Číslo: 29
26.07.1999
Článků: 63
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
Test pro volnou chvíli
Dokážete si poradit v kritické situaci
Je jedno, zda svou dovolenou trávíte obvykle v divočině nebo v prvotřídním hotelu. Kdekoliv a kdykoliv se totiž můžete dostat do nepříjemné situace, kterou bude třeba rychle řešit. Jak byste v ní asi obstála, se dozvíte, odpovíte-li pravdivě na otázky dnešního testu.
1. Mořská voda:
a) není poživatelná, nelze se s ní ani umývat,
b) může se pít, ale jen pár doušků každou hodinu,
c) neškodí v případě, že se hodně potíte, naopak dodá tělu sůl.
2. Uštkne Vás had, zřejmě zmije:
a) omdlíte hrůzou,
b) dáte se na útěk,
c) rozříznete ránu a vysajete krev.
3. Jste na výletě a rozpoutá se bouřka:
a) skočíte do vozu nebo si lehnete na zem a přikryjete se plachtou či kabátem,
b) schoulíte se pod převis blízké skály,
c) schováte se pod vysoké stromy.
4. Jdete přes louku, kde se pasou krávy. Vtom jedna vyrazí proti vám:
a) zůstanete stát,
b) začnete mávat proti krávě kabátem,
c) dáte se na útěk.
5. V ulici za sebou uslyšíte kroky:
a) dáte se do běhu,
b) připravíte si něco na obranu - hřeben, klíče apod.,
c) začnete křičet.
6. Kabina výtahu se zřítí dolů:
a) kleknete si na podlahu,
b) začnete ve výtahu poskakovat,
c) vyskočíte s úmyslem se něčeho zachytit.
7. Sedíte v kině a najednou cítíte kouř. Asi hoří. Nastane tlačenice:
a) vyndáte ruce z kapes a začnete s davem vycházet ven,
b) budete se hledět dostat pryč od zdí a pilířů,
c) budete se snažit uniknout za každou cenu.
8. Zabloudila jste a můžete vyslat jen kouřový signál. Jenže je zamračeno, kouř skoro není vidět:
a) nejlepší je lít do ohně vodu,
b) pokud je to možné, budete pálit gumu,
c) budete dělat cokoli, jen aby to kouřilo.
9. Vidíte, že srážka vašeho auta je neodvratná…
a) stočíte se do klubíčka, zvednete kolena a opřete se chodidly o palubní desku,
b) vrhnete se celým tělem vpřed,
c) pokusíte se vyskočit z jedoucího vozu.
10. Jste v pusté krajině. Svítí-li slunce, rozděláte oheň bez zápalek:
a) pomocí fotoaparátu,
b) pomocí brýlí,
c) pomocí ledu.
11. V silném proudu se s vámi převrhne člun:
a) pokusíte se ho obrátit,
b) protože se břeh zdá blízko, plavete k němu (i v moři),
c) vylezete na obrácený člun a budete mávat kusem svého oděvu.
12. Váš vlak vykolejil…
a) okamžitě si lehnete na podlahu chodbičky,
b) usednete zády k lokomotivě,
c) uchopíte se co nejpevněji nějakého držadla a zůstanete stát.
13. V lese, na poušti, prostě kdekoli v přírodě se ocitnete tváří v tvář neznámým velkým zvířatům:
a) zůstanete stát jako přimrazeni,
b) začnete křičet a mávat rukama,
c) dáte se na útěk.
Jestli byste reagovali správně, se dozvíte v příštím čísle
|
|
Salon Valentýn ženám
Léto a líčení
Přišlo konečně období lenošení, tedy čas dovolené. Každá z nás, je jedno jestli bude zrovna u moře či u rybníka, chce jistě i v tomto období vypadat co nejlépe. V letním období je několik faktorů, které ovlivní naše líčení. V první řadě je léto spojeno s vyššími teplotami a s tím spojeným pocením. Dále se pohybujeme v prostředí vody jak mořské, tak té z koupaliště. Oba tyto faktory kladou důraz na speciální vlastnost líčidel, a to je v tomto případě voděodolnost. V následujících řádcích vám nastíníme postup při takovém líčení.
1. nanášení makeupu v letních měsících běžně neděláme, jen chceme-li skrýt případné nedostatky pleti, jako jsou např: drobné pupínky na pleti, červené žilky či kruhy pod očima. Na tvář můžeme nanést pouze vodě odolný korektor na místa, která potřebujeme barevně korigovat. Počkáme, až korektor zaschne a pak tvář lehce zapudrujeme. Pudr zvláště oceníme v těchto měsících pokud má naše pokožka sklon k větší produkci mastnoty, udržuje nám tvář v mátovém stavu a díky tomu nevypadáme, jako kdybychom zrovna uběhly, maraton. Na pláž nemusíme používat oční stíny, ale je vhodné použít voděodolnou řasenku, aby našim očím nechyběl šmrnc a důraz. Rty opatříme nestíratelnou tužkou. Pokud ji použijeme na celou plochu rtů nemusíme ani použít rtěnku. Rtěnku si vybírejte z obrovské palety těch moderních neslíbatelných, které přežijí nejenom polibky, sklenku vína či dortík, ale navíc nevysušují a dodávají rtům v letním období tak důležitou vlhkost. Důležité je, aby váš letní makeup nebyl příliš nápadný a byl spíše přirozený. Můžete tak nechat vyniknout přirozenou krásu vaší opálené tváře. Pochopitelně, že pokud se chystáme někam v horkém letním večeru, můžeme naší fantazii popustit uzdu více. Dnešnímu makeupu na večer diktují lesky na rty, perleti jak na očních stínech, tak na tvářích, z barev jasně vévodí fialová.
Na konec neméně důležitá poznámka - hlavně, milé čtenářky, používejte kvalitní ochranné krémy, aby vrásek na sluníčku nepřibývalo, a tím makeup byl jen třešničkou na dortu vaší krásy. |
|
I v těhotenství může být každá žena krásná
Vážené čtenářky,
dnes bych s Vámi ráda probrala téma, které je určitě blízké všem ženám. Budu hovořit o těhotenství. To, co se děje v ženském těle, jistě znáte ze školy, z televize, z knih a v neposlední řadě z vlastních zkušeností. Nechci tady probírat všechny změny, které s sebou těhotenství přináší (o všem by Vás měl informovat Váš ošetřující lékař), ale zaměřím se na ty, které ovlivňují Vaši pohyblivost, stav pleti a psychickou stránku. Vždyť pod vlivem hormonů se nastávající maminka stává citlivější a zranitelnější.
Pokud nebudu opakovat stará známá pravidla, jako jsou základy správné životosprávy, spánek, pitný režim, zaměřili bychom se dnes na pohybovou aktivitu budoucí maminky. Mateřství je dar, který dala ženě příroda, a aby žena mohla prožít mateřství jako jedno z nejkrásnějších období života, musí mít k tomu vytvořeny odpovídající podmínky. Vlivem současného způsobu života, stresů, ale i sociálních poměrů a v největší míře poškozením životního prostředí se neúměrně zvyšuje procento rizikových těhotenství, protože organismus ženy se stále méně dokáže přizpůsobovat změnám, potřebám a nárokům, které i fyziologické těhotenství na ženu klade.
Já bych Vám ráda poradila pár cviků, které Vám posílí ty svalové partie, které s narůstajícím břichem nejvíce trpí, a také cviky na udržení kloubní pohyblivosti v co největším rozsahu i v pokročilém stupni těhotenství. V prvním trimestru může cvičit téměř všechny cviky, musí vynechat pouze prudké švihy, odrazy, výpady, skoky. Hodně žen zpočátku gravidity postihují změny neurovegetativního systému, jako jsou nechutenství, náladovost, strach. Lze je ovlivnit relaxačními cviky:
- leh na záda, vzpažit, podsadit pánev, přetáhnout bradu k hrudníku (hlava zůstává na podložce). Vytahujte paže z ramen vzhůru a dolní končetiny z kyčelního kloubu. To vše za hlubokého nádechu
- naráz uvolníme, vydechneme a setrváme 15 s.
Zvětšující se objem břišní dutiny v těhotenství bývá rovněž příčinou oslabení břišních svalů. Často dochází k rozestupu příčných břišních svalů a zpomalení střevní peristaltiky. Proto posilujeme (úměrně ke stupni těhotenství) příčné a šikmé břišní svaly
- lehneme si na záda, přednožíme a hmitáme nohama vpřed a vzad
- pokrčíme nohy, uvolníme
- hmitáme nohama střídavě zkřižmo
- pokrčíme nohy a uvolníme se
Poslední dva měsíce před porodem se doporučuje pouze následující cvičení:
- leh pokrčmo, dlaně položit na bříško a hluboce dýcháme břichem 8 s nádech - 8 s výdech.
Zpočátku těhotenství může žena samozřejmě absolvovat i masáže, lymfodrenáže a plavání. Tohle vše - včetně prostor fitness Vám u nás můžeme nabídnout. Doporučujeme i speciální komplexní těhotenský program zahrnující detoxifikační zábaly, masáže, masky a koupele s mořskou vodou. Vždyť příprava na rodičovství a krásný zdravý vzhled se nevylučují.
A další soutěžní otázka pro Vás? "Může si nastávající maminka v první polovině těhotenství nechat masírovat bříško?"
Správná odpověď na minulou otázku, zda souvisí kouření s celulitidou, zní: Souvisí, a to dost úzce. Usazováním nikotinu a postupným zužováním cévek dochází ke zhoršení prokrvení určitých partií a to je jeden z předpokladů vzniku celulitidy. Ze správných odpovědí byla vylosována Kateřina Blahová z Uherského Brodu, která si v redakci může vyzvednout volnou vstupenku do Aquacentra ve Starém Městě.
Aquacentrum
Simona Lagová |
|
Povídka
Černá čapka
Na nedaleké věži právě odbíjela půlnoc, když jsem si všiml stop krve na novém modrém obleku. Odkud se vzaly? A další překvapení: V pravém rameni jsem pocítil ostrou bolest. Upadl jsem snad? V takovém stavu přece nemůžu jít domů, moje Simona vůbec nesnáší pohled na krev. Zajdu na krev. Zajdu k bratrovi. Honza mi otevřel a hned se zděšeně zeptal: "Co se ti stalo? S kým a proč ses popral?" Zavedl mě do obýváku. Když jsem se tak spatřil v zrcadle, zhrozil jsem se. Tvář jsem měl celou zkrvavenou. "Kde jsi byl, Franto?" vyzvídal Honza. " A kde máš auto? Byla to rvačka? Někdo tě přepadl?" " Nevím," odpověděl jsem a zavrtěl hlavou omámenou alkoholem, "přišel jsem pěšky. Pro auto si zajdu ráno. Byl jsem v baru u Tomiho."
"To je hrozný podnik! Jestli jsi tam opravdu byl, tak ti jistě nezůstal ani cent. Popovídáme si o tom ráno, teď se trochu opláchni a vyspi se..."
"Zavolej Simoně a řekni jí, že zůstanu na noc u tebe. Domů se vrátím ráno." Honza přikývl. Za chvíli jsem už slyšel, jak hovoří se Simonou. Potom mi přinesl přikrývku a brzo jsem usnul. Nočním tichem náhle proniklo rázné a opakované zvonění u domovních dveří. Pohlédl jsem na hodinky - blížila se pátá. Vstal jsem a ještě celý rozespalý se vydal do předsíně. Mezitím už Honza rozsvítil a šel otevřít. "Je u vás František Tománek?" dolehl ke mně neznámý mužský hlas. Vzápětí vešel dovnitř bratr v doprovodu dvou policistů. Překvapeně jsem na ně pohlédl. "Vy jste Františk Tománek?" zeptal se ten vyšší. Přikývl jsem. Co ode mne mohou chtít tak brzo ráno? Policista přečetl ze zápisníku registrační číslo mého auta a vyžádal si můj řidičský průkaz. Zatímco v něm listoval, druhý policista mi oznámil: "Dnes v noci jste srazil tři lidi. Muž zemřel ihned, jeho žena a syn utrpěli vážná zranění. Včera kolem jedenácté to bylo - všichni tři šli na autobusovou zastávku a srazilo je auto ženoucí se nadměrnou rychlostí. Jistý občan si zapsal číslo. Zjistili jsme, že auto patří vám, sotva jsme ho našli. Na kapotě byly zřetelné stopy krve a útržek látky z dětské větrovky." Když skončil, rozhostilo se hluboké ticho. Byl jsem ohromený. Skutečně jsem zabil člověka a vážně zranil ženu a dítě?
"Neříkej nic, radši mlč," radil mi Honza, "najdeme dobrého obhájce. Hned zajdu za Wilim Fiskem."
Když jsem s policisty odcházel z bytu, vběhla naše služka Hilda: "Pan Honza Tománek právě telefonoval s vaší manželkou," vyhrkla, "když se u nás objevila policie. Paní jim musela povědět, že jste tady, u svého bratra." " A řekla jim taky, že...? začal jsem, ale hned ztichl. Nával myšlenek mi nedovolil pokračovat. Proč by jim vlastně měla povídat, že mi důvěřuje. Vždyť přece už nejméně desetkrát jsem porušil svůj slib, že nebudu řídit auto podnapilý. A teď mě odvádějí kvůli tomu do policejního auta. Pokoušel jsem se proniknout mlhou, která mi zatahovala mozek. Marně.
"Chci, aby mě co nejdřív postavili před soud," přivítal jsem advokáta Fiska, když za mnou přišel do vyšetřovací vazby.
"Vypadá to tak," potěšil mě advokát, "soud už čeká jen na lékařskou zprávu o zdravotním stavu obou zraněných. Žena je stále ještě v bezvědomí. Soud se ale domnívá, že už brzy bude možno provést v nemocnici konfrontaci." Kolem páté hodiny odpolední se situace skutečně změnila. Pacientka se probrala k vědomí, a tak mě ještě s několika dalšími muži policisté odvezli do nemocnice. Zraněná ležela v pokoji sama. Po zaklepání otevřela mladá ošetřovatelka a vpustila nás dál. Pacientka si nás pozorně prohlížela. Při pohledu na mne se její tvář zkřivila zlobou: "To je on," vykřikla chraptivým hlasem plným nenávisti, "zabil mi manžela. Viděla jsem ho, když..." Bolestně se rozplakala. A tak mě obžalovali ze zabití člověka. Na soudním projednávání se objevila i Simona. Byla na smrt bledá. Když kriminalisté předložili soudu rozbor otisků prstů nalezených v autě, zachvěla se. Ale ne všechny patřily mně. Wilém Fisk se snažil přesvědčit soud o mé nevině. Zdůraznil, že v autě se nenašly žádné stopy krve z mé ruky. Jak jsem mohl řídit auto já, když na sedadle ani na podlaze nebyly žádné stopy krve? Soud uznal opodstatněnost tohoto tvrzení a po krátké poradě jednání odročil. Honza za mě zaplatil kauci, a tak mě až do dalšího projednávání pustili na svobodu. "Ach, Simoně, kdybych jenom mohl říct, že jsem toho člověka nezabil a že jsem neublížil té ženě a dítěti," řekl jsem, sotva jsme přišli domů, "až se z toho dostanu, odpustíš mi, že jsem nedodržel slovo a řídil opilý? Začneme nový život." Simona neodpověděla a odvrátila se. Měla v očích slzy. Až po chvíli smutně řekla: "Budu ti držet palce, aby ses nedostal do vězení, Františku. Bylo to hrozné, zvlášť pro naše děti."
"Pochybuju, že jsem to udělal, Simčo. Ale uvědomuji si, že jsem nedodržel slib. Pil jsem...
Simona na mě pohlédla: "Skutečně si myslíš, že jsi nikoho nezabil?"
"Něco mi říká, že jsem to nebyl já. Udělám všechno, abych prokázal svou nevinu." Následujícího rána k nám přišel Wilém Fisk. Byl očividně vzrušený. Z kapsy vytáhl jakousi pomačkanou čepici: "Našel jsem ji pod zadním sedadlem vašeho auta."
"Nikdy v životě jsem takovou čepici nenosil, nebo lépe řečeno - čepice vůbec žádné nenosím," řekl jsem. Náhle mi připadlo, že jsem takovou věc už někde viděl. Nebylo to náhodou v Tomiho baru? Kde by se to dalo zjistit? Určitě jsem ji viděl na něčí hlavě. Zajdu tam a možná si vzpomenu na nějakou podrobnost. Vydal jsem se tam se Simonou, která řídila a zůstala v autě. Popíjel jsem a všímal si hostů, abych si aspoň trochu připomněl onu osudnou noc. Žel, bezvýsledně. Ptal jsem se barmana, nevzpomíná-li si on, že jsem tam nedávno večer byl, a taky zda se nepamatuje na muže v černé čepici. Zavrtěl hlavou se slovy, že tam chodí příliš mnoho lidí. Zklamaně jsem vyšel z baru. Simona mlčela, když jsem jí oznámil negativní výsledek svého pátrání. Zajeli jsme do nemocnice, kde ležela zraněná žena. Chtěl jsem s ní hovořit. Už se cítila mnohem líp, zeširoka otevřela velké černé oči. Poznala mě. Rukou hmatala po zvonku. "Prosím vám, nezvoňte," zvolala Simona, ale pacientka už stačila knoflík zmáčknout, "můj manžel by se vás chtěl jenom na něco zeptat. Buďte tak laskavá a vyslechněte ho!"
"Nemám s ním o čem mluvit. S ním bude hovořit už jen policie a soud. Je to strašné. Co s námi teď bude? Jima mi už nikdo nevrátí."
"Já ho nezabil," řekl jsem tiše a přistoupil k její posteli, "snad jste se zmýlila, když jste řekla, že jsem to byl já. Rád bych věděl, proč to tvrdíte s takovou jistotou. Nehoda se přece stala v noci, nemohla jste vidět šoféra tak, abyste mohla odpřísáhnout, že jsem v autě seděl právě já."
Žena se na mě zahleděla: "Přemýšlela jsem o tom. Byla jsem velmi vzrušená. Později jsem si už nebyla tak jistá." Stále si mě pozorně prohlížela. Sňal jsem si klobouk a s napětím čekal, co řekne dál. "Zdá se mi," pokračovala konečně nejistým hlasem, "že teď, s holou hlavou, vypadáte trochu jinak než tehdy, máte kulatější tvář. Když vás sem přivedla policie, měl jste čepici?" Nikdy v životě jsem čepice nenosil, jak už jsem se o tom zmínil. A náhle jsem si vzpomněl, že v onu osudnou noc stál vedle mne v baru jakýsi neznámý muž. Taky popíjel. Měl nepřívětivou tvář, koženou bundu a ... a černou čepici! Ano, teď se na to dobře pamatuju. Vzpomněl jsem si i na to, že po několika sklínkách jsem s tím neznámým zapředl hovor. Později jsme vyšli na ulici. Sotva jsme se ocitli v tmavé boční ulici, kde jsem parkoval, neznámý se na mě vrhl, vytrhl mi z ruky klíče od auta a já ho, jak jsem byl opilý, udeřil pěstí do tváře. Začala mu téct krev. Vzápětí jsem však ležel na chodníku omráčený silným úderem do hlavy. Když jsem se trochu vzpamatoval, slyšel jsem už jen auto odjíždět. Nejsem tedy vinný, nikoho jsem nezabil. "Děkuju vám," řekl jsem překvapené ženě, když jsem se probral ze zamyšlení, "díky vám se mi totiž vyjasnilo. Nikdy jsem takovou čepici nenosil, takže jsem nebyl v autě já, když k nehodě došlo. Tu čepici teď má můj obhájce."
Při dalším řízení před soudem se všechny zdánlivé důkazy konfrontovaly s novou výpovědí poškozené ženy. Prokurátor žalobu na mě stáhl. Policie pak pachatele poměrně snadno našla. Byl to jakýsi Tibor Hájek. Dostal čtyři roky nepodmínečně. Simona se se mnou brzy rozvedla, protože po zatčení Hájka jsem se s radostí hrozně opil a autem přejel jejího oblíbeného psa.
-ová- |
|
| |
