Číslo: 47
24.11.1997
Článků: 44
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
Popovice - na kopci i v dolině.
Z KLENOTNICE MORAVY
Popovice - na kopci i v dolině.
Kostel Panny Marie Růžencové. - Foto: JiV
Název pochází od biskupské držby (ves náležící kněžím). Popovice leží na svahu severovýchodně od Uherského Hradiště. Železnice a fara je v místě, pošta a zdravotní obvod Kunovice, matriční obvod Uh. Hradiště. Názvy obce utrumque Popowicz, Poppowitz, Popowice až po dnešní Popovice. Sídliště se střepy kultury volutové je v trati Padělky, v Zážlebí sídliště z doby slovanské s množstvím keramiky a různých nástrojů. Původně se rozeznávaly dvojí Popovice, Dolní a Horní. Obec byla součástí velehradského kláštera. V roce 1437 držel klášterní ves v zástavě Burian z Vlčnova, 30.ledna 1467 zastavil klášter městu Uh. Hradiště Popovice na dobu 20 let. Dne 28. června 1533 je odprodal městu natrvalo, čímž se stala součástí městského statku.
Při vpádech z Uher v 17. století a na počátku 18. století byla v roce 1663 celá ves vypálena, v roce 1638 částečně. Podle urbáře v roce 1678 vlastnilo město ve vsi chrásty zvané Bukovina a Široká a lesík zvaný Janů. Posledního lesíka užívali sedláci. Do katastru obce patřila orná půda, zahrady, pastviny, vinohrady, louky a les. V obci byl v provozu větrný mlýn. Vinařská tradice se v obci udržovala i nadále, také ovocnářství bylo na výši. Vesnici spojovaly s okolím jen cesty. Chovali se tu koně, voli, krávy, mladý dobytek a ovce.
Obec utrpěla v roce 1866 průchody pruských vojsk. Oživení v obci nastalo vybudováním Vlárské dráhy v roce 1888 a zřízením zastávky v místě. Popovice zůstávaly zemědělskou obcí s vinařstvím. V roce 1880 zde nebylo žádné řemeslo. Mlýn s pilou byl v provozu od roku 1910. Spořitelní a záloženský spolek v Popovicích byl založen v roce 1928 a k němu byla přidružena obec Podolí. Farou obec původně patřila do Sadů. Vlastní fara byla zřízena roku 1913. Farní kostel Růžencové Panny Marie byl vybudován v roce 1913, pak zbourán a nový vybudován v roce 1939. Zají#mavé jsou lidové jesličky uvnitř kostela. Také školou příslušela obec původně do Sadů. Škola zde byla zřízena v druhé polovině 18. století. Měšťanskou školu navštěvovali místní žáci v Kunovicích. Při obecné škole byla po roce 1920 otevřena pokračovací škola živnostenská. V obci působila Domovina, Družina katolických zemědělců, Spolek chovatelů poštovních holubů, Orel, Sportovní klub, Spolek divadelních ochotníků Morava.
Za okupace působila v obci Obrana národa, jejíž členové byli ve spojení s mnoha okolními vesnicemi. V Popovicích byl na návsi vybudován pomník padlým a umučeným občanům. Lesy patří k polesí Lhotka a Lesnímu závodu Buchlovice. V roce 1961 patřilo z 1319 obyvatel 628 k dělnictvu, 428 k ostatním zaměstnancům, 231 k zemědělským družstevníkům a 32 osob k jednotlivě hospodařícím rolníkům. Od roku 1945 byl vybudován místní vodovod, kanalizace, nová budova MNV, byla nově otevřena prodejna Jednoty a pohostinství. Byla zahájena výstavba kulturního zařízení a restaurace. Obci byl udělen v roce 1975 titul Partyzánská obec. Budova základní školy pro 1. - 4. ročník byla v minulosti adaptována a rozšířena přístavbou. Od roku 1979 kooperuje se školou v Podolí. Stará dolní škola byla v roce 1948 adaptována na kulturní dům. Mateřská škola byla otevřena v roce 1952. Dosud se udržuje sváteční i všední kroj. Soukromé Potomákovo muzeum je pozoruhodným muzeem místních krojů a lidového umění.
Obec po roce 1989
Starostou v obci je Vladimír Vacula a zástupcem je Zdeněk Medek. Strana je zde zastoupena jedna - KDU -ČSL. Zastupitelstvo je osmičlenné. V Popovicích žije 1084 obyvatel a je tu 373 popisných čísel. Mezi složky, které v obci pracují, se mohou zařadit myslivci, TJ, která pořádá pravidelně ples sportovců, Český zahrádkářský svaz, který je pořadatelem tradiční výstavy vín a vinobraní. Pracuje zde i ČČK. Aktivní je dětský soubor Popovjánek, který se letos zúčastnil několika soutěží a připravil také pro vlastní občany vystoupení.
Pravidelně se pořádají tradiční Popovské hody, (které ale netradičně v tomto roce neproběhly). V obci funguje také knihovna. Do školy chodí děti v místě do 1. - 3. ročníku, 4. a 5. třídu navštěvují v Podolí a starší děti jezdí až do Kunovic. V obci je zajištěna lékařská péče dennodenně, dvakrát měsíčně poradna pro děti. Mateřská školka slouží v Popovicích již 35 let v průměru pro čtyřicet dětí. V roce 1996 se zde narodilo ll dětí a zemřelo 15 občanů.
Popovičtí mají štěstí, že plynofikaci měli dokončenou v roce 1995, přes 90 % obce je vytápěno touto ekologickou formou. Díky příhodným finančním podmínkám plynofikaci dokončili bez zadlužení a ze svého rozpočtu investovali 3,5 milionu korun. Úkolem obce je dokončit kanalizaci s budoucím napojením na sběrač odpadních vod do čistící stanice ve Véskách, dokončit rekonstrukci komunikací a chodníků a dobudovat sportoviště za kulturním domem včetně ozelenění. Tenisový kurt byl již letos dokončen, taktéž fasáda přístavby kulturního domu. Rovněž byla v přístavbě dokončena kuchyně včetně vybavení. Rekultivace skládky je z 80% hotová, čeká se pouze na zakrytí a ozelenění. Starosta Vacula se velmi pochvalně zmiňuje o spolupráci a výborné domluvě s členy zastupitelstva, což se málokde vidí.
Petra Macalíková, Jindra Váverková
(Literatura: Uherskohradišťsko)
Příště: Březolupy
Z KLENOTNICE MORAVY
Obuvníci a ševci na Hradišťsku
Součástí pracovní náplně etnografického oddělení Slováckého muzea v Uherském Hradišti je výzkum lidové výroby a vývoj řemesel v našem regionu. Dalším z řemeslných oborů, který se vám dnes snažíme přiblížit, je řemeslo obuvnické a ševcovské, které mělo na Uherskohradišťsku své důležité místo. Nasvědčuje tomu i to, že právě ševcovský cech je v Hradišti nejstarším známým cechem, doloženým poprvé už v roce 1497. Z tohoto roku pocházejí první známé artikuly cechu. Dochovaly se v opise pro bojkovické ševce z roku 1568 a ve výpisu z artikulů pro cech ševcovský v Malenovicích z roku 1635, jež jsou uloženy ve Státním okresním archivu v Uherském Hradišti. Během 16. století cechů přibývalo. Rozmach zcela pozastavila třicetiletá válka, kdy se veškeré úsilí soustřeďovalo na zajištění opevnění města, a to vyčerpávalo finančně všechny obyvatele a brzdilo rozvoj jakékoliv výroby.
S ukončením války v roce 1648 přišlo pro celou monarchii velmi obtížné období a obnova celého hospodářského systému trvala téměř půlstoletí. Na tomto procesu oživení výroby se značnou měrou podíleli národohospodáři , kteří se po vzoru vyspělých západoevropských zemí snažili podporovat manufakturní podnikání. Cechovní zřízení podle názorů merkantilistů nebylo schopno tento rozvoj zajistit. Řemeslná výroba v důsledku hospodářských a politických změn 2. poloviny 17. století značně utrpěla. Neblahý vliv na ni měly následky války, ale i utužování nevolnictví. Dovozu ze zahraničí se řemeslníci bránili cechovními organizacemi, které se však brzy staly brzdou velkovýroby. Cechovní privilegia, zaručující výrobní monopol, překážela rozvoji manufaktur.
Aby vídeňská vláda negativní vliv cechů narušila, rozhodla se v roce 1731 vydat generální cechovní patent, který měl pravomoci cechů a jejich privilegií omezit. Tímto prováděcím nařízením generálního cechovního patentu se staly Generální cechovní artikulové pro pořádky královských zemí českých léta 1739ho /5.ledna vydány císařem Karlem VI./.Generální cechovní patent se snažil uvolnit cechovní omezení počtu samostatných řemeslníků a množství tovaryšů, již byli zaměstnáni u jednotlivých mistrů. Působil také na uvolnění podmínek zakládání nových živností. V cechovních artikulích bylo rozpracováno postavení učňů, tovaryšů a mistrů, ale i další otázky, které se dotýkaly vnitřního života cechů. Cechovní pořádky musely být předloženy ke schválení vrchnosti nebo magistrátu, které je přes královské zemské gubernium předložily k potvrzení panovníkovi. Pokus o omezení pravomocí cechů byl prvním krokem blížící se nové epochy, jež naznačovala postupný zánik cechů.
Přechod k strojové velkovýrobě a stagnace produktivity práce vedly k tomu, že bylo koncem roku 1859 cechovní zřízení zrušeno a byl vydán nový živnostenský řád. Řemeslníci se však se zrušením cechů a s novými poměry nedokázali smířit a zaběhnutý cechovní život udržovali i nadále.
K roku 1843 bylo ve městě zjištěno 145 řemeslníků a 53 komerčních živnostníků, působilo zde 9 obchodníků. Město mělo úřednický charakter. Pro podporu hospodářství měly sloužit nově budované peněžní ústavy - v roce 1865 byla založena Řemeslnická záložna,v roce 1869 byla ustavena Městská spořitelna.
V roce 1871 bylo provedeno sčítání lidu. Z počtu 1717 obyvatel byli 24 ševci a v roce 1880 pracovalo ve městě mimo jiné už 32 obuvníků s 37 dělníky a 14 učni. Nová stavovská organizace řemeslníků vznikla v roce 1884 a v jejím čele stál Josef Šaňa. Bylo jí Společenstvo živností řemeslných, svobodných, koncesovaných hostinských a jiných koncesovaných, jejichž záznamy v Živnostenském rejstříku pro obec Uherské Hradiště od roku 1895 do roku 1952 jsou uloženy v Okresním archivu v Uherském Hradišti. Jejich stanovy vypovídají o účelu společenstva : ...aby pěstovalo ducha pospolitého, udržovalo a zvelebovalo čest stavu mezi členy a příslušníky společenstva, jakož i podporovalo společné humanitní prospěchy svých členů a příslušníků zakládáním pokladen nemocenských a podpůrných ...dále pak aby podporovalo společné živnostenské prospěchy zřizováním záložen, skladů surovin, tržnic, zaváděním společné práce pomocí strojů a jiných způsobů vyráběcích...
Mimo jiné jsou zajímavé vsuvky do stanov O působnosti představenstva společenského, které dostává moc, aby členům a příslušníkům společenstva, kteří by předpisy porušili, ukládalo přiměřené tresty pořádkové, důtky, pokuty až do 10 zlatých... Pokutován buď mistr, který druhému mistru učedníka neb dělníka k sobě odvede neb se o to pokouší, který posílá učedníka v noci po hospodách prodávati své výrobky, a který druhého mistra práci haní veřejně a cenu její snižuje....
V roce 1890 proběhlo další sčítání lidu, podle něhož se pravděpodobně z celkového počtu 2735 obyvatel věnovalo 62 osob ševcovskému a obuvnickému řemeslu ( 1 švec, 48 obuvníků, 4 u obuvnického řemesla, 2 šustři, 6 šuchmachrů a 1 mistr obuvnický). I na počátku 20. století si město udržovalo úřednický a řemeslnický ráz.
K důležité události došlo mezi obuvníky v Uherském Hradišti v roce 1913. C.K. moravské místodržitelství v Brně bylo požádáno místními obuvníky o odtržení živnosti obuvnické od společenstva smíšených živností. V tomto roce zde bylo usedlých 40 obuvníků, kteří se rozhodli zřídit vlastní společenstvo se sídlem v Uh. Hradišti. Společenstvo obuvníků bylo utvořeno na počátku 1. světové války, která měla i na jejich obor neblahý vliv.
Vlastní řemeslná výroba nestačila na obživu početných rodin, a tak mnozí řemeslníci vlastnili drobné polnosti, částečně se živili i zemědělstvím. Rozloha pozemků závisela na majetku řemeslníka. Povětšině patřili k chudší vrstvě obyvatelstva, v tomto případě žili jako domkaři při zemědělství, popřípadě se řadili ke střední vrstvě, kdy však neměli žádné výsadní postavení. Jejich dílny byly velmi skromné, často byly kuchyní nebo jinou obytnou místností. Platilo pravidlo, že obuvníci patřili ke střední vrstvě - neboť ti šili obuv na míru, ševci se zabývali převážně opravami, a tak přináleželi spíše k chudším. Vedle oprav obuvi zajišťovali ševci na Hradišťsku také opravy dobytčích postrojů a ostatních kožených výrobků.
Ke konci týdne mívali častona pilno. Vzhledem k tomu, že slavili modré pondělky, které však využívali k nákupům materiálů, bylo ke konci týdne více práce, která se musela dokončit do nedělního rána, aby měli lidé nové či opravené boty do kostela.
Učni a tovaryši se učili u starších obuvníků - mistrů v místě svého působení. Mistr jej musel naučit vše - od braní míry, úpravy kopyta a střihu, vykrojení svršků a podešví, spojení svršků s podešví, cídění obuvi a dotvarování. Nejdříve se však musel naučit opravovat škrpály - staré boty. Po vyučení odcházeli na zkušenou dále do kraje a do větších měst. Za Rakouska chodili především do Vídně. Po návratu a po splnění všech podmínek se mohli osamostatnit a stát se mistry.
Kůže si obuvníci a ševci sami obvykle neopracovávali, kupovali hotovou useň. Nejkvalitnější byla hovězina, kterou používali na svršky, a protože byla silná, mohla být použita i na podešve. Teletina byla používána na jemné svršky, nejvíce na lakovky, skopovina byla nejhrubší. Koňské kůže se nepoužívaly. Vedle toho ševci a obuvníci používali i vepřovici, ale i kozlovici - kozinu.Textilie používali papučáři. V době války, kdy byl nedostatek kůží, se ke zhotovování obuvi dokonce používaly i kožené řemeny.
Materiál získávali u koželuhů a v obchodech s kožemi, gumou a drobnými potřebami (floky, popy, lepidly, dratvemi), u velkoobchodníků a továrníků, např. u firmy Reichsfeld ve Veselí nad Moravou, u Židů v Uherském Brodě, od soukromých činětelů - Jana Pivečky, za nákupem materiálů odjížděli obuvnící a ševci také ke koželuhům do Uh. Brodu - k Hrubošům v Těšovské ulici, později k Baťům do Zlína, k firmě Vojtěcha Chluda a do Otrokovic, později také do provozovny Jas a Obnova v Moravském Písku. V Uherském Hradišti byli nejznámějšími prodejci kvalitních kůží obchodníci s kůží - pan Cígler, Josef Dudešek, firma Blumen, kvalitní nákup byl u firmy Rauscher v Uh. Hradišti.
Řemeslníci, kteří zhotovovali či opravovali obuv, se setkávali s pojmenováním - švec, ševc, obuvník, svrškař, prťák, šustr, přištipkář. Obuvníkem byl nazýván ten, který měl živnost a řemeslo mu kvetlo, ševcem či švecem byl nazýván obvykle ten, kdo dělal pouze opravy obuvi, někdy byl takto označován učeň a tovaryš. Pojmenování prťák bylo výrazem hanlivým.
Obuvníci se neodlišovali svým oděvem od ostatních. Obvykle pracovali v kožené či modré hrubé zástěře s předprsní - laclem. O svátcích poutali pozornost svými nablýskanými holínky na nohou, což brali jako reklamu svému řemeslu.
Na začátku roku 1918 mělo společenstvo 40 členů, z toho 22 bylo ve vojenské službě - ve válce, svou živnost neprovozovalo pouze 5 obuvníků z důvodu změny zaměstnání či vojenského zajetí. Hradiští obuvníci měli v této neutěšené době 11 učňů v učení, během roku 1918 vstoupilo do učení dalších 9. Za vyučenou - výuční list dostal pouze jeden učeň. Situace byla vážná a poměry se nezlepšily ani po vyhlášení Československé republiky.
Dokončení v příštím čísle ...
PhDr. Romana Habartová
www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund
