Číslo: 30
02.08.1999
Článků: 55
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
FÓR TÝDNE
NÉNI JÍZDA JAKO JÍZDA
Strýc Frolišú z Vések vylézl z auta podnikatelky Horáčkové a pravíl jí: "Horáčková, poslúchajte, děkuju vám za obě jízdy."
"Ale strýcu, jak to že za obě, dyť ste jél se mnú enom jednú?"
"Dvakrát, dvakrát, Horáčková, poprvéj a naposledy!"
KONEC SEXU
Bavily sa dvě Boršičanky. „Ty, Jarčo, cos myslela tým, jaks říkala, že ti manželství zkazilo všecku radost ze sexuálního života?“
„No, to máš tak. Já dycky, když su v nejlepším, tož si vzpomenu, že by sa múj starý mohl vrátit dóm, a hneď mám po radosti!“
MALÁ VČELKA
„Chlapé, když sem šél nedávno dóm,“ pravíl Jura Klásek, „tož sem zjistíl, že tá moja stará má vlastně básnické střevo. Seděla v kúpelně a prozpěvovala si: „Já sem malá včelka, metr pade velká, sama vařím, sama peru, že sa na to nevyseru!“
PODEZŘÉNÍ
„Tak sa ně zdá, že mně moja roba zahýbá,“ pravíl Jara Chrústú chlapom v hospodě.
„A jak ťa to napadlo?“ ptali sa oni.
„No, napřed sme bývali v Kunovicách, potem sme sa přestěhovali do Ořechova a včíl býváme v Bílovicách a pořád máme stejného pošťáka!“
PRVNÍ REKORD
Došél Janek, zednický učeň, dóm z prvního dňa výuky a tata sa ho ptál: „Tož co, jak sa ti házalo lopatú?“
„Velice dobřé, hneď na první pokus sem překonál rekord dvaatřicet metrů!“
PŘIKÁZÁNÍ
V hradčovském kostele sa strýc Utěkalú zpovídál ze svojich hříchú: „Víte, velebný pane, tá moja tchýňa by ale stála za hřích…“
„Ale synu, enom si vzpomeň na boží přikázání Nezesmilníš!“
„Ale, na to sem zrovna nemyslél, mě napadlo Nezabiješ!“
LÉČEBNÁ KÚRA
Ptali sa chlapé v hospodě Jury Vrtalového: „Tak co, Juro, pomohly tvojí staré ty léčebné obklady z blata?“
„No, na chvílu pomohly, ale potom to blato opadlo!“
TAK TO BÝVÁ
Strýc Prokšú došél dóm a jeho stará hneď mezi dveřima na něho začala křičat: „Ty jeden sviňáku, co ně tady lžeš!“
„Šak sem eště neřekl ani slovo,“ bráníl sa strýc.
„Ale chceš…“
DOBRÝ NÁPAD
„Tati, venku strašně prší a já mám rande s Janú, možu si pújčit tvoje auto?“
„No, možeš,“ říkál tata, „ale zajeď napřeď k benzínce, protože už je úplně prázdná nádrž.“
„A kdo ti říkál, že my nekde pojedeme?“
PRAVDA PRAVDÚCÍ
Utahovali si turisté z bači na Lopeníku.
„Bačo, keré ovce vám žerú méň trávy - bílé nebo černé?“
„Černé!“
„A proč?“
„Protože je jich méň.“
A MĚLA PRAVDU
V Hradišti u súdu sa ptala súdkyňa sekretářky jednoho známého místního podnikatela:
„Slečinko, a je vám známé, co vás čeká, když budete křivo přísahat?“
„To víte, že vím. Kožuch a tři zlaté prsténky.“
Z HRADIŠŤSKÉHO FOTBALU
To že ve Slovácké nemajú zrovna lehké časy, sa projevilo nedávno, když zrovna hráli doma. Před zápasem trenér dávál hráčom v kabinách taktiku: „Hlavně si mosíte dobře hlédat ty jejich rychlé útočníky. Ale co je najdúležitější, tož ani na chvílu nesmíte spustit oči z balóna! Stál pět stovek!“
PŘITAŽLIVOST
Rodinka Kudláčková sa vypravila do Hradišťa na kúpaliště. Když sa tam vyslékli a lehli si na deku, tož tetina pravila strýcovi: „Jane, nechcu sa chválit, ale podiv sa na mě, jak su v tech nových plavkách přitažlivá.“
Strýc si ju prohlédl a enom tak mezi fúsama procedíl: „To ja, ale leda tak pro komáry!“ |
|
| |
