Číslo: 44
08.11.1999
Článků: 62
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
FÓR TÝDNE
Tak i onak
Učitelka sa ptá děcek ve škole:
„Jak sa menuje chlap, kerý chce, ale nemože?“
Přihlásí sa Esmeralda:
„Impotent.“
„Výborně,“ říká učiteka. „A chlap, kerý može, ale nechce?“
???????
„Hajzl jeden hajzlovská…“
Po flámu
Janek potkál Antoša Staškového a ptál sa ho:
„Poslyš, Antošu, co řikala tvoja stará, když ťa včéra večér načapala s Andulú ve stodole?“
„Co by říkala, nic. Šak ty dva přední zuby sem si stejně chtěl nechat vytrhnút!“
Zákazy…
„Juro, je to se mnú špatné. Od té doby, co su ženatý, všecko mám zakázáné. Kúřit nesmím, pit nesmím a do hospody také nesmím,“ říkál Franta svojému súsedovi.
„No a proč teda neprotestuješ?“
„Protestovat také nesmím.“
Přeřeknutí
Potkali sa ve Starém Městě dvá kamarádi:
„Jak se ti daří?“
„Ále, budu sa rozváďat.“
„A proč, prosím ťa?“
„Ále, ráno u snídaně sem sa přeřekl.“
„???“
„No, chtěl sem řéct: „Miláčku, mohla bys mně, prosím ťa, uvařit káfé“ a místo toho sem řekl: „Ty krávo stará, posralas mně celý život.“
Krutý osud
Janek Drozdú si stěžovál v hospodě:
„Měl sem všecko, co sem enom mohl chtět. Krásný barák, veliké auto, lásku krásné robky… a najednú švác a všecko je pryč!“
„Proboha, co sa ti stalo?“ ptali sa chlapé.
„Moja stará mně na to došla!“
Výlet za slunkem
Strýc Křúpal s tetinú z Prakšic jeli jednú do Novéj Vsi na Štěrk sa okúpat. Co čert ale nechtěl, tož v Kunovicách jich zastavíl policajt a chtěl vidět řidičák a techničák. Tetina, která řídila, byla ale dosť nahluchlá, a tak sa strýca pořád ptala: „Co říkál ten policajt?“
„Že chce vidět tvoje papíry.“
Tetina začne prohrabávat kabelku a policajt zas praví:
„Poslyšte, jela ste tady nepřiměřenú rychlosťú.“
„Co říkál?“ ptala sa zas tetina.
„Žes jela moc rychlo!“
Policajt sa zahleděl do papírů a říká:
„Tak vy ste Máňa Křúpalová z Prakšic? Já sem tam jednú také slúžíl, a znál sem tam nejakú Maňu. S ňú sem také zažíl nejhorší sex mojého života.“
„Co říkál?“
„Že ťa asi zná.“
Málo padákú
To jednú tak letěl Kunovjan, Rus, Američan a Angličan letadlem. Najednú sa jim ale vznítíl motór, ale oni měli enom tři padáky. Prvního padáku sa hneď chytíl Rus a vyskočíl se slovama: „Jako příslušník najinteligentnějšího národa mám právo sa zachránit.“
Druhý padák pro sebe zebrál Američan. Před seskokem prohlásíl: „Jako příslušník najbohatšího národa mám právo sa zachránit.“
Angličan s klidem pravého Angličana prohodíl směrem ke Kunovjanovi: „Měl bych sice právo skočit před tebú, ale protože su gentleman, nechám ti zbývající padák.“
Kunovjan sa ale enom uščúříl a říkál: „To ani nemosíš, možeme klidně skočit obá dvá, protože příslušník najiteligentnějšího národa skočíl s mojím baťohem!“
Od kolejí ke kolejám
Železničář: „Co mně tu běháte po trati?“
Policajti: „Kdo je u vás ‚potrat‘? My běžíme…. k rychlíku…!“
Železničář: „Kdo je u Vás ‚krychlík‘?“
IQ test
Bavili sa dvá policajti:
„Dal sem si včéra udělat ten IQ test.“
„Jo? A jaký býl výsledek?“
„Chválabohu, negativní.“
Divák
Přišél policajt do obchodu s televizama, a že prý chce reklamovat televizu, protože mu nejde zvuk. A hneď začál aj vykládat, jak přestala fungovat:
„Sedím tak večér u televize, šťúrám se hřebíkem v uchu a najednou prsk, a nešél zvuk.“
Buzéní telefónem
V Hradišti zavédli novú službu buzéní telefónem. Jura Klásek ju teda před nedávnem také použíl. Ráno zvóníl telefón a ze sluchátka sa ozvalo:
„Vy ste si objednál buzéní telefónem na 6:30?“
Rozespalý Jura: „Eééééch… ano…“
„Tak hybaj z pelecha, ty brďo, je púl deváté!“
Správný test
Ředitel jedné veliké hradišťské banky přijál do práce nového pokladníka. Protože měl o něm určité pochybnosti, tož sa rozhodl, že ho vyzkúšá. Přetáhl si přes hlavu punčochu, namíříl na pokladníka zabaleným rohlíkem a pravíl:
„Všecky peníze sem!“
Pokladník sa zalekl a dál mu všecko, co bylo v pokladně.
Od té doby ředitela banky už nikdo neviděl.
Kožuch
Jura Hnátkú došél s robú v Hradišti do kožešnictví a pravíl majitelovi teho krámu:
„Ukažte mojí ženě ten najlepší kožuch, jaký tady máte!“
Majitél zmizél vzadu v krámě a vrátíl sa s nádherným kožuchem. Zatým co si ho Jurova robka prohlédala, tož sa ten prodavač naklóníl k Jurovi a říkál mu:
„Tento kožuch stójí ale víc než 353 000 Kč.“
„Žádný problém, hneď vám vypíšu šek.“
„Výborně, pane. Dneska máme sobotu, to znamená, že v pondělí si možete pro kožuch dojít. Napřeď si mosíme totiž ověřit krytí vašeho šeku.“
Jura s ženú teda odešli.
V pondělí sa vrátíl do obchodu už enom Jura sám.
Majitel krámu na něho hneď vybřéskl:
„Jak si možete dovolit sem vúbec přijít, šak na té vaší knížce nemáte ani korunu!“
„To vím aj já, ale chtěl sem vám enom poděkovat za nejkrásnější víkend svojého života!“ |
|
| |
