Číslo: 43
27.10.1997
Článků: 43
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
Bánov - obec s bohatou historií
Z KLENOTNICE MORAVY
Bánov - obec s bohatou historií
Kostel svatého Martina. - Foto: JiV
Bánov se rozkládá na mírném návrší jednoho z výběžků Bílých Karpat. Název vesnice je odvozen z maďarského bán - vládce. Bánov je znám vyvřelinami, již v r. 1829 o nich psal německý geolog Arne Bona. Bánovský hrad byl podle Františka Boráka vybudován na velkomoravském opevnění z 9. století asi kolem roku 1085, původně snad jako lovecký, a to v době, kdy Bánovsko a Slavičínsko náleželo po nějaký čas k Uhrám. Kosmas uvádí bánovský hrad k r. 1091 jako nově vybudovaný. Hrad stával v zástavbě dnešní obce nad farním kostelem sv. Martina na andesitovém kupovitém kopci, zvaném Hrad. Tento hrad však zanikl za česko-uherských válek a v roce 1490 již neexistoval. Za husitských válek byl horlivým pomocníkem krále Zikmunda i bánovský rychtář Adam a jeho bratři Mikuláš a Pavel, kteří však utrpěli od husitů velké škody, mimo jiné i rozboření hradu.
Proto jim král Zikmund daroval 20. dubna 1924 k jejich polovině bánovského mlýna (pod rybníčkem) i druhou jeho polovinu, rybníček nad mlýnem, tři lány v Bánově a dva lány v Suché Lozi, které předtím náležely k hradu Brumovu. V roce 1464 drželi hrad a ves Bánov sirotci po Bernardovi z Cimburka, ale teprve v roce 1475 ho prodal král Matyáš Ctiborovi, záměnou za Slavičín. Poté si Bánov předávali, vyměňovali a vlastnili různí majitelé až do roku 1692, kdy se vesnice stala součástí uherskobrodského panství. Bánov byl na svou dobu rozsáhlým městečkem, neboť v něm sídlilo 109 usedlíků. Byl tu dvůr, pivovar, dále dvůr v Ordějově, panská palírna a hospoda, vybíralo se tu i mýto. Blízkost uherské hranice přinášela při vpádech vojsk s sebou válečné útrapy. V době cholerové epidemie v roce 1831 zemřelo v Bánově přes 100 osob, byly pohřbeny na morovém hřbitově u cesty ke Kopcům, na místě zvaném Před vrbkou, kde dodnes zůstal vysoký kříž.
Zvláštností obce byli tzv. semenkáři (muži i ženy), kteří na jaře a na podzim provozovali podomní obchod se zeleninovými semeny, paprikou, kmínem, jalovcovým olejem i zeleninou a sušeným ovocem. Také pálení slivovice zůstávalo pro obec charakteristické. Bánovem procházela starobylá obchodní cesta na Slovensko, která byla znovu upravena ve třicátých letech 19. století. Nedostatek průmyslu nutil chudinu nejen k semenkářství, ale i k emigraci do Ameriky. Za první republiky pracovala valná část dělnictva v Uh. Brodě a ve Zlíně. Barokizovaný farní kostel sv. Martina vznikl radikální přestavbou středověkého kostela v letech 1692-1699. Přestavbu provedl Antonín Riga, kostel byl renovován v roce 1928 a 1957. V roce 1852 byla postavena nová školní budova. Zemědělské poslání plnila od roku 1925 lidová škola hospodářská. Přičleněny byly obce Bystřice, Suchá Loz, Lopeník. Kulturní život se v Bánově rozvíjel kolem Vzdělávacího spolku Palacký od roku 1909 ( s knihovnou ).
Sbor dobrovolných hasičů je z roku 1894, Sokol od roku 1923, Orel od roku 1926, Domovina od roku 1933, sportovní klub vyvíjel činnost od roku 1934 a Včelařský spolek od roku 1933. O rozvoj městečka se zasloužil správce školy Josef Haluzický, který se stal také čestným občanem Bánova. Z Bánova pochází taktéž akademický malíř a řezbář Štěpán Zálešák, jeho nejvýznamnější práce jsou dveře chórové kaple chrámu sv. Víta v Praze a znak města Prahy. V celkovém celostátním odboji vynikl parašutista Josef Bublík, zdejší rodák, příslušník výsadky Bioscop, který padl při atentátu na Heydricha.
Bánov byl osvobozen 27. dubna 1945. Při osvobozovacích bojích padlo v okolí obce 12 sovětských vojáků a 26 Rumunů. Se socializací bylo započato v roce 1951 utvořením JZD. K první větší stavbě obchodního domu z poloviny šedesátých let přibyla nová poliklinika a prodejna zeleniny. O přestavbě vesnice svědčí, že tři čtvrtiny domů v obci jsou novostavby nebo rekonstrukce domů.
Bánov má okolo dvou tisíc sedmdesáti obyvatel a čísel domů je 680. Má jedenáctičlenné zastupitelstvo, v jehož čele stojí starosta Václav Vystrčil a jeho zástupcem je Josef Vystrčil. Základní školu (druhý stupeň) navštěvují i děti z okolních obcí, mateřská škola má dvě třídy. Zájmovou činnost na vesnici zajišťuje několik zájmových organizací. Myslivecký svaz, Sokol, zahrádkáři, FC Bánov. Dětský národopisný soubor Kohutek existuje s přestávkami asi dvacet let. Při různých akcích se také zapojoval dětský soubor Kačenky. Dechová hudba Bánovjanka je momentálně trochu v útlumu, ale je předpoklad k omlazení. Bánov byl znám také svým výborným ochotnickým souborem. Zdravotnictví je v obci zajištěno soukromými lékaři jak pro Bánov, tak Suchou Loz, Bystřici i Lopeník. Služby zajišťují dva obvodní lékaři, dva zubní lékaři a dětský lékař. Bánov je jako jedna z mála obcí bez úvěrů. Dlouhé roky se tu potýkali s nedostatkem vody. V roce 1988 byly postaveny dva nové vodojemy, které ovšem postupem doby přestaly stačit.
Mezi Uherským Brodem a Bánovem tedy vystavěli čerpací stanici a vyměnili tři a půl kilometru vodovodního potrubí. Stavba bude do konce roku zkolaudována. Tuto akci obec finančně zajistila. Dále se provádí úprava starého hřbitova. Modernizovala se také základní i mateřská škola, další opravy je ale čekají. V době povodní velmi rychle v obci zareagovali a uspořádali sbírku, ve které se spolu s padesátitisícovým příspěvkem od obecního úřadu sešlo stotřicetdva tisíce korun, které byly zaslány na konto okresního výboru ČČK. Mimo to byl vypraven náklad materiálu v hodnotě asi sto tisíc, který šel do centrálního skladu do Vizovic. Dalších deset tisíc pak zaslali na konto školy pro slepé do Litovle a sedm tisíc opět na ČČK. Obyvatelé Bánova jezdí za prací do blízkého Uherského Brodu, pouze část je jich zaměstnána v domácích firmách. Mezi největší domácí firmy patří firma Ovospol, Zálešák, několik stavebních firem, pekařství Vlčnovský, autoopravny.
Obec připravuje vybudování inženýrských sítí k nové výstavbě dvaadvaceti rodinných domků. Jako jediní v okrese žádali o dotační titul na vybudování těchto sítí. Prvních sedm stavebníků už začalo stavět. Další finance obec uvolnila na dobudování sportovního areálu. Pro staré lidi je v obci pečovatelský dům. Momentálně tam bydlí osm lidí, o které se stará pečovatelka. Obec Bánov leží na hlavní trase směrem k přechodu se Slovenskem. Naštěstí průjezd obcí je velmi pohodlný díky široké hlavní ulici.
Karin Kuchtová, Jindra Váverková
(literatura: Uheskohradišťsko)
Příště: Bystřice pod Lopeníkem
Z KLENOTNICE MORAVY
Drobná rukodělná výroba Josefa Gorčíka
Od nejstarších časů je poezií vyjadřován vztah člověka k přírodě, ale také jeho vztah k věcem. Neboť i věci,třeba i ty nejmenší, jsou naším osudem, obklopují nás a žijí s námi. Nemyslitelný je svět bez věcí. Věci se zrodily s člověkem. Nepředstavitelné je pomyšlení, že by nebyly.
(Josef Rybák)
Člověk a jeho přirozený důmysl využíval od nepaměti pro potřeby svého života ty nejdostupnější materiály, u kterých dokázal uplatnit především jejich dokonalé vlastnosti. Zajišťovaly a zaručovaly jejich účelnost. Brzy si lidé začali všímat jejich přirozené krásy, kterou také začali, v tom nejlepším smyslu slova, využívat. Jedním z nejdostupnějších materiálů, které člověka obklopovaly od nejranějších dob vývoje lidstva, je dřevo. Ze dřeva si lidé zhotovovali své první pracovní nástroje, nádoby, které jim poskytovaly stravu, dřevo používali ke stavbám obydlí, k výrobě nábytku, ale postupně dřevo sloužilo také k výrobě rituálních, sakrálních a uměleckých předmětů. Dokladem toho jsou nejrůznější řezbářské práce a díla uchovávané, ošetřované a opatrované v muzeích pro nás, a také pro ty, kteří přijdou po nás.
Lidové řezby světců a madon, vyřezávané hole, řezbou zdobené nádobí, perníkové a máslové formy, lidové hračky, prosté řezbou zdobené kolébky, židle, skříně, lištvy a nebo třeba holubičky, které si lidé v minulosti zavěšovali v izbě nad stůl. Také u posledně jmenovaných obdivujeme jejich prostou krásu a dělají nám radost. Původně však jistě sloužily jako atribut či prostředek s magickou funkcí k zajištění ochrany rodiny i příbytku. V současné době je v našem okrese jediným výrobcem štípaných holubiček pan Josef Gorčík z Vápenic. Narodil se zde před 73 lety a od té doby nepřetržitě žije v obci, o které se říká, že je nejtypičtější kopaničářskou vesnicí. Společně se svou ženou Marií Gorčíkovou /nar. 1930 na Žítkové/ bydlí a hospodaří v chalupě do slova vyrostlé ve stráni předhůří Bílých Karpat. Život na Kopanicích byl vždy velmi těžký.
Kopanice jsou začátkem kamení a koncem chleba říká pan Gorčík, nebo též začátkem chleba a koncem života, dodává paní Gorčíková. Lidé se zde živili hlavně zemědělstvím a pastevectvím, chovem dobytka. Hlavním zdrojem obživy byla práce v lese a na pile, a také při pálení dřevěného uhlí, vzpomíná pan Gorčík. A zajímavý byl rovněž podomní obchod se seménky z planých jabloní a hrušek. Tito semenkáři a také paprikáři nabízeli své zboží překupníkům, ale i sami - muži i ženy - chodili prodávat semínka do odlehlých krajů. Z podomních řemesel byla pro Vápenice odjakživa typická výroba košíků z vrbového proutí a výroba slaměnek - ošatek z režné ručně mlácené, tzv. cepové slámy. Tyto slaměnky se používaly v každé domácnosti jako formy na chleba. A dycky sme na čerstvý chléb netrpělivě u maminky jako děcka čekali. Jako malý kluk, snad osmiletý, musel pan Gorčík po návratu ze školy pást krávy a aby si zpříjemnil dlouhé chvíle, zebral doma křívák, sedl na kameň a začal špekulovat a vyřezávat.
Své řezbaření začínal výrobou malých ptáčků, kteří ho v přírodě inspirovali. Jim, a pak především své manželce, vlastně vděčí za to, že je znám široko daleko. Výrobu štípaných holubiček a řezaných ptáčků předváděl pan Gorčík v prodejnách Krásné jizby po celé republice, a také v zahraničí. V roce 1971 navštívila paní Gorčíková Ústředí lidové umělecké výroby v Uherském Hradišti. Přinesla k posouzení drobné rukodělné výrobky svého muže. Pan Procházka , výtvarník ÚLUV, tehdy poslal panu Gorčíkovi vzor původní štípané holubičky, podle kterého začal pan Gorčík holubičky pro ÚLUV vyrábět. Pro výrobu používá odpadového smrkového dřeva, které získává na pile. Ze dřeva si nahrubo opracuje destičky asi 14 x 3 cm, o síle O,7 cm /1/ a ty nechá jeden až dva dny namočené ve vodě, aby byly vláčné a dobře se štípaly.
Na opracovávání mu slouží jediný ostrý nožík. Mokré dřívko osuší, vyřízne z obou stran zářezky a nejdříve seřezává. Vytváří tak ornamentální kresbu lístečků těla holubičky./2/
S tým sa člověk mosí narodit. Tak jak se narodí muzikant, tak se musí narodit řezbář. Chce to cit, silu a trpělivost, říká pan Gorčík, u kterého za ta léta byla řada učňů, ale nikdo nevydržel. Jednu holubičku je schopen pan Gorčík vyrobit za hodinu, ale když jich udělá pět , začne bolet ruka i rameno. Tých 73 roků není odležaných, dodává paní Gorčíková.
Když je dřívko opracováno z obou stran a jemně sbroušeno kouskem šmirglu, aby nebylo drsné a chlupaté, začne jej pan Gorčík plátkovat. 2,5 cm široké dřívko musí být nařezáno na 25-30 plátků, ale pan Gorčík dokáže těchto lístečků, jak jim říká, zhotovit i čtyřicet. Tento korpus - základ pro křídla opět namočí ve střední části, odkud se začnou jednotlivé plátky rozdělávat a rozvíjet . Jednotlivé plátky se o sebe musejí opírat tak, aby tvořily kruh. Ve střední části, která jediná zůstala původní, vyřeže zářez pro vložení těla holubičky s ocáskem. Tělo je zhotovováno obdobně jako křídla. Jeden konec však musí být seříznut do špičky - to je zobáček holubice - a druhý konec je ornamentálně seřezán a pak je plátkován jako předcházející křídla /3/.
Jednotlivé lístečky se však rozevírají a zakládají se střídavě na levou a pak na pravou stranu, tak jak se pávovi rozevírá ocas nebo jak se rozkládá vějíř. Po založení všech 25-40 lístečků je pan Gorčík jemně natvaruje, aby byl rozevřený ocásek mírně zvlněný. Ve střední části opět vyřeže kvádrový zářezek, který se zasune do zářezu v křídlech a obě části se tak spojí dohromady. A holubička je hotová. To už musíte mít v ruce a v oku, říká pan Gorčík, a já dodávám - u srdce. Na holubičce všecko musí hrát! Aby byla dost pevná a nelámala se, zpevňuje paní Gorčíková rozvětvené lístečky obsmykováním přízí kordonetkou, kterou utahuje kolem druhého zářezu každého lístečku. Jak snadné! Myslíte? ...Jestli chcete, můžete si to sami zkusit. Potřebujete k tomu pouze dvě dřívka uvedených rozměrů, vodu, ostrý nožík, kousek niti a hlavně cit, silu a trpělivost. A ještě to mosíte mět v sobě...! Přáli bychom panu Gorčíkovi, i sami sobě aby brzy našel pokračovatele v této ojedinělé rukodělné výrobě.
Rádi vám zprostředkujeme setkání s Gorčíkovými a s jejich štípanými holubičkami u nás v muzeu, třeba o Vánocích.
Z návštěvy u Gorčíků zapsala a zakreslila Romana Habartová
Omluva:
Redakce týdeníku Dobrý den, Slovácko se dodatečně omlouvá panu Gorčíkovi, paní Romaně Habartové a všem, kteří pravidelně Klenotnici Moravy čtou. Bohužel, technika je nevyzpytatelná a do minulého textu se nám vloudila textová chyba, kterou jsme nedokázali včas odstranit. Protože jsme si vědomi, že někteří naši čtenáři si tyto materiály zakládají, uveřejňujeme tentýž text, ovšem bez uvedených chyb, znovu. Ještě jednou se moc omlouváme a věříme, že nám i nadále zachováte přízeň.
Redakce DDS
www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund
