Číslo: 48
25.11.1996
Článků: 42

Titulní
Na
Ze
Obchod
Pošta
Kultura
Příloha
Horoskop
Pošta
Humor
Sport

REDAKCE

ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000


DOBRÝ DEN SLOVÁCKO


To snad není pravda...!?
To snad není pravda...!? (Ohlasy)





To snad není pravda...!?
Nepravidelný seriál nevelkých reportáží o neobvyklých zážitcích.
(3) Ať si kdo chce co chce říká...
Možná to znáte. Potká vás někdo známý a říká: #Poslouchej, byl jsem tam a tam a bylo to tam perfektní.# (u mladších ročníků #boží# - pozn. aut.). Nebo: #Tam to stálo za ....., tam určitě nechoď.# Nebo nějaký chytrák napíše nějakou kritiku do novin (že, Pepo...) a už to je. Prostě někam se vám tak nějak nechce. Přitom jste tam buď vůbec nebyli nebo to bylo v době, kdy to patřilo někomu úplně jinému a bylo to úplně jinak. Předsudek. Myslím, že tak se tomu říká. Je jako veš. Alespoň u mě to tak funguje. Tak občas chodím po městě a někam mě vůbec nenapadne zajít. Dokonce mě ani nenapadne, že by mě to mohlo napadnout. Předsudky. Často mě až zamrazí, když si uvědomím, jak mě ovládají. A jak možná ovládají druhé, kteří o mně třeba nějak rozhodují. Brrrr. Škaredá představa. Proto jsem jim vyhlásil boj. Jenom tak, sám u sebe.
Jakmile u sebe zjistím nějaký jednoznačný postoj, třeba #To určitě ano!# nebo #To v žádném případě ne!#, začnu moc přemýšlet, jak to vlastně vím. Že ano nebo že ne. Jestli je to ověřená zkušenost a platí-li ještě dnes, nebo je to prostě předsudek. A věřte nebo ne, tento způsob myšlení přináší plody. Zjišťuju, že jsem se asi dodnes dost ochuzoval. Zbytečně. Ale což. I toto zjištění je dobrá zkušenost. A mohou se bourat tabu.

Zastavení první.
Často chodíváme na večeři. Netoužíme po exkluzivních podnicích (to jen občas), ani po učazených a uřvaných hospodách (to také jen občas). Sedí nám něco jako střední třída. V Uherském Hradišti je máme docela zmapované. Alespoň jsem si to donedávna myslel. V Minasu bezva, ale draho. Stejně tak v Deltě. U Růženy levně, ale jako v jídelním voze ve vlaku. U Šarovce lehký podprůměr, ale z ruky. Úplně z ruky v Puku, i když levně. Ale hlavně - většinou žádná hotová jídla, jen minutky. Šampiónem se tak stal Ledovec (restaurace v Klubu kultury). Slušné prostředí, levně i slušný výběr. Hned na první straně jídelního lístku bohatý denní výběr levných hotovek i polévek. Jen drobná chybička. Už odpoledne vám personál hlásí, že nejsou. Museli bychom chodit na večeři v poledne... Přesto se stal Ledovec našim oblíbeným útočištěm. Až nedávno. Jdeme od budovy PVT směrem na Mariánské náměstí a rozhodujeme se, zda do Minasu, který je co by dup nebo zas do Ledovce, kde mezitím zdražili pivo na sedmnáct (Budvar).
V tom jsem si uvědomil, že jsme přímo u restaurace Net. Nikdy mě ani nenapadlo tam jít. Někdo mně o tom něco říkal... Předsudek. Tak tedy dovnitř. Já ti dám, předsudku. Číšník přináší jídelní lístek. Šok. První. Příjemné prostředí i příjemná obsluha. #Co si dáte k pití?# zní otázka. Šok. Druhý. Světlá dvanáctka za třináct a černá desítka za jedenáct (obě Radegast). Jsme desítkoví, tak řezáka za dvanáct. Šok. Třetí. Z jídelníčku se na mě láskyplně usmívá bohatý denní výběr hotovek i polévek. Šok. Čtvrtý. Ty ceny! Velmi přijatelné. Zkrátím to. Šok. Poslední. Bylo sedm večer a všechno měli! Máme nového šampióna. I po několika návštěvách platí to, co jsme zjistili při první. K sedmé hodině večerní téměř celou denní nabídku dostanete.

Zastavení druhé.
Jednou za čas se chceme večer někam posadit, v klidu ucucávat něco a povídat si. Víme dobře, kde se to dá, i kde to prostě nejde. Není to tak dávno, co otevřeli noční bar, tuším, že Admirál. Jediná #kultura#, co zbyla z kulturního centra v prvním poschodí komplexu služeb ve Štěpnicích. Otevřeno dlouho do noci (nebo spíš do rána?). A špatná pověst. Velmi špatná pověst provázela tento bar. Slyšel jsem toho hodně. Snobárna pro bohaté (a jejich dětičky), kriminální živly (z tzv. vyšší kriminality), drogy a já nevím, co ještě. No, jenom tam ne! Vlastně, právě proto tam jo. Jednoho večera před půlkou listopadu vcházíme. S napjatým očekáváním. Před námi dlouhý bar, vlevo stolečky, vpravo kulečník a boxy. To nevypadá špatně. Poslední box je volný. Už jsme tam. Příjemné. Úplné soukromí. K tomu milá obsluha. Dva mladí muži s úsměvem na rtech a přátelským vystupováním. Začínám být příjemně naladěn. Nepřekouřeno, neobtěžující hudba, prostě celé prostředí je přátelské. A to nebylo všechno. Nejpřátel štější byly ceny. No, vy z vás, kteří si alespoň občas chcete dát něco lepšího, než piva s borovou, řekněte: burbón růžičky (Three Roses) za třicet osm. To už jde, ne...?
Pepa







To snad není pravda...!? (Ohlasy)
Byli jsme příjemně překvapeni, že na obě zveřejněné reportáže nenechala reakce těch, jichž se týkaly, dlouho čekat. Jak jsme se dozvěděli z dobře informovaného zdroje, po zveřejnění Za pár korun na Korunu přijal majitel téměř ihned razantní opatření. Dokonce jsme slyšeli, že provedl personální změny. Je vidět, že firmě Korunagast s. r. o. hodně záleží na tom, jaké služby poskytuje a že má velký zájem na tom, aby byli zákazníci spokojeni. To je velmi příjemné zjištění, zvláště v dnešní době mnohých podnikavců a #numismatiků#. Gratulujeme.
Stejně rychlá reakce byla na fejeton U Berty z pánů kape. Problém byl jen v tom, že zneklidněný majitel nekontaktoval nás, ale zatelefonoval nešťastnému doktoru Parmovi, jehož jméno se omylem dostalo pod první vydání seriálu. Byl to, jak zjišťujeme, nešťastný omyl. Proto znovu upozorňujeme, že na články podepisované jako #Pepa#, můžete reagovat výhradně do naší reakce! Přesto byl doktor Parma tak laskavý, že majitele nejen neodkázal do patřičných mezí, ale nabídl mu dokonce zprostředkování jeho odpovědi do redakce. Domluvili se, že majitel doručí písemnou reakci na reportáž do čtvrtka dopoledne a doktor Parma ji předá redaktorovi a podpoří její zveřejnění v tomto vydání. Pan majitel bohužel nic nedoručil...
red







www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 1 sekund