Číslo: 1
04.01.1999
Článků: 54
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
Ad. V osnovách první třídy je nauka o vzniku náboženství, tvrdí ředitelka školy
Vzhledem k bouřlivým reakcím na můj článek V osnovách první třídy..., který byl uveřejněn v týdeníku Dobrý den, Slovácko dne 21. prosince 1998, jsem nucena ještě jednou se k uvedenému článku vrátit.
Novoveští věřící, pan farář Jaroslav Sládek i rodák z Ostrožské Nové Vsi, pan farář Vladimír Teťhal, který misi ve zdejší škole zprostředkoval, můj článek zřejmě mylně pochopili.
V žádném případě jsem neměla v úmyslu katolickou církev přirovnávat k různým sektám a misionáře k masovému vrahu, jak mi bylo později vyčteno.
Nejsem rovněž ani komunistka, za kterou mě díky mému názoru považuje paní Hlůšková z Ostrožské Nové Vsi. Ani se nehodlám za svůj názor omlouvat všem křesťanům, natož paní ředitelce, jak telefonicky požadoval pan Sedláček.
Jsem nejenom redaktorka, ale především rodič. Zajímá mne tedy, jak a co se mé dítě ve škole učí. O přítomnosti misionáře ve škole jsem se dověděla náhodně. Myslím, že rodiče měli souhlasit s jeho návštěvou a děti měly mít tuto skutečnost napsánu v deníčku, tak, aby se rodiče mohli vyjádřit. Je každého svobodnou vůlí, v co chce věřit a jaké hodnoty ve svém životě ctí. Jsem ale stále přesvědčena, že k výuce nejen prvouky, ale i ostatních předmětů ve vyšších ročnících nebyla beseda s misionářem nutná, neboť to, co mají děti v učebních osnovách, je jim schopen a hlavně povinen vysvětlit právě učitel.
Karin Kuchtová |
|
Křesťanství by mělo být přístupno i jiným názorům...
V závěru loňského roku dal článek V osnovách první třídy je nauka o vzniku náboženství, tvrdí ředitelka školy, uveřejněný v týdeníku Dobrý den, Slovácko, vzniknout debatám na téma, které by se dalo zjednodušeně shrnout: Náboženství na školách ano, či ne?
Nebudu zastírat, že prim hrály ty ohlasy, které se stavěly k názoru redaktorky Karin Kuchtové negativně. Jak si vůbec dovolila polemizovat o prospěchu výkladu křesťanství a ve svém autorském článku připustila možnost špatného vlivu na vývoj nejmenší školní mládeže?!
Svoje zde jistě sehrála skutečnost, že lidé žijící v tomto regionu vždy spatřovali, spatřují a bez nadsázky i nadále budou spatřovat v nejrozšířenější formě náboženství, v křesťanství, východisko ze všech životních útrap, strádání, ale i odůvodnění osobních úspěchů. Proč by tedy najednou mělo být na něm něco špatného?
Cílem zmíněného článku rozhodně nebylo vyvracet pradávné zvyky a návyky věřících lidí, spojené třeba v tu dobu s blížícími se vánočními svátky. Spíše chtěl zmíněný materiál poukázat na možnost zneužití čehokoliv, co je použito prostřednictvím těch, co se nedokážou adekvátně bránit a sami ještě nemají svůj názor, natož aby rozlišili, co je pro ně dobré a co nikoli. Pochybnost nad rozhodnutím vedení školy umožnit polskému knězi v rámci mise konat osvětu i v novoveské základní škole, mezi prvňáčky, by stoprocentně nevyvolala rozpaky mnohých méně věřících, kdyby byli s chystaným postupem školy seznámeni rodiče prostřednictvím třídních učitelů, a to s dostatečným předstihem. Třeba by souhlasila většina rodičů, možná všichni, ale měli mít možnost rozhodnout se, zda chtějí, aby jejich dítě bylo účastno přednášky o náboženství. Pokud budu rodičem, který vyznává třeba náboženství svědků Jehovových, nebo mi bude bližší buddhismus, nebudu přeci chtít, aby mé dítě bylo, byť v rozsahu jedné vyučovací hodiny, formován
o jiným vyznáním.
Ty, které jsem třeba právě teď ještě více popudila, chci uklidnit: Rozhodně nejsem jehovista, ani nedodržuji ramadám a nečekám na Den zániku světa. Pouze souhlasím s názorem, že žádnou víru, byť by byla tam či onde nejuznávanější, nelze brát za základ toho nejlepšího, s čím se člověk v životě potkává. Otázku životní filozofie ostatně mnozí lidé hledají celý život. Proč tedy zpracovávat a formovat děti, které si pod nábožentstvím představí pouze kostel, kříž a hodného pana faráře, který bydlí třeba u nich v ulici? Na druhé straně, pokud je člověk jen trošku soudný, tak uzná, že náboženství a s ním spojenou víru často dokázali mnozí zneužít.
V kostele sa přeca nelže a pan farář to říkal, a ten má vždycky pravdu, znějí argumenty skalních přívrženců. Nechci jejich názor snižovat, ale dokáže mi někdo spočítat, o kolik méně by na světě bylo válečných konfliktů, které vznikly jako důsledek vnucování a prosazování principů toho či jiného náboženství? (K příkladům ostatně nemusíme chodit daleko: Albánie, Izrael, Irák, Turecko, Kambodža atd.) Tím ovšem nechci tvrdit, že novoveská škola a fara má špatné úmysly... Naštěstí si lidé mohou dnes vybrat, co jim sedí a proti čemu zásadně protestují. A já tedy nesouhlasím se zaslepenými odpůrci, podle kterých by redaktorka Kuchtová měla Pána Boha prosit za odpuštění. Za odpuštění toho, že má jiný názor než druzí?
Křesťanství je přece taky o tom, že je přístupno i jiným názorům a vyznáním, byť s nimi hned nemusí být zajedno.
M. Miškeříková, šéfredaktorka |
|
Ctihodné sestry,
otec Marian Nowak OMI, celá naše farnost a také já Vám děkujeme za Vaše modlitby v době přípravy a v průběhu misií v Ostrožské Nové Vsi. Nejen věřící lid, také misionář děkoval za zvláštní působení milosti Ducha Svatého. Dokladem toho je i protest redaktorky paní Kuchtové, která si stěžovala na školském úřadu u p. ředitele Jiřího Vařechy, aby dal okamžitý příkaz k přerušení návštěvy misionáře na základní škole.Paní ředitelka z naší školy byla jeho telefonátem tak vyděšena, že jí otci Marianovi bylo líto. Klidně ze školy odešel a za chvíli přijel do sborovny referent z okresu Uherské Hradiště a dal příkaz, aby misionáře zavolali zpět. Všichni se mu omlouvali a vedení školy se tímto deliktem přesvědčilo, že katolickou církev nemohou považovat za nějakou sektu. P. Marian byl potěšen, jakmile se s ním rozloučili.
Volal jsem paní redaktorce, aby se dostavila na faru, abychom si vyjasnili rozdílné postoje. Chci jí také poděkovat, že svým zásahem nám pomohla otupit odpor některých učitelů vůči náboženství.
Povzbudivá byla homilie otce biskupa na pontifikální mši svaté. Prosil misionáře, aby příští rok navštívil další farnosti, což mu P. Marian přislíbil.
Ctihodné sestřičky, přeji Vám požehnané a láskou Boží překypující svátky vánoční. Poslední rok tohoto tisíciletí ať je bohatý na dary milosrdného Boha Otce.
Žehná Vám P. Jaroslav Sládek
p.s. Paní redaktorko,
děkuji Vám, že jste se na můj telefonát ozvala. Na Váš článek jsem už poslal sestrám v klášterech tento dopis s otiskem Vašeho článku, jak se píše v novinách o náboženství na zbožném Slovácku.
Těším se na osobní setkání a přeji hodně radostné Vánoce |
|
Morální hodnoty jsou pro někoho strašákem...
V posledním vydání týdeníku Dobrý den, Slovácko mě zaujal článek na titulní straně p. redaktorky Kuchtové, který se týkal návštěvy katolického misionáře v ZŠ Ostr. Nová Ves. Zaujal mě nejen svou jednostranně vyhraněnou orientací, ale také spoustou otázek, na které by mělo být odpovězeno.
Mám také syna na této ZŠ a o návštěvě misionáře jsem se dověděla z letáčku, který byl pravděpodobně dodán do každého domu. Ani ve snu by mě nenapadlo se proti této návštěvě jakkoli postavit. Na letáčku bylo uvedeno, jaký je smysl jeho návštěvy a jak bude celý týden probíhat jeho přítomnost v naší obci. Přestože nejsem katolického vyznání, garancí spolehlivosti mně byl farní úřad. Ten by jistě neposlal do školy člověka se scestnou filozofií.
V jednom ale s paní redaktorkou souhlasím. Uvádí, cituji: Jsem totiž toho názoru, že pokud bych uznala za vhodné, aby syn věděl o náboženství více, do náboženství bych jej přihlásila. A právě ve slovíčku více se skrývá onen rozdíl mezi naukou o vzniku náboženství a výukou náboženství. A zde se paní redaktorka silně mýlí. Nauka o vzniku náboženství a s tím související znalosti jeho hlavních myšlenek a smyslu by měla patřit k základnímu vzdělání každého člověka. Bez těchto znalostí bychom asi stěží vysvětlovali dětem, kdo to byl Jan Hus či Jan Ámos Komenský, velikáni českého národa a křesťanské víry. Poněkud jiná už je výuka náboženství, ke které se rodiče rozhodují sami. Tady pak jsou děti vedeny k poznávání dějin a smyslu náboženství (v našem prostředí - křesťanství) a praktikování křesťanství do každodenního života.
Nemám v úmyslu prosazovat tak dlouho potlačované náboženství. Takže chci jen naznačit, že potřeba vychovávat děti zcela jinak, než je vedlo socialistické školství, je zde ne proto, aby se vystřídaly ideologie, ale proto, že ta komunistická nefungovala, zklamala. Vždyť každý člověk potřebuje pro svůj život určitý ideál, normu, směr a cíl, podle kterého by se orientoval. Bez ideálu jsou lidé zmatení a lhostejní. Není možná neutrální výchova. Výsledkem je bezzásadovost, živelnost, anarchie. Jsem si vědoma, že i křesťanská výchova má své hranice. Víra jako vyšší stupeň náboženské výchovy se nedá nikomu vnutit.
A tak bych chtěla paní redaktorce říct, že nemusí mít strach z návštěvy misionáře a nauky o náboženství, přinejhorším se tam její děti dovědí o historii, lásce, obětavosti, ochotě, pomoci atd. A to snad neuškodí. To by pak mohla mít strach z hodin dějepisu, že výukou o vzniku fašismu se z jejich dětí můžou stát fašisté.
Co mě osobně nejvíc mrzí, že morální hodnoty, které nabízí křesťanská nauka, jsou pro někoho takovým strašákem. A na straně druhé věci, které mohou negativně poznamenat dětský vývoj jako např. pornografické inzeráty v každém časopise, násilí v televizi a s tím související zvyšující se agresivita dětí atd. je nechává lhostejnými.
Mgr. Libuše Straková |
|
Ptám se: kam až to půjde dál?
Vážená redakce, rád bych se vyjádřil k článku ve Vašich novinách s názvem V osnovách první třídy je nauka o vzniku náboženství ..... Velmi mne zarazilo, jak mohla ředitelka školy v O.N.Vsi připustit, aby dětem v první třídě přednášel polský misionář svou náboženskou ideologii. Neméně překvapivý byl pro mne i výrok zástupce ředitele školského úřadu k tomuto případu, který údajně prohlásil, že když se děti v tomto směru doví něco navíc, nemůže jim to uškodit. Tato slova, jak jsem se doslechl, si zřejmě vzal ihned k srdci i ředitel průmyslovky v Uh. Hradišti, který těsně před Vánocemi povolil dalšímu křesťanskému zástupci, aby ve vyučovací hodině pohovořil k žákům a každému věnoval výtisk Bible.
Já se nyní ptám: Kam až to půjde dál? Nemá smysl si zastírat, že mezi mládeží se stále více rozmáhají drogy. Co kdyby přišel do prvních tříd, nebo do škol vůbec, nějaký propagátor drog a stejně jako polský misionář, který dětem dával šáhnout na kříž, tak tento drogový misionář by jim mohl dát ochutnat trochu trávy s výkladem o její prospěšnosti. Jistě by to i on udělal pro dobro své věci a s těmi nejlepšími úmysly. Spokojen by pak mohl být i zástupce školského úřadu, neboť by se děti zase dozvěděly něco navíc. V dalších hodinách by pak přišli na řadu komunisti, mormoni, republikáni, jehovisti a další zástupci různých ideologických skupin. Já se však domnívám, že takové přednášky do škol nepatří, zvláště pak do prvních tříd. Proto se přimlouvám, aby všem těmto misionářům byl do školních zařízení vstup zakázán. Možná se vám zdají uvedené příklady misionářů nesrovnatelné, ano, snad máte pravdu.
Přesto si já ale myslím, že pokud chtějí jacíkoliv misionáři do svých řad získávat nové ovečky z řad mládeže, tak ať tak činí mimo školní budovy, ale vždy pokud možno jen s vědomím rodičů a v mezích zákona.
Pavel Drda, Uh. Brod |
|
Je misie náplní učebních osnov?
Vážená redakce, dovolte, abych reagoval na článek ve vašich novinách ze dne 21. 12. 1998 - V osnovách první třídy.... Byl jsem potěšen, že se o této problematice píše, a to i v regionálním tisku. Utvrzuje mě to o demokratičnosti našeho systému a o nezávislosti vašeho týdeníku. Ale pojďme k jádru věci. Z článku p. Kuchtové jsem opravdu neměl pocit, že by znevažovala církev, či víru v Boha. Vždyť každý vzdělaný člověk nezapochybuje o důležitosti a přínosu církve pro lidskou společnost, od jejího vzniku k současnost. Co mne ale zaujalo zásadně je informace o pořádání misií na základních školách. Rozhodně jsem pro, aby k základnímu vzdělání každého občana patřilo seznámení se s církví, její historií a společenským přínosem. A to je také snad náplní učebních osnov základních škol. Ale ptám se - je misie římskokatolického kněze z Polska pořád ještě náplní učebních osnov?! Jsem přesvědčen, že nikoliv!
Nejednomu z nás se určitě stalo, že u dveří zazvonil misionář. Měli jsme možnost svobodné volby - misionáře přijmout, vyslechnout a diskutovat, či jsme ho slušně odmítli a to bez rozdílu z jaké církve či náboženské sekty pochází. A měly tuto možnost i děti? Měly děti možnost prostřednictvím rodičů tuto misii odmítnout, když se konala v rámci povinné školní docházky? Nebylo by lépe, kdyby byli rodiče předem informováni a děti na ni pozvány mimo školní výuku - po vyučování, do hodiny náboženství a pod.? Zde si myslím, že demokracie zůstal o krůček zpět a příště by bylo rozhodně lepší ten malý, ale podstatný krůček udělat. Píšu i proto, že jsem otcem syna - žáka 4. třídy jiné základní školy a absence svobodné volby tohoto druhu by se mě určitě dotkla.
Závěrem chci ještě jednou zdůraznit, že si všeho toho dobrého, co církev pro lidstvo vykonala a vykonává nesmírně vážím i když si nemyslím, že člověk věřící je vždy čestnější, obětavější, plný lásky, zkrátka lepší.
Ladislav Michek |
|
Vážená paní redaktorko Kuchtová,
dovolte prosím, abych reagoval na Váš článek V osnovách první třídy... v novinách Dobrý den, Slovácko z 21.12.1998.
Jako novoveský rodák jsem zprostředkoval uskutečnění misií v Ostrožské Nové Vsi a domluvil jejich konání s P. Marianem Nowakem, římskokatolickým knězem z Polska, který působí na Klokotech v Táboře a vím o jeho činnosti na táborských školách i o jeho dřívější činnosti v Polsku a na Ukrajině. Na metody jeho práce ve třídě je možné dívat se různě, vždyť stejně tak se diskutuje o všech metodách a formách, které se v našem školství uplatňují. Je také osobní věcí každého člověka, jaký chová postoj k té či oné církvi a náboženství vůbec a je normální, že se tohle všechno prezentuje veřejnosti. Na Vašem článku mně však vadí jiné věci.
1. Předpokládal bych, že redaktorka listu na okresní úrovni dovede rozlišit mezi římskokatolickou církví a křesťanstvím a reprezentantem této církve a tohoto náboženství na jedné straně a různými sektami na straně druhé. Zde nejde o věc postoje, ale o úroveň všeobecného vzdělání. I naprosto nenáboženská společnost obvykle chápe zásadní rozdíl mezi tzv. velkými náboženstvími (křesťanství, židovství, islám, budhismus) a církvemi (katolická, protestantská, pravoslavná) a sektářstvím, které je nebezpečné vůbec duševnímu zdraví. To pochopila paní ředitelka školy, to pochopilo vedení obce, asi proto, že jim nechybí určitá znalost problematiky a určitá kulturní úroveň.
2. V článku píšete: Nezbývá mi, než se zamyslet. Není opravdu zvláštní, že ředitelka pustí do školy člověka, o kterém neví, co bude našim dětem říkat? A jak bude beseda vedena? Pokud bych šla v mých úvahách do extrémů, mohla by tak ředitelka do školy klidně pustit třeba masového vraha, který by děti postřílel. Když já budu uvažovat podobně jako Vy, jak to, že do školy pustila Vás, vždyť tím masovým vrahem byste mohla být Vy stejně jako ten misionář. Paní redaktorko, to, co Vy píšete, je zlá, velmi zlá demagogie. Komu a čemu touto zlou demagogií sloužíte? Rozhodně ne lidem v Ostrožské Nové Vsi, na Slovácku, a už vůbec ne dětem.
3. Ještě bych se na závěr zastavil u jedné zdánlivě okrajové maličkosti. Píšete: Dětem z 1.A a 1.B třídy počal polský kněží... Prosím Vás, co či lépe kdo to je polský kněží? Očividně Vám dělá potíže skloňování slova kněz. To je učivo základní školy. Jak to, že Dobrý den, Slovácko zaměstnává redaktorku, která si neví rady se skloňováním českých slov?
Pokud redaktorka takové jazykové úrovně píše do novin, pak je to ostuda. Pokud to, co píše, je zlá demagogie, pak je to opravdu zlé.
P. Vladimír Teťhal |
|
Misionář v ostrožské škole
Věřit v Boha je dar, radost v srdci, řekl nedávno kardinál Vlk. Tato víra byla i převelikým darem našemu národu, bohužel byla. Mnozí z nás přestali věřit hodnotám všem, které k víře neoddělitelně patří. Čestnosti, poctivosti, pracovitosti a skromnosti. Mnohým prosťáčkům se to jeví tak, že za komunistů tomu tak nebylo. Hluboký omyl. Deformace morálky je letitou záležitostí, korunu jí nasadil komunistický režim. Že jaksi nebyla tolik zřetelná? Nesmělo se o tom hovořit ani psát. Pravdou je, že s demokracií došlo ke zhoršení morálky, ale ne natolik, abychom přestali věřit všem a všemu. Např. panu starostovi, předsedovi vlády, prezidentovi a panu kardinálovi. Vůbec nejlepším by byl návrat k bázni Boží, ale to je ztracená iluze. Nebojujme však proti víře v Boha! Neřezejme větev tisíciletého stromu, na které všichni sedíme, a buďme si jistí, že ta děcka v O. N. Vsi, která misionář k víře přivedl, nebudou nikdy darebáky. Přeju Vám všem to nejlepší v novém roku.
Karel Piškytl |
|
| |
