Číslo: 23
08.06.1998
Článků: 74
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
Salon Valentýn radí ženám
Největší nepřátelé vaší pleti
1. Sluneční záření - škodlivé UVA paprsky jsou skutečně nejhorším nepřítelem jemných rysů obličeje. Je bez debat, že intenzivní sluneční záření způsobuje stárnutí pleti. Proto vaše opalování příliš nepřehánějte a používejte pleťovou kosmetiku s vysokým UV filtrem. Můžete také barvu pleti změnit používáním samoopalovacích krémů. Partie obličeje, krku i dekoltu můžete oživit i používáním make-upů nebo pudrů.
2. Alkohol - občasná sklenička vám neublíží, ale na celém světě nenajdete špičkovou modelku, která by pila tvrdý alkohol. Alkohol i v tom nejmenším množství rozšiřuje cévky v obličeji (červené tváře, nos) a způsobuje - zvláště když ho používáte častěji - městnání tekutin v tkáních (otoky). To má pro pleť osudové následky a pleť vypadá čím dál houbovitěji. Když už tedy alkohol požíváte, dejte raději přednost vínu nebo střikům z vína.
3. Nikotin - zužuje cévy a negativně ovlivňuje okysličování pleti. A je vcelku jedno, zda vykouříte tři nebo třicet cigaret. U silných kuřaček se časem vytvoří strmé vrásky v okolí úst, pleť je sinalá a našedlá. Nemluvě o zažloutnutí zubů a nepříjemnému zápachu z úst. Buďte tedy moderní a nekuřte. Vyhrajte nad svou slabostí a zdravím zářící pleť vám bude odměnou. |
|
Problematika dopravy je snad stejně stará jako lidstvo samo
Dnes jsme hovořili s MUDr. Zdeňkem Krejzlíkem, pracovníkem Ústavu soudního lékařství v Brně, o vzniku dopravy.
Již od pradávna projevovali lidé touhu poznávat jiné kraje, jiné světadíly. K tomu, aby se mohli dostat i do vzdálených krajin, nestačily již jen vlastní končetiny. Jako první prostředky si počal člověk osvojovat zvířata. Kolem r. 8000-4000 před naším letopočtem bylo objeveno první kolo a první vůz, někdy mezi r. 3000-1500 pak první paprskové kolo. Kolem r. 700 před naším letopočtem byl postaven první kamenný most (Babylon, Řím) a první tunel (Ninive, Jerusalém). Ve 3. století postavili Číňané první železný most. V r. 1769 se objevilo na silnicích první parní vozidlo francouzského inženýra Cugnota a od té doby nastává prudký rozvoj dopravy a dopravních prostředků. V roce 1818 předvádí Drais první kolo, v roce 1885 firma Daimler-Benz benzinový čtyřtaktní motor a v témže roce sám Benz tříkolový automobil. V roce 1886 se objevuje první Daimlerův čtyřkolový automobil a v následujícím roce poznává lidstvo díky Dunlopovi první pneumatiku. První spalovací motor spatřil světlo světa v roce 1897 (Diesel).
V našich zemích poprvé předvedl Josef Božek parní stroj v roce 1815 v Praze. První elektromobil se objevil již v roce 1895 a předvedl jej pražským občanům František Křižík. V roce 1897 bylo vyrobeno první vozidlo automobilového typu a jeho výrobci - továrna v Kopřivnici - mu dala do vínku jméno President. V následujícím roce dává firma Laurin a Klement na trh první motocykl a v roce 1906 zahajuje tato firma v Mladé Boleslavi výrobu automobilů. První vozidlo této továrny dosahovalo rychlosti 40 km/hod. , mělo motor o výkonu 5W (7k) a hmotnost pětsetpadesát kg. Hromadná dopravy v klasickém slova smyslu byla u nás zahájena 17. srpna 1869, kdy do brněnských ulic vyjely první vozy koňské dráhy. V roce 1869, kdy do brněnských ulic vyjely první vozy koňské dráhy. V roce 1875 se k Brnu připojila Praha. V pozdějších letech byla koňka, jak se jí tehdy běžně říkalo, nahrazena parní trakcí. Po první zkušební jízdě a mnoha dalších opakovaných zkouškách byl pravidelný provoz zahájen 31. května 1884.
Pravidelný provoz elektrickými vozy začal v roce 1899, ale ještě v roce 1900 vyjely poslední typy intravilánových parních lokomotiv. V roce 1914 byla sice formálně parní lokomotiva definitivně vyřazena, ale ve skutečnosti se nepravidelně používala, zejména v posledních letech první světové války, ojediněle pak ve dvacátých a třicátých letech. Jedna z posledních parních lokomotiv zajišťujících městskou dopravu, vypomáhala ještě v roce 1945 po skončení druhé světové války při odklízení trosek zbořených domů. V této souvislosti poukazuji na skutečnost, že životnost našich současných tramvají se odhaduje maximálně na dvacet let...První trolejbusová linka se rozjela v roce 1949 mezi Brnem a Slatinou a autobusové linky rostly jako houby po dešti. Kapacita prvních vozů hromadné dopravy byla poměrně malá a odpovídala spíše obsazení kočáru.
Po uplynutí přibližně jednoho sta let jezdí po ulicích našich měst tříčlánkové tramvaje KT8D5, dlouhé více než třicet metrů, mající čtyřicet osm míst k sezení a až 302 míst ke stání, takže jsou schopny přepravit najednou až 350 cestujících. Maximální rychlost tohoto vozidla je 65 km/hod., prázdný vůz má hmotnost 37 tun, plně obsazený až 61,2 tuny. Pro zajímavost - řidič musí měřit mezi 155-190 cm, aby měl ze svého místa řidiče nejlepší, nezakrytý výhled.
Pokračování příště |
|
Angličtina pro nejmenší
Peter Goes Fishing: by Keith Painter
A MILLION SMALL FRIENDS: part two
Yes, please, it#s my birthday. I#m nine today. I WAS going fishing. I don#t know where the river is. My map isn#t in my special box. What will I do?
I#ll fetch my friends. John, Peter, Andrew, Lucy, Dominic, Martin, Stanley, Richard, Mark, Janet, Jacob, Jane, Raymond, Patrick, and a million others. I think WE can help you. We know where the river is.
You#re very small, said Peter. How can you help me? I can#t see you. You#re too small to help me.
Yes, I AM small, said Andrew Ant quietly.
I could give you the magnifying glass. It will make you look big. But you#re not strong. It#s too heavy for you,said Peter.
I#m small, but I can be very strong, Answered the ant. I#ll fetch my friends. You#ll see.
Peter watched the stick. Soon, he could see a million ants! Some of them carried the magnifying glass.
Some of them made a big arrow. The arrow showed him where the river was.
Because I#m small I don#t look very strong, said Andrew Ant. But my friends help me. Together, WE are strong.
I see, said Peter. I#m small but I can be strong. I#m small but I#m not stupid.
Yes, you learn quickly, the ant said. Help your friends. They will help you.
They walked slowly to the river. I#ve got six sweets, Said Peter. You and your friends are kind. Ants like sweets, you can have them.
Thank you, said Andrew Ant. My friends will help carry them. Look! We#re near the river, we must go. You can go fishing!
GOODBYE, said a million ants.
Goodbye, said Peter. Thank you for your help. Fishing will be fun!
# Keith Painter 1998
Next week At the river |
|
Cesta na jihovýchod
Goa je malinký stát, o rozloze necelé čtyři tisíce kilometrů, ležící na východním pobřeží Indie. Žije v něm přibližně milión dvěstě tisíc obyvatel. Ti se živí zemědělskou výrobou, pěstuje se zde rýže, cukrová třtiny, proso, kešu, kokosy. Dále se zde těží dřevo, nerosty a je rozvinuta průmyslová výroba. Významným odvětvím je cestovní ruch. Každoročně sem přijíždí velké množství cizinců ze všech koutů světa, kteří obsazují stovky hotelů rozesetých po téměř celém pobřeží státu. Pobřeží, které je omýváno Arabským mořem, je tvořeno jednou nekonečnou písečnou pláží a plážiček pojmenovaných vesměs podle vesnic a městeček nacházejících se na tomto krátkém úseku pobřeží. Goa byla přes čtyřistapadesát let portugalskou kolonií. Starobylá portugalská architektura, bohaté přírodní scenérie a příjemné klima vhodné pro duševní i fyzickou pohodu návštěvníků dalo vzniknout přízvisku Perla Orientu.
My jsme ve chvíli našeho příjezdu o tomhle státečku nevěděli zhola nic, jen jsme byli zvědaví o co go, protože se nás spousta Indů v ostatních zemích, kterými jsme projížděli, ptala, zda jsme jej již navštívili, a pěli o něm samou chválu. Do hlavního města Panají jsme přijeli večer před osmou hodinou, utahaní po náročném cestování, sedli jsme na autobus a nechali se odvést do blízké pobřežní vísky, kde jsme očekávali možnost levného ubytování. Sotva jsme ve vesničce Candolim vylezli z busu a začali šlapat po dost slušné asfaltové silnici, zjevovaly se nám před očima výjevy, se kterými jsme se po celou dobu našeho dosavadního putování nesetkali.
Potkávali jsme bílé, tím myslím neopálené, turisty, často ve velmi slušných až snobských hadrech, úplně jiné, než se kterými jsme se viděli v ostatní Indii, míjeli jsme docela sympatické hospůdky, restaurace a hotýlky, jejichž ceny nám až příliš připomínaly drahotu. Když nám v prvním hotelu, do kterého jsme vstoupili, sdělil recepční cenu čtyřista rupií za pokoj, nabyli jsme dojmu, že jsme se ocitli někde, kam nepatříme. Už jsme si pohrávali s myšlenkou, že přespíme venku a ráno z tohoto snobského státu vypadneme do normálních lidových končin, jenže sprchu jsme potřebovali jako sůl. A tak jsme se pod těžkými batohy motali dál, až jsme padli u malého obchůdku s občerstvením a suvenýry (poprvé v Indii jsme spatřili bohatý výběr pohledů), dali si ledovou pepsinu a u stoku před krámkem v klidu vychutnávali cigaretu. Majitel nám poradil, že když ujdeme ještě pár set metrů, přijdeme k hotelu Alexandria a za ním se nachází několik hostelů, ve kterých se dá smlouvat cena.
Když jsme se k Alexandrii připotáceli, zeptal jsem se majitelky, jen tak z plezíru, na cenu pokoje. Řekla dvěstěpadesát rupií, my se beze slova otočili a dali na ústup. Ona vyskočila s tím, že se spokojí s dvěmi stovkami a ať se jdeme na pokoj podívat. Předvedla nám dokonale čistý, docela velký pokoj dokonce i s kobercem, koupelnou, v níž tekla teplá voda a malou přilehlou verandičkou. Byl to dokonalý luxus, po jakém jsme toužili, a já měl sto chutí ihned kývnout, přesto jsem ze sebe vysoukal návrh stopadesát rupií, a že zde zůstaneme nejmíň dvě noci. Babka kývla, zdálo se, že spokojeně, a nechala nás o samotě. Dali jsme se do kupy a šli si sednout do malinké venkovní restaurace patřící k hotelu. Ve skutečnosti to nebyl hotel, jak je známe u nás, ale rodinný penzion, ve kterém bylo asi pět pokojů pro hosty, v přilehlé budově bydleli jeho majitelé, kteří se starali o provoz. Jen v restauraci zaměstnávali coby číšníky staršího muže, který do rodiny nepatřil.
Ceny jídel v těchto turistických restauracích jsou pochopitelně vyšší než v lidových jídelnách, ve kterých jsme se doposud stravovali, a sice od pětadvaceti rupií nahoru, nabídka jídel je poměrně bohatá od typicky indických po stravu běžnou například v Evropě. Rovněž je zde bohatá nabídka alkoholických nápojů, a to nejen v zařízení pro turisty, ale i v lidových nálevnách, poprvé v této zemi jsme viděli dost namazaných domorodců. I po ránu.
Ing. Vratislav Zelnitius |
|
Erby
Tupesy
První historická zmínka o Tupesích pochází z roku 1220, kdy již byly součástí majetku velehradského kláštera. Klášter vybudoval v obci dvůr, krčmu a mlýn. Příslušnost k tomuto panství si Tupesy udržely až do roku 1850. Příznivé zemědělské podmínky podtrhují j. místní vinohrady. V roce 1991 měla obec 1074 obyvatel žijících v 343 domech. V místě je základní škola, pošta i zdravotní středisko. Tradici se uchovává místní keramická výroby s prvky staré lidové kultury. Obecní pečeť Tupes je známa až z počátku 19. století. Má průměr 24mm a je na ní v barokním štítě umístěn hrozen mezi dvěma vinařskými noži obrácenými nalevo. Opis zní PECT DEDYNA TUPESY. Na pozdějších razítkách obecního úřadu se vyskytoval pouze hrozen položený na štítě. Pečetní znamení - hrozen a vinařské nože - symbolizovaly tradici místního vinařství. |
|
ANKETA
Máte v autě lékárničku a v jakém stavu?
Standa (46), zedník - Lékárničku mám, ale už dost starou, asi by v ní bylo něco prošlého.
Petr (24), soukromý podnikatel - Samozřejmě lékárničku v autě mám a je v dobrém stavu.
Katka (20), švadlena - Já autem nejezdím, ale mí rodiče ji určitě mají, v jakém je ale stavu, to nevím.
Milena (27), sekretářka - Lékárničku v autě mám, možná není ale podle předpisů, určitě bych dokázala při nehodě pomoci.
Josef (45), řidič - Nedávno jsem si koupil nové auto a tam lékárnička byla. Pravda je taková, že jsem se ještě nepodíval, jestli v ní něco nechybí.
Honza (22), geodet - Lékárničku mám z roku 1981. Takže se dá předpokládat, že asi nebude úplně v pořádku.
Pavel (36), soukromý podnikatel - Zrovna nedávno jsem si koupil lékárničku novou, stála 700,-Kč, takže si myslím, že je v ní všechno.
Ladislav (32), soukromý podnikatel - Lékárničku nemám, vzhledem ke stáří mého auta by byla stejně asi propadlá.
Eva (25), účetní - Lékárničku nemám, asi bych si ji měla pořídit. Jestli bych s ní ale někomu pomohla při zranění, nevím, asi bych zpanikařila.
Martin (30), grafik - Nemám ani trojúhelník, rezervu, natož lékárničku. A víte proč? Nemám auto. |
|
| |
