Číslo: 41
18.10.1999
Článků: 63
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
Soudnička
Trochu drahá dovolená
"To byla krásná dovolená", libovala si rodina Šafářových, která se vracela ze čtrnáctidenního pobytu ve Španělsku.
"Za pár hodin budeme doma," dodal Šafář a vesele si za volantem pohvizdoval.
"Doma je doma. Docela se těším, až si vlezu do vany," zasnila se Hana Šafářová, "ale příští rok to musíme zopakovat."
O dvě stě padesát kilometrů dál seděla ve stínu lípy dvojice kumpánů. "Počkáme ještě tak půl hodinky, než se úplně setmí, a pak se do toho pustíme. Ty budeš hlídat u dveří, a kdyby něco, tak hvízdneš. Ostatní zařídím já," poučoval ostřílený zloděj Antonín Trnka svého komplice Aloise Motyku. Trnka si domek, nebo spíše vilku Šafářových , vyhlédl už před několika měsíci. Živil se totiž příležitostnými pomocnými pracemi u lidí, které zaručeně v budoucnosti může "vybrat". Vždycky si řádně, ale nenápadně obhlédl celý dům, aby měl jistotu, že se později nebude namáhat nadarmo. Zjistit rytmus rodiny, dobu, kdy pravidelně je dům opuštěný, nebo datum odjezdu na dovolenou nebyl pro něj žádný problém. Téměř každý se totiž velmi rád pochlubí s chatou nebo se zvláště drahou dovolenou. Po několika měsících Trnka vytypovaný dům "navštívil". Specializoval se zejména na hotovost a šperky. Pracoval vždy v rukavicích a nenechával za sebou žádné stopy. Bylo-li k dispozici auto, "vypůjčil" si ho. V tom případě s sebou brával také "černou" elektroniku a starožitnosti. Pro prodej těchto věcí už měl za ty roky vybudovaný spolehlivý kanál do ciziny.
Protože ho však při poslední "návštěvě" málem chytili, rozhodl se, že potřebuje pomocníka. Lojzu Motyku znal už pár let a věděl, že je spolehlivý. Jen není zatím zvyklý na tento rizikový druh výdělku. Ten je totiž machr na krádeže automobilů a jejich prodej.
"A jsi si jistý, že to bude stát za to?" znejistěl Motyka a nervózně si zapálil cigaretu.
"Hele. Žádnou práci nedělám nadarmo. Byl jsem uvnitř a řeknu ti, že celej barák smrdí prachama už na dálku."
Byl příjemný srpnový večer. Ulici už osvítila pouliční světla, jen dům Šafářových byl ponořen do tmy.
Přišla ta pravá chvíle. Nikde nikdo a už je tma. Jdeme na to."
Dva stíny přešly silnici a zamířily přímo ke vchodu vilky. Pro Trnku byla hračka otevřít vstupní dveře. Během pár vteřin zmizel uvnitř. Pracoval hbitě a rychle.
Bylo jedenáct hodin večer, když Felicie Šafářů zastavila před jejich domem. V první chvíli si ničeho nevšimli. Auto zaparkovali před garáž. Petr Šafář chtěl jako první vstoupit do domu. Ale že něco není v pořádku, zjistil okamžitě. Dveře byly totiž jen přivřené. Když rozsvítil, viděl jen neuvěřitelný nepořádek: po zemi se válely šaty vyházené ze skříní a všechno čalounění bylo rozpárané. Okamžitě zavolal policii. Když potom o dvě hodiny později počítali škody, zjistili, že chybí sto padesát tisíc korun na hotovosti, šperky v hodnotě osmdesáti tisíc, starožitnosti za dvě stě tisíc a škoda na majetku asi za dalších sto tisíc.
Jediné, co v tuto chvíli věděli, bylo to, že příští rok určitě žádná dovolená nebude.
Lenka Falešníková |
|
Salon Valentýn ženám
Mluvíme tělem
Dnešní povídání nám uzavírá malý seriál článků o neverbální komunikaci. V minulých vydáních jsme popisovali komunikaci pomocí výrazu tváře a také tajemné vlnění osobnosti. Dnes si povíme, co vyjadřuje určité postavení našeho těla.
Na začátek si položíme tuto otázku: Je vůbec možné natrénovat v krátkém čase ta správná gesta, pozitivní mimiku, vstřícné postoje? Kde a vlastně jak se tělo učí svoji řeč?
Naše neverbální komunikace je totiž dána výchovou, geneticky i prostředím, ze kterého pocházíme. Můžeme na ní pracovat, mění se i podle situace. Existuje mnoho kurzů pro manažery, které jsou zaměřeny na řeč těla. Dobře se naučíte jej ovládat, ale je to jen hra. Divadelní role. Přijde první zakolísání a prozradíte se. Abyste byla skutečně svá, autentická, pravdivá - musíte být uvnitř v pohodě. Určitě vás potěší, že řeč těla se kultivovat dá. Ale jen do určité míry. Na smrk nelze naroubovat broskev. Je však možno naroubovat na jabloň ušlechtilejší jablka. Celá neverbalita je jen zrcadlením duše. Hlavní změna musí proběhnout uvnitř.
V následujícím popisu vám ujasníme, co vyjadřuje pár základních postojů:
·Stojíte, ruce i nohy jsou zkříženy - tento postoj vyjadřuje silné zábrany a nejistotu.
·Stojíte, ruce v bok, nohy zkříženy - postoj naznačuje zmatek a ustrašenost.
·Stojíte, mírné rozkročení nohou, ruce v bok - naznačení vnitřní nejistoty.
·Stojíte, nohy u sebe, ruce volně podél těla - vypadáte ustrašeně.
·Stojíte, nohy mírně rozkročeny, ruce sepnuty za zády - na první pohled vypadáte sebejistě, ve skutečnosti jen maskujete vnitřní zábrany nadřazeným postojem.
·Stojíte, nohy jsou mírně rozkročeny, postoj je lehce vysunutý do boku, ruce jsou v bok - vyjadřujete povahu vládkyně s lehce sexuálním podtextem.
·Sedíte, nohy u sebe, ruce způsobně leží na kolenou - jste věčná hledačka životních jistot, potřebujete pravidla, kterých se pak pevně držíte. Nemáte odvahu odpoutat se od toho, co vás tíží.
·Sedíte, noha přes nohu, jedna ruka v bok, druhá volně visí podél těla - tento druh sezení upoutává pozornost opačného pohlaví.
·Sedíte, noha přes nohu, jednou rukou se opíráte o čelo židle, druhá ruka volně spočívá v klínu - udržujete si odstup a hned tak si někoho k tělu nepustíte.
·Sedíte, jste v mírném předklonu, jednou rukou se opíráte o sedací část židle, druhá ruka leží volně na koleně, nohy máte přehozené přes sebe a neustále s nimi pohupujete - jste velmi uvolněná a přitažlivá. |
|
Okénko zahrádkáře
Podzim na zahrádce
Podzim je pro zahrádkáře krásným, ale velmi pracným a zajímavým obdobím. Na jedné straně se raduje ze všeho, co se na zahrádce urodilo, na druhé straně mu všechna ta úroda způsobuje mnoho vrásek starostmi o to, jak se o ni postará. Musí vytřídit dobré ovoce i zeleninu od špatných a napadených plodů, které je nutno rychle zpracovat, a dobré řádně uložit. Pečlivá sklizeň, při níž všechny plody dobře vytřídíme se nám vrátí v lepší trvanlivosti a skladovatelnosti ovoce. Zahrádkář již na podzim se musí starat a připravovat úrodu novou. Přemýšlí, co kam nasadí příští rok, uvažuje o hnojení, co změnit a zlepšit v ošetření ovocných dřevin i zeleniny v příštím roce. Zvláštní pozornost je třeba věnovat škůdcům a chorobám. Téměř všichni se chystají k zimnímu spánku. Hmyz zaleze do skulin a houby jsou uschovány ve spadlém listí. Právě nyní na podzim se bude rozhodovat o infekčním tlaku chorob a škůdců v příštím roce. Pokud letos shrabeme napadené listí a dáme ho do kompostu nebo spálíme, zničíme tím i spory hub a bude nám příští rok lépe, než kdybychom to neudělali. Dále připravujeme stromy na zimu tím, že oškrabeme odlupující se borku z kmenů a kosterních větví, a pokud jsme se rozhodli pro aplikaci lepicích nebo lapacích pásů, dáme je na stromy v říjnu.
Každý rok je určitým způsobem zvláštní ve výskytu chorob a škůdců, což se v závislosti na povětrnostních podmínkách rok od roku mění, a proto i ti nejzkušenější zahrádkáři mají stále co dělat, aby se s některými škodlivými činiteli vyrovnali. V minulých letech způsobily zahrádkářům velké problémy plísňové a houbové napadení, počínaje kadeřavostí broskvoní, strupovitostí ovoce, moniliozou a dalšími. Důležité je včasné ošetření peckovin proti pilatce. Mnozí zahrádkáři si stěžují na slabou účinnost přípravků, což souvisí s jejich opakovaným používáním proti stejné chorobě či škůdci, a proto je nutné střídání přípravků. V současné době je nabídka pro zahrádkáře bohatá, i když drahá, přičemž většina přípravků je i malospotřebitelském balení. Nic nám nebrání, abychom dvakrát za sebou nepoužívali stejný přípravek na stejnou chorobu nebo škůdce u jedné plodiny. Tato zásada je všeobecně platná, ale připouští výjimky ze skupiny anorganických fungicidů /měďnaté a sirnaté přípravky/, při jejichž opakovaném použití vznik odolnosti nehrozí. Nestačí střídat přípravky podle obchodních názvů, ale podle účinné látky. Přípravky s různými názvy od různých výrobců mohou mít stejnou účinnou látku. Jako příklad lze uvést tři přípravky proti škodlivému hmyzu, které obsahují stejnou účinnou látku. Jsou to: Dragon 2.5 EC, Karate 2.5 EC a Karate 2.5 WG.
Proti houbovým chorobám je nutná preventivní ochrana. Častou chybou zahrádkářů je vyčkávání s ochranným zásahem až do objevení se prvních příznaků onemocnění. Proti plísním, strupovitosti jádrového ovoce a kadeřavosti broskvoní, jejichž výskyt závisí na dešťových srážkách, je nutno bojovat preventivně.
Proto proti kadeřavosti broskvoní provádíme první postřik již na podzim po opadu listů - KUPRIKOL 50 nebo CHAMPION v koncentraci 0.5%. Pak v předjarním období již při prvním náznaku rašení pupenů, většinou v únoru při oteplení, používáme rovněž KUPRIKOL 50 - 0.6%. Stromy nutno důkladně "omýt". Při provleklém chladném jaru je nutno postřik proti kadeřavosti nejméně 1-2 krát opakovat. Při opakovaných postřicích používáme NOVOZIR MN 80 - 0.2 - 0.3%, nebo ještě lépe SYLLIT 65 - 0.1%.
V příštím čísle si povíme něco o chorobách kůry a dřeva ovocných stromů.
ÚR ČŽS |
|
Pejskování od A až do Z
Ahoj, přátelé!
Vlastně bych správně měl psát Haf, ale to byste mi nemuseli rozumět, že? Jmenuju se Brit a chtěl bych vám přiblížit svět pejsků. Nebudu vám tu jmenovat všechna naše plemena a rasy, to už asi znáte, ale pokusím se vám ukázat náš svět jako takový slabikář, tedy podle abecedy. Haf. Snad si počtete, a možná se o nás dozvíte něco nového. Dneska je písmeno A, to znamená agility, to mám moc rád. Počtěte si, mějte se hezky a za týden, haf, se sejdeme u písmene B. Nechte se překvapit, co se za ním skrývá. Tak haf, už musím běžet, jdeme na agility...
Váš Brit
A - Agility
"Agility je výkladní skříní, která veřejnosti dovoluje odhalit psy tak, jak jsou pro ni neznámí. Agility je podívaná, je to dokonce podívaná podivuhodná, neboť díky své hravosti vyvolává v publiku nadšení. Dává psovi jinou tvář, již není viděn jako hřmotný a nebezpečný, ale jako sympatický, vyrovnaný, spokojený a poslušný."
Jean-Paul Petitdidier (prezident Sekce agility při FCI), Hezky to napsal, že?
Chcete tedy vědět, co je to agility? Je to kynologická disciplína, při které si hrajeme, my pejskové, společně se svými pány. Je to hra o radosti, volnosti, běhání, skákání, přeskakování, prolézání a bystrosti (nejenom nás pejsků, ale také páníčků). Na agility je potřeba rovná travnatá plocha, na kterou páníčkové naskládají různé překážky, jako třeba skokové překážky, tunel, houpačku áčko atd., označí je čísly a určí start a cíl. Potom si trasu projdou sami, aby nás dobře vedli. V této hře si pán i pejsek musí vzájemně důvěřovat, běhá se totiž bez vodítka, a dokonce i bez obojku (pán ho může mít, když chce). Překážky překonávám pouze já, a to na pokyn svého pána. Než se to naučíme, trvá to, ale trpělivost přináší kosti, teda růže. Když nám to spolu s páníčkem jde, máme oba velkou radost a užíváme si. Agility je opravdu sport pro všechny. Znamená to, že mohou běhat pejskové malí, střední, velcí, kříženci i ušlechtilá plemena. Musíme být ovšem zdraví, což vám sdělí náš pan doktor veterinář. My, pejsci, můžeme závodit od 15 měsíců, ale to nevadí, to už umíme poslouchat, rozumíme si s páníčkem a rychleji pochopíme každou novou hru, tedy i agility.
Zaujaly vás agility? Chcete to zkusit? Obraťte se na Bobu a její paničku Veroniku Stratilovou, Agility klub Kunovice,
tel. 0632/55 31 24. Haf. |
|
Japonsko
V půlce prázdnin se poštěstilo devíti žákům a třem dospělým z Uherského Brodu a okolí navštívit v rámci výměnného pobytu exotickou zemi na druhém konci světa, Japonsko.
Cesta byla dlouhá přibližně den a zahrnovala cestu autobusem do Vídně, z Vídně letadlem do Londýna, z Londýna letadlem do Tokia, z Tokia autobusem do Tsukiyona, družebního města Uherského Brodu.
Po opuštění klimatizované haly letiště nás zaskočilo vedro a dusno. Slunce svítilo vysoko a teplota ve stínu se pohybovala kolem 31oC. Úlevou všeho byl klimatizovaný autobus. I přesto, že Tsukiyono je od Tokia vzdáleno okolo sto padesáti kilometrů, trvala cesta asi pět hodin: vymotat se z Tokia v dopravních zácpách není sranda, zvláště, když jsou na něm přilepena další města jako Kunovice na Hradišti. V Tsukiyonu na nás čekali na radnici hostitelské rodiny a ostatní Japonci. Po uvítání jsme se k nim rozešli.
První den jsme si museli zvyknout na obrácený denní režim a přizpůsobit se. S Japonci jsme pochopitelně mluvili anglicky, ale často jsme byli nuceni použít slovník či papír a tužku, protože Japonci ovládali angličtinu na nižší úrovni než my a domluva s nimi byla místy těžší.
V Japonsku jsme navštívili tsukiyonskou školu, kde jsme zkoušeli psát japonskými klikyháky a vyzkoušeli jsme si Judo a Kendo, vykoupali jsme se v Japonském moři, prošli jsme si typickou japonskou vesničku, chytali ryby v tsukiyonském parku, prošli si Tokio, projeli se Šinkanzenem, zpívali na karaoke. Japonci si toho pro nás vymysleli až až, všechno naplánované dopodrobna na čas i s náhradním programem. V Tokiu jsme sice zmokli, ale jinak se to nádherně vydařilo. Největší zážitky máme z dvou zábavných parků, z cykloparku, kde byly různé dráhy a jiné nesmysly na lidský pohon (šlapalo se), a z tokijského zábavného parku, kde byly nejrůznější atrakce: od strašidelných hradů a vídeňského kola přes virtuální reality a videohry až po podzemní či nadzemní dlouhou horskou dráhu a volné pády z 60 metrů.
Na každém rohu je v Japonsku nápojový automat na plechovky. Můžete do něj vložit i tisícovku a zasype vás drobnýma. To je důkaz toho, že jsou v Japonsku čestní. A to je pravda. V Japonsku je téměř nulová kriminalita. Vůbec se tam nekrade, auta nechávají zaparkovaná s klíčem v zámku a nezamykají, když jedou pryč. A jsou klidní. Já bych moc klidný nebyl.
Japonští tatínci pracují od rána do večera. Ani si kvůli nám nevzali dovolenou. Maminky jsou stále doma, starají se o domácnost a děti po příchodu ze školy (vyučuje se i v sobotu) hrají videohry (někteří mají doma i pět konzol). Většina Japonců kouří, má řidičák (jezdí se vlevo) a žije v útulných, neuklizených a klimatizovaných domečcích.
Japonci mají v oblibě dětskou pyrotechniku. Téměř každý večer pořádají malý ohňostroj. Rachejtle prodají i pětiletému. O víkendu byl k vidění v Takasaki (město asi čtyřicet kilometrů od Tsukiyona) nádherný dlouhý a pestrobarevný ohňostroj. Vypustilo se asi 15 000 rachejtlí.
Asi tak: doporučoval bych každému, kdo si to může dovolit, aby se na tento tradiční výměnný pobyt přihlásil. Jediné výrazné podmínky jsou umět alespoň trochu anglicky, uhradit si letenku a postarat se na deset dní o japonské kamarády.
Jan Pelc, 7.A, ZŠ Uh. Brod |
|
Jak jsem prožil prázdniny (v mé fantazii)
Celé své prázdniny jsem prožil v pralese s ufony. Bylo to tam skvělé.
Na začátku pralesa byl nejmenší strom, měřil jen 13 cm. Z velmi vysokých stromů ke mně začali skákat ufoni. Měli u sebe palice a chtěli mě bouchat. Ale když jsem řekl, že jim nechci ublížit, skamarádili jsme se. Ufoni pak odhodili palice a trochu mě provedli po pralese. Řekli mi, že největší strom měří 128 metrů.
Příští den mi ho ukázali. Nejstarší strom tam měl 1426 let a ještě k tomu uměl mluvit. Pak mi ukázali jejich marťanskou loď, kterou jsem řídil.
Na lodi jsme byli dva a půl týdne. Naučili mě různé hry, a protože tam bývala po nocích zima, tak jsem jim za to dal 3 krabičky zápalek.
Velmi nerad jsem od nich odjížděl. Ale příští rok přijedu zase. Dnes na ně velmi rád vzpomínám. A víte, proč jsem tam neviděl žádné zvíře? Protože u nich všechna zvířata mluví a žijí s nimi ve městě.
Petr Štěrba,
4.B, ZŠ Komenského, Uh. Hradiště, |
|
| |
