Číslo: 22
02.06.1997
Článků: 37

Titulní
Uherskohradišťsko
Ze
Kultura
Pro
Pošta
Horoskop
Humor
Sport

REDAKCE

ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000


DOBRÝ DEN SLOVÁCKO


Nezdenice - obec na Vlárské dráze
Z KLENOTNICE MORAVY





Nezdenice - obec na Vlárské dráze

Loni byla dokončena tři roky trvající rekonstrukce místního kostela sv. Petra a Pavla. Zvonice je prakticky nová, stejně jako věžní hodiny.
Nezdenice - původem ves lidí Nezdenových, leží na Vlárské dráze v mírně kopcovitém terénu v nadmořské výšce 261 metrů. Řekou Olšavou, do níž se vlévá v obci potok Kladenka, tekoucí od Přečkovic, je obec rozdělena na dvě části.
Nezdenice měly v době, kdy Morava sahala jen po řeku Olšavu, důležitou úlohu. Svědčí o tom jednak, že jejich část na pravém břehu se jmenovala Moravské Nezdenice, jednak že tu byly svobodné dvory, jejichž držitelé konávali kdysi strážnou službu na hranicích. V té době byla vybudována místní tvrz.
V roce 1605 vypálili Nezdenice Bočkajovci, těžké zkoušky pro obec přinesla třicetiletá válka: V roce 1663 tu bylo 26 osob zabito, 26 domů vypáleno, uloupeno téměř tisíc kusů dobytka a spálena všechna úroda.
Koncem 18. století byla tvrz přebudována v zámek s parkem. V této době se v obci zjistilo 372 dospělých a 100 dětí. Další útrapy Nezdenicím přinesly postupně vpády pruských, francouzských a znovu pruských vojsk.
V polovině 19. století v Nezdenicích stávala škola, radnice, fara, zámek a další vrchnostenský dům půl hodiny od obce. V provozu byla pálenice, mlýn a hospoda. V té době přibývalo v obci zedníků, kteří odcházeli po skupinách na sezónní práce zejména do Pešti a do Vídně. Místní zedníci byli výbornými fasádníky - ještě v roce 1920 se uvádí 47 zedníků v obci.
Druhou skupinou řemeslníků byli zvěroklestiči, kteří v minulém století odcházeli za prací do okolních zemí, ale také až do Rumunska - v roce 1920 se tak živilo 25 osob. V obci působili také soustružníci perleti.
Nezdenice byly pověstné kvalitou ovoce a plemenného skotu.
Kamenná rotunda skrývá v podzemí léčivý pramen. Nezdenická kyselka je oblíbená v širokém okolí, i když jsou už dávno pryč časy, kdy se využívala i komerčně a vozila se dokonce do Vídně.
Přímo u vesnice na jižní straně prýští na úpatí kopce jodová slaná kyselka. Lázeňská budova, která patřila k panství Světlov, byla zbořena v roce 1887. V roce 1915 bylo na velkostatku ubytováno 30 italských vystěhovalců z Tyrol.
Obec trpěla četnými povodněmi (k největší došlo v r. 1919, kdy rozvodněné toky Olšava a Kladenka zatopily 3 přilehlé domy a strhly most. Proto už ve dvacátých letech byly odvodněny všechny pozemky a na regulované Olšavě byl zřízen kamenný jez s břehy upravenými proti povodním. Hlavní silnice z Uherského Brodu do Bojkovic přes Nezdenice byla postavena v r. 1837, v letech 1884-88 byla vybudována Vlárská dráha.
Fara v Nezdenicích existovala již v době předhusitské. Původní farní kostel sv. Petra a Pavla byl několikrát přestavován - dochoval se jen gotický presbytář. V r. 1846 byl znovu přestavěn na pahorku a vede k němu 49 schodů.
Nezdenice mají momentálně 780 obyvatel a 231 popisných čísel. Od posledních komunálních voleb je v čele obce patnáctičlenné zastupitelstvo v čele se starostou Janem Jančaříkem (nezávislý). Jeden zastupitel byl zvolen za komunisty, tři za koalici lidovců a ODS, jedenáct za sdružení nezávislých kandidátů, z jejich řad vzešel také zástupce starosty Nezdenic Dr. Josef Machala.
V přestaveném zámku zřídil Okresní ústav sociálních služeb v Uherském Hradišti Domov důchodců. Jeho současná kapacita je 112 lůžek, jeho obyvatelé jsou převážně z blízkého okolí. Spolupráce domova s obecním úřadem je podle slov pana starosty Jančaříka velmi dobrá.
Podle starosty je v obci málo podnikatelů - firmy s větším počtem zaměstnanců v Nezdenicích prakticky nejsou - naštěstí nachází hodně lidí práci v domově důchodců. Jedinou výjimku představuje místní zemědělské družstvo, ale i to dává práci jenom necelým čtyřem desítkám občanů. Dále mají v Nezdenicích už jen zámečníka, dva automechaniky, stolaře...
Velké investiční akce, jako je vodovod, kanalizace nebo plynofikace, mají v Nezdenicích už za sebou. Zatím dvě třetiny domácností se napojily na rozvod plynu. Televizní signál byl kvalitní pouze u stanic ČT1 a Nova, takže právě probíhá připojování zájemců na kabelovou televizi, která nabídne 12 kanálů.
Spolkový život je v Nezdenicích poměrně bohatý, před třemi lety si založili svou místní organizaci i včelaři. Pan starosta Jančařík si nejvíc chválí mladou partu hasičů. Sdružují se zahrádkáři a členové červeného kříže, sokolům se podařilo zřídit v Nezdenicích fotbalový oddíl, který tu dřív nebýval - zatím se dívají svým soupeřům ve IV. třídě na záda, ale nemíní na této pozici setrvat - momentálně budují fotbalové hřiště, takže mají práce až nad hlavu. Na 30. června chystají sokolové tradiční hody.
Ivo Vojtík
(Literatura: Uherskohradišťsko)
Příště: Tupesy







Z KLENOTNICE MORAVY
Karel Hána - poslední kamnář na Uherskohradišťsku.
Uherskohradišťsko je oblast známá nejen bohatstvím krojů, lidovou archtekturou, lidovými obyčeji, ale také výrobou keramiky. Ta patří k nejstarším řemeslům, které se dědilo z pokolení na pokolení. Do poloviny 19.století představovalo hrnčířství s kamnářstvím jedno řemeslo. Později se kamnářství vydělilo jako samostatná živnost. Dokladem společné výroby jsou i zápisy v #Příruční knize seznamu živnostníků řemesel berního úřadu okresu uherskohradišťského, za léta 1830 - 1887 a #Seznamu živnostníků a členů společenstev ve Starém Městě r.1886 - 1946, kde je současně uveden název zaměstnání hrnčíř i kamnář. Samostatné kamnářské živnosti jsou na Uherskohradišťsku doloženy ve dvacátých letech v Buchlovicích, Starém Městě, Kunovicích, Břestku, Traplicích a Bílovicích. Ve třicátých a čtyřicátých letech pokračují a pracují v těchto obcích živnosti stále a vznikají i nové, např. v Mařaticích. Ve 20. století postupně rukodělná kamnářská výroba zaniká a je nahrazována tovární výrobou kachlí.
Z kamnářů výrobců se stali na Uherskohradišťsku jen kamnáři, kteří jen kamna stavěli. V šedesátých letech nastala další změna. Kachlová kamna jsou z interiérů vytlačena jiným otopným zařízením, proto i kamnáři se přeorientovali na obkladače. Koncem sedmdesátých let až do současnosti se objevuje znovu zájem o kachlová kamna a jejich výstavbu, tedy nastal čas, kdy se staří kamnáři znovu vrátili ke svému řemeslu - stavění kamen. Poslední z nich, který jako jediný ještě staví kamna, je pan Karel Hána. Pochází z Traplic a kamnářství se v jeho rodině dědilo po tři generace. Nejstarším kamnářem byl jeho děda Eduard Hána. U něho se vyučili i jeho dva synové František a Karel. Zatímco z Františkovy rodiny v této tradici nikdo nepokračoval, Karlův syn Karel v této práci pokračuje dodnes. Využili jsme vzpomínek Karla Hány, který život v rodině a výrobu kachlí popisuje následovně.
#Výroba kachlí se prováděla v jedné místnosti zv. verštatu, která byla současně obytnou místností pro celou rodinu. V jedné části se spalo a v dalších pracovalo. Hlínu si kopal každý sám. Dobrá kamnářská hlína se nacházela v Traplicích v části Žleby, asi 1 - 2 metry pod povrchem. Musela se vyhloubit jáma a zajistit tak, aby se hlína nesesypala. Hlína se vynášela na povrch, sypala na hromadu a odtud ji odvážel forman povozem domů. Před domem se vysypala a nechala se přes zimu vymrznout. Z velké hromady se pak na jaře odebírala po částech ke zpracování. Tato hlína se venku polila vodou a nechala se nasáknout, někdy dva až tři dny, aby byla vláčná. Vlhká hlína se donesla do dílny, dala se na zem, kam se před tím vysypal písek a na něm se hlína šlapala #místo vedle místa bosýma nohama. Takto zpracovaná hlína se dala do velkého hranolu, ze kterého se pořízem strouhala. Když se našel kamínek, musel se vyhodit.
Potom se ve větších kusech uložila do tmavé komory, překryla mokrým hadrem, aby nazaschla a zůstala vláčná. Pro další práci se brala po jednotlivých kusech. Tento kus se dal v dílně na vál a zde se z něho ukrajovaly kousky, které se dávaly původně do dřevěné formy, vysypané dřevěným popelem. Formy vyráběli místní stoláři. Napovrchu se hlína uhladila rukama a přebytečná hlína se odřezala. Pak se kachle vyklopila, přilepily se na ni #štumfy - proužky hlíny. Udeřilo se na formu pravítkem a syrový kachel byl hotový.
Po mírném zatuhnutí se kachel vyklopil a sušil na #odrobinách. Když kachle dostatečně vyschly, polévaly se směsí bílé hrnčířské hlíny a vodou. Pak se kachle obrátily #štumfem dolů a sušily se za pěkného počasí na zemi a na deskách. Když byl dostatečný počet kachlí pro zaplnění pece, nakladly se do kulaté kamnářské pece a provedl se první přežeh, který trval 15 hodin. Po vychladnutí se opět vytáhly z pece, polévaly barevnou glazurou - hnědou, zelenou, modrou a žlutou. Opět se kladly do pece, podle barev, odspodu. Nejníže se ukládaly kachle hnědé, nad ně modré, zelené a naposled žluté. Znovu se pálilo 18 - 20 hodin. V peci se topilo borovým dřevem. Vyrábělo se několik druhů kachel. Jednak #pecáky (30x40), kachle světnicové (19x20), různých barev a kuchyňské pro široké okolí. Zákazníci si je kupovali přímo u výrobce.
Kachle vyrobené na zakázku rozváželi formani na vozech #žebřiňácích s košinou. Balily se do režné slámy, přes slámu se stáhly vrbovými pruty, aby se při jízdě neotloukly.
Pan Karel Hána je poslední z tradičních kamnářů, který může vzhledem ke svému věku ještě pomoci radou, která je vždy velmi vzácná.
PhDr. Marie Náplavová







www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund