DOBRÝ DEN SLOVÁCKO

Číslo: 39
04.10.1999
Článků: 72

REDAKCE

ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000

	Salon Valentýn ženám
	Lexikon koření
	Pár tipů pro plnoštíhlé ženy
	Příběhy ze světa
	Kvíz o ceny

Salon Valentýn ženám
Tajemná řeč těla

Většinou komunikujeme se svým okolím pomocí slov. Dnes vás seznámíme i s jinými prostředky komunikace, které používáme, aniž to mnohá z nás vlastně tuší. Pokud se náš pozorovatel vyzná v neverbální komunikaci, můžeme toho na sebe prozradit více, než vlastně chceme. Proto tedy pozorně čtěte následující řádky.

Jakmile se zjevíme v zorném poli jiného člověka, začínáme vysílat, neboli také neverbálně komunikovat. Beze slov za nás hovoří naše ruce, nohy, oči, celé tělo. Kolem nás se šíří vlnění . Je úplně jedno, jak chceme působit. Dojem, který vyvoláváme v prvních vteřinách, nesouvisí s naší vůlí. Vlny naší osobnosti se šíří celou místností a všichni přítomní je cítí. Aniž by si to uvědomovali, vnímají je jako vzorec, který podvědomě analyzují. Na tom, zda se právě mračíme nebo usmíváme, pranic nezáleží. Jedním z nejdůležitějších okamžiků je první pohled do očí. Podstatná je například velikost zornice. Jsme-li uvolnění a přítomná osoba je nám sympatická, zornice oka se nám rozšíří. Naopak při pocitu strachu, úzkosti a nepřátelství se nám zornice oka zúží.

Tak například zcela podřízený pohled se pozná tak, že dotyčná osoba má mírně předkloněnou hlavu a dívá se zdola, kdy je vidět spodní bělmo. Naopak pohled suveréna se vyznačuje pohledem shora a vystrčenou bradou. Dále jsou na řadě ruce a nohy. Jejich poloha má také obrovskou vypovídací hodnotu. Velmi zjednodušeně řečeno - jejich pomocí tvoříme bariéru na svou ochranu. Za nimi se cítíme jistější. Všiměte si například, jak často je křížíme. Tato gesta a postoj mají svou dávnou historii. Bariéru tvořenou pažemi používali naši prapředkové jako ochranu srdce, zkřížené nohy měly za úkol chránit genitálie. Naštěstí dnes nám jde jen málokdy o život. Přesto se ale k těmto postojům uchylujeme, kdykoli cítíme, že je ohrožena naše osobnost.

Na závěr našeho počtení vám nabídneme jeden postřeh z reality:

Na rušném večírku host diskutuje s hostitelem. Téma stíhá téma, ozývají se výbuchy smíchu. Zdá se, že si oba dva padli náramně do noty. Ovšem host má při rozhovoru ruku v kapse a pohrává si s klíčky od auta. Tím vlastně říká: Hrozná nuda! Bože, už abych byl doma!. On sám určitě netuší, co svou gestikulací sděluje.

Naše téma tímto nekončí a v příštím vydání se dozvíte zase něco víc.

Lexikon koření
Co možná nevíte o křenu

Křen je vytrvalá rostlina z čeledi brukvovitých. Pochází z jihovýchodní Evropy. Používají se hlavně kořeny a v menší míře mladé, jemné a světle zelené lístky. Ty se dávají pouze syrové do salátů, polévek, na obložené chlebíčky, ale lze je s úspěchem použít i při nakládání okurek a rajčat, podobně jako kopr.

Kořen křenu se před upotřebením různě upravuje - řádně se omyje, oloupe a nastrouhá na jemném struhadle. Čerstvě nastrouhaný křen můžeme bez další úpravy podávat k vařeným, pečeným a grilovaným masům, k uzenému masu a uzeninám. Časté je také užívání jablečného křenu: nastrouhaný křen smícháme s nastrouhanými jablky, okyselíme a přisladíme. Můžeme do něj ještě přidat smetanu nebo šťávu z naložené červené řepy. Smetanový křen se hodí zejména k rybám. Křen se rovněž přidává do majonéz, jogurtů, tvarohu a kysaného zelí.

Křen je ale také surovinou pro přípravu různých omáček, nádivek apod. Lze jej rovněž použít pro nakládání zeleniny. Má fytoncidní a protibakteriální účinky a povzbuzuje trávení.

Během sezony můžeme kořen sklízet přímo ze záhonu. Na podzim před příchodem mrazů se kořeny sklidí a ukládají se do pařeniště nebo do sklepa do písku pro zimní spotřebu.

A na závěr jeden recept:

Kapr pečený s křenem

Omyté a osušené porce kapra pokapeme citronem, osolíme, narovnáme do pekařku vymazaného máslem a přelijeme asi 10 dkg kečupu, který ochutíme strouhaným křenem. Posypeme cibulí nakrájenou na kolečka, sterilizovanými okurkami pokrájenými na kostičky a vločkami másla. Upečeme v dobře vyhřáté troubě a podáváme s rýží.

Daniela Macháčková

(převzato z knihy Lexikon koření, Ivo Železný, Praha 1999, I. dotisk)

Pár tipů pro plnoštíhlé ženy

Aby oblečení dobře padlo, je nutné znát své míry. Ale změřit se správně centimetrem je umění! Při braní míry stůjte uvolněně, ale zpříma. Metr dávejte vždy přímo na tělo. Pokud znáte svoje míry, nezapomeňte srovnat jejich hodnoty s tabulkami jednotlivých velikostí. Každá velikost se odlišuje od ostatní asi o čtyři centimetry (různí se především míry přes boky). Potřebujete tyto údaje:

Pro šaty a kabáty: výšku, objem hrudi, objem přes boky.

Na sukně: výšku, obvod pasu, objem přes boky.

Na svetry, blůzy, svetříky a trička: výška, objem přes prsa (obvod pasu).

Na kalhoty: obvod pasu, objem přes boky.

Na kostým: objem přes prsa, obvod pasu, objem přes boky.

Na korzety a plavky: objem přes prsa, obvod pasu (objem přes boky).

Co sluší plnoštíhlým?

Linie A vypadá jako stejné písmeno. Typická jsou úzká ramena a šířka až po kratší nebo delší lem. Pohled směřuje na nohy a horní část těla. Pozor: Přílišná šířka obvodu hrudníku je v tomto případě na škodu, protože střih šatů pak vypadá jako pro těhotné. Ideální modely jsou peleríny, pláštěnkové kabáty a šaty princesového střihu.

Linie H mnoho skrývá a ponechává prostor dohadům. Přímý a ležérní tvar lichotí tělu a je velmi vhodný pro zaoblenější postavu. Musíte však dávat pozor na kvalitní střih se spoustou zajímavých detailů. Oblečení nesmí vypadat jako pytel! Pozor, pokud jste menšího vzrůstu! Modely opticky trochu zmenšují. Ideální je tato linie pro dlouhé blejzry, úpletové šaty a dvoudílné oblečení s tunikou. Někdy plnoštíhlým sluší:

Linie Y má většinou extrémně široká ramena a zužuje se směrem k lemu. Zvýrazňuje horní část těla a výstřih. Při atraktivním objemu hrudníku, úzkých bocích a štíhlých nohách skrývá "pneumatiky" na břiše. Ideální jsou šaty s výstřihem a límcem spadajícím přes ramena, blůzy s ozdobami (záhyby a sámky), oblečení ve tvaru kimona, kabáty s pelerinovými límci.

Co plnoštíhlým nesluší:

Linie X má široká ramena, zdůrazňuje pas a končí ve středně dlouhé zvonové sukni. Pozor: Tato panenkovská linie je pro silnější postavu velmi riskantní, pokud nejste vysoká a nemáte dlouhé nohy. Linie X sice zakrývá široké boky, ale plně soustředí pozornost na pas. Úzký pas je samozřejmě pro takovéto modely velikou výhodou, neboť působí velmi pěkně. V tomto případě doporučujeme dlouhé větrovky po kolena, tunýlkový pas, redingotové kabátky, kostýmová sáčka se spadajícími rameny a sahající po boky, kombinovaná s úzkou sukní. Hodí se i k úzkým kalhotám jako kalhotový kostým nebo dlouhé, v pase lehce zabrané blůzy s postranními zášivkami.

Daniela Macháčková

(převzato z knihy Trošku při těle, a přesto kus!, vydal Ivo Železný, Praha 1999)

Příběhy ze světa
Vtípek

Jezdím často z Vídně do Říma, a tak znám dobře všechna vlaková spojení, i to, jak si tu dlouhou cestu zpříjemnit. Tentokrát jsem měl ale smůlu. Do mého prázdného oddělení první třídy přistoupil baletní mistr z Paříže, nějaký monsieur Dudurand, který trval na tom, že mě během cesty musí zasvětit do tajů klasického baletu. Dokence mi nejznámější kroky sám předvedl. Už po hodině, kousek před Lincem, jsem věděl o pos de deux dégagez dopředu a o dégagez dozadu, o známých klasických úklonách, které dáma provádí téměř bez hnutí horní části téla. Když jsem nechtěl být nezdvořilý spolucestující, musel jsem se dokonce zvednout ze sedadla a zkoušet kroky nejprve sólově, a později mu dokonce dělat partnerku. Přiznávám, že takové žertíky, do kterých jsem ještě k tomu byl nedobrovolně zatažen, jsou mi z duše protivné. Francouzský baletní mistr, který se snažil získat moje sympatie, mi byl čím dál tím nesympatičtější. A tak jsem si vymyslel pomstu, která mě měla odškodnit za rušení mého nočního klidu. Římský expres dorazil do Verony. Z dřívějších cest - a tím vlakem jsem jel naposled před čtrnácti dny - jsem věděl, že ve Veroně máme čtyřicetiminutovou zastávku, než vlak pokračuje dál do Říma. Věděl jsem dokonce ještě víc. Vlak z Vídně zastaví na koleji číslo 2, zůstane tam půl hodiny, potom vyjede z haly, aby se pozpátku znovu vrátil na kolej číslo 6, odkud se po pěti minutách vydá na cestu do Říma.

A na tom jsem postavil svůj plán. Chtěl jsem monsieurovi Dudurandovi nahnat trochu strachu. Během té půlhodiny, co vlak stojí na koleji číslo 2, opustíme nástupiště, nakoupíme si dobroty, které nám krajina poskytuje, hrozny, ořechy, salám, sladkosti a víno, a vrátíme se s nimi právě ve chvíli, kdy vlak bude opouštět kolej číslo 2, aby se po chvíli vrátil na kolej číslo 6. To ovšem monsieur Dudurand neví, a tak stačí jen věrohodně předstírat, že jsme se vrátili z nákupu pozdě a vlak i s našimi kufry - já osobně jsem nechal v síti na zavazadla ležet čerstvě dokončený scénář - nám prostě frnknul. Podařilo se. Přišli jsme na nástupiště 2 právě v okamžiku, kdy se vlak dával do pohybu a opouštěl halu. "Proboha," křičel jsem licoměrně. "Náš vlak! Vidíte! Odjíždí nám!" "Ne! Moje zavazadla! Moje papíry!"

"Pozdě!" řekl jsem temně. A teď přišlo to, na co jsem čekal, za několik minut přijede ještě bez dechu na kolej číslo 6 a já k němu přátelsky přistoupím do oddělení. Všechno, co právě koupil, hodil na zem a běžel jako o život, klopýtal, ani trochu se to nepodobalo baletním krokům, běžel za vlakem, ztratil klobouk, šálu... Běžel a běžel za koncovými světly a docela venku, na posledních metrech nástupiště, se mu podařilo vyšvihnout se na poslední vagón a nastoupit. Smál jsem se, až mi po tvářích stékaly slzy. "Viděl jste, jak zuřivě honil ten vlak?" zeptal jsem se výpravčího, který přicházel prázdným nástupištěm, a stále jsem se ještě smál z plna hrdla.

"Ale přece jen ho chytil!" řekl výpravčí s uznáním. "To připouštím," zasmál jsem se. "Ale ten vlak přijede přece ještě jednou zpátky do haly na šestou kolej."

Výpravčí se na mne zadíval s údivem a řekl: "Už celý týden ne. Už celý týden jede přímo z tohoto nástupiště do Říma."

-ová-

Kvíz o ceny

V dnešním čísle vám přinášíme soutěž o dobrodružný román Isaaca Asimova David Starr - Tulák po hvězdách. Z došlých odpovědí bude odměněn ten, kdo správně zodpoví naše otázky, bude-li více adeptů na tuto cenu, o vítězi potom rozhodne losování. Svoje odpovědi zašlete nejpozději do 7. října na adresu naší redakce.

1. Kolik strun má harfa?

a) 40, b) 46, c) 56

2. Kolik kostí má dospělý člověk?

a) 193, b) 203, c) 215

3. Na světě žije více než jeden milion druhů živočichů. Odhadněte, kolik procent z tohoto počtu tvoří hmyz:

a) 25 procent, b) 50 procent, c) 75 procent

4. Je možné, že slepýš není had?

a) je to had, b) je to ještěrka

5. Jak dlouho trvalo, než po vyhoření Národního divadla stálo Národní divadlo nové?

a) jeden rok, b) dva roky, c) tři roky

6. Co je to obrok?

a) jadrné krmivo pro koně, b) sláma, c) seno

www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund