Svářečská škola. Znamená to snad, že se na Vás mohou obracet rodiče žáků devátých tříd?
"Nebývá zvykem, aby rodiče žáků devátých tříd navštěvovali svářečské školy, ale u nás tato možnost existuje. Protože se nacházíme v˙nových prostorách dílen SOU na Mojmíře, přece jenom k˙nám rodiče zavítají, a to v˙souvislosti se dny otevřených dveří, které učiliště pořádá v˙rámci prezentace školy a náboru budoucích žáků školy. Více než rodiče k˙nám chodí žáci základních škol se svými učiteli, aby viděli chod dílen a práci budoucích zámečníků, automechaniků, leteckých mechaniků nebo klempířů a pochopitelně navštěvují i svařovny, kde tito učni, ale i řemeslníci ze soukromých firem, malí živnostníci, ale i lidé, kteří se rekvalifikují přes úřad práce, právě provádí kurzy na různé metody svařování. Je pro ně kolikrát zvláštní vidět sedmnáctiletého kluka z˙učiliště, který si dělá základní kurz a vedle něho zkušeného svářeče v˙letech jeho tatínka, který se třeba připravuje na úřední periodické přezkoušení. Já tyto kombinace v˙kurzech ovšem považuji za velmi vhodné, neboť diskuze, které často vznikají při výuce, je obohacují i o zkušenosti ze svářečské praxe těchto starších kolegů. A že to jsou rady kolikrát k˙nezaplacení, tak o tom není v˙dnešní době, kdy často slýcháváme - za kolik -, ani pochyb.

Podnikáte v˙tomto oboru jako jediný v˙širokém dalekém okolí. To se jistě "topíte v˙penězích."
Vaše poslední věta mně připomněla, že bych už neměl odkládat koupi nové, větší vany, nejlépe s˙vířivkou (aby nevznikla takzvaná peněžní sedlina), neboť ta stávající opravdu na všechny ty peníze nestačí. Ale teď už zase trochu vážně. Tak tedy v˙první řadě - nepodnikám v˙tomto oboru sám. V˙okrese Uherské Hradiště jsou dnes už tři svářečské školy. Ta první (s˙nejdelší tradicí) v˙Uherské Brodě, druhá ve Starém Městě, do roku 1994 známá jako "škola Strojní traktorové stanice" a ta třetí, naše, je nejmladší a je vlastně první svářečskou školou na území města Uherské Hradiště. V˙areálu výše zmiňovaného SOU Mojmír (dříve známý pod názvem "leťácký internát u železňáku") máme pronajaté prostory dílen. A co se týče dotazu na topení v˙penězích, řadíme se k˙malému procentu škol, které vznikly po revoluci jako školy úplně nové. Začínali jsme pouze s˙úsporami, úvěrem a myšlenkou, že firmy a svářeči si vyberou tu školu, která jim bude bližší a ve které se budou cítit dobře. Chceme být školou moderní, která jde s˙dobou a která je schopna s˙předstihem reagovat na požadavky trhu - tedy firem, respektive svářečů. K˙tomu potřebujete peníze, které musíte reinvestovat do prostor , nových technologií -svářeček i nových učebních materiálů. Chceme, aby naši svářeči měli pověst nejen dobrých praktiků, ale i teoreticky vybavených pracovníků. Peníze investujeme také do sebevzdělávání, různých školení a seminářů, neboť vstup do EU se blíží, a to množství nových norem a předpisů, které se na nás valí, my musíme absorbovat, ať se nám to líbí nebo ne. (Samozřejmě jenom ti, kteří chtějí podnikat i po vstupu do EU)."

Co Vás tedy přivedlo na myšlenku založit si právě svářečskou školu?
"Těch myšlenek bylo pochopitelně víc. Začal jsem si opět pohrávat s˙myšlenkou vrátit se do školství, ale jak už to obyčejně bývá, objevila se nečekaná náhoda. V˙mém případě to byl manželkou náhodně objevený inzerát v˙regionálním tisku, že SOU v˙Uh.Hradišti hledá do zaměstnaneckého poměru instruktora svařování a svářečského technologa. Kuriózně nechtěně a nevědomky mě postrčil v rozhodování i můj bývalý kolega a bylo rozhodnuto. Ze zaměstnaneckého poměru se stal obchodní vztah a tím i vznik vlastní soukromé svářečské školy. A myšlenka vytvoření kulturního zázemí pro svářeče, ve špičkovém prostředí s˙dokonalou hygienou práce a vytvořením tolik potřebné pohody při vzdělávání byla na světě. Jistě mi to potvrdí celá řada základních svářečů včetně úředních nebo chcete-li státních, kteří naší školou prošli. Někteří z nich využili i zdejšího stravování a ubytování v˙areálu školy. Přicházejí k˙nám i vedoucí pracovníci velkých firem, kteří si nejdříve všechno prohlédnou. Když vám po čtrnácti dnech pošlou objednávku, tak to je pro mě znamení, že ta cesta a úsilí s˙tím spojené je správná. A protože školíme i za prostředky ze státní pokladny - tedy rekvalifikanty přes úřad práce, mohli by mi tato slova potvrdit i pracovníci příslušného odboru na Úřadě práce v˙Uherském Hradišti."

Dopadá na Vás nějak krach Letu a podobných průmyslových kolosů?
"Chod svářečské školy nemůže stát na jednom či více průmyslových kolosech - jak jste je nazvala. Chod svářečské školy se opírá především o strojařské zázemí mnoha firem , které tento region má (a pevně věřím, že mít bude). Opírá se ale i o obyčejného majitele svářečského oprávnění, který si umí přivařit třeba jenom branku od králikárny, o svářeče na pracovištích údržby nebo státní svářeče, kteří umí svařovat nejenom letadla, ale i rozvody plynu, vody a páry. A co se týče dopadu krachu Letu. Termín krach má přesnou definici a já jsem zrovna nedávno měl na úředním přezkoušení svářeče z˙Letu. Takže zatím žádný krach, žádný dopad. I když na druhou stranu musím říct, že to, co vzlétá dnes, a to, co vzlétalo za mého působení v˙Letu, může myšlenku krachu přivodit."

Všimla jsem si, že se pohybujete po škole v˙pracovní kombinéze. Myslela jsem si, že ředitel školy chodí jenom v˙saku a kravatě?
"Tak za první nepoužívám - na rozdíl od některých mých kolegů - termín "ředitel školy". Je nás malý počet a tady mi to oslovení "ředitel" nějak nesedí. A co se týče těch modráků, v˙mém případě té kombinézy, potažmo saka a kravaty? Jak jsem už uvedl, jsem svářecí technolog, ale i svářecí instruktor. To znamená, že nejenom učím teorii, ale umím i v˙praxi ukázat, co učím. A to já považuji nejenom pro mou osobu, ale především ve vztahu ke svářeči za velmi důležité. Není tomu tak ve všech svářečských školách, ale já to měnit v˙nejbližší době určitě nebudu. V˙saku a v˙kravatě mě uvidíte při prezentaci školy u firem a na školeních svářečů, takže tímto jsem vám chtěl sdělit, že sako a kravatu v˙šatníku mám."

Jste novou moderní školou. Máte dojem, že jste progresivnější, že nabízíte víc?
"Musím konstatovat, že zatím nabízíme úplně všechno, co naše nejbližší konkurenční školy. Zároveň si však myslím, že v˙některých věcech jsme i progresivnější; to bych však nechal na posouzení jiným. Bylo by od nás nesmyslné vstoupit na trh a nabízet třeba jenom základní kurzy a třeba jenom tzv. "céóčka" (svařování v˙ochranné atmosféře CO 2), které si dnes kovovýroby nejvíce vyžadují. Musíme umět připravit i svářeče na úřední (státní) zkoušku, a to nejen na černé materiály, ale i nerezi a hliníky. Ve svařování je pořád co dohánět. Pokud si přečtete nějaké články týkající se svařování, tak zjistíte, že vývoj a nové technologie jdou pořád dopředu a vy se musíte s předstihem připravit na požadavek zákazníka. Naše svářečská škola se už dnes připravuje na zpřísněné požadavky týkající se kvality našich svářečů a firem při vstupu ČR do EU. Zatím nic víc prozrazovat nebudeme, ale v˙nejbližší době chceme nejenom svářeče, ale i vedoucí pracovníky odpovědné za svařování informovat o našich záměrech. Motto, které jsme si dali na prahu tisíciletí, by mohlo trochu napovědět: "Využít našich znalostí a zkušeností nejenom k˙rozvoji firem, ale i jejich odpovídajícímu umístění na trhu."

Rozšiřování cestovního ruchu
"Mám dobrý pocit z přátelství a kamarádství, to mě těší a naplňuje můj klid do práce. Pravým opakem je obraz chování, který je žalující výpovědí chování člověka. Cílem našeho snažení v obci je otevřít tuto lokalitu. A to především v návaznosti na okolní příhraniční obce s možností využití cestovního ruchu tedy i agroturistiky a venkovské turistiky. Tím chceme stabilizovat místní občany a posílit jejich důvěru," říká starosta.

Magické místo sedmi cest
Hřeben Bílých Karpat nad Bošáčkami tvoří písmeno V, jehož krajní body vytyčují vrcholy Kykula a Malý Lopeník, střed tvoří Mikulčin vrch. Zde je možno vstoupit na hranici mezi Moravou a Slovenskem. Výstřih písmena V je na moravské straně doliny původně poset kopanicemi. Usedlosti však končí s hraniční čarou. Na slovenské straně, kam oko dohlédne, rostou jen stromy. A zde je část Lopeníka - Bošáčky. "Část pod Malým Lopeníkem patří k obci Lopeník. Stráň Bošáček, která je poseta skupinou domů, se příkře zvedá k Lopenickému sedlu. To je magické místo, ve kterém se setkává přesně sedm cest. Bohužel ani jedna z nich, pro strmost stráně nevede k několika domům Lopenických Bošáček přimknutých ke slovenské hranici," popisuje starosta.

Přechody načerno nutností
Právě obyvatelé domů ve svahu Lopenických Bošáček se potýkají s nepřístupností cesty nejvíce. "Pokud chce těchto třicet občanů vyjet ze svých domovů nebo rekreačních chalup, musí načerno přejíždět přes zelenou státní hranici se Slovenskem," tvrdí Vráblík. Pak musí absolvovat čtyřiadvaceti kilometrovou trasu po silnici III. třídy z Predpolomy do Nové Bošáci a na hraniční přechod Březová. Tudy nelze převážet stavební materiál na nutné opravy stavení, potraviny, zemědělské výrobky a podobně. Ve zpracovaném územním plánu obce je navržena přístupová cesta pro Bošáčky. "Věříme, že se ji podaří vybudovat i přes neústupnost jednoho člověka, který už několik pokusů o zavedení této trasy překazil," doufá starosta.

Úřad nabízí i ubytování
V pravou chvíli se podařilo realizovat rekonstrukci budovy obecního úřadu, která skýtá hned více možností využití. Obyvatelům nabízí prodej smíšeného zboží, možnost posezení v malé kavárničce v případě oslav výročí i ubytovací prostory. V minulých letech se také uskutečnila výstavba IV. etapy vodovodu o délce 1800 metrů, který má obec ve vlastní správě. Zabezpečuje tedy jeho opravy, údržbu a běžný provoz celé trasy v délce 3850 metrů.

V obci bude naučná stezka
"V letošním roce chceme dobudovat naučnou stezku, která bude jistě velmi významná z hlediska informativnosti jak pro turisty, tak pro místní obyvatele," plánuje starosta. Připravuje se také rekonstrukce veřejného osvětlení a pokračování ve výsadbě zeleně ve spolupráci s Chráněnou krajinnou oblastí Bílé Karpaty.

Polovinu tvoří chalupáři
"Dosud se mi bohužel nepodařilo zrealizovat zpracovaný projekt z programu revitalizace říčních systémů, kterým chci pomoci potoku Hrubar," přiznává starosta. Okolo tohoto potoku a jeho přítoků i kolem cesty z Nového Dvora na Mikulčin vrch roste na jaře mnoho devětsilu (staří mu říkají devícil). Po odkvětu pak vyraší mohutné listy velmi podobné lopuchu.
Obec má také schválený územní plán, který je velmi specifický pro tak rozsáhlý katastr. Nachází se na něm domy, které jsou z padesáti procent trvale obydleny a další polovina slouží rekreantům. Vedle toho je zde množství chat a rekreačních středisek. "Zde nás čeká hodně práce zejména z výchovného hlediska k přírodě, především v nakládání s komunálním odpadem," uzavírá starosta.