DOBRÝ DEN SLOVÁCKO

Číslo: 24
15.06.1998
Článků: 73

REDAKCE

ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000

	Salon Valentýn radí ženám
	Problematika dopravy je snad stejně stará jako lidstvo samo
	Angličtina pro nejmenší
	Cesta na jihovýchod
	Erby
	ANKETA

Salon Valentýn radí ženám
V boji proti jizvám

Určitě každá žena si přeje mít hladkou pleť bez viditelných závad. Jak je možné se bránit v případě, že na vaší pleti se objevila jizva, se dočtete v následujících řádcích. Jizvy jsou méněcenné vazivové náhražky tkáně, která byla poraněna úrazem nebo kožní vyrážkou. Kůži nelze vrátit do původního stavu, lze ji však ošetřit tak, aby jizva byla nenápadná. Rozeznáváme asi tři druhy jizev: a) atrofické - vpadlé, b) jizvy v úrovni kůže, c) keloidy - nad úrovní kůže (vznikají většinou po popáleninách, léčba je většinou složitá a je nutný zásah plastického chirurga).

Léčení všech druhů jizev je vhodné svěřit do rukou odborníků, jako je například dermatolog nebo lékaři z ústavů lékařské kosmetiky, kteří vám nabídnou několik způsobů léčení.

1. Dermabráze pomocí frézy - k zákroku se používá vysokootáčkové frézy, která obrušuje pokožku s cílem snížit povrch kůže co nejblíže k okraji vkleslé jizvy. Zákrok je prováděn v místním znecitlivění. Po tomto zásahu se vám na tváři vytvoří stroupky, které se po týdnu sloupnou. Tento zásah je vhodný pouze na obličej.

2. Dermabráze pomocí laseru - princip je stejný jako u dermabráze pomocí frézy. Rozdíl je v tom, že laser povrchovou vrstvu pokožky neobrušuje, ale odpařuje. I tato metoda se provádí při lokálním umrtvení a tvoří se stroupky, které se brzy sloupnou.

3. Krytoterapie - principem je zmrazení vrchní vrstvy pokožky. Během dvou dnů se začne pokožka olupovat a tak zjemňovat vzhled zjizvení. Výhoda tohoto zásahu je v možnosti ho provádět na velkých plochách, jako jsou například záda.

Je nutno podotknout, že léčba každého pacienta je zcela individuální a záleží na dohodě s lékařem, který postup z výše uvedených bude nejvhodnější. Pro vaši informaci vám nabízíme několik kontaktů na místa, kde se tyto úkony provádějí:

Praha: infolinka tel. 0601/216150

Brno: infolinka tel. 0602/522432

Ostrava: tel. 0603/269977

Zlín: tel. 067/7210776 - laser centrum.

Bližší adresy vám ochotně sdělí pracovnice salónu Valentýn.

Problematika dopravy je snad stejně stará jako lidstvo samo
Dnes jsme hovořili s MUDr. Zdeňkem Krejzlíkem, pracovníkem Ústavu soudního lékařství v Brně, o vzniku dopravy.

Intravilánová a extravilánová doprava je pro nás již naprostou samozřejmostí a jen málokdo si uvědomuje, jak převratné změny doprava v posledních 120 letech prodělala. K tomu, aby však bylo možno dopravu vůbec provozovat, jsou mimo jiné nutné silnice. Co jsou to silnice? Silnice je trvale zpevněná cesta s vozovkou nejméně dvouproudovou, na níž pro každý dopravní proud je určen dopravní pruh. (Příruční slovník naučný, Academia, Praha 1967). Silnice je cesta se zpevněnou vozovkou a jízdní dráhou sjízdnou za každého počasí. (Malá československá encyklopedie, Academia, Praha 1987). Podle obou citovaných definic je pak silniční doprava směrově nezávislým, záměrným a organizovaným přemísťováním osob a věcí uskutečňovaným dopravními prostředky po dopravních cestách. Výstavba silnice (a následně dálnic) a dalších druhů komunikací dopravy (železnice, vodní cesty) prodělala největší změny v posledních sto letech, i když první tratě hromadné dopravy byly postaveny již před více než 150 lety.

V Anglii byla roku 1825 postavena první trať světa, a to ze Stocktonu do Darlingtonu, kterou projel vlak tehdy závratnou rychlostí 20 km/hod. Avšak již za necelé čtyři roky nato dosáhl vlak rychlosti přes 40 km/hod. V současné době se zkouší vlaky s rychlostí kolem 550 km/hod. s jízdou na magnetickém polštáři. Vlaky dnes běžně jezdí rychlostí kolem 100-120 km/hod., tramvaje kolem 40-60 km/hod., auta kolem 100 km/hod. Rychlost nejen zkracuje vzdálenosti, ale také zabíjí. Každoročně zmírají při dopravních nehodách na vozovkách celého světa statisíce lidí. V pozadí prakticky všech nehod stojí lidský činitel-hlavní viník dopravní nehody. Jen výjimečně se jedná o nezaviněnou závadu, o něco jiného než je risk, hazard, nedbalost, lhostejnost...Tak například jednu z největších železničních nehod zavinil strojvůdce vlaku u mexického města Saltillo tím, že na dřevěný most vjel rychlostí kolem 120 km/hod. místo povolených maximálně 60 km/hod. V troskách zříceného vlaku zůstalo více než 200 mrtvých...

Zdá se, že touha po rychlostech je větší než hrozba vzniku zranění či smrti. Na rozvoj dopravy má vliv i válka. Tak v roce 1856 carské Rusko prohrálo krymskou válku jen proto, že nebylo schopno včas přepravit potřebné vojenské síly do oblasti střetu s nepřítelem. Proto také bezprostředně po válce došlo v Rusku k velmi rychlé výstavbě alespoň nejpotřebnější strategicky významné sítě. Rovněž v naší zemi došlo například k výstavbě dálnice z válečných důvodů a teprve při výstavbě stávající sítě došlo ke změně původního projektu. Důležitost dálnic vyplývá mimo jiné z toho, že v roce 1970 měla Evropa již přes 16 000 km dálnic! Silnice s kamennou vozovkou znali již před tisíciletími naši předkové, zejména Peršané, Řekové a Římané. Slavná Via Appia se začala stavět v roce 312 před Kristem a v podstatě dodnes je použitelná! Jen pro názornost - tato vozovka byla široká 4,5 m a asi 1m silná. Starý Řím měl ve své době více než 90 000 km kvalitních silnic.

Pro srovnání rozsáhlosti prací na těchto silnicích uvádím, že v celé bývalé ČSFR je 73 640 km silnic různého druhu. Městská doprava, stejně jako doprava obecně, prodělala celou řadu změn, určité druhy dopravy byly rušeny a opět se vracely. V současné době jako nejvhodnější intravilánový prostředek se jeví pro města do 70 000 obyvatel autobusy a trolejbusy, nad 70 000 obyvatel tramvaje a nad 150 000 obyvatel je již vhodná rychlá tramvaj (s doplněním ostatními dříve uvedenými druhy). Pro velkoměsta s počtem obyvatel nad jeden milion je již nutné metro. Délka tratí prostředků hromadné dopravy v městě Brně se během let často až výrazně měnila, což je nejmarkantnější zejména u autobusů. V roce 1950 činila délka autobusových linek v městě Brně jen 69 km, v roce 1960 pak 81 km, v roce 1968 celkem 186 km a v roce 1969 již přes 230 km.

Délka tramvajových tras se jen nevýrazně zvýšila a pohybuje se kolem 160 km, délka trolejbusových tratí po letech stagnace (1950: 14 km, 1960: 19 km, 1968 a 1969 shodně 13 km) se začíná zvyšovat, v neposlední řadě v souvislosti s hlediskem ekonomickým i ekologickým.

Pokračování příště

Angličtina pro nejmenší
Peter Goes Fishing: by Keith Painter
AT THE RIVER: part one

Peter walked to the river. There was no water in it! He could see the fish. They were walking along the river. But there was no water. The fish will die, he thought. One of the fish said. Come here, please. We need help.

Hmm, he thought. Now I can see a talking fish. A fish in a river with no water. I must think, he said. Talking trees, a stupid snake, ants wearing shoes, IT#S VERY STRANGE. And now, fish in a river with no water.

Fish can#t talk, he said loudly. I know that fish can#t talk. Then he thought. I will ask the fish some questions!

What#s your name? Where do you live? How old are you?

Questions, questions! We could die and you must ask me questions, said the fish. My names Freddy Fish. I live in the river. I#m four years old. Please help us. We#ll die without water.

I#ll help them but how? Said Peter to himself. He looked at the river. Then he looked at the trees.

Come here, said a small voice. He walked to the trees. There was a big sign. #HELP HERE#. Under the sign was an orange telephone. Seven coins please, said the telephone.

Seven coins, why seven coins? Asked Peter.

I can#t work without seven coins. Put the coins in my box please.

I#ll fetch the coins from my special box, said Peter. He felt very stupid talking TO a telephone. But he put the coins in the box.

Help please! He said into the telephone.

Can I help you? A voice answered.

Yes, I need help, said Peter.

What#s the problem sir? Said the voice.


along  podél: po, dále
ask  ptát, zeptat se (nač): (po) žádat, prosit (oč)
die  zemřít
fish  ryba
Freddy Fish  ryba Béďa: Frederick, Fred, Freddy  Bedřich
from  z, od
here  tu, zde: sem
into  do
need  potřebovat
problem  problém
sign  nápis, značka
sir  pane: Sir  (šlechtický titul)
telephone  telefon
under  pod
walking  procházející se
water  voda
we#ll = we will  budeme
without  bez, aniž
work  pracovat
young  mladý
More next week! 

	# Keith Painter 1998

Cesta na jihovýchod

V Goi jsme se zdrželi pár dnů, potulovali se po okolních vesnicích a prolézali krámy. Je jich tady připravených velké množství coby lákadlo pro turisty a ceny jsou dost vysoké, ale když si dá člověk práce a smlouvá, dostane se často na míň než polovinu na začátku navrhované ceny. Do Goi se v sezónu sjíždí Indové z různých koutů země (např. z Kašmíru, Gujaratu atd.) a nechávají se zaměstnávat jako prodavači a číšníci (příjem je zde vyšší než v jejich domovinách) anebo si sami otvírají vlastní obchůdky. Koupání bylo velmi slušné, byli jsme rádi, že pláže nebyly nijak přeplněné. To však bylo proto, že již byl konec sezóny a pomalu se blížilo období dešťů. Místní lidé nám říkali, že za pár dnů se uzavřou obchůdky i většina restaurací a hotelů, lidé se rozjedou do svých domovů, ulice zpustnou, vesničky se vyprázdní a začne vytrvale každodenně pršet, spousta silniček a chodníků se na pár měsíců zaplaví vodou a místní budou ležet, odpočívat a sbírat síly na další sezónu.

Výhodu konce sezóny jsme pochopili o rok později. To jsme sem přijeli v období nejvyššího přílivu turistů a ihned se hnali do Alexandrie. Čekali jsme přivítání s otevřenou náručí a náš pokoj, jenže penzion byl obsazený a jediný volný pokojík byl příliš malý, udušený a za dvě stě padesát rupií bez smlouvání. Našli jsme si tedy bydlení kousek dál a o malinko levnější v bungalovu, v areálu byl i velký bazén a solidní restaurace, zkrátka připadali jsme si jako Američané. V restauraci nám číšník poté, co zjistil, že nejsme žádní abstinenti, potutelně nabídl výrobek svého tatínka vypálený z kokosu. Půllitr jsme od něj koupili, ale musím zcela nestranně konstatovat, že moravská slivovice je nesrovnatelně lepší. Vrchol sezóny je rovněž nepříjemný přeplněnými plážemi, ale to platí pro všechna turistická místa na celém světě. Mým přáním na první cestě bylo dovézt si z Indie párek želv hvězdnatých, a tak jsem s sebou nosil její fotografii a jak jsme se posouvali, tak ji občas ukazoval místním lidem.

V sousední vesnici Calengut jsme natrefili na chlapíka, který říkal, že pochází z městečka Surendranagar ve státě Gujarat a tam prý těchto zvířátek běhají celá hejna. A tak bylo o dalším cíli cesty rozhodnuto. Po pár dnech nekonečného poflakování jsme se sbalili a rozjeli se pro želvy. První úsek cesty byl velmi nepohodlný, kodrcali jsme se celou noc autobusem do Bombaje. Dál už to bylo příjemnější, v cestě jsme pokračovali vlakem, a sice do Ahmedabádu, hlavního města Gujarátu. Tenhle stát se nachází na východě a sousedí s Pakistánem. Je zde prohibice a panují zde obdobné mravy v oblékání jako v Pakistánu. Koupili jsme si lístek na vlak, sedli na perón a hráli mariáš. Kolem nás se utvořil shluk asi dvaceti čumilů, někteří odcházeli a nově příchozí pak zaplňovali jejich místa. Tak to vydrželo celé čtyři hodiny, co měl vlak zpoždění.

Do Surendranagaru jsme dojeli asi za pět hodin a zjistili, že je to díra v poušti a my jsme pravděpodobně první cizinci, kteří ji navštívili, protože neexistuje jediný důvod, proč sem jezdit. Po ubytování v hotelu jsme vyrazili na obhlídku města. Panovalo neskutečné vedro, myslím, že tohle místo bylo nejteplejší ze všech, které jsme během cesty navštívili. Brzy jsme zjistili, že želvy v blízkém okolí nežijí, ale že bychom je mohli najít v rezervaci, vzdálené asi čtyři sta kilometrů východně. Při procházce městem se za námi neustále táhnul dav lidí, který bedlivě sledoval každý náš pohyb. Až později jsme zjistili, že jsme si to z velké části zavinili sami, jelikož jsme v této chvíli ještě nic netušili o zvyklostech v oblékání a já měl kraťasy a Pavla krátkou sukýnku, a tak jsme jim museli připadat jako naprosto nestydatí nudisté v městských lázních v hodině plavání žáků základní školy.

Ing. Vratislav Zelnitius

Erby
Mistřice

Znak obce Mistřice navrhl a zpracoval pan Miroslav Pavlů z Kelče. Hlavním symbolem je kruh, zdobený javorovým listem, který evokuje znamení klenotu, erbu nejstarších držitelů obce, pánů Kuželů z Mistřic. Zatímco jejich kruh byl ozdoben kytkou z pavích per, ve znaku obce je pozměněn tak, že paví péra jsou nahrazena javorových listem, symbolem Javorovce. Popis znaku: v modrém štítě se nachází prázdný stříbrný kruh, uvnitř se zlatou osmihrotou hvězdou, převýšený stříbrným javorovým listem, provázeným dvěma zlatými osmihrotými hvězdami. Obec Mistřice má vyhotoven od loňského roku nejen svůj znak, ale i prapor.

ANKETA
Jaký je váš názor na letní dětské tábory?

Majka (29) prodavačka - Moje dítě na tábor jede, já jsem jezdívala jako malá každý rok a myslím si, že je to dobrá věc, ale v dnešní době je trochu problém vybrat ten správný.

Franta (56) řidič - Snacha dala vnučku loni na jakýsi tábor, musela jí přibalit spacáky, karimatku, prostě všechno, potom jsme se s hrůzou dověděli, že děcka spala v mokrých stanech a příšerných podmínkách. Myslím, že to bylo pro ni ponaučením a letos ji na žádný tábor už nepřihlásila.

Josef (29) soukromý podnikatel - Já jsem nikdy na tábory nejezdil, takže na ně nemám žádný názor.

Jana (30) švadlena - Na tábory jsem jako děcko jezdívala hodně. Bylo to asi lepší než dnes, kdy už moc táborů dobrých není. Můj syn na tábor nechce a nebudu ho nutit, aby na nějaký jel.

Milena (35) účetní - Jelikož jsem matka tří dětí, tak si myslím, že i pro děti i rodiče je to velká výhoda. Samozřejmě cena nesmí být ale příliš vysoká. Umístit všechny tři děti na letní tábor si nemůžu dovolit.

Alena (17) studentka - Já jsem nikdy tábory neměla ráda, protože mi tam bylo vždycky smutno po rodičích.

Jarmila (20) studentka - Zrovna letos na jeden tábor jedu dělat vedoucí. I když jsou některé tábory vyhlášené, že se o děti špatně starají, je i mnoho dobrých táborů, kde děti prožijí mnoho zážitků. Tábor je dobrá věc především proto, že jsou děti bez rodičů, musí se postarat jak o sebe, tak o své věci, je to určitá forma učení soběstačnosti a odpovědnosti.

Ivan (30) soukromý podnikatel - Děti nemám, takže jsem o žádném táboru nepřemýšlel.

www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund