém slova smyslu je 'Soubor kreténů' míněno v dobrém. Ve srovnání s běžným občanem se chováme jako děti, občas jako kreténi. Zdálo se nám to jako šikovný název," objasňuje Fanánek. Většina nových písní tvořila kostru druhé části koncertu probuzenou Sovami v mazutu, přesto hektický závěr se vrátil k Metelici, Piánovce, Život je takovej...
Kapela nezapomněla ani na svého starého dobrého kytaristu Františka Sahulu a věnovala mu Pepu motorkáře a poslední písničky koncertu v hlasovém provedení Ing. Magora, opěvujícího úpadek společnosti Monitoru. Sestry se tradičně rozloučily skladbou Průša je úchyl a Magor všem popřál: "Hezký šťastný vánoce a novej rok 3000!" Rock'n'roll s letitými smítky punku vystřídal smrtící thrash metal v podání čtveřice Urschullum z Veselí nad Moravou. Průtrž v satanově duchu rozmetala kající se duše zbylých přítomných. |
|
Valašský král navštívil slováckou metropoli
Režisér Otakáro Schmidt přijel s Bolkem Polívkou a Zuzanou Stivínovou
Uh. Hradiště - Čtvrteční premiéra filmu Eliška má ráda divočinu byla ozvláštnělá příjezdem hlavních protagonistů snímku. Hradišťské publikum přijeli naladit režisér Otakáro Schmidt a představitelé hlavních rolí Bolek Polívka se Zuzanou Stivínovou.
Projekt Eliška má ráda divočinu patří k těm, které postupně uzrávají. Elišce se toto období protáhlo na symbolickou pětiletku. V tomto měsíci se dlouho očekávaná víla pustila do filmového kouzlení a český film degustuje novou chuť a vůni Schmidtova svérázného zpracování. Tento vnitřně mohutný projekt představuje na domácí scéně po dlouhé době tzv. spojité nádoby, jak je promýšlel a diskutoval o nich André Breton. Jedná se o přitažlivé a snášenlivé spojení snu a bdění, o nové prizma pohledu široce rozevřených očí fantazie. Nový Schmidtův film si přirozeně vynucuje aktivní a odvážnou psychickou činnost diváka, kterému film záměrně slouží jako silný motivační klíč k branám doposud uzavřené kreativní krajiny. Směry průchodu touto neznámou krajinou jsou naznačeny bílou stopou symbolu, jehož interpretace je podřízena momentální psychické, vnitřní a emocionální vybavenosti samotného diváka. Co do spojité nádoby vložíme, to nám bude stejnou měrou a se stejným efektem bumerangu vráceno "na talíři". Procházíme-li Schmidtovou zahradou kreativity sklíčeni či v úloze skeptických poslů a nohsledů veřejného mínění, procházka nám neprospěje. Eliška totiž vyžaduje divákovo pohrávání s představami a fantaskními proudy mysli v bdělé připravenosti, v bdělém stavu. Není jen momentálním snem, ale přináší osvobození a vymanění ze všudypřítomné rozbujelé konvence. Je smělým návodem k tomu, jak ji potřít a ignorovat. Film je třeba s odvahou vstřebávat všemi smysly, jednotlivé komponenty "Elišky" totiž vyžadují výstavbu paralely mezi zvukem a obrazem. Režisér Schmidt se stává realizátorem smělé tužby. Otevírá diskutovaná témata, nebo je alespoň jejich vnitřním provokatérem stejně jako čistě bílý racek kroužící hrozivě nad skládkou odpadků. Daří se mu jemnou a nenásilnou navigací měnit prostor v čas a obrazům dává možnost promluvit i v momentech utajených, jaksi mimospolečenských. Groteskní výplody jemného příběhu, jeho nezaujatost vůči pevně stanoveným normám příkazů a zákazů vytváří barevný imaginární palác, v němž se můžete s čímkoli a kýmkoli potkat. Nachází se zde i místo osvěžení - komnata pro zniternění. Tato osamělá komnata introjekce pak nabádá k prozkoušení platnosti a nosnosti nejnovějších prostředků poznání. Eliška svým netradičním a mnohdy schválně zpomaleným pohledem na existenci věcí vede k určité prozíravosti, obeznamuje s tím, co se vyskytuje za rámcem společensky únosného či zvráceného stavu věcí. Je však pouze pravítkem, které podtrhuje ožehavost, není řešitelem diskutované rovnice. Jádro Eliščina jablka tvoří vztah mezi Eliškou (Zuzana Stivínová) a jejím manželem - plavčíkem Marčelem (Bolek Polívka). Poklidné provinční městečko se svým zvolněnžým tempem života je rozrušeno příjezdem tajemných filmařů. Začíná se odehrávat příběh, který korzuje na pomezí hry a skutečnosti. Příběh, kterému nechybí míra pudovosti se navenek nepodrobuje řádu ani kompozici. Vypadá jako manifest všeho druhu, revolta ducha, obnažení individua. Výslednicí je schopnost mluvy pomocí metafyzických obrazů. Otakáro Schmidt na kočáru neúnavné imprese uhání před falešností a zastíráním, působí jako katalyzátor, který navrhuje: "Pojďte pane, budeme si hrát." Přechod od stavu k činu se snaží navodit pomocí soužití Elišky a Marčela, nabádá pokrytce k nahlédnutí na osobní grimasu. Eliška může na první pohled demonstrovat zradu slova jako nositele a prostředku emoce. Přednost má reprezentace obrazu a jeho osvěta v rámci "revoluce." Po vzoru hrdého surrealismu přebírá Schmidt čistý automatismus, který na Elišce zanechává pečeť autentičnosti. Eliška je "mladým objevem". V tomto směru lze použít slova Marcela Jeana (z poznámek k surrealistickému malířství): "Viděl jsem oblaka a staré zdi, které mi poskytly krásné a rozmanité nápady a tyto klamy, třebaže samy o sobě, jako zprostředkující článek, zcela nedotknuté, byly téměř dokonalé ve svém pohybu a ve svém ději." Kabaretiérská živná půda, na níž Eliška vznikala, dává vyplynout herecké živosti a hře mimiky, gestiky a improvizace. Eliška je prosta jakéhokoli domýšlivého, zařazení mezi kategorie. Kategorie je totiž to, co nám denně odtrhuje od úst možnost vyjádřit se osobitými prostředky.
