Číslo: 8
22.02.1999
Článků: 53
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
Jak prožít večer s Dámou s kaméliemi
Přednáškové večery v muzeu
Pes v akváriu, neví proč Pes v akváriu
Ze života hmyzu
Něžná část populace přijede rozpoutat válku i na Slovácko
Stařeček Pagáč odešel
České děti a Iva Bittová podpořily mladé výtvarníky v Jarovnicích
Na vlnách house party natáčela Iva Bittová nové album
Evropské turné Alphaville míří i přes Českou republiku
Ten dělá to a ten zas tohle...
Jak se žije v Popovicích
Jak prožít večer s Dámou s kaméliemi
Slovácké divadlo je prý evropským unikátem, Uherské Hradiště se svými 20 000 obyvateli je totiž nejmenším městem v Evropě, které vlastní stálou divadelní scénu. Již několikrát od vzniku této profesionální scény se objevily náznaky z vyšších kruhů, jestli to není zbytečný luxus. A hle, vždy v takových chvílích se za své divadlo postavili jeho diváci a čest Slováckého divadla byla obhájena. Nyní do divadla dojíždí z celého kraje třináct předplatitelských skupin a za dalšími diváky putuje divadlo po celé Moravě. I přesto se však snaží uspokojit také zájem těch diváků, kteří nemají předplacená všechna představení, ale chtějí si vybrat pouze některá. A právě pro ně připravilo obchodní oddělení Slováckého divadla hned dvě lahůdky za sebou.
V sobotu 6. března v 19.30 hodin se mimo předplatné uskuteční představení oblíbené Dámy s kaméliemi a o týden později 13. března nejúspěšnější inscenace loňského předplatného Šumař na svatbě.
Dvacetiletý Alexandre, syn známějšího autora Hraběte Monte Christa, navštěvoval dosti často divadlo Varieté. Tam jednou zahlédl v lóži ženu velmi slavnou svou krásou, vkusem i bohatstvím, které pohltila. Byla to Marie Duplessiová. Říkalo se jí dáma s kaméliemi. Tak tam někde se začínají motivy pro jednu z nejslavnějších romantických tragédií. Příběh kurtizány Marguerity Gautier, kterou milovala celá Paříž, ale ona měla ráda jediného muže - Armanda Duvala, se stal vzorem lásky pro mnoho nadcházejících generací. Lásky, pro niž jsme ochotni obětovat i svůj život. Drama plné citů, naplněné i nenaplněné touhy, střetnutí vášně i rozumu dojímá divadelní publikum již více než století. Alexandru Dumasovi ml. se v něm podařilo zobrazit všechny lidské ideály, jejich vzepětí i pád. A tak jsme se mohli společně vrátit do Paříže roku 1830 a nahlédnout do noblesních salónů, kouzelných budoárů, ale i prostých venkovských stavení, tedy všude tam, kde se s našimi hrdiny potkáme.
Kritika na tomto představení vyzdvihla především herecké výkony Eriky Pláňavské, kde říká: Nehraje velké emoce, spíš ztělesňuje vnitřní drama a nechává působit i svůj osobní půvab. Drží se s citem zvolené režijní koncepce. U Martina Vrtáčka naopak zdůraznila právě citové akcenty, ve kterých je mnohem přesvědčivější. Co se týče ostatních hereckých výkonů. Poněkud ostřejší je v tomto směru nenasytná Prudance Anny Slezákové-Mikové. K celkovému pojetí inscenace kritika poznamenala: V Uherském Hradišti bohudík nešli jen nabízející se a lacinou cestou dobového obrázku z dekadentního světa Paříže kolem roku 1830. Sympatické je, že režisér Igor Stránský neutopil svoji dámu v nánosech bolestínské romantické lásky. Na celkovém vyznění inscenace měl svůj nemalý podíl i hostující inscenační tým s výpravou Petra Dosoudila, choreografií Ladislavy Košíkové a za dramaturgie Marty Stránské.
Dále můžete v této inscenaci spatřit Božka Tomíčka (George Duval), Pavla Lišku (Gaston Rieux), Lubomíra Vraspíra (Saint Gaudens), Kamila Pulce (Gustav), Petra Fraňka (Hrabě de Giray), Jiřího Vobeckého (Baron de Varville), Jaroslava Kyncla (Doktor), Ivo Pížu (Artur), Ludmilu Forétkovou (Nichette), Irenu Trpíkovou (Olympie) a další.
Neváhejte a kupte si lístky v našem předprodeji, který je Vám k dispozici vždy v pondělí a ve čtvrtek od 15 do 17 hodin, nebo si vstupenky můžete zamluvit na telefonním čísle 0632/557 720. Prožijte spolu s herci příběh plný romantické lásky a vášně.
Andrea Helmichová
Přednáškové večery v muzeu
Uh. Hradiště (Gal) - Čtvrtek je ve Slováckém muzeu přednáškovým dnem, kdy se uskutečňují Večery v muzeu. V tzv. muzejním klubu, neboli malém sálečku vybaveném videem a přehrávačem, se pořádají mnohé vzdělávací a tvořivé akce Slováckého muzea určené široké veřejnosti. Ve čtvrtek 18.února opět nebylo skoro místečko volné. Sálek byl nabit jak posluchači, tak příjemnou vzdělávací atmosférou. Perfektně připravená a především nesmírně zajímavá přednáška MUDr. Jiřího Rohela nazvaná - Alternativní metody v léčbě - akupunktura, byla zaměřena především na poznatky o Číně, tradičním čínském léčitelství, vzdělání, kultuře a vůbec filosofii v lidech, zaujala posluchače natolik, že z původně plánované třičtvrtě hodiny vydrželi všichni sedět a poslouchat celé dvě hodiny.
Také tak dlouhý závěrečný potlesk, který MUDr. Rohel na závěr svého projevu sklidil, nebyl v muzeu na přednášce slyšet již hodně dlouho. A není divu. Pan doktor se o tuto tematiku zajímá už hodně dlouhou dobu a navíc oplývá také uměním zaujmout posluchače. Domnívám se, že přednáškový cyklus ve Slováckém muzeu v rámci vzdělávání širších vrstev je nesmírně přínosný a přispívá tak k udržování celkového vysokého duševního potenciálu uherskohradišťských obyvatel.
Pes v akváriu, neví proč Pes v akváriu
Pes v akváriu je divadelní soubor, který pracuje při Základní umělecké škole v Uh. Hradišti pod hlavičkou literárně dramatický obor. Pedagog, vedoucí, kantor, jak chcete, ale především režisér inscenací tohoto souboru je řádná zaměstnankyně ZUŠ - Hana Nemravová. Dá se o ní říci asi toto: usměvavá, trpělivá, sečtělá, černovlasá, dychtivá, cílevědomá, hravá, svá, naše, žena, manželka, matka, ale taky někdy nervózní, uspěchaná, bez času nazbyt,...
Ve čtvrtek večer, 18.2., v klubu Mír, měl soubor PvA premiéru hry Nuda na pláži. Ačkoli mělo představení začít ve 20 hodin, diváci, kteří chtěli představení zhlédnout, byli nuceni čekat až do 20.35 hodin, jelikož techničtí šotci zapracovali a nebylo možné spustit muziku, kterážto tvořila nezbytnou složku inscenace a dotvářela její celkovou atmosféru. Hru Nuda na pláži (takticky uváděnou Na nudapláži) napsal slovenský čtyřicetiletý dramatik a spoluzakladatel bratislavského divadla GUnaGU Viliam Klimáček, držitel každoročně udílené ceny Alfréda Radoka, za svou zvláštně poetickou hru Maria Sabína. Nuda na pláži je opět výborně napsanou hrou, která skýtá především hodně možností výkladových, a tedy i inscenačních. Režisérce Haně Nemravové se podařilo většinu nabídnutých možností využít, ale jakýsi vnitřní rytmus hry, její obrazivost v připodobnění našim životům, našim nudám žitým na pláži života, se z ní postupně vytrácel.
Škoda, že se hra postupně stávala pouze jakousi delší komickou scénkou, při které se každý baví a směje (herce nevyjímaje), ale vnitřní filosofie celé hry, jednotlivé osudy hlavních protagonistů, jejich životní zklamání a neštěstí v jimi žité nudě divákovi uniká. Zkrátka v rychlosti plynutí hry divák nestíhá zahlédnout sám sebe, své snahy a touhy a zklamání, což hra také nabízí. Např. téma životem protřelého a možná i zkušeného kapitána s vnitřní moudrostí, toužícího po samotě, a zároveň neschopného žít sám nebylo úplně sdělné.
Divák se zkrátka nestačil s jednotlivými postavami konfrontovat a dostatečně je vstřebat, pochopit, nebo alespoň z části porozumět jejich životní filosofii. Domnívám se ovšem, že to nebude jen chyba režisérky, nýbrž ještě jakási nevyzrálost herců, vlastně teprve dětí, které zkrátka nemůžou určité životní zkušenosti dostatečně divákovi předat. Celková poetika hry, kterou tvoří právě nuda, a to jak nuda na pláži, tak možná permanentní nuda našich prožitých a žitých dní, se z inscenace vytratila. Klimáčkovy hry jsou komplikované ve své mnohovrstevnatosti a zároveň člověku velmi blízké v obrazech ukazujících mu jeho samého. Ve středu vystoupí další soubor ZUŠ, a to soubor H.O. s představením Jana z parku, volně přepracované hry Davida Drábka. Myslím, že se máme na co těšit, a to nejen kvůli hvězdnému obsazení...
Hana Galetková
Ze života hmyzu
Uh. Brod (PA) - Divadelní soubor Tomáše Hniličky vás zve na nově nastudovanou a upravenou hru bratří Čapků - Ze života hmyzu.
Představení komedie o třech aktech s předehrou a epilogem pro veškerý lid se uskuteční ve čtvrtek 25. února o půl osmé ve Velkém sále uherskobrodského Domu kultury.
Za režie Romana Švehlíka v hlavní úloze uvidíte Marii Nešporovou a v dalších úlohách řadu výborných brodských ochotníků.
Něžná část populace přijede rozpoutat válku i na Slovácko
Uh. Hradiště (pk) - Náš týdeník se stal mediálním sponzorem hvězdného divadelní představení, které okoření čtvrteční večer 25. února v Klubu kultury. Jedna z nejúspěšnějších a nejhranějších divadelních komedií Františka Ringo Čecha Dívčí válka si po úctyhodných více než 1280 reprízách odbude u hradišťského publika svoji premiéru.
Hereckou osu divadelního představení vytvoří Oldřich Navrátil jako Přemysl - kníže český, místní trumf Mojmír Maděrič ztvární Božského pěvce Lumíra a Ota Jirák se představí jako Vojen a Častava. Mužskou část souboru doplní posila Upír Krejčí v roli vladyky Bivoje. No a samozřejmě roli Ctirada obsadí hudebník, herec, bavič, malíř a politik František Ringo Čech. Mužskému oku zalahodí ženské obsazení role Vlasty Janou Švandovou nebo Kazi svéráznou Kateřinou Kornovou. Roli Šárky jsou připraveny zastat česká topmodelka, vicemiss ČR 1998 a účastnice MISS World 98 Alena Šeredová a vicemiss ČR 1996 Iva Kubelková.
Hvězdné herecké obsazení v čele s autorem hry F. R. Čechem slibuje večer plný pohody a zábavy. Představení je již vyprodáno, přesto pro účastníky naší soutěže z minulého čísla tu mám skvělou zprávu. Marie ŠUPKOVÁ z Kunovic, Pavel LITOŠ z Huštěnovic a Helena MADĚROVÁ z Buchlovic si mohou v průběhu týdne přijít do redakce pro dvě volné vstupenky.
Stařeček Pagáč odešel
Uh. Ostroh (PA) - Příbuzní, přátelé a známí se v pátek odpoledne v chrámu sv. Ondřeje rozloučili navěky s velikánem našeho slováckého kraje, uherskoostrožským rodákem Zdeňkem Galuškou, jehož srdce uhaslo v sobotu 13. února v hradišťské nemocnici.
Jeho rakev doprovázel folklorní soubor Ostrožan a po slovech vedoucí Klubu kultury Věry Hendrychové a starosty města Vlastimila Vaňka se s ním rozloučila i cimbálová muzika Babica z Hluku pod vedením ředitele místní ZUŠ písněmi Za tichú Moravú zdejšího skladatele Blahoslava Smišovského a jednou lidovou.
Lidový vypravěč, ilustrátor, autor sborníčku lidových písní, ve kterém lidové písničky doplnil svým humorným povídáním, a knih plných ryzího humoru o Moravském Slovácku - Slovácko sa súdí a Slovácko sa nesúdí. Svoji další knížku Stařeček Pagáč vyprávjajú bohužel už dopsat nestačil.
České děti a Iva Bittová podpořily mladé výtvarníky v Jarovnicích
Bratislava, St. Město (PA) - V pondělí 8. února proběhla v Českém centru vernisáž prodejní výstavy kreseb českých dětí Cesta mráčkového dráčka.
Výstavu připravila Nadace Josefa a Petry Vavrouškových, Amnesty International na Slovensku a České centrum pod záštitou velvyslanectví ČR na Slovensku.
Finanční prostředky získané z prodeje obrázků, výtěžek z koncertu Ivy Bittové a dívčího sboru Lelky z Lelekovic, který následoval hned po vernisáži, byly poslány na účet 1. základní školy v rómské osadě v Jarovnicích na východním Slovensku. Tato škola vychovává výjimečně výtvarně nadané děti, z kterých mnohé jsou laureáty mezinárodních výtvarných soutěží. V létě minulého roku byla poškozena záplavami a některé z dětí při nich tragicky zahynuly. Tamější učitel výtvarné výchovy Ján Sajko, který se zúčastnil na vernisáži, řekl: Peníze budou využity na nákup žíněnek, výtvarných potřeb a také na poštovné, když obrázky dětí posílám do výtvarných dětských soutěží v Japonsku nebo v Mexiku.
Patronkou všech dětí pro tento večer se stala Emília Vášáryová, která výstavu slavnostně otevřela. Tajemník Městského úřadu Staré Město Vladimír Kučera, kde Nadace Vavrouškových pomohla při rekonstrukci mateřské školy poškozené záplavami, vybudování nového azylového domu a hřiště, s sebou přivezl dětský taneční folklórní soubor Dolinečka, který zahrál a zazpíval moravské lidové písničky. Po skončení vernisáže si návštěvníci mohli vybrat kresby dětí, které se jim líbily, a hned si je i koupit. Každý kupující obdržel doklad, že svým darem přispěl na humanitární pomoc.
Výstava trvala celý týden a na konto 1. základní školy v Jarovnicích poslala Nadace Petry a Josefa Vavrouškových 14.500 SK za prodané obrázky a České centrum 16.550 SK za koncert Ivy Bittové.
Na vlnách house party natáčela Iva Bittová nové album
Iva Bittová se plně oddává tvarování zvuků, které koření hudební výsledek s Dj Javasem. - Foto: P. Paška
Uh. Hradiště (PA) - Houslistka, skladatelka, zpěvačka a jednu dobu i herečka Iva Bittová přijela v pátek natočit živé cédéčko do klubu Mír!
V mnoha zemích uznávaná umělkyně, která koketovala s rockem, avantgardou, klasikou se vydala do končin elektronické taneční hudby.
Nedávno jsem zpívala na techno house party s brněnským Dj Javasem. Efekty ke zpěvu jsem měla vymyšlené. Pár největších fanoušků si mé vystoupení pochvalovalo, já jsem však byla rozpačitá, prozradila na konci minulého roku o experimentu s tímto stylem Iva, která se při páteční návštěvě Hradiště vyhýbala novinářům, jak to šlo.
V úzké společnosti svých známých popíjela červené víno a sem tam si odskočila na parket. Teanegersky vzhlížející matka dvou synů, drobné a křehké postavy, útočící a oblomující svým krásným úsměvem se dokonale sžila s prostředím a bylo vidět, že ve vodách elektronické hudby něco našla. Co chvíli se objevila na tanečním parketu, plně se oddala a nechala se unášet. Tanečními pohyby zcela prozrazovala svůj rómský původ.
V těžké palbě světelných neřízených barevných střel a po krk utopeni v mlhovém dýmu odstartoval něco úžasné, co musí každý vidět, jak nám nesčetněkrát klínil do hlavy pořadatel Vichr Chromek, mírovou house party DJ Koala.
Budovu u hlavní hradišťské křižovatky, skrývající v tuto dobu dva tábory návštěvníků, ovládla dvouhodinová party, jak ji nazývá komunita house přívrženců. Zbývající platící čekali jen na koncert Bittové. Když přišel, ani oni nevěřili svým uším, kam to tentokráte ulítla, přesto se hromadný odchod ze sálu nekonal.
Dj Javas vařil a Iva Bittová kořenila. Tak by se laicky dalo nazvat vystoupení, které se objeví na cédéčku. Jelikož produkce netrvala dlouho a noc byla mladá, vše do zdárného konce dotáhl Dj Formi.
Závěrem bych vyslovil malé přání. Kéž by tyto hudební vody byly pro Ivu jen chvilkovou koupelí.
Zlatá klasika, zlatý Fajt, zlatý Dunaj!
Evropské turné Alphaville míří i přes Českou republiku
Olomouc (PK) - Populární německá skupina Alphaville přijede na pozvání agentury Pragokoncert Bohemia již podruhé do České republiky k živému koncertnímu vystoupení. Letošní turné, které nese název DREAMSCAPES TOUR 1999, zavede legendární skupinu opět za svými fanoušky do pražské Lucerny 16. března a o den dříve, v pondělí 15. března, se představí v olomoucké sportovní hale moravskému publiku.
Pro olomoucké fanoušky dobré muziky to bude historicky první příležitost zhlédnout ve svém městě koncert zahraničních hvězd. Předkapelou na obou koncertech bude exleader skupiny Oceán a Shalom Petr Muk se skupinou.
První zastavení Alphaville u nás mělo podobu dvou koncertů - 16. 11. ve Zlíně a 19. 11. 1997 v pražské Lucerně. Oba byly beznadějně vyprodány a konkrétně Lucerna zaznamenala nejvyšší diváckou návštěvnost tohoto roku. Alphaville patří k nejpopulárnějším souborům přelomu osmdesátých a devadesátých let a mají za sebou řadu hitů, které se staly neodmyslitelnou součástí hitparád všech programů rádií a televizí.
Hudba Alphaville je postavena na chytlavých melodiích, určitém druhu napětí a ujala se u publika hned po vydání jejich prvního alba Forever Young (1984). Z něj se staly nasmrtelnými hity Big In Japan, Sounds Like Melody a nejslavnější - legendární Forever Young.
Na následujících albech, která vyšla po tomto veleúspěšném debutu, se nachází celá řada hitů, jako např. Dance With Me či Jerusalem atd. V roce 1997 se skupina úspěšně ozvala novým albem Salvation, které je příklonem k aktuálnímu dění v oblasti moderní pop music konce devadesátých let.
Blížící se živé koncerty (15. 3. - 19 h SH Olomouc a 16.3.- 20 h Lucerna Praha), na které si můžete zakoupit vstupenky v hradišťské prodejně Record Music, tedy nebudou pouhou vzpomínkou na hudbu nedávné minulosti, ale také vás seznámí se současnými trendy moderní populární hudby.
Ten dělá to a ten zas tohle...
Dobrý den, pane kouzelník Hadaš. V Luhačovicích, jak jste vystupovali, se nám vaše představení moc líbilo. Pamatujete, jak jsem byl s tím Petrem na představení s tou limonádou, jak jsem si pumpoval to břicho a jak si Petr nepřál limonádu ani z ucha, ani z nosu. Tak jste mu dal z pravého ucha a pak z nosu. Já bych chtěl od vás fotografii. Mějte se dobře. Zdraví žák Rudolf z České Lípy.
Podobných dopisů najdete v archivu Jaroslava Hadaše, ale dnes už také v albu jeho syna Jiřího celou řadu. Není divu. Vždyť dohromady oba kouzlí více než půl století. Otec začínal s veřejným vystupováním v roce 1960, syn o dvacet let později. Významné vavříny začal Jaroslav Hadaš sklízet se svým bratrem Josefem. V roce 1981 se stali mistry republiky v komické magii, o dva roky později opět získali celostátní primát, tentokrát v oboru kouzelnické iluze. Přišly další úspěchy a ocenění na setkání kouzelníků i na kongresech magie. Ty poslední už ale nesbíral Jaroslav Hadaš se svým bratrem, nýbrž se synem Jiřím. A právě s nimi jsme strávili jeden veskrze příjemný večer.
Pánové, kouzlíte, nebo děláte triky?
Děláme umění, odmítá dvě předcházejícící varianty Jaroslav Hadaš. Kouzlíme s triky, doplňuje jeho syn.
Skutečně se jedná o triky?
Samozřejmě, že všechno jsou triky. Není nic nadpřirozeného. Na vystoupení D. Copperfielda v Praze prodávali za stovku knížku i s obrázky, kde byly všechny jeho triky prozrazeny.
Nemrzí vás tento postup?
Považujeme to za špatné. Předvádíme obecenstvu něco, co jsme se naučili. A bude-li divák znát naše triky, nebude vystoupení bavit ani jeho, ani nás.
Které vystoupení patří mezi vaše nej...?
V zásadě vystupujeme stále s jedním hlavním číslem. To ale v průběhu dvaceti let doznalo celé řady změn. Jedná se o pověstnou Bednu. Číslo z oblasti komické magie. Začali jsme spíše ve francouzském stylu, ale postupem doby jsme jako praví Moravští Slováci přešli k vystoupení v rámci slováckého folklóru. Kdekdo propíchává bednu meči, my na to jdeme s kosou. Je to jakási parodie na Galuškovo Slovácko sa súdí. Měl jsem za ta léta několik partnerů. Začínal jsem s bratrem a skončil se synem. To číslo, jak jezdilo po soutěžích, neustále rostlo, dolaďovalo se.
Je vám jedno, zda se vystoupení odehrávává pod širým nebem nebo v interiéru?
Jsme schopni vystoupit kdekoliv. Na jevišti je to pochopitelně lepší. Reflektory, hudba, kontakt s lidmi, to vše dotváří atmosféru.
Kde získáváte nové nápady?
Máme Moderní magii, svůj odborný časopis.
Jak dlouho trvá, než se naučíte nové číslo?
Pořádně se ho nenaučíte nikdy. Čím víc se s číslem vystupuje, tím je lepší. Dřív bývali kouzelníci řazeni mezi artisty. Měli dvě, maximálně tři čísla. Ta neustále dodělávali a vystačili s nimi celý život.
Dnes je to jinak?
Málokdo má více čísel. Není ani myslitelné se jich více naučit, domnívá se Hadaš senior. A zase je to o penězích. Mít více čísel znamená hodně investovat, doplňuje syn.
Když se díváte na své kolegy, poznáte vždy podstatu jejich triku?
Neexistuje trik, o němž bych nevěděl, jak se dělá, tvrdí rezolutně Jaroslav Hadaš. Překvapit se dá pouze jiným způsobem provedení, upřesňuje Jiří. V poslední době se sice nějaké nové triky objevily, ale když je vidíme, dokážeme většinou odhadnout, jakým způsobem se provádějí, shodují se oba.
Čím to, že jste si tak jisti?
Existuje řada odborných knih, v nichž jsou téměř všechny triky popsány. Liší se pouze v posunu doby. Před 150 lety nemohli pochopitelně nechat zmizet letadlo, vysvětluje Hadaš junior.
Jaké jsou vůbec vzájemné vztahy mezi kouzelníky?
To je různé. Málo z nás má rádo Pavla Kožíška (častý objekt pozornosti televizních kamer, pozn. autor) a Danielu Maxovou, zlobí se Jaroslav Hadaš. V televizi jsou sice pořád, ale nepřistupují k práci profesionálně. Na druhou stranu - a to se v našich řadách traduje - nejlepší kouzelník je ten, který si vydělá nejvíc peněz, vysvětluje Jiří.
Dá se kouzlením zbohatnout?
Můžu říct, že s číslem Bedna jsme vystupovali v podstatě rok a půl zadarmo, než na sebe vydělalo a pokrylo náklady.
Dokázali jste někdy překvapit, šokovat jak publikum, tak své kolegy?
To bylo ještě v oblasti klasické iluze. Médium je položeno na svíčky, které se pod ním postupně oddělávají. My jsme všechny zaskočili. Běžný postup spočívá v odstranění svíček pod nohama. Když jsme vystupovali, všichni zpozorněli. Odebrali jsme svíčku pod hlavou a médium viselo na té pod nohama, na patách. To byl vždycky můj koníček, vymyslet nějakou kulišárnu na ostatní kouzelníky.
Na které okamžiky ještě rádi vzpomínáte?
Rekord jsme udělali na Arabele (J. Nagyová, představitelka Arabely, pozn. autor). Ta s námi vystupovala. Každému pořadu předcházela nějaká upoutávka ve městě, třeba fakír ležící celý den ve výloze. Pětkrát jsme tehdy dokázali vyprodat Slovácké divadlo. Nechávali jsme Arabelu propichovat v koši, objevovat, mizet. Až nám zmizela opravdu. Po představení s kulisákama. Přišla až druhý den. Nejlépe se ovšem cítíme na akcích, jako jsou galapřehlídky a festivaly, ať už u nás nebo v zahraničí. Sem totiž chodí lidé připravení na kouzla a čáry. Nejvíce si ceníme faktu, že jsme mohli po vítězství na mistrovství ČR v moderní magii reprezentovat republiku na MS ď97 v Drážďanech.
Zažili jste i chvíle, kdy byste nejraději z jeviště zmizeli?
Jo, to bych mohl vyprávět, směje se Jiří a nenechá se dlouho pobízet. Vystupovali jsme s bratrem v Luhačovicích. Na vystoupení jsme vždycky vzali papírovou krabici od pračky nebo televize, on do ní vlezl a já jsem zabodával meče. Takové krabice se ale nesháněly zrovna lehce a jednu jsme proto museli používat i delší dobu. A jak už byla dost propíchaná, zabodl jsem druhý meč, krabice se celá složila, na jevišti seděl můj bratr a třepal nohama. Bylo to vystoupení pro děti a jestliže má kouzelník bavit diváky, tak nám se to tehdy podařilo dokonale.
Pozná divák vaši chybu?
On většinou neví, co v tom čísle má a co nemá být. Když se něco na jevišti nepodaří, musíme vše udělat tak, aby divák nic nepoznal. Pokud situaci zvládneme, může to být ještě i naše plus.
Kdybych byl tentokrát kouzelník já a mohl vám splnit jedno přání. Jak by znělo?
Od 1. března nastupuji po ukončení náhradní vojenské služby do školství. Budu učit třeťáčky a potřeboval bych znát nějaké kouzlo, abych je zaujal, těší se Jiří na svou budoucí profesi. Chtěl bych, aby se Český magický svaz, který na tom není finančně nejlépe, udržel nad vodou. Díky za to, že v Praze ještě existuje pár šílenců, kteří pořádají školení, vydávají časopis a učí mladé kluky kouzlit, zůstává v oboru Jaroslav Hadaš a symbolicky uzavírá. Svaz bude slavit třicetileté výročí své existence. My ale kouzlíme déle, než on vůbec existuje.
Marek Tvrdoň
Jak se žije v Popovicích
První písemnosti o obci Popovice, která leží na svahu severovýchodně od Uherského Hradiště, pocházejí z roku 1220.Kronika obce byla zavedena v roce 1932, kdy byl okresním školním inspektorem Václav Sehnal, starostou Jan Potomák a řídícím učitelem Oldřich Šulc, který byl také prvním pisatelem kroniky. Na obecní pečeti, která se ale nedochovala, byl hrozen se dvěma listy, nad štítem letopočet 1698 a na každé straně štítku kvítek. Již druhé volební období je starostou Popovic Vladimír Vacula. Hody připadají na první říjnovou neděli.
V obci nejsou volná stavební místa
V současnosti žije v malebné vesničce na kopečku 1095 obyvatel. Počet obyvatel nyní stagnuje. Stejně jako v jiných obcích i městech se i zde snižuje počet nově narozených dětí. Dá se ale říci, že se v posledních letech zvýšil zájem o bydlení v Popovicích, čemuž zřejmě napomohly i povodně. Mnoho lidí má také zájem o stavební místa. Velmi rádi bychom lidem vyšli vstříc, ale bohužel obec tato místa nemá. Veškeré pozemky, které by se daly k výstavbě rodinných domků použít, jsou soukromé.
Plynofikována je téměř celá obec
Začátky nebyly jednoduché. Po roce 1990 nebylo dostatek finančních prostředků a prací, které bylo nutné udělat, bylo mnoho. Avšak v roce 1995 jsme konečně byli schopni provést plynofikaci, která se podařila vybudovat z prostředků obce a státní dotace tak, že jsme akci skončili bez dluhů. Je zde plynofikováno osmadevadesát procent domácností a zbývající dvě procenta zahrnují domácnosti s topením na dřevoplyn nebo uhlí.
Sport studio si zřídilo posilovnu
Tělovýchovné sdružení Sport studio, které se stalo prvním mládežnickým spolkem po roce 1989, bylo založeno koncem roku 1994 za účelem tělovýchovné a rehabilitační činnosti. Úkolem sdružení, jehož předsedou je Radim Slunečko, je aktivovat zájem občanů o účelné využití volného času. Obec této činnosti vyšla vstříc poskytnutím obecní budovy, kterou má sdružení v bezplatném pronájmu. Je zde vybavená posilovna a sociální zařízení.
Kulturní dům má už levnější topení
Ještě nedávno bylo v kulturním domě elektrické vytápění. Protože však bylo finančně dosti nákladné, rozhodlo v září loňského roku obecní zastupitelstvo o plynofikaci kulturního domu, což se podařilo realizovat ještě do topné sezony. Budova slouží pro pořádání kulturních akcí, plesů a také jednotlivcům k různým oslavám. Bohužel se nám neosvědčilo pořádání diskoték a odpoledních čajů. Po každé takové akci jsme totiž měli mnoho stížností od občanů. Mládež, která se sjela z blízkého okolí, se po skončení akce chovala velmi hlučně a navíc ničila zařízení.
Připravujeme se na zřízení čističky
Z ekologického hlediska je čistička pro obec jednou z nejdůležitějších záležitostí, které se v budoucnu stejně nevyhneme. Protože jde ale o akci finančně velmi nákladnou, musíme se na ni připravovat už nyní. Již v loňském roce začaly přípravy na odkanalizování celé obce s výhledem napojení na čističku. V dolní části obce se vybudoval hlavní sběrač, ze kterého bude provedeno vyústění přímo na čističku. V původním plánu byly úvahy o napojení na čističku ve Véskách, ale ta kapacitně nestačí. Projektová dokumentace byla zpracována již v roce 1987, ovšem v současnosti je již zastaralá. Musí se proto přepracovat a přizpůsobit dnešním podmínkám. V případě, že přípravné práce budou rozloženy do několika let, bude tato akce finančně zvládnutelná. V příštím roce plánujeme pokračování v budování další části kanalizace.
Betlém navštěvují lidé z širokého okolí
Betlém, který je v popovickém farním kostele Růžencové Panny Marie postaveném v roce 1913, patří zejména ve vánočním období k nejnavštěvovanějším místům našeho regionu. Betlém je v provozu téměř padesát let. Jeho autorem je Antonín Potomák, rolník z Popovic. Kromě toho, že je pohyblivý ve dvou rovinách, zachycuje den, noc, půlnoc a narození Ježíše. Celý cyklus provází opakovaná zvonkohra Tichá noc, která atmosféru Vánoc u návštěvníků zesiluje. O funkčnost a obnovu se starají Zdeněk Kočíř a Jan Kryštof.
Rozpočet se schválí tento týden
V tomto týdnu bude obecní zastupitelstvo schvalovat rozpočet obce a také investiční záměry, které by měly být v letošním roce realizovány. Mezi takové akce patří například dostavba chodníku po obou stranách příjezdové cesty až po obecní úřad. Kromě toho obec plánuje úpravu středu obce od kostela až po základní školu, novou výsadbu zeleně a také opravu komunikace v ulici Za Humny.
O střelnici a silnici nemá vojsko zájem
Popovickou střelnici, která je dosud ve vlastnictví Ministerstva obrany, hlídají civilní zaměstnanci, přestože zde není žádné vojenské zařízení. Časem ale Ministerstvo obrany, které o majetek již nemá zájem, předpokládá, že střelnici předá do vlastnictví obce. Pak se ale budeme muset vyrovnat s využitím budov v tomto areálu. Dalším problémem, který nás tíží, je příjezdová cesta ke střelnici, která je ve velmi špatném stavu. Protože ale i ta zatím spadá pod Ministerstvo obrany, nemůžeme se pustit do její opravy. V případě, že nám bude střelnice a silnice předána, což teprve musí ministerstvo schválit, budou opravy na tomto majetku několikamilionové. Avšak krásné prostředí, které bude sloužit hlavně místním občanům, za tuto investici stojí.
Popovjánek nám dělá velkou radost
Dětský taneční soubor Popovjánek pod vedením Jitky Novákové za svou čtyřletou existenci již několikrát slavil úspěchy v celorepublikových soutěžích. Popovjánek nám dělá velkou radost nejen pro soutěžní úspěchy a naši dobrou reprezentaci, ale také proto, že tato činnost děti velmi baví. Chceme Popovjánku i nadále pomáhat, již je z obecního rozpočtu schválená částka ve výši 20 000, kterou mohou na svou činnost v letošním roce vyčerpat.
Finančních prostředků máme dostatek
Díky podnikatelským aktivitám, které v obci jsou, máme celkem dostatečný finanční přínos. Největším podnikem v obci je Kovokon, zaměřený na kovoobrábění, stejně jako několik dalších menších firem. Dále jsou zde drobní malíři, natěrači, stolaři a také slévárna přesného lití. Pro naši obec je to dostatek podnikatelské činnosti, což se projevuje také v daňové výtěžnosti. Přestože většina lidí za prací dojíždí, poskytují tyto firmy také pracovní místa.
Díky obchvatu bude kvalitnější voda
Kvůli výstavbě obchvatu bude zlikvidováno popovické prameniště vody, přes které obchvat povede. Proto prvním krokem před vlastní výstavbou bude napojení na novoveskou vodu, která je kvalitnější. Popovická voda je totiž velmi tvrdá, což způsobuje zanášení vodovodního potrubí a časté poruchy přípojek. Kromě toho bude nutné mezi Podolím a Popovicemi vybudování podchodu pod plánovanou silnicí v délce 40 metrů kvůli bezpečnosti občanů. Letos by snad mohlo dojít k vykoupení pozemků a možná už koncem roku by mohly být zahájeny vlastní práce.
Do místní školy chodí i děti z Podolí
Do mateřské školy je pro letošní školní rok přihlášeno 45 dětí, z toho 25 starších a 20 mladších. Ani na nedostatek školáků si v obci nemusí stěžovat. O výuku prvního stupně se Popovice dělí s Podolím. V Popovicích jsou první tři třídy, do čtvrté a páté třídy jezdí děti do Podolí. Od páté třídy potom navštěvují školu v Kunovicích. V příštím roce obec plánuje vybudování parku za kulturním domem, které by mělo sloužit zejména pro maminky s dětmi (chodníčky, pískoviště, nová výsadba zeleně). Je zde již tenisové hřiště, které je plně využíváno, a na další ploše by mělo vzniknout hřiště na košíkovou a odbíjenou.
Potomákovo muzeum odkrývá historii
Potomáko muzeum založil v roce 1963 Štěpán Potomák. V současnosti jej udržuje jeho neteř Rozálie Malinová s rodinou. Z prosklených vitrín na každého dýchne kouzlo historie odívání našich předků. Návštěvník zde může zhlédnout kroje od nejjednodušších, které se nosily před třemi sty roky, přes bohatě zdobené a svatební kroje, ve kterých si mladí lidé řekli své ano ještě před třiceti roky. Nechybí tu ani ukázba svatebního dortu a kroje, které se nosí dodnes.
Text a foto Lenka Falešníková
www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund
