Číslo: 30
02.08.1999
Článků: 55
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
Test pro volnou chvíli
Dokážete si poradit v kritické situaci?
V minulém čísle našeho týdeníku jsme v našem testu simulovali určité kritické situace, do kterých byste se mohli dostat nejen při dovolené. Zda by vaše reakce v těchto situacích byly zrovna nejvhodnější, se dozvíte právě dnes.
1. Mořská voda:
Není nikdy k pití vhodná. Dělaly se sice pokusy s pitím po malých doušcích, ale výsledky nejsou jednoznačné.
Mořská voda totiž vyvolává stále palčivější žízeň, takže se trosečník vlastně upije k smrti.
2. Na mýtině v lese vás uštkne had, zřejmě zmije:
Uštkne-li vás had, je nejlepší zůstat v klidu. Uštknuté místo podvažte na druhé straně mezi ranou a srdcem ( obvaz každou půlhodinu trochu uvolněte). Křičet můžete, je-li naděje, že vás někdo uslyší. Na pustá místa nemá nikdo chodit sám. Rozřezávat a vysávat ránu se nedoporučuje. Můžete mít poraněná ústa a jed se dostane rychle do krve.
3. Jste na výletě a rozpoutá se bouřka:
Nejbezpečnějším místem v bouřce je automobil. Když není po ruce, vyhněte se svahům a strmým místům, ta přitahují blesky. Zejména jeskyně, převisy skal, stromy, ty bývají přímo pastí na blesky. Pod širým nebem odhoďte kovové předměty, lehněte si na zem, přikryjte se.
4. Jdete přes louku, kde se pasou krávy. Vtom jedna vyrazí proti vám:
Dejte se před útočící krávou na útěk a odhoďte kabát. To často zabere, zvíře se zastaví.
5. V opuštěné ulici za sebou uslyšíte kroky:
Dáte-li se na útěk, zjistíte, jaký má pronásledovatel úmysl. Těžko však můžete počítat s tím, že mu utečete. Jako zbraň je nejlepší hřeben. Přejet hranou zubů hřebenu útočníkovi pod nosem je učinnější než ho kopnout kolenem.
6. Kabina výtahu se s vámi zřítí dolů:
Má-li výtahová kabina nahoře rám, vytáhněte se a chyťte se ho. Nebo alespoň vyskakujte. Máte naději, že v okamžiku , až kabina dopadne, budete právě ve vzduchu. Nohy by se rozhodně neměly dotýkat podlahy.
7. Sedíte v kině a najednou cítíte kouř. Asi hoří. Nastane tlačenice:
Jakmile se davu začne zmocňovat panika, sepněte ruce na žaludku a zhluboka se nadechněte. Neumačkají vás. Nenechte se zatlačit ke zdem a sloupům, snažte se volně plavat s davem jako člun na vodě.
8. Zabloudila jste a můžete vyslat jen kouřový signál. Jenže je zamračeno, kouř skoro není vidět:
Když je zamračeno, je proti obloze nejlépe vidět černý kouř (vznikne pálením gumy). Bílý kouř se zase nejlépe odráží od modrého nebe (pomůže postříkání ohně vodou).
9. Vidíte, že srážka vašeho auta je neodvratná...
Na začátku smyku havarovaného auta se stočte do klubíčka. Paže otočte kolem hlavy a obraťte se bokem k palubní desce. Nikdy se nevzpínejte dozadu do sedadla, srazily byste si při zastavení vaz. Vyskočit z vozu se rovná sebevraždě.
10. Jste v pusté krajině. Svítí-li slunce, rozděláte oheň bez zápalek:
Oheň bez zápalek lze rozdělat řadou čoček fotoaparátu i čoček brýlí. Musí to však být brýle pro dalekozraké. Brýlemi pro krátkozraké se oheň nerozdělá. Existuje i ledová čočka, musí být na jedné straně rovná, na druhé straně zaoblená a tlustá nejméně 2,5 cm.
11. V silném proudu se s vámi převrhne člun:
Vyškrábejte se na dno převrženého člunu a mávejte jakýmkoliv kusem oděvu. Pouhá hlava člověka ve vlnách není pro zachránce viditelná. Na moři neplavte ke břehu, i když se zdá být blízko. Je to obvyklý klam.
12. Váš vlak vykolejil…
Sedněte si na podlahu zády k lokomotivě. Uchopte se rukama za týl. To vás může zachránit.
13. V lese, na poušti, prostě kdekoli v přírodě se ocitnete tváří v tvář neznámým velkým zvířatům:
Tváří v tvář neznámým tvorům zůstaňte klidně stát. Nedávejte se na útěk, nemávejte rukama, nekřičte, dýchejte klidně.
Odpověděla-li jste správně na více než polovinu otázek, můžete být se sebou spokojená. Dopadla-li jste poněkud hůře, nic si z toho nedělejte. Díky tomuto testu jste získala cenné zkušenosti a na dovolenou můžete odjet úplně klidná. Téměř nic vás už na ní nemůže překvapit. |
|
Salon Valentýn ženám
Pro krásu dekoltu
Nacházíme se právě v čase volných dnů, kdy odpočíváme. Většinou naše kroky vedou hlavně v horkých dnech k vodě. Tam vystavujeme své křivky nejenom na sluníčku, ale také spoustě rekreantů kolem nás. Pokud nám na sobě záleží, snažíme se své tělo udržovat tak, aby pohled na nás byl příjemný. Zvláště partie dekoltu dovedou zamotat hlavu nejednomu pozorovateli. Tato partie našeho těla je na údržbu zvláště náročná, proto si pečlivě prostudujte následující řádky.
Starost o dekolt i poprsí by měla být každodenní rituál. Ráno by měla následovat studená sprcha křížem krážem přes prsa, tím napomáháme lepšímu prokrvení, pevnější a hladší pokožce těchto partií. Stejný efekt má i masírování kostkou ledu. Jinak je nutné nanášet speciální krémy pro tyto partie vždy po osprchování a také 1x za týden můžeme dekoltu dopřát peeling, který zamezuje tvorbě akné a odstraní odumřelé částečky kůže. Pokud chceme tyto partie obvzláště hýčkat, naneseme si na prsa i dekolt 1x týdně masku k tomu určenou.
Velmi dobrých výsledků můžeme docílit i pravidelným tréninkem, po kterém bude váš dekolt ve výborné formě:
1. Pokrčte nohy a do rukou pokrčených v lokti si vemte činky o hmotnosti 0,5 až 1 kg. Rukama jděte do upažení a znovu před sebe. Zopakujte 10x.
2. Znovu rukama upažte, ale tentokrát je napnuté zase dejte před hrudník. Zopakujte 10x.
3. Velmi vhodné jsou kliky: klekněte si na kolena, ruce dejte před sebe, překřižte lýtka, můžete i paty mírně přitáhnout ke stehnům, dlaně se opírají o zem v šíři ramen, prsty směřují ven, záda držte rovná. Tento cvik opakujte 10x a přitom se co nejvíce přibližujte k zemi a zase nahoru.
4. Pokrčte nohy, dlaně spojte před tělem a přitlačujte k sobě. |
|
Dnes radí
Červenec
Červenec je nejteplejším měsícem v˙roce, v˙kterém léto vrcholí. Po odkvětu lip ale nastává období bez velkých snůšek, a pokud není v blízkém okolí slunečnice nebo není-li stanoviště blízko lesa, objevuje se pastva spíš už jen podněcovací. Ale i tak kvete v přírodě ještě dost rostlin, které poskytují včelám nektar a pyl, a při dobrém počasí se může dostavit i pozdní snůška. Mezi včelařsky významné rostliny v˙tomto období řadíme vzpomínanou slunečnici, pcháč oset, ohnici a komonici. Počasí však nebývá vždy příznivé. Naopak nejznámější lidová pranostika "svatá Anna, chladno zrána" nám říká, že v˙přírodě nastávají změny a naznačují nám, že konec července bude i koncem včelařské sezony. S˙ustávající snůškou začínají včely slídit. Proto při práci ve včelstvech musíme pracovat rychle a s rozmyslem. Mnohdy při nepozornosti včelaře získají včely přístup k˙plástům nebo medu. Potom se lehce rozšíří na stanovišti loupež, které je nesnadné zabránit. Jakmile se objeví její náznaky (snaha cizích včel vniknout do úlu, dorážení na strážkyně na česně), zužujeme česna, abychom včas předešli napadání některých včel (slabých, osiřelých, neúplných apod.). Je dobré používat při manipulaci s˙plásty mokré plachetky, jimiž obložené plásty s medem před slídilkami chráníme. Měsíc červenec bývá nejčastěji i měsícem posledního velkého medobraní. V našich klimatických podmínkách však téměř každoročně pokračují menší snůšky i počátkem srpna. Při těchto zbytkových snůškách ještě ponecháváme včelstvům možnost ukládat nektar do medníků, ale medníky už nemají plný počet rámků. U nástavkového včelaření obvykle jeden medníkový nástavek již včelstvům odebíráme. Pak nastává včelaři starost vytřídit po medobraní prázdné souše. Novější, žemlové barvy uskladnit a ošetřit pro další použití na jaře tak, aby k˙nim neměly včely přístup, staré tmavé plásty připravit k zpracování na vosk. K˙vytavení plástů je dobré využít sluneční energii ve slunečním tavidle. Vytavený vosk v˙tavidle se vyznačuje citrónově žlutou barvou a má vysokou kvalitu. Opět si musíme dát pozor na slídění a následnou loupež. Sluneční tavidlo by proto mělo být uzavřené a včelotěsné. V 3. Dekádě července v˙naší oblasti již začínají žně. Jejich začátek signalizuje včelařské podletí. Jednou ze zákonitostí začátku podletí je tzv. "dívčí válka", při které se včelstva zbavují trubců. Jen včelstva bezmatečná, včelstva s neoplozenými matkami a včelstva, která se připravují k˙tiché výměně matky, si trubce ještě ponechávají. Důležitou prací včelaře na začátku podletí je péče o oddělky. Ty vytváříme tzv. smetenci, kdy k˙vytvoření nového včelstva využíváme letních včel, které začínají být vlastně bez práce a vylíhávají na česně. Smetence tvoříme ihned po hlavní snůšce. Nejpozdějším obdobím je 20. červenec. Smetence z˙pozdější doby nedávají záruku, že se v˙nich odchová dostatečně silná generace zimních včel. K˙tvorbě smetenců můžeme použít včely smetené z medných plástů při medobraní. Včely odebíráme od více včelstev, abychom je nadměrně neoslabili. Po naplnění rojáku potřebným množstvím včel přidáme mladou matku. Po přidání matky přemístíme rojáky se smetenci do sklepa nebo do chladné místnosti a pokrmujeme včely roztokem cukru. Třetí den v˙podvečer smetence usadíme do připravených úlů. V˙červenci je také nejvyšší čas k˙výměnám nevyhovujících matek. Dobrých medných výnosů v˙příštím roce se starými matkami nedosáhneme. Proto matky starší než dva užitkové roky, pokud nevyhovují, tak i mladší, nahrazujeme mladými matkami, které jsme si sami vychovali nebo koupili z˙uznaných chovů. Způsobů výměn matek je velice mnoho, ani jeden není plně spolehlivý, a úspěch je podmíněn několika faktory.
František Nešpor |
|
Povídka
Přítelkyně z minulosti
"Už nevědí roupama co dělat," bručel si pod vousy metař Koutný, "že vyhazujou dokonce fungl nový boty." Pavel Koutný zametal na parkovišti kousky papíru a krabičky od cigaret. Nakoukl při této činnosti rovněž pod keře, oddělující toto místo od ulice. Zašátral koštětem po botách, jenže je nedokázal vymést. Proto se shýbl. Šlo o bílé sportovní boty s šedou podrážkou. Pak přímo ztuhl: "A sakra!" Někdo v těch botách je..."
"Musíte mi prominout, jestli jsem něco udělal špatně," krčil Koutný bezmocně rameny, "to víte, myslel jsem, že mu trochu pomůžu, že je to nějaký tulák, co usnul pod keřem..."
Komisař Velman ho uklidnil: "Ale co, jednal jste přece docela správně." Porozhlédl se: byla to tu vskutku nevábná končina. Otočil se opět ke Koutnému: "Kdo by mohl tušit, že v pondělí hned po ránu najde mrtvého člověka?
Velmanovi kolegové zatím pečlivě prohledávali celé parkoviště i s okolím. Lékař klečel vedle mladého muže v džínách a šedém svetru, kterého někdo - jak to vypadalo - zatáhl pod keře. "Počkejte momentíček," řekl Velman a zamířil k nosítkám.
Lékař k němu vzhlédl. "Jde o úder nějakým tupým předmětem. K zabití došlo možná včera, možná už i v noci na neděli."
Komisař pohlédl k hlídkovému vozu, kde jeho asistent Gruber s někým telefonoval. Pak se vrátil k Pavlovi Koutnému: "Vy tady zametáte pravidelně?
"Ano, dvakrát týdně."
"A to je tu vždycky tak pusto a prázdno?"
Metař Koutný přikývl a ukázal na oplocený pozemek, hraničící s parkovištěm: "Původně to bylo tovární parkoviště. Jenže fabrika přišla na buben. Od té doby je tu hodně klidno."
Komisař si všiml, že od hlídkového vozu přichází Gruber, a tak metaře propustil: "Díky. Kdybychom ještě něco potřebovali, dáme vám vědět." "Je to Jan Keler," hlásil Gruber, "sedmadvacet let, svobodný, bez zaměstnání. Má malý byt na kraji města, mluvil jsem s jednou sousedkou. Naposledy ho prý viděla v sobotu ráno. Vystudoval psychologii, ale žádné místo nenašel. Ona jeho rodinné příslušníky nezná, ale zato mám jméno jeho přítelkyně. Aspoň si to sousedka myslí, že jde o jeho přítelkyni, občas totiž k němu chodilo jedno děvče... Žádné další stopy jsem nezjistil."
"Ano, prosím, pojďte dál." Čtyřicátník s prošedivělými skráněmi pohlédl ke dveřím své kanceláře, v nichž se objevil komisař Velman. U psacího stolu seděla mladá dáma. Obočí pod světlými vlasy se jí zachvělo, když se Velman představil.
"Musím se vám omluvit, pane Rouzi, že jsem sem tak vpadl," řekl komisař, "ale mám několik naléhavých otázek tady ke slečně Hegerové. V sekretariátě mi řekli, že ji najdu u vás."
Marta Hegerová vstala, ruka, v níž držela stenografický blok, se jí třásla: "Otázky? Mně? A proč?"
Také Viktor Rouz se zvedl. Byl to šéf firmy zabývající se poradenskou službou ve věcech převodu pozemků a dalšími finančními transakcemi. Zdál se rovněž udivený. Nicméně pokývl hlavou: "Samozřejmě. Můžete mluvit se slečnou Hegerovou tady vedle." Po chvilce zaváhání dodal: "Doufám, že nejde o záležitost, která by se týkala naší firmy?"
"Ano," konstatoval Velman, "ostatně nejde o žádné tajemství. Dneska ráno jsme našli mrtvého člověka a tady slečna Hegerová ho znala."
"Mrtvého, s kterým..." Obličej jí zbledl" "Snad nemyslíte...?"
Trvalo poměrně dlouho, než Velman v předpokoji získal mezi slzami i několik rozumných odpovědí. Vyplynulo z nich, že si Marta dělá výčitky. Svého přítele Honzu Kelera viděla naposledy ve čtvrtek a to se rozešli ne tak docela v dobrém. Oba ten den trochu pili a ona mu vyčítala, že se nesnaží najít si práci v nějakém jiném oboru než v tom, kde nic najít nemůže.
"Honza nakonec řekl, že když jsou pro mě peníze tak důležité, tak že nějaké opatří, a přímo vypadl z hospody, kde seděli."
"Seděli? Kdo ještě?"
"Jirka Hamel, Honzův kolega ze studií."
"Naznačil pan Keler, jak se chce dostat k penězům?"
Marta zavrtěla hlavou.
"Peníze? Jiří Hamel se na Velmana podíval a zamyslel se. "Ovšem, něco takového Honza řekl. Ale jak to myslel, to skutečně nevím." Štíhlý mladý muž sepjal ruce: "Fakt, nemám tušení."
Jiří zavedl návštěvníka na verandu vily patřící jeho rodičům. Stála na parkovitě upraveném pozemku, naproti ní byla dvojgaráž, před ní stál italský sportovní vůz. Tato fakta znamenala, že Velman bude muset opustit svou původní teorii, kterou si vytvořil na základě skutečnosti, že Jan Keler zřejmě nic netušil, když ho zezadu někdo udeřil kladivem nebo těžkým šroubovákem či podobným kovovým předmětem, a dále díky tomu, že v pátek došlo v nedalekém okresním městě k přepadení banky, které provedli dva maskovaní muži. Jestli byl jedním z nich Keler a zabil ho jeho společník, aby se nemusel dělit o kořist... Jenže - a Velman se zatvářil zklamaně - syn tak bohatých rodičů, jako byl Hamel, přece nemá zapotřebí zaplétat se do bankovní loupeže. Ostatně oba lupiči nebyli údajně vyšší než metr sedmdesát, a Keler i jeho přítel Jiří měřili určitě metr osmdesát.
"Měl Honza ještě nějaké další známé, kteří by mu pomohli?"
"Obávám se, že o žádných nevím." Jiří Hamel se dal do procházení po verandě: "Víte, Honza byl svým způsobem zvláštní člověk. Už několikrát jsem mu nabízel, aby se nastěhoval sem ke mně, dokud nenajde nějakou práci, jenže on pořád říkal, že nestojí o žádné milosrdenství. Jediné, na čem mu záleželo, byla Marta. Kvůli ní byl schopný udělat cokoli."
"Viděl jste se s ním po tom večeru ve vašem oblíbeném lokálu ještě jednou?" chtěl vědět Velman.
"Ne, jenom jsem s ním mluvil. V pátek jsem mu telefonoval a pozval ho, aby se o víkendu se mnou trochu projel autem, trénuju totiž na závody. Jenže Honza řekl, že už něco má. Ale nic bližšího mi neřekl, zrovna tak jako nenaznačil, jak chce přijít k těm penězům."
Velman se na odchodu zastavil: "Povězte mi ještě tohle. Hovořil jste o Honzových citech k Martě. A co ona? Opětovala je?"
"Jiří Hamel přikývl: "Stoprocentně. Sám jsem se totiž trochu pokoušel ji získat. Jenže i moje Ferrari ji nechalo tak chladnou, jako by šlo o starý rezavý pekáč. Prostě stála o Honzu." Jiří Hamel trochu zaváhal: "Tohle jsou ale jen dohady, co vám teď řeknu. Jednou se Honza totiž trochu podřekl. Že prý kvůli němu pustila k vodě i svého šéfa, s nímž prý dřív měla poměr."
"Dobré ráno, slečno Hegerová," pozdravil Velman, když spolu s Gruberem vcházeli do její kanceláře. Marta trochu znejistěla.
"Jen žádný strach, jdeme za vaším šéfem."
Viktor Rauz byl překvapený: "Prosím, posaďte se. Co vás sem vede?"
"Jdeme kvůli zavraždění pana Kelera. Naše vyšetřování došlo k poznatkům, které se týkají i vás. Především tenhle váš podnik. Založil ho váš tchán, který mezitím zemřel. Zastával několik čestných funkcí ve městě, část z nich po jeho smrti převzala vaše tchyně. Váš švagr je v městské radě..."
"Co to má, hrome, společného s vraždou?" vybafl Rouz.
"Vysvětluje to vaši reakci na Kelerův pokus o vydírání. Vycházíme z toho, že se pokusil získat peníze tak, že prozradí vaší rodině váš poměr ke slečně Martě. Zatelefonoval vám a dohodli jste se, že se setkáte na opuštěném parkovišti. V sobotu večer. Byl jste předtím hrát golf, jenže jste odtamtud nejel přímo domů. Honza Keler vám řekl, co zamýšlí, a otočil se k odchodu. A pak..."
"Co a pak?"
"Vražednou zbraní se stala jedna z vašich mosazných golfových holí. Už jsme ji zajistili. A přestože jste se ji pokusil důkladně očistit , v naší laboratoři se našly pod mikroskopem stopy Kelerových vlasů a krve jeho krevní skupiny."
-ová- |
|
| |
