Číslo: 24
16.06.1997
Článků: 40
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
REGIONÁLNÍ GUMOVINY
FÓR TÝDNE
REGIONÁLNÍ GUMOVINY
UČITELÉ BUDÚ KONEČNĚ V BALÍKU
To že sa učitelom málo platí, to víja všeci. To že ten jejich ministr to nezvládl a udělali proto z něho ministra iného, to víja také všeci. Nikdo, anebo enom velice málo ludí šak ví, že hradišťský Školský úřad připravíl od nového školského roku převratnú novinku. Ing. Jiří Vařečka, ředitel tehoto úřadu nám řekl: #Přemýšlali sme jak tem učitelom enom pomoct. Proto sme došli na to, že by si mohli přivydělávat ke svojému platu ve školním roku nejakým bočním kšeftem. Už v předloňském školském roku sem posílál pravidelně svojého známého Mgr. Laďu Kotka každý měsíc na týdeň si přivydělat do Německa. Utírál tam sice enom děckám prdelky, ale finančně si pomohl velice. Lóní tam na neplacené volno odjela, jak sme sa dozvěděli, další známá kantorka, a také si pomohla. Proto teda vedení školství v našém regiónu od nového školského roku přicházá se zavedením této novinky pro všecky kantory.
Kdo z kantorů by si chtěl teda přivydělat, tož ten ať sa obrátí přímo na Školský úřad, kerý mu rád udělí každý měsíc týdeň neplaceného volna, aby si mohl zajet přivydělat do Německa, nebo třeba aj nekde inde. Ostatní kantoři to za něho istě rádi odsuplujú. Zatím néni enom jasné, kolik budú tito kantoři moset odváďat naturálií Školskému úřadu, no ale to sa prý s každým dohodne individuálně. Co na to budú říkat děcka, keré tak každý měsíc budú týdeň bez svojého kantora? #Ať si říkajú co říkajú, dyť přeca v prvé řadě ide dycky v této společnosti enom o peníze! řekl nám Mgr. Laďa Kotek. Tož tak.
Strýc Ruda
FÓR TÝDNE
Tak, a je to v pr.... . A to sem si myslél, že už je to z ní venku.
Volá Anča Berecková z Mistřic Růži Kuťkové do Kněžpola: #Představ si, Růžo, že sme sa dnes s Matúšem po patnásti rokách společného života poprvé, ale opravdu poprvé pohádali.
#Ale to nic néni, to sa normálně v rodinách stává už aj před svatbú, pravila Růža, #to si nesmíš tak brat, to sa dycky srovná.
#No, dobře Růžo, ale co mám včíl dělat s tú jeho mrtvolů?
JOH
NEPŮJDU A NEPŮJDU
Strýc Békalú z Ořechova sa chtěli s tetinú pomilovat, ale jejich šestiletý Jurka sa furt neměl k temu, aby šél spat. Matka to teda na něho zkusila po dobrém: Jurko, běž už spat, dyť už je hromada hodin. Když půjdeš si pěkně lehnút, tož ti dám deset korun. #Nepůjdu,odsekl Jurka. Tata teda přisadíl: #Já ti teda dám dvacet korun. #Ani tak nepůjdu! #Tak sakra, co vlastně chceš, zařvál už tata. #Chcu sa dívat!
AUTOHAVÁRIJA
Tonek Fúskú potkál tetinu Játrovú, slušno ju pozdravíl a enom tak sa optál: #Čujte, tetino, vám sa nekdy v mládí stala nejaká tá autohavárija? #Nestala, proč sa ptáš? vyzvídala tetina. #No, enom sa mně nezdá, že byste sa mohla s takovú hubú narodit. NEBOJ SA, UŽ TO BUDE
Na sídlišti Mojmír v Hradišti začala u Nováků kapat voda z kohútka, a proto tetina, teda když to bylo v Hradišti, tak vlastně panička, Nováková zavolala instalatéra. Když druhý deň došél, tož ho mladá Zdenička Nováková védla do kúpelky k temu kohútku. Když sa ale nejak dlúho nevracala, tož matka na ňu volala: #Zdeničko, kdy už stým bude pan opravář hotový? #Brzo mamičko, brzo, odpovídala Zdenička, #už začíná těžko dýchat.
ARCHEOLÓG ...
Reportér okresních novin přišél mezi archeológy ve Starém Městě a jedného z nich sa ptál: #Poslyšte, a jaký býl váš najvětší letošní objev? Ten vedúcí tech archeológů sa zamyslél a pravíl: #Tož, abych pravdu řekl, tak teda můj najvětší letošní objev býl súsed u nás ve skříni.
STRÝČEK SKRBLÍK
Do květinové síně v Brodě přišél chlápek celý v černém a chtěl si kúpit smuteční pásku. Prodavačka sa ho ptala: #A jakú si budete přát? Máme různé druhy. Když je veliký smutek, tož je to páska širší, když je malý smutek, tož je to zas páska užší. Chlápek sa zamyslél a povídál: #Tak ně dajte teda enom černú niť, protože mně umřela tchýňa.
ISTOTA JE ISTOTA
Strýc Rajmund Jílovec ležál celý nachlazený v posteli a tetina chtěla aby sa vypotíl. Tož ho pořádně zabalila a dala mu do postele aj dva termofóny. Strýc to pocéní neměl moc rád a když eště uviděl ty termofóny, tož sa na tetinu obékl: #Hergot, co si blbá, proč ně tam dáváš eště aj dva termofóny. #Protože jeden teče ....odpověděly tetina.
VZPOMÍNKY NA MINULOST
#Ja chlapé, když sem býl mladý a pěkný, tož kvůli vá mně sa chtěla jedna krasavica z Mařatic utopit, chlubíl sa Miroš Pecen v hospodě u Rosůlků. #Toto nám enom prosím ťa nevykládaj, podivovál sa Tonda Kvasnica. #Tož je to tak. Když sem ju požádál o ruku, tož ně to jasně pravila: #Poslyš Mirošu, než bych si ťa vzala, tož to sa rači půjdu utopit do Moravy.
DOBRÁ RADA NAD ZLATO
Novomanželka Jarča Békalová z Novéj Vsi byla celá zúfalá, a tož sa šla poradit k svojí maměnce do Podolého. #Mamičko, prosím ťa, pomož mně. Co mám dělat, uvařila sem oběd a ten můj Janek ho nechce jezt, prý mu nechutná. Co tys dělala, když tatovi nechutnál oběd? #Ale Jarčo, to je přeca jednoduchá věc, pravila maměnka. #Když tomu tvojému oběd nechutná, tož mu ho nechaj k večeři.
TATA NÁŠ VZOR
Matka Žufánková lomí rukama a lamentuje nad svojím sedmnáctiletým synem Fanošem: #Prosím ťa, co sas zblázníl, nechat si ostřihat hlavu dohola, dyť včíl vypadáš jak nejaký ten kriminálník. Fanoš enom pokrčíl ramenama a povídál: #Co pořád enom nadáváš. Šak jsi ně pořád říkala, abych si vzál příklad z našého taty.
PRST
TO JE NÁPAD
Janek Drozdú kleckál po ulici a naříkál, sténál a plakál: #Ojojoj, ach bože, bože! Zastavila ho tetina Janúšková a ptala sa: #Jane, a co sa ti prosím ťa stalo, že tak naříkáš? #Co sa ně stalo? Ani sa neptaj, strašně mě tlačíja boty! #Tož proč jich nosíš? #Tož to je na delší řeč. Vůbec sa mně nedaří v obchodě. Dlužím řezníkovi, pekařovi, za nájemné, za uhlé. Mám dvě škaredé dcéry, keré sa nemožú vdat. Moja stará, to je taková rebeka, že enom od rána do večera furt nadává a prská. Když sa teda večér vrátím dóm a vidím pořád ty zaškňúřené huby a ty hromady pohledávek, tož mám chuť sa oběsit. No, ale potem si vyzuju ty boty, a to je taková slast, že sa neoběsím a idu si s radosťú lehnút.
TOŽ TO JE VRAŽDA
Strýc Ovařilú došél jednú večér dóm a přistihl svoju Anéšku s milencem v posteli. Druhý deň sa svěříl Jankovi Kučerovému, svojému kamošovi z Hradišťa, že sa ju rozhodl zabit. #Nedělajte to, radíl mu Janek. #Když ju zabijete, zavřú vás a už sa z tama nedostanete. Radči ju umilujte k smrti. A tak sa strýc Ovařilú s tetinú milovál ve dně v noci. Za půl roku ho zas přišél navštívit Janek Kučerú. Ale aj sa zalekl, když uviděl strýca celého ztrhaného, vyzáblého a třesúcího sa. Zato tetina vypadala velice dobře a enom si prozpěvovala. #Jak je to možné strýcu, že vy ste tak vyřízený a tetina vypadá tak dobře? vyptávál sa Janek. #Pst! Ticho, buď klidný a nic neříkaj! pravíl strýc Ovařil, #ona neví, že umírá!
VĚŘTE NEVĚŘTE
Uherské Hradiště - Štěpnice. Temná, ponurá noc, zlověstná noc. Kadeřábek sa obezřetně rozhlédne po opuštěné ulici, rychlo přeběhne k protějšímu činžáku, znovu sa rozhlédne, vklúzne dovnitř, odjistí pistolu, dvakrát zaklepe na dveřa číslo 7, počká, zaklepe jednú, zas počká, zaklepe podruhé. Zevnitř sa ozve: #Kdo je? #Horák, hlesne Kadeřábek. Dveřa sa otevřely, zjevil sa holohlavý chlapík v pyžamu a pravíl rozespalým hlasem: #Dobrý večér. #Banány, zašeptál Kadeřábek, #sú dnes na trhu hodně svrasklé. #Cože? zeptál sa Horák. #Banány, opakovál Kadeřábek znovu a pomalučku, #jsou dnes na trhu hodně svrasklé! V malých holohlavcových očkách to naráz zablýsklo. #Aháá! Já su Horák zubař a vy určitě chcete Horáka špióna. Tož to je třetí patro, dveře číslo 24.
www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund
