DOBRÝ DEN SLOVÁCKO

Číslo: 45
10.11.1997
Článků: 45

REDAKCE

ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000

	Suchá Loz - taková pěkná obec.
	Z KLENOTNICE MORAVY

Suchá Loz - taková pěkná obec.

Rozestavěný kostel sv. Ludmily - Foto: JiV

Obec Suchá Loz nese název od suchého vrbového proutí, leží v údolí potoka Bystřičky. Od jižní strany se nad vesnicí zvedají výběžky Bílých Karpat, na severní straně nižší bezlesé pásmo. Suchá Loz se poprvé jmenuje ve falzu zakládací listiny vizovického kláštera k r. 1261. Poté se připomíná jako součást statku Strání. V r. 1423 král Zikmund zastavil tvrz a městečko Strání, Němčí, Slavkov, Suchou Lozu a Bánov. S Bánovem byla Suchá Loz součástí uherskobrodského panství. V r. 1617 zde bylo 49 osídlených domů i s mlýnem. U vsi stával panský dvůr a vápenice. Při tatarském vpádu z Uher v r. 1663 bylo v obci 50 osob zabito, v roce 1705 byla obec částečně zničena a vypleněna. V roce 1843 žilo ve vsi 266 mužů a 316 žen, celkem tedy 582 osob. Produkce půdy odpovídala rázu horských krajin. Vesnicí procházela silnice Uh. Brod - Bánov - Nivnice - Korytná - Březová. Byla zde i pálenice, která produkovala 160 sudů pálenky, k čemuž spotřebovala 1.713 měřic brambor a 83 měřic ječmene.

Koncem minulého století bylo v provozu několik mlýnů: Mahdalův, Sedláčkův, Kunovského, Čupský, ale začátkem druhé světové války už žádný nemlel. Od r. 1907 pracoval také obecní kamenolom, který vyráběl dlažební kostky. V místě pramení výborná lithiová kyselka zv. Loza (lidově Slatina), kterou již v roce 1580 uvádí brněnský městský lékař a fyzik Tomáš Jordán mezi léčivými vodami. V r. 1902 si pramen od obce pronajal František Kunovský a vyvážel ji, v r. 1911 tento pramen i s pozemkem odprodala obec akciové společnosti Šaratica s výhradou volného odběru pro občany. V r. 1927 koupil pramen výrobce likérů Souček z Kolína. Provoz však zanikl po druhé světové válce. Katastr obce tvoří 1.661 ha, z nichž v roce 1900 připadalo na pole 943 ha, na louky 203 ha, na zahrady 11 ha, na pastviny 231 ha, na lesy 255 ha. Obec trpí zjara jižními větry, které odnášejí z polí sypkou diluviální ornici v údolí Bystřičky.

Silnice ze Suché Lozi do Bánova a Nivnice byla vybudována v r. 1899. Autobusové spojení s Uherským Brodem zavedl v r. 1936 majitel Salva na lince z Bystřice přes Bánov a Nivnici. Farou - původně i školou patří obec k Bánovu. V obci je na návsi stará zděná zvonice z minulého století a tři kaple (před Navláčilovým, sv. Petra a Pavla, sv. Rocha z doby cholery r. 1866). Místní hřbitov byl založen v r. 1952. V r. 1834 se uvádí v obci pomocnická škola bánovské školy. V obci jsou dvě školní budovy. Stará školní budova byla postavena v r. 1891, nová pochází z roku 1909, mateřská škola je z r. 1948. Sbor dobrovolných hasičů pochází z roku 1896, Domovina od r. 1923, Družina katolických zemědělců z r. 1935, Orel od roku 1922, Sportovní klub vyvíjí činnost od r. 1943.

Suchá Loz byla osvobozena 27. dubna 1945 v ranních hodinách. V těžkých bojích o obec zahynul hrdinnou smrtí J. J. Bukotkin, posmrtně vyznamenaný Zlatou hvězdou Hrdiny Sovětského svazu. Padlo zde i dalších 6 sovětských a 14 rumunských vojáků a 1 místní občan. Elektrifikace obce byla provedena v roce 1946, místní rozhlas byl zaveden roku 1950. V dalších letech byla vybudována kanalizace, vodní nádrže, několik prodejen a Dům služeb. Jednou z nejdůležitějších a nejnákladnějších akcí bylo budování veřejného vodovodu v letech 1974-1978 v hodnotě 5 milionů korun, v roce 1978 byla zahájena výstavba dětské poradny. V obci je základní škola pro 1.-4. ročník, vyšší stupeň je začleněn pod školu v Bánově. Pošta je v místě. Na katastru obce byl v roce 1962 vybudován rekreační pionýrský tábor.

V Suché Lozi je v současné době 1100 obyvatel a okolo 350 čísel popisných. Zastupitelstvo je 9ti-členné. Funkci starosty vykonává v obci František Kunovský, zástupce je Stanislav Guryča. Tak jak je zvykem v malých obcích, pracují ponejvíce sbor dobrovolných hasičů a TJ Sokol, myslivci.Ti mají k dispozici i svoji chatu. Z pravidelných kulturních akcí, které se v Lozi pořádají, se právě sportovci starají o fašank. Jak uvedl starosta Kunovský, fašank býval dříve daleko zajímavější, v posledních letech však jeho úroveň klesá. Kateřinskou zábavu pořádá ročník, který jde k odvodu. Hody bývají v polovině srpna na sv. Rocha. Suchá Loz se může pochlubit nádhernou stavbou kostela, který je před dokončením. Na kostel sv. Ludmily si věřící přispěli sami a také obec věnovala třista tisíc na zvony a hodiny, které budou sloužit všem občanům.

Také budova školy je nově opravená. Děti chodí od l. - 5. ročníku, starší pak musí dojíždět do Bánova. Také školní děti se velkou měrou podílí na kulturním životě v obci. O to se starají učitelé, kteří s nimi připravují vystoupení k významným akcím. Mateřská škola je v provozu přímo v místě. Jednou měsíčně přijíždí do poradny dětský lékař, jinak musí občané do zdravotního střediska do Bánova, kde je k dispozici zubní a obvodní lékař. V této malé obci není příliš soukromých podnikatelů, jen několik drobných živnostníků. Většina lidí proto dojíždí za prací do Uherského Brodu. Tak jako ve většině obcí v okolí i v Suché Lozi mají dokončenou plynofikaci, vodovod je hotov pro obec také. Občanům je účtováno osm korun za kubík vody. V obci se snaží, aby nebyli zadluženi. Velkou investicí byla oprava střechy školy, což stálo 2,8 milionu korun. Podobná investice je čeká při opravě mateřské školy. Obec je také vlastníkem 150 ha lesa.

Karin Kuchtová, Jindra Váverková

Literatura: Uherskohradišťsko

Příště : Korytná

Z KLENOTNICE MORAVY
Z listopadového kalendáře

Měsíc listopad má řadu význačných svátků již na začátku měsíce. Slavení Slavnosti Všech svatých - l.listopadu zavedl papež Řehoř III. v roce 73l. Nařídil, aby se v tento den konala slavnost se vzpomínkou na všechny svaté, kterých již v té době byla celá řada. Toto nařízení se vztahovalo původně jen na Řím, ale od roku 837 se začala konat na popud císaře Ludvíka Zbožného v celé církvi. Na druhý den, tedy 2.listopadu se dodnes dodržuje Slavnost Dušiček - Památka všech věrných zemřelých. Zavedení tohoto svátku se připisuje benediktinskému opatu Odilovi z Cluny (+ l048). Přikázal všem svým klášterům sloužit v tento den všechny mše svaté za zemřelé. Brzy se tento zvyk rozšířil po celém křesťanském světě. Od roku l9l5 Benedikt XV. dal všem kněžím privilegium sloužit v tento den tři mše svaté za duše v očistci. Oslava svátku Dušiček měla svůj pevný řád. I dnes ještě před svátečním dnem se upravují a zdobí hroby, nosí květiny, věnce, zapalují svíce.

V den Dušiček bylo zvykem konat dušičkovou pobožnost. Obvykle po odpoledním požehnání vyšel z kostela průvod věřících s knězem. Kněz v černém pluviálu, věřící po tmavu šli průvodem okolo hřbitova, kněz po obou stranách hřbitov vykropoval. U hlavního kříže či kapličky se obvykle modlila za všechny zemřelé litanie ke Všem svatým Na Uherskohradišťsku se asi od roku 1950 konala dušičková pobožnost tak,jak bylo v každé obci zvykem. Později byla přeložena na nedělní odpoledne a od konce padesátých let se průvody o Dušičkách konaly jen velmi sporadicky.

K méně známým svatým v listopadovém kalendáři patří sv.Hubert (3.listopad) , jehož jméno v překladu znamená rozumem zářící a také sv.Linhart (6.listopad) v překladu zmužilý.

Sv.Hubert žil v 7.století. Legenda rozšířená v l5.století vypráví, že Hubert byl náruživý lovec. Jednou při lovu na Velký pátek se od své družiny oddělil. Uviděl jelena, mezi jehož parohy jasně zářil kříž a vzdálený hlas jej vyzýval, aby odešel z vladařova domu. Na základě tohoto vnuknutí změnil svůj život. Veškeré jmění rozdal a stal se knězem a biskupem. Světec byl proslaven mnoha zázraky. Jako svého patrona jej uctívají myslivci, dříve i rytířské spolky.Sv. Hubert měl prý moc chránit od pokousání vzteklých psů. Běžnou praktikou v minulosti bylo, že rány od pokousání psem se potíraly nebo vypalovaly klíčem sv.Huberta.

Svátek sv. Linharta si připomínáme 6.listopadu. Byl opatem, pocházel z Francie a žil v polovině 6.století. Legenda vypráví, že se přes nabídky krále Chlodovika I. zřekl života na královském dvoře a vstoupil do kláštera. Od krále si vyžádal povolení vysvobodit nevinné zajatce a možnost žít jako poustevník. Je znám mnoha zázraky, proto ve Francii je ctěn jako patron a ochránce zajatých - vládne okovy, v lidovém prostředí je uctíván jako ochránce zvířat, především koní a hovězího dobytka. V den svátku se obětovaly figurky zvířat , koní, ovcí či vepřů. V lidovém prostředí se běžně se praktikovalo, že kdo měl nemocné domácí zvíře, zakoupil si jeho figurku, kterou položil na oltář zasvěcený sv. Linhartu se zbožným úmyslem, aby dobytek na přímluvu tohoto světce od všeho zlého a všech nemocí byl uchráněn.

11. listopadu se slaví svátek sv. Martina, jehož jméno v překladu znamená svědek. Narodil se v r. 33l v Sabarii v Panonii jako syn vojenského setníka. Podle legendy se jako mladý důstojník francouzského vojenského oddílu, lidsky velmi skromný a dobrotivý, rozdělil o svůj plášť se žebrákem. Následující noc se mu zjevil Kristus, oděný polovinou jeho pláště. Krátce po této události byl pokřtěn a propušten z armády. Vstoupil do kláštera a přes velké zdráhání a časté ukrývání byl vysvěcen na biskupa. Úkryt prozradila kejhající husa, proto bývá zobrazován s husou nebo na koni, dávající chudákovi plášť. V tento den se od l5.století na jeho památku jí martinská husa nebo martinské rohlíky, vystrojují se hostiny, vyměňují se služby a hledají nové, sype se pastýřům obilí jako výslužka. Sv.Martin je patronem soukeníků a je ochráncem drůbeže a skotu.


	Jde-li husa o Martině po ledě, 
	bude se po něm 
	ještě dlouho koupat.

	Přijede-li Martin 
	na bílém koni, 
	metelice za metelicí se honí. 

	Po Martině, konec dřině.

	Do Martina se dere, 
	po Martině přede.

Sv.Cecílie, panna a mučednice, má svátek 22.listopadu. Byla to vznešená žena, vzorně vychovávaná a vedená k hudbě. K víře přivedla svého muže i švagra. Zemřela za své přesvědčení mučednickou smrtí - udušením horkou parou 22.listopadu r.230. Uctívání sv.Cecílie je pozdějšího data. Legenda vypráví, že při svatební slavnosti hrála na varhany a zpívala text, který se později dostal i do liturgických antifon a spojil tak římskou mučednici se světem zpěvu a hudby. Všeobecně je uctívána jako patronka hudebníků, zpěvníků, houslařů a varhaníků. Sv.Cecílie sněhem pole kryje.

Sv.Kateřina slaví svůj svátek 25.listopadu. Její jméno znamená čistá. Žila v Alexandrii ve 3.století. Pro svoji vzdělanost si ji zvolili za patronku učenci, filozofové,a studenti a i některé univerzity si ji zvolily za svoji ochranitelku. Kateřina přivedla k víře mnoho nevěřících a také za svoji víru byla pronásledována, mučena - natahována na kolo s noži a v roce 307 sťata. Ke svátku sv.Kateřiny se pojí na Slovácku poslední slavnosti hodů před nastávajícím adventem. K tomuto faktu se pojí i pořekadlo, že Kateřina hudcům housle bere. Věří se, že jaké je počasí na Kateřinu, takové v příštím lednu. Na sv. Kateřinu, schováme se pod peřinu či Kateřina na ledě a vánoce na blátě.

Advent začíná po neděli zasvěcené svátku Ježíši Krista Krále. Je to období čtyř nedělí - období očekávání a radosti z blížícího se dne narození Ježíška. Podle starých zvyků se každý den ráno, ještě za tmy chodilo do chrámu pozdravit ranní Hvězdu. Na počest Matky Boží, která porodila syna, Ježíš Krista, začínají roráty - tedy mše svatá s proslulou písní Ejhle, Hospodin příjde a všichni svatí jeho s ním a bude v onen den světlo velké.Aleluja!

30.listopadu je v liturgickém kalednáři svátek sv.Ondřeje. Jeho jméno znamená mužný. Narodil se v Bethsaidě v Galileji. Stal se žákem Jana Křtitele, povoláním rybář, který následoval Krista. Za šíření evangelia byl vězněn a v Řecku ukřižován r.62. Svatý Ondřej byl uctíván jako patron rybářů, řezníků a provazníků, měl sílu ochraňovat před smrtí, považován byl za patrona nevěst. Se svátkem sv.Ondřeje je spojeno provádění milostné magie. Na sv.Ondřeje se obracely vdavekchtivé dívky s prosbami o vyprošení milého. Na Slovácku bylo dosti běžné, že si děvčata večer před svátkem tohoto patrona dávala pod podušku mužské kalhoty a mládencí dívčí rubáč. O kom se jim v noci zdálo, toho do roka měla dostat za manžela. Často se i k sv.Ondřeji modlila.


	Milý svatý Ondřeju,
	prosím tebe potajmu,
	nech sa ně ve sně zjeví ten,
	který ně za muža ju súzen.

Někdy si v tento den děvčata dávala pod hlavu hrstku sena uschovanou z první kopky. Musela se celý den postit a modlit se a pak v noci ve snu se jí měl vyjevit její mládenec. Známé bylo na sv.Ondřeje i půlnoční klepání na kurník. Ozval-li se kohout byla naděje, že se do roka vdá. Také pacholek brával děvečku na záda a nesl ji ke chlévu, kde tloukla na chlév a kolikrát prase zachrochtalo, za tolik roků se mělo děvče vdát.


	Milá plemenico, povíš mi neco,
	přinesl sem dívku, 
	ke tvému chlévku. 
	Kolik dáš rachotů, 
	za tolik sa vdá roků.

Dnu sv. Ondřeje se připisoval i věštebný význam. V tento den se např. věštilo z počtu polínek. Děvče si přineslo z nátoně náruč polínek. Sudý počet znamenal, že dostane mládence a lichý vdovce. V tento den si děvčata sázela do květináče halúzku, kterou zalévala do úst nabíranou vodou. Jestliže halúzka do Božího hodu vykvetla, bylo to znamení, že se do roka vdá. O svátku sv.Ondřeje bylo známé i třesení se stromy a či ploty. Ozval-li se pes, z té strany měl přijít milý, ozvala-li se husa, bylo to zlé znamení. K tomuto dni se váže i řada pranostik.


	Když na sv.Ondřeje sněží, 
	sníh dlouho poleží. 
	Sníh na sv.Ondřeje, 
	vzešlému žitu moc nepřeje.

Připravila: Dr. L.Tarcalová

www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund