Číslo: 32
16.08.1999
Článků: 59
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
Test pro volnou chvíli
Jste náchylná na deprese?
Nemálo lidí má ve středním a starším věku sklony k depresím. Svůj život považují za bezútěšný a zbytečný. Naštěstí jsou tyto stavy v převážné většině přechodné a objevují se jen zřídka. Pokud vás takové pocity pronásledují, i když ne často, měli byste se nad sebou vážně zamyslet. Náš test vám o vašem stavu napoví více.
1. Považujete bez příčiny svůj život za neutěšený a nepříjemný?
ano - 0, ne - 1
2. Míváte někdy velký strach z budoucnosti?
ano - 0, ne - 1
3. Pokud se vám něco nepodaří, berete to na lehkou váhu?
ano - 1, ne - 0
4. Považujete možnost izolovat se od lidí za nejlepší způsob, jak se vyrovnat s vnitřními i venkovními problémy?
ano - 0, ne - 1
5. Pokládáte se někdy za neschopnou?
ano - 0, ne - 1
6. Umíte se těšit z příjemných věcí?
ano - 1, ne - 0
7. Jste se svým životem nespokojená?
ano - 0, ne - 1
8. Stává se vám, že samu sebe někdy nenávidíte?
ano - 0, ne - 1
9. Jste potom podrážděnější než předtím?
ano - 0, ne - 1
10. Máte ještě radost ze zábavy?
ano - 1, ne - 0
11. Lépe se rozhodujete o běžných věcech než kdysi?
ano - 1, ne - 0
12. Musíte se nutit do práce?
ano - 0, ne 1
13. Budíte se často v noci a potom nemůžete usnout kvůli mučivým myšlenkám?
ano - 0, ne - 1
14. Máte strach o svoje zdraví?
ano - 0, ne - 1
Hodnocení
12 - 14 bodů:
Žijete vyrovnaným životem, deprese jsou vám cizí. Zdá se, že jste spokojený člověk, se kterým se dá dobře žít.
8 - 11 bodů:
Nemáte už ze života takovou radost jako v mladším věku. Sem tam se objeví deprese, se kterými se ale umíte vyrovnat. Máte dostatek sil, abyste se vzchopili. Nezaškodilo by promluvit si někdy o svých problémech s lékařem.
4 - 7 bodů:
Objevují se u vás vážné deprese, které byste před lékařem neměla zamlčet. Určitě vám poradí, jak je překonat.
0 - 3 body:
Lékařský dozor je pro vás nevyhnutelný. Jste silně depresivní a pomalu už nenacházíte v životě smysl. Ihned něco podnikněte! |
|
Horoskop barev
V dnešním čísle vám přinášíme pokračování horoskopu, který vytvořil v sedmdesátých letech 19. století pro své přátele francouzský astronom Camille Flammarion. Přejeme příjemnou zábavu.
Granátoví (8. - 17. září) jsou pracovití, vytrvalí, zodpovědní. Chybí jim však nadšení a smělost. Mají matematický talent a jsou manuálně zruční. Nevěří, že by je mohl někdo milovat. Dlouho si zvykají na přítomnost cizího člověka ve svém životě. Ale pokud někoho přijmou, je to navždy.
Indigoví (18. - 27. září) jsou bystří, vtipní, oslňující svými názory a zájmy, smělí, bezprostřední, plní půvabu a krásy. Manželství uzavírají z lásky - často opakovaně. Nejsou pracovití, vytrvalí ani šetrní, často mění povolání a bez skurpulí využívají pomoc druhých. Mají dluhy.
Azuroví (28. září - 8. října) jsou společenští, milují krásné předměty, dobré knihy, hudbu, divadlo. Nejsou pracovití ani zruční, nemají rádi monotónní ani zodpovědnou práci. Jsou citově nestálí.
Pařížská modř (9. - 18. října) je barvou lidí neobyčejně pracovitých, vytrvalých, stálých a pedantských. Známé si vybírají podle společenského významu, krásy nebo inteligence. Citově jsou chladní, neprojevují velký temperament.
Karmínoví (19. 28. října) jsou nezlomní, rozhodní, velcí individualisté, despotičtí a žárliví. Ženy jsou hezké, muži zajímaví. Přitahuje je divadlo. Žijí velmi intenzivně.
Purpuroví (29. října - 7. listopadu) mají silnou vůli, jsou tvrdohlaví, rozhodní, chtějí vést, řídit, ovládat druhé. Jsou inteligentní, spravedliví, temperamentní, úspěšní pedagogové, dosahující vedoucího postavení na univerzitách.
Vínoví (8. - 17. listopadu) jsou zdvořilí, srdeční, citliví, urážliví, bystří (reagují rychle), roztržití, líní, přitažliví, nepraktičtí, sympatičtí a dlouho mladí duchem.
Rumělkoví (18. - 27. listopadu) jsou sebevědomí a tvrdohlaví, choleričtí, fanatičtí, vytrvalí, milují sport, zábavu a tanec. Potřebují člověka, o kterého se mohou opřít. Manželství uzavírají až po zralé úvaze a hrají v něm první housle.
Pokračování příště |
|
Salon Valentýn ženám
Aklimatizace a my
Nacházíme se v období, kdy brázdíme cesty celého světa. Díky dokonalé technice dokážeme překonávat v krátkém časovém úseku obrovské vzdálenosti mezi světadíly. V dnešním povídání se dozvíte něco o tom, jak se na takovou cestu fyzicky připravit.
Organismus reaguje většinou na klimatické změny velmi citlivě, proto je nutné mu tuto situaci maximálně ulehčit. Před plánovanou cestou se proto snažte býti v co nejlepší formě. Nejezte příliš těžká jídla, neholdujte alkoholu a kávu nahraďte na čas raději bylinkovým čajem. Pokud regujete přehnaně na změny počasí, dejte přednost cestování autobusem, autem nebo vlakem. Tak si snadno a postupně přivyknete na stávající změny. Je totiž známo, že každý přesun o deset stupňů zeměpisné šířky nutí váš organismus přivykat novým teplotám a odlišné intenzitě ultrafialového záření. Změny zeměpisných pásem tak automaticky rozladí vaše biologické hodiny, a to není nic příjemného. Proto svou dobrou kondicí a přípravky, jako jsou multivitamínové komplexy, přípravky s obsahem koenzymu Q 10 a quaranou, můžeme nepříjemnosti kolem aklimatizace značně zmenšit. Pokud někam cestujete, nezanedbávejte fakt, že velmi důležitá pro vaši pohodu je i kultura cestování a ubytování. Proto nešetřte časem a raději řádně prověřte jak systém dopravy, tím myšleno vyhnutí se zbytečnému čekání mezi jednotlivými spoji či komfortu v dopravním prostředku. Velmi důležitý je i fakt, že ubytování v cíli cesty by mělo odpovídat slušnému standardu, na který jste běžně zvyklí doma. Přejeme vám příjemnou cestu. |
|
Víme si rady
Co a jak s citrony
- Šťávu z citronů vytlačíme, nalijeme do formy a necháme v mrazničce zmrazit. Zmrzlé kostky požíváme na přípravu limonád a na ochucení čaje.
- Před použitím citron namočíme asi na 5 minut do horké vody. Pak jde lehce vytlačit a je i více šťávy.
- Kůra z vytlačeného citronu nám výborně poslouží při čištění keramických obkládaček nebo stěn natřených olejovou barvou. Třeme vnitřní stranou kůry.
- Citronový sirup ke krátkodobému použití si můžeme připravit i na několik dní dopředu. Potřebujeme 7 středně velkých citronů, 3 litry vody, 2,5 kg krystalového cukru, 50 g kyseliny citronové. Oloupané citrony nakrájíme na menší kousky a vaříme společně asi 20 minut. Šťávu přecedíme, necháme vychladnout, nalijeme do lahví, dobře uzavřeme a uložíme do chladna.
- Citron nerozřízneme celý, potřebujeme-li pouze několik kapek šťávy. Napíchneme jej, vytlačíme potřebné množství šťávy. Tak nám nevyschne a vydrží několik dnů.
- Kůru z citronu používáme v malém množství a dobře omytou k ochucení pokrmů anebo do moučníků.
- Citron vydrží déle svěží, položíme-li jej na skleněný podnos a přiklopíme sklenicí na vodu.
- Citrony udržíme déle čerstvé, zabalíme-li jej jednotlivě do alobalu a uložíme do chladničky.
- Citronová šťáva zjemňuje chuť omáček a salátů. Přidáváme ji až do hotového pokrmu.
- Citronová šťáva se může používat na zjemnění pokožky a na rychlejší hojení poraněných míst.
- Aby citrony vydržely dlouho svěží a měly hodně šťávy, uložíme je v chladničce. Předtím je však naskládáme do nádoby, která má pokličku s hermetickým uzávěrem. Nádobu naplníme vodou.
- Citronovou šťávu nedáváme do horkého čaje. Ničili bychom vitamin C, který je velmi choulostivý na teplo. Citron přidáváme do čaje a do jiných horkých pokrmů až naposled, když je nápoj již vlažný.
- Z citronů můžeme připravit sirup. Na 1 kg šťávy z citronů dáme 1,5 krystalového cukru. Rozmícháme, necháme přejít varem a přidáme asi půl lžičky kyseliny citronové nebo vinné. Po vychladnutí vlijeme do lahví, dobře uzavřeme zátkou a zalijeme voskem. Nemusíme sterilovat a používáme do čaje, vody apod.
- Sníh z bílků se lépe ušlehá, přidáme-li do něj trochu citronové šťávy.
-ová- |
|
Krimi povídka
Cesta do Basileje
Martin Lýko seděl u pultu zakouřené krčmy, kam chodívali umělci, a hodil do sebe sklinku ginu. Ale alkohol nemohl nic změnit na daných faktech. Nad vodou ho trochu držely jen zakázky jisté reklamní agentury, pro kterou dělal náborovou grafiku. Za ním seděla u stolku skupina podobně postižených a hlasitě spílala zazobaným majitelům galérií, samozřejmě nepřítomným, za to, že dosud neobjevili jejich talent. Martin melancholicky pozoroval, jak mizí pěna z jeho sklenice piva.
"Máš starosti?" přerušila jeho trudné myšlenky dlouhovlasá blondýna chraplavým hlasem. Přitáhla si stoličku blíž k němu a pokračovala: "Já jsem Bára."
Bylo to působením alkoholu, dívčinou vzrušující blízkostí nebo jejím nenuceným chováním? Patrně všechno dohromady zapůsobilo, že se Martin dal do vyprávění a Bára bedlivě naslouchala.
"A jaké jsou vlastně ty obrazy, těch šest olejů, co o nich mluvíš?" přerušila ho náhle.
"Všechny jsou osmdesát na sto centimetrů," odpověděl Martin překvapeně.
Dívka na něho pohlédla svýma šedozelenýma očima: "Možná bych pro tebe mohla něco udělat," řekla, "počkej chvilku!"
Dříve než Martin Lýko tuhle informaci stačil pochopit, sklouzla Bára ze stoličky a vydala se napříč místností k osaměle sedícímu muži. Po několika minutách se s úsměvem vrátila: "Pojď, představím tě svému šéfovi, panu Rídlovi, zdá se, že o tvé práce projevil zájem." A vzala vyplašeného Martina za ruku a táhla ho k rohovému stolku.
Mužovy chladné, vodnaté oči na něho chvíli zkoumavě hleděly. Pak se v bezvýrazném obličeji objevil náznak úsměvu. Zkouška zřejmě dopadla příznivě. Pan Rídl však asi nebyl přítelem dlouhých řečí. Sdělil Martinovi: "Sekretářka mě už informovala, takže můžeme přistoupit rovnou k věci. Můj švýcarský zákazník hledá dosud neobjevené talentované umělce. Jsem ochoten těch vašich šest obrazů koupit, za každý vám vyplatím deset tisíc korun. Nebo je vám to málo?"
"Ne, samozřejmě ně," pospíšil si Martin s ujištěním.
"Výborně. Tak zítra čekám na vaši zásilku," uzavřel Rídl a předal Martinovi svou vizitku.
Malíř však namítl: "Jenže vy přece mé obrazy ani neznáte"
Rídl ho netrpělivě přerušil: "Však já si je ještě prohlédnu."
Teprve na ulici Martina napadlo, že tu možná není něco v pořádku. Proč chce Rídl vydat tolik peněz za neznámé obrazy neúspěšného malíře? Ať uvažoval, jak chtěl, na žádné vysvětlení nemohl přijít.
Taxikář zastavil před omšelým domem. Mosazný štítek u vchodu hlásal, že v přízemí jsou provozní místnosti obchodníka s obrazy Daniela Rídla. Na Martinovo nesmělé zazvonění otevřela Bára dveře a ihned ho uvedla do místnosti sloužící zřejmě za skladiště. "Tak vybal ty svoje poklady," vyzvala ho a opět zmizela.
Martin pečlivě rozestavil přinesené obrázky tak, aby byly pokud možno v co nejlepším osvětlení.
"Nevypadají špatně," zazněl za ním hlas. Martin se otočil a spatřil Rídlovy kriticky přimhouřené oči. S obavami čekal na konečný ortel.
"Jsou hezké," pronesl Rídl a vytáhl z kapsy skládací metr. Změřil obrazy a pak dodal. "Beru je."
Ve spíše draze než vkusně zařízené kanceláři usedl Martin do hořčicově žlutého křesla.
"Tady máte honorář," řekl Rídl a podával mu dvanáct pětitisícovek. "Mě+l bych pro vás ještě další výhodný obchod," zarazil Martina, který se chtěl svému nepříliš sympatickému příznivci vzdálit. Když spatřil Martinův odmítavý výraz, přinutil se k úsměvu: "Ale proč ta nedůvěra? Já jsem obchodník a žádný expert přes umění. Aby člověk objevil talentovaného umělce, musí mít kromě štěstí taky známosti a peníze. To mají lidé, kteří mi dávají příkazy. V nových objevech je jejich zisk, všechno ostatní jsou výdaje. Buďto se vaše obrazy objeví v Basileji na výstavě, nebo skončí v popelnici. Samozřejmě výstavní plocha, co máme k dispozici, není neomezená, proto jsem se tolik zajímal o rozměry."
Martinovi konečně svitlo. Zřejmě byl jeho úsudek trochu předčasný, protože dal na první dojem.
Rídl na něho vyčkávavě hleděl: "Neměl byste zájem sám ty obrazy zavézt do Basileje?"
Martin Lýko radostně vyskočil: "Ale rád, hrozně rád!"
"Dobrá, ujednáno. O zabalení a dopravu se postarám sám. Bára vás bude očekávat pozítří přesně v deset hodin před nádražím. Předá vám jízdenky, lístek od zavazadla a peníze na cestovní výlohy. Máte ještě nějaký dotaz?"
Martin hleděl na Rídla bez hnutí a pak jen zavrtěl hlavou.
Spokojen sám se sebou i s celým světem se Martin rozvalil v pohodlném kupé rychlíku do Basileje. Všechno klapalo jako na drátku. Téměř pyšně občas nahlédl do peněženky vystlané bankovkami. Navrchu ležela cedulka se jménem Guido Carges a červeně podtrženým telefonním číslem: Okamžitě v Basileji volat! stálo na ní.
Nádražní amplion oznámil příjezd vlaku do Basileje. Vytrhl Martina z jeho snění. Po chvíli stál už Martin u přepážky celního odbavení. Konečně se dostavil celník, který z hromady zavazadel, přivezených z rychlíku na vozíčku, vytáhl se vzdycháním převázaný kartón.
"To jsou obrazy, které koupil jeden basilejský majitel galérie, a maloval jsem je já," prohlásil Martin důležitě.
Celník Šmíd - jak znělo jméno přišpendlené na služební blůzce - zbystřil pozornost.
"Já taky trochu maluju, ale to by mi žádná galérie nevystavila," podotkl skromně.
Martin se žoviálně usmál a hřál se pyšným pocitem úspěšného umělce: "Rád vám své práce ukážu."
"Když chcete," usmál se celník, "původně jsem vám ale chtěl vybalování ušetřit."
Martin však již pilně hrabal v kartónu a vytáhl jeden obraz: "Umírající jedle z cyklu Vize budoucnosti." Brzy však zklamaně obraz položil, protože celník se namísto očekávaného obdivu zatvářil velice úředně.
"Dejte to sem! vyzval malíře, který nechápavě hleděl na úřední osobu, poklepávající zkoumavě na zadní stranu obrazu. "Vy jste to sám paspartoval?" zeptal se celník.
"Ne, takhle to vidím poprvé," připustil zmatený Martin.
"Jak k tomu obchodu došlo?" žádal celník vysvětlení. Z příjemné rozmluvy se náhle vyklubal výslech.
Martin ustrašeně vypověděl celou historii. Pak se ho celník ještě zeptal: "Jakže se jmenuje ta galerie?"
Martin mu podal lístek, který dostal od Rídla.
"Tak, a máme to," konstatoval Šmíd, když odstranil paspartu. Martin zůstal jako opařený a hleděl, jak celník opatrně vyjímá stářím zažloutlé plátno. "To je Alfons Mucha," zašeptal konečně uctivě. "Za tohle budu určitě povýšený," radoval se celník, "takové odhalení tu není každý den. Je to prostě senzace.
V kanceláři bylo všechno vzhůru nohama. Celý aparát pracoval na plné obrátky. Martin seděl uprostřed houfu rozčilených celníků a kriminalistů a zodpovídal jejich nekonečné otázky, zaskočený tím, jak hloupě naletěl jako volavka.
Trvalo několik hodin, než byl konečně propuštěn jako svobodný člověk. "Prokázal jste nám ohromnou službu, a okradeným majitelům ještě větší," chválil ho jeden z inspektorů. "Za vašimi obrazy byly totiž cenné originály několika světoznámých malířů v hodnotě, jakou si ani neumíte představit."
Než se Martin definitivně rozloučil, zeptal se ještě celníka Šmída: "Čím jsem vlastně vzbudil vaše podezření?"
Úředník na něho rozpačitě pohlédl: "Víte, váš obraz byl skutečně velice špatný," řekl pološeptem.
-ová- |
|
| |