(Rozhovor s hlavními postavami filmu vám přineseme v některém z příštích čísel)
Veronika Němečková |
|
S˙Bárou a Jakubem o lásce a o Vánocích
Uh. Hradiště - Kdo by neměl rád pohádky. Ať už ty o zvířátkách nebo o princeznách a dracích. Ale když jsem byla malá, vždycky mne nejvíc zajímaly pohádky o lásce.
Prožívala jsem je společně s˙jejími hrdiny a ani moc nezáleželo na tom, jestli jde o prince nebo o obyčejného českého Honzu. Důležité bylo, že On a Ona se mají rádi a jsou ochotni za svou lásku bojovat, že si ji zaslouží a pak spolu žijí šťastně až do smrti. Tak to bude i tentokrát s˙krásnou princeznou Zlatovláskou a jejím hrdinou Jiříkem, který nejdříve musí ujít světa kraj, aby ji našel, a pak pomocí zvířátek splnit nejeden úkol, aby si ji zasloužil. Už jsme se v˙minulých týdnech zmiňovali o nově chystané pohádce ve Slováckém divadle, kterou už tradičně můžete v˙premiéře vidět na Štěpána a pak následující dny vždy od 15 hodin. Ale zatím jsme Vám neprozradili, že tato pohádka v˙sobě skrývá ještě jedno nečekané kouzlo. Hlavní představitelé Jiříka a Zlatovlásky Bára Kožušníková a Jakub Leier se totiž nemilují jenom na jevišti. Onen osudový Amor s˙šípy je navštívil hned vzápětí poté, co oba přišli vyzkoušet divadelní múzu na začátku této sezony do Slováckého divadla. A tak jestliže na jevišti uvidíme vznik pohádkové lásky, v˙zákulisí bychom mohli vidět její okouzlené pokračování. S˙Jakubem a Bárou jsem si tedy povídala nejen o pohádkách a vánocích, ale také o tom, jaké to je prožít lásku na první pohled.
Kdy a kde jste se seznámili?
Na začátku divadelní sezony, cestou na Jihomoravskou energetiku. Cestou zpátky jsme šli na kafe a druhý den jsme spolu začali bydlet.
Byl to blesk z˙čistého nebe?
Jakub: Láska na první pohled určitě existuje, ale myslím, že je důležitější, co člověk v˙první moment cítí, než to, co vidí. I když na druhou stranu - kdybych tvrdil, že vzhled pro mě není důležitý, tak bych lhal. Žena musí mít své osobní kouzlo a musí z˙ní vyzařovat určité charisma.
Bára: Asi to byla láska na první pohled. Nevím. Prostě jsme byli oba dva ve stejnou chvíli na stejné vlně. Jinak bychom se asi nepotkali.
Co Vás na divadle nejvíc baví?
Jakub: Když se člověk absolutně vcítí do své role a probíhá mu po těle příjemné mrazení.
Bára: Umožňuje mi to prožívat na jevišti životy a osudy lidí, které bych normálně neměla šanci ani poznat, protože třeba žili v˙jiné době. Anebo vůbec nežili.
Máte rádi pohádky?
Oba: Neznáme nikoho, kdo by neměl rád pohádky. Je to jako vůně z˙naší zahrádky. Každý večer pouštíme si jednu, Žhavíme si po večerech bednu. Naše první pohádka - Láďa a tři prasátka.
A jak se Vám spolu zkouší?
Bára: Myslím si, že když mají k˙sobě lidé blízko v˙životě, tak je na jevišti jejich vztah pravdivější.
Jakub: My jsme spolu rádi doma i na jevišti.
Oba: Nyní zkoušíme novou hru Dva v˙bytě a pes.
Těšíte se na Vánoce?
Letošní Vánoce budeme z˙větší části trávit v˙divadle. Domů se dostaneme až na Štědrý den. První svátek vánoční strávíme ve vlaku, abychom 26. prosince odpočatí nastoupili k˙premiéře. Divadlo je náš druhý domov, dárky si dáme a Vánoce si společně uděláme večer po premiéře pohádky o Zlatovlásce.
Bára: Zatím si Vánoce připomínáme pečením vánočního cukroví.
Popřejme jim tedy, ať si lásku zaslouží, ať překážky překonávají jenom v˙pohádce a nám všem ostatním, abychom si čarovného Amora s˙šípem připomínali nejen o Vánocích.
Andrea Helmichová |
|
Týden předvádění zvykoslovných předmětů
Uh. Hradiště (pa) - Ještě tři dny bude ve Slováckém muzeu probíhat každoroční předvádění výroby zvykoslovných předmětů, které započalo minulou středu.
Každý den se zde vystřídají dva nebo tři výrobci, kteří se snaží zaujmout tak, aby našli někoho, komu předají svůj um pro další generace anebo jen nabízejí návštěvníkům inspiraci či krásný dárek k Vánocům. "Snažíme se každým rokem přijít s něčím novým," prozradila pracovnice Slováckého muzea Romana Habartová. "Zájem ze strany výrobců trvá, protože ÚLUV byl zrušen a výrobci chtějí mít nad sebou odborný dohled." Většinou starší výrobci si s sebou vodí i své nástupce, kteří mají pokračovat v tradici drobné rukodělné práce.
Ve středu předváděla Ivana Směšná a Jana Hastíková výrobu drobných keramických figurek do betlémů a miniaturek pro ozdobení stromečku nebo na špejlích do květináče. Díky letité spolupráci s Oblastní charitou tvořily ruce Tomáše Marečka a Hany Špalkové košíčky, tácky, podnosy, ale i běžně užívané ošatky do domácnosti. Podle představy návštěvníků přímo před jejích očima vznikaly vazby a vánoční aranže v podání Marie Hubíkové, kterou dnes vystřídá Simeona Šimková. Předvánoční atmosféru dotváří také loutky, divadélka a další dekorativní závěsné předměty z dílny Ireny Blahové ze Starého Města. Její zapůjčené výrobky vytvořily koutek, který koresponduje s výstavou originálních hraček Jany Kubínové.
Manželé Kučerovi, kteří jediní na Hradišťsku vyrábějí vizovické pečivo se představili ve čtvrtek a nabídli dětem pohrát si s vlastní fantazií.
Dlouhá léta jsme se v muzeu setkávali s panem Gorčíkem z Vápenic a jeho štípanými holubičkami. Bohužel léta vzala za své a tak letos přijede Božena Vráželová s Františkem Čagánkem, který bude vyřezávat drobné figurky. K Vánocům zcela jistě patří i perník. V pátek předvedla Jiřina Uhříčková z Vlčnova zdobení perníků barevnou polevou a tento týden uvidíte Danu Bachůrkovou, která dělá čokoládové perníčky s bílou polevou.
Slámové ozdoby mají velký úspěch. Spousta lidí se vrací k tradici zdobení vánočního stromek výrobky ze slámy. Slovácké muzeum už dlouho spolupracuje s Miloslavou Zatloukalovou z Brodku u Konice (kromě panenek, různých figurek, řetězů si věnuje i tkaní koberců) a Annou Bartákovou, která přijede tuto středu. "Člověk až žasne nad tím, kde berou obě ženy tolik invencí a kde hledají inspiraci. Každý rok přicházejí s něčím novým," hodnotí Habartová. |
|
Vánoční výstava trvá po celý rok
Dolní Němčí (cab) - Ještě i zítra je naposledy v tomto roce pro zájemce otevřena místní základní škola, ve které byla před několika dny zahájena už šestá vánoční výstava prací žáků i dětí z mateřské školy.
Chodby přízemí i prvního patra jsou zaplněny obrázky, nejrůznějšími výrobky z keramiky i přírodních materiálů, prostorovými tématickými bloky i trojrozměrnými zvětšeninami. "Letošní výstava se od těch předcházejících liší především v tom, že všechny práce jsou nové a není zde nic, co bychom už jednou vystavovali," říká zástupce ředitele Jiřina Běťáková. Každým rokem navštíví výstavu více než tisíc rodičů žáků, místních občanů i školáků z okolních vesnic, kteří si mohou některé výrobky za symbolickou cenu také zakoupit. Částka získaná z tohoto prodeje i dobrovolného vstupného se obvykle pohybuje ve výši dvaceti tisíc korun a pokryje náklady na další rok. Větší část se zpět použije na nákup nových materiálů a pomůcek do pracovních dílen a část dostanou jednotlivé třídy spolu s mateřskou školou a Centrem ekologické výchovy Pantoflíček. |
|
Vánoce s Malinou a Štěpánkem
Uh. Brod (vra) - Vernisáž výstavy děl malíře Miroslava Maliny a sochaře Oldřicha Štěpánka se uskutečnila 17. prosince v Panském domě.
Celou vernisáž zahájil příjemný zvuk akustických kytar, na které předvedly svůj um žákyně základní umělecké školy pod vedením Vlasty Vrátné. Poté se ujal slova Josef Fantura, který je ředitelem Galerie výtvarného umění v Hodoníně. Pohovořil o obou umělcích a tak zahájil samotnou vernisáž.
Oldřich Štěpánek vystudoval Uměleckou průmyslovou školu v Uherském Hradišti. Už v době učňovských let se zajímal o zpracování kovů. Štěpánek má vlastní ateliér v Kostelci u Kyjova. Na jeho dílech je nejčastěji figura či příroda. Tvoří také s keramikou a kovem, projevil snahy i v oblasti kresby a malby.
Miroslav Malina vystudoval stejnou školu jako Štěpánek, malířský obor. Nyní na ní působí jako vedoucí oboru malby. Netvoří sám jen v ateliéru, má zájem o to, aby výtvarní dění žilo sympoziem. Účastnil se na projektu Mezinárodní sympozium - Velký formát ve Valticích. Je zde patrná snaha o realizace velkých formátů.
"Žijí výtvarným uměním, předávají štafetu mladým lidem, aby všem jejich díla zkrášlila interiér, ale i duši...," dodal Fantura na adresu obou umělců. |
|
Vánoční anketa
Co byste si přáli pod stromeček a co do nového roku?
Vítězslav Chromek, nákup a prodej písní:
"Na Vánoce bych si přál svatý klid a v novém roce, aby existovali jen hodní a veselí lidé. Taky si přeju, aby se hodně tancovalo."
Jaromír Zajíc, zvukový technik:
"Já už jsem si koupil dárek sám a trochu dopředu, je to domácí kino. Do nového roku bych si přál nesmrtelnost."
Světlana Dudáková, studentka:
"Jo, já si přeju nový piercing a v novém roce bych chtěla přestat kouřit."
????, důchodkyně:
"Co si přeju na Vánoce? Já, tož toho by bylo! Ale hlavně zdraví. Do nového roku si přeju to samé, protože bez toho néni nic. Ani koruna ani radost."
David Berka, školák:
"No, já si přeju floarbalovou hokejku. A do nového roku? To nevím, já už mám všechno. Možná bych chtěl jet na Kanárské ostrovy."
Karel Štěpaník, zaměstnanec fyrmy JOKO:
"Já nevím, asi kytaru bych chtěl. Do nového roku? Nevím. Nic."
Alena Polášková, vedoucí prodejny Record Music:
"Na Vánoce si přeji hlavně štěstí a zdraví. Co si můžete víc přát? V novém roce pak hodně pohody a aby se lidé měli rádi."
David Zezula, hudební skladatel:
"Já nechcu nic. Mám všecko."
Josef Šobáň, hudebník:
"Přeju si, aby bylo už po Vánocích. V novém roce bych si přál, aby zase co nejdřív Vánoce byly."
Filip Dohnal, Dj:
"Pod stromeček bych chtěl, aby byl konečně v Hradišti nějaký pořádný klub, protože tady už žádný není. V novém roce si přeju, aby konečně přiletělo UFO a udělalo v naší republice pořádek. Děkuji."
Karin Kuchtová, t. č. zaměstnaná:
"Já už nechci žádný šátek!"
Nikolka Špíšková, mateřská školka:
"Od Ježíška bych chtěla panenku Barbie (kakací a čurací), Kena a nábytek (obývák) pro panenky."
"V novém roce dostane taky živou sestřičku," dodal otec Nikolky.
Zdeněk Kup, knihkupectví U Sovy:
"Pokoj všem lidem dobré vůle a hodně knížek pod stromečkem. Do nového roku hodně šťastných kroků." |
|
Půjdem spolu do Betléma
Poselství Vánoc dostává se k nám skrze symboly prastaré, dnes již téměř samozřejmé. Starší než vánoční stromek jsou zajisté jesličky a betlémy. Proto si nyní povězme, jak vznikaly:
Svatá noc se tak hluboko zapsala do lidských srdcí, že již od počátků křesťanství byla připomínána nejen liturgicky, ale i snahou o zpodobnění prostředí, v němž se Ježíš narodil. Původně to byly do chrámů vestavované napodobeniny jeskyně betlémské.
Až sv. František z Asissi roku 1223 vynesl z pout zdí a kobek věčnou paměť vtělení Kristova mezi lid. Znázornil zrození betlémského dítěte způsobem, který ukazoval na nuznost a bídu, ve které se nalézalo, jak bylo uloženo v jeslích a jak odpočívalo mezi volem a oslem na seně. A nad jeslemi byla sloužena mše svatá, které se zúčastnili muži i ženy z celého kraje. Z tohoto volného zpodobnění a náboženských her vznikaly postupem času naše betlémy.
V našem předvánočním povídání bychom vám chtěli představit jeden z betlémů v našem regionu, který je v kostele P. M. Růžencové v Popovicích. Pohyblivý betlém, kde se během desetiminutového cyklu vystřídá den a noc, můžete navštívit od 24. prosince 1999 až do 2. února příštího roku.
Jak to vlastně všechno začalo
Místní historické prameny dochované v ústním podání předkládají o vzniku a stavbě tohoto betléma následující zprávy:
Záhy po vysvěcení kostela P. M. Růžencové mohli návštěvníci bohoslužeb o Vánocích zhlédnout první jesličky. Tehdejší kostelník pan Havlíček přiblížil betlémskou událost podle svých možností.
Do místa, kde stojí dnes boční oltář, přinesl stůl, na který urovnal drobně nasekanou slámu a rozestavil do ní sádrové postavy Svaté rodiny. Nad jesličkami byla dřevěná kulisa s přístřeškem. Účastníci si odnášeli z kostela toto betlemské poselství do svých rodin. Patřil mezi ně i Antonín Potomák. Zpodobnění biblické události jej však oslovilo více než ostatní. Probudila se v něm touha po vytvoření většího a dokonalejšího betléma. A tak se rolník z Popovic vydává asi v roce 1940 na cestu experimentů, získávání informací z různých oborů, aby mohl uskutečňovat svůj záměr. Toto betlemářství v něm upevňoval i farář P. Dostál, který ho navštěvoval v jeho rodném stavení. Krátce po roce 1940, pravděpodobně po dohodě s kostelníkem panem Havlíčkem, přinesl p. Potomák nový betlem, menších rozměrů.
Asi od roku 1950 začal pro sestavení betlema využívat prostoru pod kůrem, kde stojí nyní.
Krajina se stále měnila
Krajina se rok od roku stále měnila. Přibývaly domky, mlýny, drobné lokality, vegetace, figurky lidí a zvířat. Oživení prostředí přinesly i ovečky s pastýřem a rovněž darovníci, kteří se jdou poklonit k jesličkám. Betlemskou krajinou se neslo troubení ponocného, odbíjení hodin, volání kukačky a zvonkohra Tichá noc. Po setmění se postupně rozzářila hvězdná obloha, rozsvítilo se v domcích. Vše se podřizovalo východu a západu slunce. Na svou dobu to bylo velmi zdařilé a ani po létech neztratilo nic na své přitažlivosti. Vyjadřuje svým osobitým způsobem vše, co souvisí s betlémskou událostí. Jediný technický problém, který se přes všechno úsilí nepodařilo úspěšně vyřešit, bylo sněžení v krajině. Celé vývojové období bylo ukončeno asi v roce 1965.
Technická řešení se střídala s výrobou dílců, prováděním nezbytných zkoušek a konečné montáže, přičemž rádi pomohli i odborníci z řad spoluobčanů.
Příprava betléma je dlouhá
"Antoním Potomák chápal práci na betlemu jako své poslání. O Vánocích navštěvoval kostel v kteroukoliv dobu, aby zkontroloval, zda nevznikla nějaká závada. Když vyprávěl o hojné účasti dětí, o zájmu dospělých, usmíval se a měl z toho radost. Byla to pro něj ta nejvzácnější odměna za všechnu námahu a starosti. Zanechal po sobě dílo, skrze které se dostává betlémské poselství nám i budoucím generacím," vzpomíná Zdeněk Kočíř, který se podílí na zajišťování funkčnosti popovického betlemu. Příprava betléma začíná již několi týdnů před Štědrým dnem. "Obtížný úkol mají Jan a František Kryštofovi. Musí totiž navštívit blízký les a přinést několik bedniček kvalitního mechu a jehličí. Někdy je počasí dobré, jindy však dovede dobře potrápit. Práce končí 24. prosince. Pak už zbývá jen jediné. Přát si, aby betlém pracoval bez závad a radost od jesliček jsme si odnášeli do svých domovů," pokračuje Kočíř.
Údržba není jednoduchá
Betlem je v provozu celých padesát let a dnes již zasluhuje celkovou obnovu a přestavbu. "Je nutné převzít odpovědnost za jeho další existenci."
"První etapa obnovy elektrických rozvodů je již hotová. Přitom k uskutečnění tohoto úkolu bylo třeba povolat k různým službám a odborným činnostem tři desítky ochotných lidí," vypráví Kočíř. Připravena je obnova krajiny, po ní bude následovat i přestavba oblohy včetně sněžení.
Všechny důležité věci se zapisují do Knihy betlema. Jsou zde uvedena i jména všech, kteří se na obnově podílejí.
"Velkou oporou tohoto projektu obnovy je otec farnosti P. František Bršlica. Napomáhá jak slovem, tak i potřebnými prostředky. Obnovený betlém bude darem naší farnosti celému regionu Uherské Hradiště," řekl Kočíř a přeje: "Otevřme u jesliček svá srdce a prožívejme znovu radostnou událost. Narodilo se Dítko betlemské, Ježíš. Jsou zde opět Vánoce, dny klidu, míru a pokoje."
Text: Zdeněk Kočíř, Lenka Falešníková |
|
Jak prožívá Vánoce Petr Dujka, farář z Polešovic
Jaký je význam vánočních svátků z pohledu křesťanství?
Celé Vánoce jsou založeny na prameni křesťanství. To jest narození Ježíše Krista. Víte, někdy mi Vánoce a celkově křesťanství se vším všudy připadá jako voda. Ta je zde také přítomna dlouhé věky - a jsou lidé, kteří ji používají; ale je spousta těch, kterým špinavé ruce nevadí. Procházejí kolem nedotknuti. Jsou však věci, které míjíme, používáme jako formu, aniž známe obsah. Denně píšeme datum - a kdo se zamyslí nad tím, že je to vlastně datum od narození Krista, prvních a skutečných Vánoc. Používáme nemocnice, školy..., aniž si uvědomujeme, že toto všechno by zde v Evropě zřejmě nebylo bez skutečnosti Vánoc, zrození Lásky na tento svět.
Když jsem byl malým klukem, věřil jsem, že dárečky nosí Ježíšek. O něco později se sebevědomím sedmiletého kluka jsem věděl, že dárky pod stromeček dávají rodiče. Ale teprve teď možná konečně dorůstám k poznání, že dárky skutečně nosí Ježíšek.
Jako naivní dítko moc nevypadáte…
Co je naivní? Nebo lépe řečeno, který pohled na Vánoce je více naivní? Pohled člověka považujícího - ve svém předsudku - Vánoce za krásný sentiment, přičemž „ježíšek“ je pro něj ta porcelánová figurka v betlému, to, že si jednou v roce zanotuje koledy a že se dobře najedí. S myšlenkou, že však ty malé děti z toho stejně vyrostou? Prostě věřím jen tomu, co vidím, ochutnám...
Lásku, pokoj, radost... také nevidíte, neochutnáte, ale když v rodině chybí, tak je to prostě poznat.
Myslím si a věřím tomu, že dárky nedává maminka, tatínek dítěti, prostě člověk člověku, ale Boží Láska - ta zjevená v betlémském Dítěti. Skrze srdce člověka. To, že někoho obdarovávám, se děje na základě narození lásky v mém srdci. Jakéhosi pohnutí. Jak kdysi básník Volkmann vyjádřil slovy aforismu: „Křesťanství - to je posun v nás. Co nám leželo v žaludku, leží nám najednou v srdci“.
Vánoce jsou tedy pro mne okamžikem setkání nebe se zemí, příležitostí k obdarovávání, a nemyslím tím jen hmotné, obdarovávání radostí, pokojem....
Proč se slaví půlnoční mše?
Kristus se narodil v noci. Přichází jako světlo v temnotách. Obrazně i skutečně. Na celém světě si lidé tuto událost připomínají právě tento den z 24. na 25. prosince půlnoční mší svatou. Svět viditelný i neviditelný se spojuje v jednom velkém Gloria.
Jak tyto svátky prožívá kněz? V rodinném nebo církevním kruhu?
Ono je to individuální. Kněžství není zaměstnání, je to povolání. A ne každý, koho Bůh osloví, nachází odvahu za Ním jít. Pokud se však takto rozhodne, opouští svůj domov, častokrát rodiče, přátele. A jeho rodinou se stává farní společenství v novém místě. Loni jsem Štědrý večer trávil na faře společně s knězem, P. Huslíkem v Bílovicích. Musím vám říct, že na světě je spousta krásných lidí, kteří se do své krásy proměnili postupně, např. skrze bolest či jiné těžkosti života - a že bych je asi nikdy nepoznal, kdybych nebyl knězem. Letos jsem byl pozván k jedné takové krásné rodině.
Co vlastně říká Bible o vánočních svátcích?
Bible je plná míst, kde se mluví o narození Krista. Ve Starém zákoně na to upozorňují proroci, např. Izajáš, a jsou to nádherné texty. V Novém zákoně narození Ježíškovo popisuje evangelista Lukáš tuším ve druhé kapitole tím známým: „Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta...“
Ale zaposlouchejte se raději do těchto slov právě při půlnoční mši. A poslouchejte srdcem.
A víme o Vánocích i z jiných pramenů, než je Bible?
Víte co, poslechněte si půvab slavnostního ohlášení svátku narození Páně podle římského martyrologia:
„Roku od stvoření světa, když na počátku stvořil Bůh nebe a zemi, 5 199, od potopy světa roku 2 957, od narození Abrahámova roku 2 015, od Mojžíše a východu Izraele z Egypta roku 1 510, od pomazání Davida na krále roku 752, vlády Oktaviána Augusta roku 42, když celý svět úplného míru požíval, šestého věku světa Ježíš Kristus, věčný Bůh a Syn věčného Otce, chtěje svět svým příchodem posvětit, z Ducha svatého počat jsa, za devět měsíců od svého početí v Betlémě Judově z Marie Panny se narodil a člověkem se stal.“
Máte nějaké vánoční nebo novoroční přání, které byste chtěl lidem vzkázat?
Aby dokázali rozlišovat mezi podstatným a nepodstatným. Žijeme ve svobodné zemi. Aby byla i krásná, to se nestane nějakým vnějším zázrakem. Největší zázrak je změna v lidském srdci. Nadávat můžu a možná mám na to i nárok, ale nic to nezmění. Nečekej a udělej první krok na cestě k bližnímu. Jak řekl jeden spisovatel: „Staň se čestným člověkem a můžeš si být jistý, že je na světě o jednoho darebáka méně.“
Jana Hlavačková |
|
Jak se slavily Vánoce v dobách dávno minulých
Vánoce.
Svátky blaha, pokoje, radosti - veselé vánoční hody! Dojemné svátky opředené kouzlem zkazek, obyčejů, písní, koled, pověr.Pojďme nahlédnout na vánoce do dob našich babiček a jejich praprababiček.
Na vánoce přibývá dne , což povzbuzuje k˙veselejší náladě, říkalo se a podobně i říká: Na Boží narození o kuří pokročení; o huby otevření; o bleší převalení. Na Nový rok o slepičí krok; zaječí skok. Na Tři krále o tři kroky dále a na Hromnice o hodinu více.
Nejstarší doklad o staročeských vánočních zábavách byl dochován v˙řádu arcibiskupa Arnošta z˙Pardubic(1357). Odsuzuje v˙něm bezbožné hráče v˙kostky, že prý je to ohavný hřích večer před hodem narození Páně "po všeobecném zvyku hráti hru kostečnou". A nehráli jen prostí, také urození, a nejenom muži, ale i ženy a tak v˙hříších místo ve zbožnosti trávili posvátný čas štědrovečerní. V 16.-17. století byla hra v˙kostky nahrazena hrou v˙karty a mravokárci se opět bouřili. V˙některých rodinách se dodnes na ukrácení chvíle před půlnoční mší hraje černý Petr a jiné karetní hry.
Již odvěká je výhružka všem, kdo se nepostí, že neuvidí zlaté prasátko. V 18. a 19. století bylo slyšet napomínání, "aby i ty malé děti celičký den spolu hlady trpěly, neboť kdo jísti ani píti nebude, zlaté prasátko na večír uhlídá". Na Valašsku se slibovalo žertem, že kdo se postí, večer krokev zlatú s˙latú uvidí. Škádlívali se potom odleskem zrcadélka na stropě a stěnách místnosti. Které děti by se nepostily, přišla by si pro ně Šperechta (na Moravě), bíle oděná bytost s˙nebozezem v˙ruce a provrtala by jim na Štědrý den břicho. V˙Čechách se této bytosti říkalo Parychta a byla stejně krutá. Mravokárci a duchovní neměli pochopení pro velmi oblíbené "maškarování na Štědrý večer". Odsuzovali je, "jací jsou to lidé, kteří na svatý a tak milostiví den před narozením Páně do maškary se strojívají a v˙masopustním mumraji po domech běhají a za to od křesťanů peníze dostávají?!"
Mezi štědrovečerní zábavy na Moravě a ve Slezsku bylo oblíbeno vítání Ježíška práskáním bičů a karabáčů.Po svatém Mikuláši měli hoši na starosti úpravu bičů, aby jimi mohli důstojně vítat Ježíška. Když zavítalo štědrovečení šero, hoši se řítili na náves a práskali a stříleli biči, jak kdo nejvíce mohl. Domácí zábavou pro mladé i staré byla výroba hraček z˙ořechových skořápek. Ořechy tvořily nezbytnou součást štědrovečerní hostin. Málokde se dnes po večeři vyrábí z˙jablíček , fíků, sušených hrušek, švestek,kaštanů, hrozinek a hlavně z˙ořechových skořepin figurky podle fantazie a dovednosti jako za starých časů.
Na Vysočině se nadělovalo o "dlouhé noci" před Vánocemi, kdy obcházela Štědrá baba, která nikdy do světnice nevešla a nedala se nikdy vidět. Děti pověsily punčochy, nohavice a sukničky co nejblíže ke dveřím (o místo se často i popraly) a ráno, když vstaly, měly od Štědré baby nadílku.
Štědrý večer , jehož název je u nás doložený ze 14. století, napovídá, že se posílali dárky a nadílky. Rodiče dávali dětem, kmotři kmotřencům, hospodáři duchovním, žákům, čeledníkům, mistři tovaryšům, sousedi sousedům, páni poddaným a poddaní pánům, podřízení svým příznivcům, věnná města českým královnám atd. Nadílka se prováděla a provádí rozmanitě.
V˙Podkrkonoší byla v˙rodinách s˙menšími dětmi hlavní zábavou Štědrého večera Kristydle. Neznali ještě vánoční stromeček a čekali na příchod Ježíška - Kristydle.Jedinými dárky bylo jablíčko, oříšek či prostá hračka ze dřeva.
Kristydle představoval většinou výmluvný tkadlec v˙úboru z˙bílého plátna, s˙napodobeninou křídel, který zazvonil vždy pod oknem nebo u dveří, rodiče před něj předvedli své děti, které před ním klekly a podrobily se zkoušce z˙modliteb, ˙náboženství, biblické dějepravy, ze školních předmětů a tkalcovského umění. Potom dostaly děti od Kristydle zaslouženou odměnu v˙podobě zmíněných drobností.
V˙osadách horního Pojizeří chodíval do chalup Brusař. Byla to loutka , kterou mladíci vyrobili v˙největší tajnosti ze starého, nepotřebného kabátu, spodků, čepice a dalších částí mužského kroje a s˙pomocí slámy. Na pravé rameno jí dali pekařskou lopatu, do ruky pometlo a celou postavu poprášili moukou, aby se co nejvíce podobala pekaři. Do druhé ruky jí dali list papíru a Brusař byl hotov. Hoši pak museli zjistit od starosty, u koho se budou péct vánočky. Večer před Štědrým dnem, právě v˙okamžiku, kdy chtěl starosta podle zvyku sázet do pece, hoši museli nepozorovaně vniknout do síně a Brusaře přistavit k˙peci. Všechno na pečení bylo již připraveno, pec byla vytopená, starosta ji vymetl a šel říci domácím, aby nosili na pečení. V˙tu chvíli se Brusař ocitl u pece. Všem bylo jasné, co se děje. Bylo nutné přečíst psaní, které měl v˙ruce, protože obsahovalo Boží požehnání, jinak by se zvrhlo v˙kletbu. Starosta tedy četl následovně: "Vážený pane, pane hospodáři! Jsem chlapík od cechu, jenže bez práce, znám péct křechtíky, též i koláče, proto spěchám krok a skok, kde se peče o překot. Když jsem šel podle Hofmanky, právě přebírali hrozinky, tu jsem se v˙hostinci U Proudu zastavil, v˙síni stál hrnec s˙povidlemi, já ho překútil. Hostinský lamentí, ona spíná ruce; koupil jsem si za tři a utíkám prudce. A tak jen dále pospíchám honem, sotva dechu popadaje, přiběhnu k˙Stríbrnovem, tam jsem se ale se špatnou potázal, když mně hospodář prázdnou díž ukázal. Tu se obrátím na nového hospodáře, ten si však naříkal, že nemá dno u díže, a tak mrzut pospíchám, k˙Pacholikoj utíkám. Tam když přijdu do světnice, o jaká to metelice, selka v˙ruce polena kus; 'Starej, cos to upek, samý brus!`. Švec v˙koutě drží verpánek, hledí zkroušeně jako beránek, a já tam stát nezůstal, abych ňákou nedostal. Sypu pryč; sotva jsem však vyšel jen, přiběh za mnou švícko ven, došel ke mně a na rameno mi klepe: 'Rozumíš-li, támhle u zvonku, tam se peče`, spěchám tedy do čísla posledního. Tu dohoním hostinského; prkno s˙koláči na rameně má a za ním hoch s˙lucernou cupá. Vítr silně naň dotírá, šenkýř prkno silně svírá. Hoch najednou tu ouha houk, vždyť nám vítr čtyři koláče sfouk. Šenkýř div nad spoustou nepláče, ve sněhu když vidí koláče. Co počít as v˙tuto chvíli, kdyby aspoň upečené byly. Já ho nechal státi tam a pospíchám tedy k˙vám, nenechte mě mrznout přec, ukažte mně zadní pec. Já přeji vám, hospodáři, nechť se vám všem dobře daří, by vám Pánbůh dal, co byste si přál, dejte pozor, ať nestane se kousek, aby nebyly spáleny nebo samý brousek. S˙úctou dva bez práce, co rádi koláče". Brousek se říkalo spáleným nebo nepodařeným koláčům, odtud Brusař. Než se Brusařova zpráva přečetla, většinou pec zchladla a zbyly v˙ní jen "brousky". Každý se většinou snažil poslat Brusaře o dům dál, aby nebyl postižen sám.
Na Lipenském Záhoří na Moravě se člověk malého vzrůstu oblékl napolo do ženských šatů, vycpal se senem a slámou, na hlavu si vzal řešeto a do ruky býkovec. Chodil po dědině a když potkal nějakého výrostka, bil ho, aby rostl lépe než on a nebyl líný. Říkalo se mu Čaputa. Tato zábava souvisí s˙obchůzkami maškar v˙době vánoční a masopustní.
Betlémské ovčičky už vymizely. Před půlnoční mší svatou vyvedl místní farář všechny děti z˙chrámu i s˙obecním pastýřem. Děti běhaly kolem kostela a mečely jako ovce. Pastýř mečel jako beran. Farář šel za nimi. Tak se znázorňovaly ovce na loukách betlémských.
Na Valaších na Štědrý den po večeři přinesl čeledín z˙lesa ščastičku, jedlovou větvičku se třemi vršky a vstrčil ji do hnoje. Časně ráno šla děvečka k˙potoku, nabrala třikrát proti proudu vodu, vzala ščastičku a kropila s˙ní všechny domácí, když ještě spali a říkala: "Pochválen buď Ježíš Kristus. Pánbů vám daj dobrý deň, výš vodička lež než oheň." Potom všichni vstali, vodu nalili na mísu, do ní každý vložil peníz a pak se umyli. Potom děvečka zašla do chléva a ščastkovala i dobytek. Nakonec se ščastička rozdělila na tři větvičky a jedna se dala pod strop v˙jizbě, druhá do chléva a třetí do ovčírny, kde zůstávaly do dalšího roku.
Koledy se vykládají různě. Koleda je obyčej, doložený ze 14. století, kdy byl vykládán jako obchůzka po staveních od Štědrého večera do Nového roku s˙říkadly, zpěvy, hrami o narození Páně a obdarovávání od domácích. Za starých dob nechodily po koledách malé děti, ale studenti a žáci. O vánoční koledě s˙sebou nosili "děťátko", na Tři krále "hvězdu". Když šli na koledu, zpívali vánoční písně lidové i nové a dostávali za to dárky. Někteří sousedi je přijali vlídně, někteří jim však vyhubovali. Mezi selským lidem byla rozšířena koleda, kdy se za vybrané peníze koupilo "kolední pivo" a při pití se tropily společné hlouposti k˙nelibosti duchovních. V˙pozdější době se rozšířily také tzv. kolední lístky. Koledníci přinášeli hospodářům a přátelům o vánoční koledě obrázky s˙vánoční tematikou, s˙koledou, básničkou. |
|
Z˙historie vánočního stromečku
Vánoční stromeček je mladší než betlém. První zmínka o stromečku, který stál ve světnici a byl nazdobený papírovými květinami, ovocem a sladkostmi, pochází z˙roku 1570 , jak se píše v˙brémské kronice. Postavili jej v˙cechovní budově pro děti řemeslníků. Od 16.století se vánoční stromeček pomalu šířil po celém území Německa a v˙roce 1816 se objevil i na císařském dvoře ve Vídni. K˙nám se stromeček dostal v 19.století. Poprvé se objevil v˙Praze v˙roce 1812, kdy ho pro své vánoční hosty připravil režisér Stavovského divadla Liebich, který se inspiroval v˙Bavorsku, kde se narodil. Stromeček se postupně rozšířil po naší zemi a v˙roce 1843 se stal samozřejmou součástí českých vánoc , jak dokazují Pražské noviny z˙toho roku. Když se stromeček ujal na vesnici, nestál hned ve světnici, ale zavěšoval se nad štědrovečerní stůl a spouštěl se až k˙slavné večeři.
Stromečky se netřpytily lesklými ozdobami jako dnes. Na větvičkách byly připevněny ořechy, jablíčka, kostky cukru zabalené v˙kouscích papíru, které děti celý rok pečlivě schovávaly, špendlíkem se připevnily svíčky a stromeček byl hotový. Kde uměli plést ze slámy, měli i slaměné ozdoby, někde se objevily ozdoby z kukuřičného šustí, a kde bylo dost papíru, objevily se první papírové ozdoby a řetězy. Až na konci století přibyly foukané skleněné baňky. Stromeček byl dárkem sám o sobě a klást pod něj vánoční dárky mělo možná původ v˙příhodě, která se stala již zmíněnému panu Liebichovi. Přátelé, které pozval na nevšední podívanou, se mu odměnili tak, že mu pod stromeček nadělili vyplacené dlužní úpisy. Žádný historik však tuto domněnku nikdy nepotvrdil. Stromeček zdobil domácnosti do svátku Tří králů, kdy se slušelo jej odstrojit, rozřezat a věnovat ohni. |
|
Vánoční příběh podle Evangelia Lukášova
Stalo se v˙oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Cyrenius. Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. Také Josef se vydal z˙Galileje, města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z˙domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s˙Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě.Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se nenašlo místo v˙hostinci. A v˙té krajině byli pastýři pod širým nebem a v˙noci se střídali v˙hlídkách u svého stáda. Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. Anděl jim řekl: "Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se nám narodil Spasitel, Kristus Pán, v˙městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v˙plenkách, položené do jeslí." A hned tu bylo s˙andělem množství nebeských zástupců a takto chválili Boha: "Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi, Bůh v˙nich má zalíbení!" Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: " Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se stalo, jak nám Pán oznámil." Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. Všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli. Ale Maria to všechno v˙mysli zachovávala a rozvažovala o tom. Pastýři se vrátili oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim bylo řečeno.
Stranu připravila Hana Omelková |
|
Vyrobte si sami vánoční ozdoby
Sláma je nejoblíbenější surovinou k˙výrobě vánočních ozdob. Jak pracovat se slámou? Slámu před zpracováním namočíme asi na jednu hodinu do teplé vody, aby změkla a při pletení se nelámala.Slámu můžete podélně rozříznout nebo rozžehlit na plocho. Počet stébel, se kterými pracujeme záleží na tom, jak širokou ozdobu chceme mít. Nejjednodušší slaměnou ozdobou jsou vánoční řetězy. Lze je zhotovit i z˙polámaných kousků slámy nebo ze zbytků. Vezměte si dlouhou a pevnou nit a můžete začít navlékat podle fantazie. Třeba jedno stéblo podélně a dvě kratší napříč a počet stébel můžete libovolně střídat. Pokud chcete, můžete řetězy doplnit pro zpestření korálky. Kromě řetězů se dá vyrobit i jednoduchá hvězdička. Na stůl si položte nit a na ni různě do stran pokládejte slámu do požadovaného tvaru hvězdičky , nakonec propleťte a svažte pevně nití (nebo prošijte). Pokud je hvězdice hodně členitá, svazujte slámu postupně uprostřed.
Zajímavé řetězy se dají vyrobit i ze sušeného ovoce, jako jsou rozinky, plátky kokosu, pomeranče, kousky skořice, mandlí atd. Pokud chcete, můžete navlékat i celé burské ořechy, jeden podélně, druhý na šířku nebo kombinovat s˙ořechy vlašskými. Vzniknou tak nejen pěkné,ale i voňavé a chutné ozdoby. Řetěz vytvoříte i se sušených brusinek či šípků, sušených čili papriček nebo feferonek. Pokud máte trpělivost, upečte malinkaté perníčky a pak je navlečte na červenou či jinou mašličku.
Děti určitě znají řetězy z˙papíru. Pěkně vypadají jednoduché kroužky ze zlatého či jiného barevného papíru nebo proplétaný skládaný řetěz, který určitě znají děti ze školy. Podle návodu si můžete vystřihnou řetěz "postavičky" nebo "hvězdičky". Pokud chcete, aby byl řetěz oboustranný, slepte dva tenké barevné papíry k˙sobě (silné se špatně skládají).
Přírodní ozdoby mohou být oříšky s˙nabarvenými skořápkami, jablíčka nebo kousky kůry. Hezky vypadají i šišky z˙jehličnatých stromů v˙různých velikostech, dají se také barvit. Pokud máte doma sušené květiny, utvořte z˙nich jemné kytičky, nazdobte je pomocí barevných stužek a máte květinový stromeček.Nazdobit se dají i krabičky od sirek; kupte hezký balicí papír nebo si vyrobte s˙dětmi svůj vlastní a přilepte jej na krabičku. Pokud chcete vytvořit drobounké dárečky, stačí krabičku ovázat stužkou. Nakonec můžete uvázat na větvičky mašličky nebo rozložit po stromečku jemně natrhanou buničitou vatu jako imitaci sněhu.
Vánoční ozdobou jsou také adventní věnce, které patří k˙vánočním tradicím v˙mnoha zemích. U nás se pomalu rozšiřují také. Jsou na vstupních dveřích domů, zdobí okna, stěny bytů nebo sváteční stoly. Mohou být malé i rozměrné a jakkoli nazdobené.Základ věnce tvoří korpus (ze slámy, ze sena, větviček nebo z˙polystyrenu), na který se vázacím drátkem připevňují postupně zelené větvičky (mohou být různé). K˙přírodnímu věnečku přidáme ještě šišky, oříšky , případně přírodní ozdobu a čtyři svíčky. Veselejší věnec dozdobíme mašličkami , perníčky či sušeným ovocem.
Vánoční výzdoba má neomezené možnosti a pokud nevěříte, pusťte svou fantazii a uvidíte! |
|
| |
