Číslo: 34
24.08.1998
Článků: 59
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
Salon Valentýn radí ženám
Pryč s chloupky
Dnešní doba žádá, aby kůže ženy byla hladká a bez chloupků. Není to však jenom estetické hledisko, ale i hygiena těla je pak jednodušší. Máme několik způsobů, jak odstraňovat nežádoucí ochlupení, a ty vám zde právě nabízíme:
1. Mokré holení (klasické žiletkou)
Je vhodné pro depilaci podpaží, třísel a nohou. Výhodou je rychlé provedení depilace, bezbolestnost a finanční malá náročnost. Nevýhodou je, že chloupky rychle dorůstají, a tak holení provádíme asi jednou za týden. Je vhodné, pokud chceme používat tuto metodu, zakoupit si speciální pomůcky pro ženy, jako jsou holicí pěny a gely a také pochopitelně dámský holicí strojek. Po depilaci si ošetřete kůži pouze zásypem nebo čajovníkovým olejíčkem. Také nepoužívejte žádné deodoranty, alespoň 12 hodin.
2. Depilační krémy a pěny
Uvolňují chloupky hluboko ve vlasovém kanálku. Dorůstání se objeví za několik dní. Nevýhodou je častá nesnášenlivost krému či pěny a alergická reakce kůže. Výhodou je celkem rychlé provedení depilace a chloupky, které dorůstají, téměř nepíchají. Také pokud se depilujeme výhradně pěnou, chloupky postupně slábnou.
3. Depilace pomocí vosku
Metody jsou známy jak za tepla, tak za studena. Vosk nanášíme na pokožku a pak pomocí strhávacích pásků rychlým pohybem strháme chloupky z pokožky. Tento postup je nejčastěji prováděný v kosmetických salonech. Hodí se totiž k depilaci chloupků na celém těle. Velkou výhodou je, že chloupky dorůstají pomalu, a tak depilace se nemusí provádět často. Nevýhodou je značná bolestivost a také finanční náročnost.
4. Holení pomocí strojků
Jsou vhodné k depilaci celého těla kromě obličeje. Výhodou je rychlé provedení depilace i na hůře přístupných místech. Nevýhodou je značná bolestivost a finanční náročnost při zakoupení strojku.
5. Depilace pomocí elektrické jehly
Je to metoda, která se provádí v kosmetických salonech. Při použití jehly se snaží kosmetička zničit cibulku chloupku, a tak zamezit jeho růstu. Výhodou je zdlouhavost metody, která vyžaduje od zákaznice hodně trpělivosti. Také není zanedbatelná i finanční náročnost.
6. Depilace pomocí laseru
Tato metoda patří do rukou lékaře a je prováděna na spec. pracovištích. Výhodou je trvalý efekt odchlupení. Nevýhodou je větší finanční náročnost.
Způsobů, jak mít kůži jako hedvábí, je tedy mnoho, záleží jen na vás, který si vyberete. Nesmíte však zapomenout, že ihned po depilaci je nutno pokožku ošetřit a zklidnit (pudry, spec. olejíčky, emulze), depilovaná místa také nevystavujte asi 24 hodin slunci. |
|
DNES RADÍ . . .
Dnes jsme dali slovo Elen Sladké, která popisuje léčivé účinky třezalky tečkované
Svatojánská bylina
Třezalka tečkovaná byla odedávna považována za čarovnou a léčivou květinu. Rostlina obsahuje ve svých žlázkách červené barvivo hypericin, nazývané krev sv. Jana. Tato skutečnost byla jistě příčinou celé řady pověr, které se k ní váží. Ve středověku se dokonce stala třezalka příčinou několika honů na čarodějnice. Mléko koz a krav, které jí spásly větší množství, se hypericinem zbarví do růžova a pro inkvizitory to byla jasná známka čarodějnictví nebo uhranutí.
Krevníček či čarovník, jak se třezalce lidově říká, je vytrvalá, 30 - 60 cm vysoká bylina s větveným plazivým oddenkem. Z něj vyrůstají mnohé přímé a tuhé lodyhy. Listy jsou protáhle vejčité až podélné, dlouhé nejvýše 3 cm a jsou na nich proti světlu i pouhým okem dobře viditelné siličné nádržky a černé tečky žlázek, které obsahují charakteristické červené barvivo. Pětičetné pravidelné květy jsou sestaveny do bohatých koncových květenství. Třezalka kvete od června do srpna.
Je rozšířena po celé Evropě, severní Africe, v Asii, ale zdomácněla i v řadě zemí, kam byla zavlečena. Snáší velmi dobře sucho a tvoří rozsáhlé porosty na slunných stráních, okrajích lesů a cest.
V červenci a srpnu se sbírá nezdřevnatělá kvetoucí nať. Odřezávají se nebo sežínají asi 30 cm dlouhé vrcholky, které se váží do svazečků a suší se na dobře větraném místě ve stínu. Při sušení na světle má třezalka tendenci ztrácet barvu a tím i léčivé účinky. Teplota při umělém sušení nesmí přesáhnout 35 oC.
Třezalka má mírně sedativní účinky, podporuje krevní oběh, vylučování žluči a působí protizánětlivě. Dnešní medicína používá tuto bylinu do čajových směsí Alvisan s antisklerotickým a hypotenzivním účinkem a Stomaran, který podporuje trávení. Extrakt z drogy je také součástí několika léčivých přípravků s uklidňujícím a protizánětlivým účinkem.
Marie Treben si třezalky ve své knize velmi váží a doporučuje ji při zranění nervů a nervových obtížích všeho druhu, při následcích namožení svalů a při zánětu trojklanného nervu. Je prý také spolehlivým prostředkem proti průjmu. Pití čaje spojené se sedacími koupelemi z třezalky léčí nepokojný spánek, hysterické záchvaty, noční pomočování a deprese.
Janův olej z třezalky tečkované je velmi vychvalovaným přírodním lékem. Připravuje se tak, že květy natrhané za slunečného dne volně naplníme do láhve až po okraj a zalejeme jemným olivovým olejem. Uzavřenou láhev postavíme na několik týdnů na slunce nebo teplé místo. Po určité době se olej zbarví do červena. Pak přefiltrujeme přes hadřík a uchováváme v tmavých lahvičkách. Svoji léčivou sílu si olej zachovává dva roky a používá se na potírání otevřených ran, čerstvých zranění, při výronech krve, oteklých žlázách, je výborným prostředkem při bolestech zad, ischiasu a revmatismu. Pokud olivový olej nahradíme lněným, dá se použít na zmírnění následků popálením a slunečního úpalu.
Třezalka tečkovaná je tradičně vykupovaná rostlina a za 1 kilogram sušené drogy dostanete ve výkupnách léčivých rostlin v letošním roce 45,-Kč. |
|
CESTOVÁNÍ
Oldřich Trnečka popisuje opět své zážitky a dojmy z cest po celém světě, které strávil na zámořské nákladní lodi ve třicátých letech
HONGKONG - dokončení
Bílé stužky na blankytně modré vodě zálivu prozrazují stopy po vodních lyžích, unášených rychlými motorovými čluny. Po prohlídce všech těchto přírodních krás z ptačí perspektivy vracíme se opět do města a po setmění znovu obdivujeme večerní život pod neonovým nebem. Zatímco město nám dalo zapomenout na práci, pokračují opravy v loděnici plným tempem. Pracuje se ve dne v noci. Střídají se směny a den ze dne se přibližuje den odjezdu.
Konečně přichází čas, kdy betonová nádrž, v níž je loď upevněna, se pomalu naplňuje vodou. Až sedí vlastní váhou na vodě, přicházejí dělníci a odstraňují mohutné kládovité vzpěry. Po skončení všeho předcházejícího otvírají se motoricky železná vrata a opravená loď vyplouvá na vodu. A už brázdíme vody na rejdě, kde se provádí zkušební jízda. Po všech předepsaných zkouškách, které dopadly dobře, připravuje se posádka na další cesty pro náklad do Číny a odtud zpět do Evropy.
U sedmi jezer
Při delším nedobrovolném pobytu, jenž byl zaviněn výjimečným nedostatkem nákladky pro naši loď, pozvala nás správa přístavu a Seamens Club na jednodenní zájezd do vnitra Číny. Časně z rána, kdy ještě všechno spí, kdy příroda se začíná probouzet zpěvem ptactva, přijíždí Ikarus a převáží službu nemající členy posádky přes zemědělsko-zelinářský kraj, táhnoucí se z Whapoa do Kantonu. V městě samém začíná pomalu již uspěchaný život rodícího se dne. Teprve začíná, vždyť o hodinu, o dvě později začne zmatek a chaos, kam tvé oči pohlédnou. Tak poprvé vidíš dvou a půl milionový Kanton ještě před východem slunce. Na konci tohoto města, ku samému okraji mohutné Perlové řeky přijíždí pramice, autobus najíždí na střed těchto pospojovaných dřevěných kulatin a než se nadáš, přepravuješ se i s nákladem přes šířku těchto kalných vod, na protější stranu. Plavidlo přirazí ku břehu, Ikarus zarachotí a už tě unáší asfaltovou silnicí mírně zvlněnou rovinou mezi rýžovými políčky, dál, dál, někam do neznáma.
Asi po dvouhodinové jízdě přepravujete se přes dlouhý kamenný most. V širokém korytu s rozeklanými břehy polovyschlé řeky, kde prodírající se praménky oživují štěrkovité dno, pozoruješ sem tam roztroušené skupinky lidí shrbených nad vodou, se síty v rukou, a zdá se ti, jako by něco prosévali. Pohled zvědavosti tě na chvíli opustí. Autobus zpomaluje jízdu. A znovu hledíš na ubíhající cestu kolem sebe. V dlouhém úseku, na jedné půli silnice jsou rozloženy rozvázané snopy rýže, které zde domorodci suší. Přeschlé pak úhozem do jakýchsi polouzavřených košů mlátí starými mlateckými cepy a zrno pak odnášejí na typických vážkách k nedalekému okraji vesnice. Žně jsou v plném proudu, při nichž pracuje kde kdo. I starší děti pomáhají. Rýži pak očisťují od plev ručními fugary, kterých se i u nás před padesáti léty užívalo. Cesta ubíhá ti pozorováním tohoto neznámého kraje. Ocitáš se u velké Západní řeky, kde se převozu opět ujímá dřevěná pramice.
A znovu pokračuješ dál, dál, někam do neznáma, směrem k vysokým horám, které se podobají našim Vysokým Tatrám. Autobus mírní rychlost, pak zaskřípou brzdy a v dusné poledne se ocitáš při kraji rozervaných skal. Po nedlouhém odpočinku se vydává osazenstvo autobusu kolem horského potoku, místy zavaleného obludnými balvany. Cesta místy přerušovaná kamennými schody vede stále dál a výš, pod staletými sklánějícími se stromy. Jdeš vlastně jakýmsi lesním chladivým tunelem, kam slunce téměř neproniká. V tomto dusnu a parnu přichází toto osvěžení dvakrát vhod. Konečně poslední serpentina. V dohledu prosvítá denní světlo. Po sto metrech vycházíš z tohoto chladivého temna pod modrou oblohou. Před tebou stojí klášter, zde velmi rozšířeného buddhismu. V Číně je i mnoho atheistů. I křesťanství zde zapustilo hluboké kořeny, hlavně v severních oblastech. Svoboda náboženská je zde neomezená, jak se dovídáš z úst stále smějícího se čínského průvodce. |
|
Znáte svoji vesnici?
Vyškovec
Název naznačuje, že jde o ves ležící vysoko, jmenuje se podle kopce Vyškovce, dnes Kykuly. Byla nejtypičtější kopaničářskou vesnicí s chalupami roztroušenými na jižních stráních, (je dlouhá 8 km) v předhůří Bílých Karpat při moravskoslovenských hranicích. Obec vznikla jako kopaničářská osada kolem roku 1730, vyznačovala se roztroušeností chalup a domů. Do roku 1869 zde bylo vybudováno 87 dřevěných sroubených domů pokrytých slaměnými došky. Feudální řád zde nekončil v roce 1848, ale krutě doléhal až do konce 19. století. Lidé odcházeli z celými rodinami sezónně do Rakous nebo na jižní Moravu, za první republiky na Hanou a na jižní Slovensko. Teprve po roce 1935 našli mnozí z nich práci ve zbrojovkách v Bojkovicích a v Uherském Brodě. Půda v hornaté oblasti je nemohla uživit. První silnice do obce byla budována při výstavbě magistrály Brno-Trenčín v roce 1936-1938. Vyškovec příslušel pod zdravotní obvod ve Starém Hrozenkově. Nemocní zde však často hledali pomoc i u žitkovských bohyní.
Obec byla elektrifikována v roce 1948, v roce 1956 byla vybudována silnice do Starého Hrozenkova. Z mizející lidové architektury tu ještě najdeme pozoruhodné stavby domů.
Otázka: Vedle dřevařství se obyvatelé Vyškovce živili také podomním obchodem. Napište, s čím obchodovali?
Správná odpověď z minulého čísla: Potok, který se v Záhorovicích vlévá do Olšavy, se jmenuje Kladenka. |
|
Rady hospodyňkám
Se začátkem školního roku přinášíme několik rad, jak si usnadnit práci.
Aktovky nosí především školní děti a je nutno jim věnovat při jejich údržbě zvýšenou pozornost. Aktovky z umělých hmot čistíme saponátovou pastou nebo jinými doporučenými a vyzkoušenými prostředky. S úspěchem je možno použít také vaječný bílek. Kožené aktovky nejprve omyjeme vlažnou vodou, do níž jsme přidali trochu octu. Pak je do sucha vytřeme, ušleháme vaječný bílek, kápneme do něj několik kapek terpentýnu, dobře promícháme a vetřeme do kůže. Po dokonalém zaschnutí vyleštíme kouskem flanelu do vysokého lesku. Stejně čistíme i boty, kabelky a kufříky z umělých hmot nebo kůže.
Asfalt dokáže především v letních měsících nadělat pěkné skvrny nejen na automobilech, ale také na oděvech dětí. Když dítko dostane co proto, je třeba skvrny vyčistit. Není to nic obtížného a způsobů můžeme nabídnout hned několik: - nejprve seškrábneme nahřátým nožem vrstvu asfaltu. Pak skvrnu změkčíme tukem a dočistíme ji tetrachlórem, benzolem nebo trilenem na silném savém papíru, který raději několikrát vyměníme. Čisticí prostředek nanášíme na skvrnu hadříkem, jímž znečištění vytíráme. Samozřejmě tak, aby se skvrna nezvětšovala. Zůstane-li skvrna od asfaltu na koberci, postupujte takto: odstraňte přebytečnou vrstvu tupým nožem, navlhčete ji benzínem na čištění a po chvíli naneste kašičku z benzínu a magnézia. Po zaschnutí vysajte vysavačem. Nepodaří-li se vám žádným ze způsobů skvrny odstranit, obraťte se s důvěrou na nejbližší čistírnu. Poznáte, že je vlastně stejně bezmocná jako vy. |
|
| |
