Číslo: 49
08.12.1997
Článků: 42

Titulní
Uherskohradišťsko
Ze
Kultura
Pro
Pošta
Horoskop
Humor
Sport

REDAKCE

ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000


DOBRÝ DEN SLOVÁCKO


Bílovice
Z KLENOTNICE MORAVY





Bílovice

Bílovický zámek, v němž sídlí obecní úřad. - Foto: JiV
Bílovice leží 7 km severně od Uherského Hradiště v údolí Březnice. Byly osídleny nejpozději v první polovině 13. století a staly se biskupským lénem, které udělil biskup Bruno v roce 1256 Helembertovi de Turri a 1247 Heidenreichovi z Domašova. Poté ves vlastnili místní vladykové, z nich se v roce 1298 připomíná Heřman z Bílovic. V letech 1349-1382 tu sídlil Ješek Kužel z Bílovic, který se v roce 1366 dohodl s Jaroslavem Kuželem z Nedachlebic a bílovickým farářem Mikulášem o desátcích náležejících k bílovické faře. Václav Onšík sužoval poddané nesmírnými robotami. Robotovalo se pěšky, kdykoliv pán rozkázal. Ve vsi byly v provozu tři masné krámy, z nichž každý odváděl kámen přepuštěného loje. Usedlíci byli povinni spouštět sudy vína do sklepů a nazpět je ze sklepů vytahovat.
Vrchnost vlastnila v obci nově a dobře vystavěnou tvrz, poprvé se připomíná v roce 1512, dobře vybudovaný pivovar, v němž se týdně vařilo 17 beček piva, dále tu byla chmelnice, dvůr, mlýn o třech složeních, olejna, panský dům, v němž se šenkovalo víno (šenk dobře prospíval, poněvadž Bílovice byly při silnici), stával tu také most přes potok, při němž se vybíralo mostné, rybník měl kapacitu na 65 kop kapřího plodu. Velký háj při tvrzi se jmenoval Neraz, v provozu byla šafránice, k níž náležely dvě velké louky. V potoce bylo hojně ryb. Vesnici s tvrzí dále dědili a předávali si různí panovníci, z nichž poslední byla v roce 1920 Bedřiška Logothettiová s dětmi. Vpády vojsk z tehdejších Uher v 17. století neušetřily ani Bílovice, a to při vpádu Bočkajovců v letech 1604 až 1605, na počátku třicetileté války v roce 1621. V roce 1663 byla celá obec vypálena, až na jeden dům, a všechen dobytek odvlečen.
V dalších desetiletích 17. století se situace vsi značně zlepšila. Domy v obci byly rozloženy podél silnice. Vrchnostenské podniky, mlýn, pivovar, dvůr, stávaly v blízkosti tvrze, pozdějšího zámku. Byla zde také palírna s jedním dělníkem, která produkovala 80 věder pálenky z brambor. Pálenice byla v provozu i nadále, stejně tak i starobylý mlýn a vrchnostenská cihelna. Budova zámku byla kolem roku 1800 přestavěna do nynější podoby jako jednokřídlová. Později byla změněna ve dvoukřídlovou, jednoposchoďovou, empírovou stavbu se zachovalým středověkým rizalitem. V 19. století se pokračovalo v reformách. Kolem zámku se rozprostíral původně anglický park o rozloze 1,5 ha, který byl později přeměněn v přírodní. Na zámku byl v roce 1854 hostem malíř Josef Mánes, který tu nakreslil několik kreseb a krojových studií.
Ve druhé polovině minulého století relativně klidný vývoj obce narušil průchod pruských vojsk, po němž přišla cholera, na niž zemřelo 27 osob. Fara v obci existovala již v době předhusitské. V letech 1623 - 1660 zde byl katolickým farářem Adam Hladiš. K farnosti patří Javorovec, Kněžpole, Mistřice, Nedachlebice, Včelary a Topolná. Farní kostel Narození sv. Jana Křtitele je podle patrocinia starobylého založení. Dnešní stavba pochází z první poloviny 18. století, tehdy byly přistavěny dvě kaple, tři oltáře jsou zdobeny Raabovými obrazy, ze čtyř zvonů jeden pochází z roku 1570 a druhý z roku 1640. Uměleckou památkou na hřbitově jsou kapličky křížové cesty, zdobené freskami Jána Kohlera z roku 1920. Škola existovala v obci již v době předhusitské. Sbor dobrovolných hasičů se ustavil v roce 1869 jako první vesnický sbor na Moravě, tělovýchovu pěstoval Orel od roku 1921. Z hospodářských spolků vyvíjel činnost Včelařský spolek od roku 1935. Bílovice byly osvobozeny sovětskou armádou 1. května 1945.
Bílovice mají necelých 1580 obyvatel, domů stojí v obci okolo 500. Obec má patnáctičlenné zastupitelstvo a pětičlennou obecní radu. Po komunálních volbách se dostaly do zastupitelstva dvě strany, a to KDU - ČSL a KSČM. Starostou je Miroslav Brázdil a funkci místostarostky zastává Hana Kadlčíková. Pracuje zde několik spolků, mezi nejlépe fungující patří tělovýchovná jednota, dva sbory dobrovolných hasičů, zahrádkáři, chovatelé, dva myslivecké spolky - Ploština - která vykonává právo myslivosti a spolek Lešník. Bílovice byly dlouhou dobu spádová obec pro okolní obce. Základní škola slouží i pro děti z Kněžpole, Mistřic, Topolné, Nedachlebic a Částkova. Bílovjané slaví hody i pouť, hody mají na Kateřinu, pouť je první neděli v září - tzv. andílková. Kostel je ale zasvěcen sv. Janu Křtiteli. Kulturní akce se pořádají ve spolupráci s obecním úřadem. Ze zvyků se dodržuje ještě fašank, který pravidelně zajišťuje soubor Včelaran.
Nemocní občané mohou navštěvovat obvodního lékaře v místě, byť spousta místních chodí k lékaři i jinde. Zubař i dětský lékař je v místě zajištěn. Bílovice mají ve své správě zámeček, kde je umístěn obecní úřad, lékaři, pobočka spořitelny, knihovna, obchody a drobné provozovny. V zámku je také obřadní síň, ačkoliv svateb v ní bývá v roce jen několik, většina z nich má jenom církevní obřad. Obřadní síň se dále využívá pro vítání narozených občánků. Toto má na starosti Sbor pro občanské záležitosti. V těchto prostorách je také matriční úřad a detašované pracoviště referátu sociální podpory. V zámečku je učebna hudebního kursu, kde se vyučuje hra na klavír. Kino fungovalo v Bílovicích ještě před dvěma lety, ale kvůli ztrátovosti musel být provoz zastaven.
K investiční výstavbě se starosta Brázdil vyjádřil takto: Velké stavební akce, které se v posledních dvou volebních obdobích prováděly, byla přístavba hasičské zbrojnice, kde je vytvořen sál pro menší oslavy, i když je trochu problematické vytopit jej v zimě. Další postaveným objektem, který je využíván, je pálenice, včetně technologického zařízení. Využívá se polovina objektu, v druhé části bude možná zbudovaná sušárna. Největší akcí bylo vybudování kanalizace včetně sběrače a čistírna odpadních vod. Vodovod je zbudovaný z dřívějška, jenom některé úseky se dodělávaly. Napojení jsme na úpravnu vody v Kněžpoli. Dál jsme dělali opravu střechy na školce. Jelikož máme kvůli čističce sedm milionů dluhu u Státního fondu životního prostředí , a ten se musí splácet, nejsou volné prostředky na plynofikaci, kterou by obec velmi potřebovala. Zatím na ni nemáme peníze, i když vím, že jsme v regionu už poslední.
Bývalé vedení obce dalo přednost výstavbě ČOV a původně byla představa taková, že Bílovice budou vytápěny elektřinou. Bohužel nepříznivý cenový vývoj tomu zabránil. Osobně si myslím, že čistička mohla přijít na řadu až po plynofikaci, říká starosta. Naše obec není určitě tak velkým znečišťovatelem, aby musela mít vybudovanou čističku. Navíc Bílovice leží v kotlině a pokud dojde k inverzi, je to v obci znát. Kdyby byla plynofikace, bylo by ovzduší daleko lepší, dodává. V příštím roce se chystají ke zpracování projektu plynofikace. Do zaměstnání jezdí občané několika směry, příznivá poloha obce umožňuje dobrý dojezd na Zlín, Otrokovice i Hradiště. Navíc v obci je poměrně hodně soukromých podnikatelů a firem, které zaměstnávají část lidí.
Karin Kuchtová, Jindra Váverková
(Literatura Uherskohradišťsko)
Příště: Žítková







Z KLENOTNICE MORAVY
Z prosincového kalendáře I.
Město Uherské Hradiště má svůj hlavní kostel zasvěcen sv. Františku Xaverskému. Jeho svátek se slaví 3 prosince, den po jeho úmrtí. František se narodil na zámku Xavieru ve Španělsku 7. dubna l506. V Paříži vystudoval univerzitu a pak jej sv. Ignác z Loyoly získal pro jezuitský řád. Vynikal všemi ctnostmi, především láskou k nemocným a touhou působit mezi pohany. Jako misionář působil ve Východní Indii, v Japonsku, pokřtil přes milion pohanů. V katolické církvi patří k jedněm z největších misionářů a v lidovém prostředí je prošen o dobré počasí.Staré modlitební knížky obsahovaly k němu modlitby k zaříkávání jako patronu proti děsidelnému povětří, blýskání a hromobití, v který čas dobré jest jeho obraz umírajícího ve svém příbytku míti. Sám v chudé chýši zemřel na vysokou horečku na ostrově Sancianu v roce l552.
4.prosince je svátek sv. Barbory. Její jméno v překladu znamená brebtavá. Pocházela ze zámožného pohanského rodu z Malé Asie. Vynikala mimořádnými duševními i tělesnými přednostmi a také svým vzděláním. O to rychleji pochopila principy křesťanství, které vyznávala i přes hrubé bití řemeny a drásání střepy vlastním otcem. V roce 306 ji jako dvacetiletou sám otec sťal. Sv. Barboru uctívají jako svoji patronku horníci, dělostřelci, je považována za ochránkyni před nebezpečím bouře a ohně. U našich babiček a maminek byla pokládána za patronku šťastné smrti. Modlívaly se k ní:

	Svatá panno Barborko,
	račiž při mně státi,
	až budu já umírati.
	Nedej ke mně ďáblu přistoupiti,
	přistup sama s andělama,
	též Marii se svým synem,
	až na věky věkův.Amen.
Večer před svátkem sv.Barbory vycházela odrostlejší děvčata až po tmě do zahrad a tam, si ulamovala třešňové halúzky s pěknými pupeny. Ty byly dány do vody na okno. Rozkvetly- li do štědrovečerního večera, soudilo se, že se děvče příští rok vdá. Někdy se braly třešňové halúzky i do kostela na jitřní mši. Přes zkřížené větvičky bylo možné rozeznat čarodějnice přítomné v kostele. Dovedly škodit dobytku a odnímat užitek. Velmi oblíbeným svátkem hlavně mezi dětmi byl den sv. Mikuláše (6. prosince).Jeho jméno znamená vítěz nebo panovník národa. Žil ve 4.století , pocházel z Malé Asie a oplýval štědrostí.
Vypráví se, že třem sestrám potají věnoval potřebné peníze na výbavu, aby se mohly vdát. Stal se biskupem, který se ujímal chudých, vdov a nešťastných. Zázračně vskřísil tři zabité chlapce, uzdravoval nemocné a posedlé. Svou zázračnou moc dokazoval také utišením bouře na moři. Je vzýván jako patron plavců, námořníků, rybářů,kupců a poutníků. Kostely jemu zasvěcené vznikaly na starých dálkových trasách. Děti se velmi těšívaly na tento den. Měly velkou radost z večerních červánků, neboť říkaly: Svatí už pečú hajdaláky (mikuláše). Mnohdy dodnes na prstech počítají, kolikrát se ještě vyspí. Ještě ve třicátých letech asi týden před mikulášskou obchůzkou práskávali mladí chlapci pastýři biči, až uši zálehaly. Dětem se říkávalo: Slyšíte- to sú už posli.
Přespolní příbuzní - stařečci a kmocháčci (hlavně křestní) nosili svým kmotřencům mikuláša i dva dny předem. Dávaly se pečené figurky, perníkový koník či panenka, sušené švestky , ovoce a ořechy. Tam, kde nepouštěli svaté do domu, rodiče nadělovali za komín, na húru nebo později za okno do okřínku, pléšku či punčochy. K velkým prosincovým svátkům patří i 8.prosinec, na který připadá slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie. V roce l856 ustanovil papež Pius IX. tento fakt za článek víry. K tomuto dni se pojí na Uherskohradišťsku adventní obchůzka matiček s obrazem. Ve Starém Městě ještě ve čtyřicátých letech chodily ženy po devět večerů před narozením Ježíška dům od domu a připomínaly tak biblickou událost o hledání noclehu Panny Marie v Betlémě. V každém posledním navštíveném domě zůstal obraz přes noc, kdy se konala malá pobožnost. Cestou s obrazem ženy zpívaly tuto baladickou píseň.

	Když Panna Maria po světě chodila,
	od města k městečku 
	noclehu hledala. Přišla ona přišla 
	k jednému kováři, můj milý kováři, daj ně poležéní.
	Poležéní nemám, 
	moc tovaryšů mám,
	ve dne v noci kujú,  
	nikde nenocujú.
	Přišla pak Maria 
	do jednoho chléva,
	jak práh překročila, 
	syna porodila.
	Přišlo tam hned přišlo, 
	kovářovo dítko,
	zakolébaj ty mně, 
	moje nemluvňátko.
	Jak pak zakolébám, 
	když ručiček nemám,
	 dotkni se jesliček, 
	budeš mít ručiček.
	A domů běžala, 
	rukama húšala,
	má céro rozmilá, 
	kdes ručiček vzala.
	A táto, tatíčku, 
	už se ten narodil,
	už se ten narodil, 
	co mně ruce stvořil.
	Dala mně jich dala 
	ta ženička mladá,
	ta ženička mladá, 
	co noclehu ptala.
	Dybych já byl věděl, 
	že to matka Boží,
	byl bych jí dal ležet 
	v novém bílém loži.
	A sám bych byl
	 lehl hlavú na kamení,
	hlavú na kamení, 
	nohama do trní.
Devátý den uložily obraz u některé rodiny, kde zůstal po celý rok, což bylo pro dům velkou ctí.
dr.Ludmila Tarcalová







www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 1 sekund