Číslo: 24
16.06.1997
Článků: 40
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
Šumice - školáci jdou příkladem
Z KLENOTNICE MORAVY
Šumice - školáci jdou příkladem
Vlakovou zastávku uprostřed vsi lze jen závidět...
Šumice - podle jména původně ves lidí Šumových - leží při soutoku Rudického potoka s Olšavou na rovině a přilehlých svazích po obou březích Olšavy v nadmořské výšce 229 metrů. Hlavní silnice z Uherského Hradiště do Bojkovic byla vybudována koncem 1. poloviny 19. století, středem obce prochází Vlárská dráha, která je v provozu od roku 1890.
Šumice se poprvé připomínají v 2. polovině 14. století a do začátku 17. století se staly poměrně velkou vesnicí: přestože byly v roce 1605 vypáleny Bočkajovci, o deset let později se v urbáři uvádí 110 osídlených domů včetně dvou mlýnů. Při vsi byl také panský šenk, v němž se po celý rok šenkovalo vrchnostenské víno a pivo. Nejtěžší vpád z Uher zažily Šumice v roce 1663 - tehdy bylo zabito 48 osob a odvlečena více než tisícovka ovcí a 200 kusů hovězího dobytka a koní.
Obec trpěla od 18. století také povodněmi řeky Olšavy - za té nejničivější v roce 1919 bylo pobořeno 71 domů a 32 stodol, další domy poškozeny, Vlárská dráha přerušena, koleje vytrhány, mosty strženy a v kostele stála voda nad lavicemi. Obě školní budovy byly po několik dnů naplněny ohroženými občany. Ve dvacátých letech proto byly odvodněny blízké pozemky a regulována Olšava a přítok Ovčírka. Když jsme u těch katastrof - velký požár v roce 1867 zničil 28 domů.
Šumice zůstaly (kromě zemědělství) až do nedávné doby charakteristickou obcí zedníků. V minulém století odcházeli po skupinách za prací, ponejvíce do Budapešti, Vídně a Hamburku, kde pracovali od jara do zimy, zatímco jejich rodiny hospodařily doma na drobné půdě. V roce 1911 bydlilo v obci 216 zedníků!
V minulém století se obilí mlelo ve dvou mlýnech, v obci se pálila slivovice, před 1. světovou válkou se do Vídně a Pruska vyváželo ovoce.
Fara existovala v obci již v době předhusitské. Kostel Narození Panny Marie, stojící uprostřed vesnice, byl důkladně upraven v roce 1801. Má tři oltáře: vedlejší patří sv. Janu Nepomuckému a sv. Barboře.
Moderní bezprašnou komunikaci získaly Šumice v padesátých letech, v roce 1959 byl vybudován železobetonový most přes Olšavu. Při zvýšeném dopravním ruchu však přestal vyhovovat a v minulých letech byl nahrazen novým mostem.
Šumice mají v současnosti asi 1800 obyvatel, přes 500 čísel popisných (včetně neobydlených domů). V minulých komunálních volbách si místní občané zvolili 15členné obecní zastupitelstvo. Z politických stran byla nejúspěšnější KDU-ČSL, která získala 7 mandátů, ODS 3 a KSČM 1. Zbylá 4 místa patří Sdružení nezávislých kandidátů. V čele pětičlenné rady stojí starosta Šumic ing. Ludvík Hovorka (KDU-ČSL) se svým zástupcem Petrem Hřibem (nezávislý).
V Šumicích právě zahájili opravu staré školní budovy a celkové tepelné zaizolování obou školních budov, které jsou stavebně spojeny. Už před pěti lety byla vyměněna střecha na staré škole a loni vybudovali ve škole plynovou kotelnu. Podle slov pana starosty by práce na školních budovách měly být příští rok ukončeny. Šumickou základní školu navštěvují také starší děti z Rudic, Nezdenic a části Záhorovic.
I po více než sto letech od vybudování železnice místní občané oceňují, že uprostřed obce zastavuje vlak, který je rychle dopraví do zaměstnání či na úřad do Uherského Brodu nebo Bojkovic.
Velké inženýrské sítě v Šumicích jsou již několik let vybudovány, asi 80 procent domů je plynofikováno, včetně školy, školky a bytovky, na jejíž dobudování potřebovali necelý loňský rok. Původních deset bytů bylo doplněno o další čtyři, generální opravou prošly fasády včetně lodžií a balkónů, zlepšena byla tepelná izolace celého objektu, ve kterém našli domov převážně učitelé místní školy.
V Šumicích sídlí dvě větší elektroinstalatérské firmy, Elins a Moel, které se podílely i na zvelebování obce, dále Vodo-Topo Horecký či stavební firma ing. Lysoňka.
Co se týká spolkového života v Šumicích, nejaktivnější jsou členové místní TJ. Kromě fotbalu, který, jak se zdá, má štěstí na kvalitní trenéry mládeže, pěstují individualisté, kteří nemají rádi zelenou barvu, tenis na místních kurtech. Ženy potom provozují po večerech svá kondiční cvičení.
K aktivním složkám v obci řadí pan starosta Hovorka také zahrádkáře, kteří mimo jiné provozují pálenici a zajišťují i další služby pro občany, např. zapůjčují malotraktor. I místní Český červený kříž patří k organizacím, jejichž aktivita v posledních letech neupadá, spíše naopak. Činnost hasičů prošla velkým útlumem, v problémech s autem pomohla i obec. Nyní se velmi snaží: nedávno v Šumicích proběhla i okrsková soutěž. Nemůžeme zapomenout ani na myslivce, kteří pořádají zajímavé večery u své chaty. Školáci pravidelně zvou své kamarády a rodiče na akademie a divadelní představení - to poslední viděla stovka spokojených diváků. Kvalitní učitelský sbor vede místní mládež i ke sportu: mladší žáci pod vedením P. Vrágy a M. Jurka skončili třetí v celostátním kole Poháru Českého rozhlasu v atletice.
Pochvalu ing. Hovorky si zasloužila i místní knihovna, která si pod vedením paní Slívové udržuje v Šumicích tradičně vysokou úroveň. Jen si pan starosta posteskl, že by knihovnu mohli využívat i rodiče dětí a studentů, kteří tvoří největší část čtenářů šumické knihovny.
V Šumicích každoročně pořádají sportovci dvě hodové zábavy, vždy v pátek a v sobotu kolem 8. září, svátku Narození Panny Marie. V obci se udržela tradice masopustních průvodů masek, bohatá plesová sezóna mívá vždy čtyři vrcholy.
Historickými památkami Šumic jsou pamětní kříž na návsi ze začátku 19. století a a kříž u kostela z roku 1863.
K památným místům Šumic patří 300 let staré chráněné duby v trati Rajsisko.
Ivo Vojtík
(Literatura: Uherskohradišťsko)
Příště: Zlechov
Z KLENOTNICE MORAVY
Hračky ve sbírkách Slováckého muzea v Uherském Hradišti
Hračky odedávna ovlivňovaly a ovlivňují vývoj a výchovu dětí, provázejí je od narození až k dospělosti. Za základní a nejjednodušší považujeme ty, které si děti vyhledávaly samy a dál je nijak neupravovaly - kamínky, sklíčka, provázky, špalíčky a hadříčky. Sloužily obvykle pro okamžitou hru, nebyly určeny k dalšímu uchovávání. K dalším bychom mohli zařadit takové hračky, které byly s tímto záměrem zhotovovány. Děti si je připravovaly samy, vyráběli je rodiče či někdo z rodinného kruhu, obvykle z klasických přírodních materiálů - dřeva, proutí, textilií, hlíny, těsta apod. s hlavním posláním udělat dětem i sobě radost. Vedle těchto hraček jsou to pak hračky jednoduché řemeslné výroby, nakupované na poutích, na trzích od drobných řemeslníků.
Na Uherskohradišťsku bylo #hračkářství záležitostí nadaných jedinců nebo také doplňkovou prací řemeslníků a drobných výrobců. Vedle svého hlavního zaměstnání si tímto způsobem přivydělávali.
V minulosti hračky představovaly okrajový okruh etnografického výzkumu, a tak byly do muzeí získávány obvykle příležitostně - koupí, darováním, v rámci záchranných sběrů, výzkumy, výjimečně z pozůstalostí, o čemž informují přírůstkové knihy se zápisy od roku 1940. Ve sbírkách Slováckého muzea je jejich zastoupení poměrně široké - od rudimentálních až po polomechanické.
K nejzajímavějším řadíme hračky nejstarší. V našem případě se jedná o dva hlavolamy, zvané #čertůj suk, skládající se ze šesti do sebe zapadajících dřívek. Menší z nich byl zakoupen profesorem Antonínem Václavíkem v roce 1942 v obci Lůčky a z přírůstkové knihy se dovídáme, že je datován rokem 1900. Větší #čertůj suk z Bylnice byl muzeu darován v roce 1942 učitelem V. Hrubým. Je datován rokem 1920.
K zajímavé kolekci patří dřevěné hračky zakoupené 22. září 1941 na výročním trhu v Uherském Hradišti. Jsou to jarmareční hračky s bledou barevnou polychromií, zdobenou jednoduchým květinovým dekorem - koník na kolečkách, píšťalka v podobě ptáčka a děťátko v peřince z jednoho kousku dřeva.
V únoru 1942 byly do muzea zakoupeny další dětské předměty od J. Sarguláka z Držkové na Valašsku, vyrobené kolem roku 1940. Je to dětské pracovní nářadí - hrábě, kosisko, lamačky na lámání lnu a konopí.
Autorem dalších pracovních pomůcek - dětských koleček #táčků ze stejného období je Cyril Lítek z Nové Lhoty. Část předmětů s typickou výzdobou - #kruhovým gravírováním byla zakoupena přímo u výrobce nebo byla muzeu nabídnuta družstvem SLUM.
Za povšimnutí jistě stojí i skupina dvaceti šesti samorostů - opracovaných kořínků. Znázorňují lidské a zvířecí postavičky - sekáče s kosou, kněze, starou ženu, taneční pár, houslistu, tříhlavého draka, koníčky, pravěké ještěry a další. Do muzea byly zakoupeny v únoru 1942 a jejich autorem je Jan Šimek z Ubla. Primitivního materiálu - nařezávaných větviček - použil pro své jednoduché hračky Josef Lebánek z Vápenic u Starého Hrozenkova, znázorňující psíčky, vlky, kozy nebo koníčky.
Nejpočetnější souborem jednoho autora je sbírka dvaačtyřiceti dřevěných hraček, zakoupených v sedmdesátém devátém roce od Ferdinanda Valiána z Archlebova (1914). Jeho přístup ke zpracování je naprosto individuální - pro jeho soustruhové hračky je typická sytá pestrobarevnost s výraznou kresbou obličeje - nejrůznější pohybové polomechanické hračky - houpačky se šašky, s panáčky, ale i hračky zvukové - píšťalky v podobě ptáčků, kohoutků, kačenek, holoubků, #dudlíků, kladívek nebo trumpetky v podobě panáčků. V roce 1979 byl fond doplněn darem Silvestra Snášila ze Žarošic na Kyjovsku. Tento soubor tvoří jednoduché kostky #kyčkrle - drobné válečky z větviček z obou stran seříznuté, které se #odpalovaly semelem.
V tomto roce darovala Slováckému muzeu kolekci dvacetipěti hraček Základní škola v Javorníku, které vyráběly děti podle původních předloh - dlabané lodičky, nožíky, píšťalky z vrbového proutí, trubka z třešňové kůry, korálky ze šípkových plodů, #frkalky pro chlapce.
K profesionálním výrobkům se řadí hračky Josefa Hejdy ze Starého Města (1914), který pracoval jako stolář pro Ústředí lidové umělecké výroby v Uh. Hradišti a teprve v důchodě se začal věnovat podomácké výrobě lidových hraček - výrobě miniaturního nábytku. Ovlivnil svého syna Josefa Hejdu ml. (1946). Jejich soubor tvoří kolébky, skříňky, postýlky, věšáčky, vozíčky, vláčky, parní válce s vagónky. Kolekce je doplněna dětskými velikonočními zvukovými hrkači, klepači a řehtačkami.
Dětskými hračkami a hrami dospělí odjakživa působili na výchovu svých dětí. Staly se významným výchovným prostředkem, díky kterým jsou rozšiřovány vědomosti a zručnosti dětí, je podporován vztah k pracovním činnostem a návykům, podmiňují dětskou fantazii a jejich tvořivost.
Lidové hračky představují významnou součást muzejních sbírek, které dokreslují a dokumentují život a kulturu svého lidu.
Dr. Romana Habartová
www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund
