Číslo: 41
18.10.1999
Článků: 63
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
FÓR TÝDNE
Na manévrách
FÓR TÝDNE
"Kde zas čumíš?! Sfinga je tam!"
Z porodnice
Rudovi Drozdovému sa narodilo děcko, a tak letěl do porodnice sa na něho podívat. Když došél až na odděléní, tož sestra mu říkala: „Gratuluju vám, máte trojčata.“ Ruda celý nadšený s hrdostí jí pravíl: „To mám ale rúru, co?“ „No to máte, ale měl byste si ju nechat vymést, všecky děcka sú totiž černé.“
U holiča
Došél Antoš Břúškú do Hradišťa k holičovi, sedl si do křesla a pravíl: „Chtěl bych to asi takto: jednu kotletu do púl líca a druhú celú vyholit. Navrchu to ostřihajte tak, aby to trčalo přímo navrch a nedalo sa to česat, a na zadku mně vyholte pár flekú až na kožu.“ „Pane, ale takto vás ostřihat nedokážu!“ „Jak to, že né? Šak minule ste to dokázál!“
Problémy s pitím
Přišla jednú Jarča Křápková v Huštěnovicách k doktorovi a pravila: „Slyšte, doktore, já jak si dám skleničku, tož mám hned chuť padnút nejakému chlapovi do náruče. Co mám dělat?“ Doktor vytáhl flašku vodky a povídá: „Nalejte si…“
Dárek k narozeninám
Tata sa ptál svojí osmileté céry: „Adélko, co bys letos chtěla k narozeninám?“ „Tampón.“ „Víš ty vůbec, co to je?“ „Nevím, ale v televizi sem slyšela, že sa s tým dá dobře hrát tenis, plavat, aj jezdit na kole.“
Blúdění
Opilý strýc Pléškú sa vracál ze setkání vrstevníkú, keré měl v Sadoch. „Prosím vás, jak sa dostanu na nádraží?“ ptál sa jedného příslušníka v Hradišti na náměstí. „To mosíte jít pořád rovně…“ „A do prdele! Tak to sa na nádraží dneska nedostanu!“
Když to na vás přijde
Dva teplouši šli kunovským lesem. Jeden z nich najednú mosél na velikú potřebu, tak zašél za křoví. Za chvilku zděšeně křičál: „Já nešťastník, potratíl sem. Tady je v tom nožička, ručička...“ Druhý přiletěl, podívál sa na to a pravíl: „Neřvi, ty trúbo. Šak sas vyka- díl na žabu!“
Na pohotovosti
Doletěl do Hradišťa na pohotovosť strýc Malinú z Vések a hneď vyplazovál na doktora jazyk. „Poslyšte, strýcu, jak sa vám to enom mohlo stat, že máte jazyk plný třísek?“ „To máte tak, doktore, ráno sem si chtěl dat malučkú štamprlu slivovice a ona sa mně celá flaška rozléla na zem.“
O Mařence poprvé
Byla jednú jedna holčička a tá sa menovala Mařenka. Jednú šla tak lesem, když ze křoví vyskočíl chlápek a začál z ní strhávat všecko oblečéní. Ale Mařenka sa enom smála, protože věděla, že mu bude malé.
O Mařence podruhé
Byla jednú jedna holčička a tá sa menovala Mařenka. Jednú tak zdvihla telefon a nejaký chlap jí začál říkat šílené prasárny a nechutnosti. Ale Mařenka sa enom smála, protože věděla, že má špatné číslo.
O Mařence potřetí
Byla jednú jedna holčička a tá sa menovala Mařenka. Jednú byla tak na procházce, když sa před ňú objevíl chlápek, kerý na sobě měl akorát pršiplášť a pod ním vůbec žádné oblečéní. Ale Mařenka sa enom smála, protože věděla, že nebude pršat.
Financování
Potkaly sa jednú dvě tetiny v Kněžpoli a tá jedna sa té druhé ptala: „Ty, Maňo, jak je možné, že ti ten tvůj dává tolik peněz, když pořád tvrdíš, jak je lakomý?“ „No, to máš velice jednoduché. Pokaždé, když sa spolu pohádáme, tož mu vyhrožuju, že sa odstěhuju k matce.“ „No dobrá, ale kde bereš ty peníze?“ „On mně dycky potom dá peníze na vlak.“
Rozbitá váza
Jeli jednú dvá buzeranti na kolách a vézli velikú vázu. Najednú sa vyřítilo auto, srazilo jich a váza sa rozmlátila na cimpr campr. Řidič vylézl a jeden z buzíkú spustí typickou „hošovskou“ fistulí na kamoša: „Jožko, zavolej policajty, to sa mosí sepsat.“ Chlapík z auta ale zaprosíl: „Tož, ale chlapé, nešlo by to nejak domlúvit, já vám dám peníze a kúpíte si novú. Co tak tisícovku?“ „Nenene, jdem pro ty policajty.“ „A co dva tisíce? Pět? Víte, já sem trochu píl, takže…“ „Nenenené…“ Chlápek sa teda už naštvál a začál řvat: „Buzeranti zasraní, polibte mně prdel!“ „Počkej, Jožko, nikam nechoď, už začíná vyjednávat.“
Sádrový muž
Přijde sestřička v nemocnici k strýcovi Prachařovém, kerý je celý v sádře. A strýc sa jí, s vypětím všeckých sil, ptál: „Sestři, nevíte, estli sem ten řidičák udělál?“
Na manévrách
Janek Kláskú sa jednú dostál na manévry do cizinecké légie, kerá slúžila na púšti.
Jeho velitel ho první deň prováďál kasárňama a říkál mu:
"Tady je jídelna, tady jíme, tady je společenská místnost, sem sa chodíme dívat na televizu."
Janek sa po chvilce ptál:
"A jak to tady vypadá s˙ženskýma?"
"No, ženské tady nejsú, ale od toho máme tady v˙ohradě velblúdicu."
"Fuj, to nikdy!"
A tak žíl Janek v˙púšti. Býl tam měsíc, dva měsíce a už býl také pořádně nadržený, a tak šél jednú za velitelem, estli by mu nepújčíl klíč od té ohrady s tú velblúdicú. Tak se tam teda vypravíl.
Když za hodinu vrátíl, tož býl pořádně pokopaný a pokúsaný. Ptál sa hneď velitela:
"To mně enom řekněte, jak to s tú velblúdicú děláte?"
"No sednem na ňu a jedem za ženskýma do města."
www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund
