Číslo: 32
16.08.1999
Článků: 59
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
FÓR TÝDNE
Aj tak sa može
Jura Drozdú došél jednú po výplatě dóm, zavolál svoju robu a pravíl jí. "Maňo, pojď sem před to zrcadlo. Vidíš tady tyto prachy? Tož včíl dávaj bacha. Ty v zrcadle sú tvoje a tyto v této ruce sú moje! Jasné?!"
Uplynúl týdeň a u Drozdú sa pořád enom vyvářalo. Tetina dělala řízečky, svíčkovú, lednička byla plná salámú a uzeného. Strýcovi už to nedalo, a tak sa ptál: "Poslyš Máňo, kde na to bereš, šak sem ti přeca nedál ani korunu?"
"Poď do předsíně, tam ti ukážu." Když došli až před zrcadlo, tož tetina si vykasa sukňu a pravila. "Tož včíl sa dívaj, tá v tom zrcadle, tak tá je tvoja, a tady táto, tá je zas řezníkova!"
Kdo neuhodne, ten vyhraje
Do Hradišťa zas nedávno dojél jeden cirkus, kerý postavíl, né enom veliké šapitó, ale vedle něho aj takový menší stan, na kerém bylo napsané: KDO NEUHODNE, TEN VYHRAJE STO KORUN. Vstup do tehoto stanu býl enom za deset korun.
Šél okolo strýc Halúzkú, a když to uviděl, tož si říkál: „To je neco pro mě, zajdu tam, budu dělat hlúpého, šak to ně moc práce nedá a vyhraju stovku.“
Zaplatíl teda vstupné a už sa hrnúl do stanu. Když ušél pár krokú, tož najednú zhaslo světlo. Strýc opatrně postupovál dopředu, když tu najednú ucítíl, že sa mu neco lepí na boty. Zastavíl sa, zavětříl… a po chvílce si ulevíl: „Hergot, že sem šlápl do hovna!“
Z ampliónu sa ozvalo: „Uhodl! Další!“
Jasnovidka z Polešovic
Karča Křápková z Vések si jednú zašla k vyhlášené jasnovidce do Polešovic. Tá si ju prohlédla, rozložila po stole karty, chvílu do nich hleděla a potem pravila: „Paničko, mosím vám to řéct, váš starý vás podváďá s mladú robú!“
„Paničko,“ nedala sa zaskočit Jarča, „nepodívala byste sa do tech karet ešče jednú a pořádně. Nemáte jich náhodú obráceně?“
Jednoduché řešéní
Franta Klásek sa zamilovál do třech děvčic najednú. Co sa ale dalo dělat, vzít si mohl enom jednu. Proto dál každé 5 000 korun a pravíl: „Udělajte s něma, co chcete, a já sa potem rozhodnu, kerú z vás si veznu za ženu.“
První si nakúpila šatú, šperkú a rúzných malovátek a říkala: „To sem udělala proto, abych sa ti lúbila.“
Druhá nakúpila zas oblečéní pro Frantu a říkala: „To je proto, abys věděl, že myslím enom na tebe.“
Třetí vrazila peníze do akcií a časem Frantovi donésla 100 000 korun se slovama: „To je, abys věděl, jaká su podnikavá.“
Franta si to všecko probrál v hlavě a dlúho sa rozhodovál a přemýšlál a přemýšlál… až si nakonec vzál tú, co měla největší kozy.
Sliby chyby
Jura Drozdú pravíl té svojí měsíc po svatbě:
„Je sice pravda, že sem ti slibovál modré z nebe, ale o automatické pračce sem sa ani slúvkem nezmíníl!“
Novomanželské ráno
Po svatební noci Jarča když sa vzbudila, tož švácla tomu svojému Franckovi pořádnú facku a říkala: „To máš za to, že si takový špatný milovník!“
Francek sa ale nedál, stejnú jí vrátíl. „A to máš zas ty za to, žes to poznala!“
Stopařka
Na silnici z Hradišťa do Brodu zastavíl jeden fešný řidič stopařce a pravíl jí: „Slečinko, nebudete mně věřit, ale ste dnes už čtvrtá těhotná robka, kerú vezu.“
„Jak ste na to přišél? Šak já přeca nejsu těhotná!“
„Také eště nejsme v Brodě!“
To je pravda
„Vúbec si nezaslúžíš takovú robu, jak su já!“ vyčítala tetka Húsková tomu svojému.
„To máš pravdu, včéra sem si také tú sračku nezaslúžíl a přeca sem ju dostál!“ |
|
| |
