Číslo: 45 10.11.1997 Článků: 45 REDAKCE ARCHIV minulých čísel Rok 1996 Rok 1997 Rok 1998 Rok 1999 Rok 2000

 Po hodech bývajú hodky FÓR TÝDNE  Po hodech bývajú hodky Býl pěkný podzim. Slunéčko sice už moc nehřálo, ale do zimy bylo eště daleko. Nastál ten čas, gdy všady začínajú ty pravé slovácké hody. U nás už bylo po nich. Aj po dozvukoch. V hospodě U Kyklopa v kútě u okna, tedy na svojém místě, seděla partija sifónkú a lízala si rany. Včéra byly dozvuky, tož podle tradice vodili po dědině barana. Šak eště včíl nekeří čučali jak ten chudák baran, co ho táhali namašleného na vozíku po dědině a napájali gořalkú. Tož včíl moseli nejakú nejakú tú štamrplú spálit červa. Gdyž ím Kyklop nésl asi třetí kolo borových, rozletěly sa dveřa a s velikým výskáním vstúpíl jeden z nich, Lojza Vrbú, doprovázaný Hrobníkem Štycharem. Lojzkovi sa iďa z muziky jaksi poplantaly cesty a ocitl sa na hřbitově. Tam ho všecko zmohlo a sedl si na rám jednoho hrobu, že si odpočine. Ráno přiletěly k hrobníkovi babky, co přišly před mšú rožnút svíčky, celé rozklepané, že na hřbitově straší. Štychar vzál motyku a ticho sa kradl bránú na hřbitov. Hneď to aj učúl. Rachot, jak gdyž jede hrbatý po plechovéj střeše. Neohrozeno nahlédl zpoza pomníka a bylo mu všecko jasné. Včéra sa eště hodovalo. Lojzek v kroji, baranicu pod hlavú, objímál andělíčka na pomníku a chrápál, až sa hory zelenaly. Šetrno ho vzbudíl a viďa jak sa třese, buďto zimú alebo náhlým úbytkem alkohólu v krvi, zavolál ho hneď po ránu na to svoje rybízové. Hrobníkova roba Poluša sa enom křižovala, gdyž ich potom oknem uhlédla, jak si to svorno šněrujú k hospodě, obá namotaní jak špulky nití. Už teď sa jí vzteky zdvihala žluč, gdyž si uv ědomila, že večér zas toho jejího kotrmelca přivezú na tragači. U Kyklopa sa veselí stupňovalo vypitýma štamprlama.Lojzek v kroji břéskál u pípy, Štychar táhál dalšího zákazníka, kerému sa svítilo přes uši na zápisné a sifónci sa překřikovali, kerému přespolákovi dali včéra po čuni, a kerému né. No, bylo to tu jak u kolotoča, enom opíce na gumce chyběly. Do hulákání sa pustíl už aj cigán Markos. Před hodinú si objednál u hospodského roby Heleny studený čaj a ten furt nigde. Včíl mu ho donésla s velikýma omluvama, že býl furt moc horký a že ho mosela napřeď ochladit. Do Markosa jak gdyž pichne: Cóóó, to že je studený čaj, ty múro jedna! To nevíš, že gdyž je mně velice zle, tož si dám tú kokakólu s rúmem a to je ten čaj! Soptíl, a že býl v ráži, začál nadávat a kritizovat všecko. Aj na sifónky sa dostalo. Vy že ste nejací hodaři, břéskál. To já gdyž sem býl mladý, tož sme juchali tři dni a tři noce. Né jak vy, lapět na řiti jak farář ve zpovědnici a napájat sa piviskem. Ani tem přespolákom neumíte pořádně vyliskat, gdyž vám brúsíja za cérkama! Markos si zapálíl viržinko, chvílu kúříl jak komín, gdyž do něho hodíte petrolínovú hadru, a potom im začál líčit, jak si jeden takový přespolák dovolíl dojít na hodovú zábavu. Slovácká krév rychlo zpění, kór gdyž je zahuštěná nejakým tým pohárkem vavřinca. Za chvílu býl přede dveřama do sálu štabarc a ozývalo sa enom pléskání a pišťání zvědavých rob. Potom sme to ale vyřešili ináč, mlél dál Markos. Milého přespoláka sme lapili, vytrhli šprlacko z plota a protáhli rukávama jeho saka, aby měl ruky pěkně roztáhlé. Rukávy aj s rukama sme ke šprlati uvázali špagátem. Nakonec sa mu rozeply gatě, vytáhla sa tá jeho okrasa, na kerú sme uvázali velikú červenú mašlu. Teprvá potom mohl utěkat přes kopec dóm. Takové kúsky vy už nedovedete, vy sa umíte tak akorát ožrat a usnút na hřbitově. Dyť už ani nigdo pomáli neví, co je to studený čaj! odplúl si Markos znechuceno, jak cigán po suchéj šišce a honem si porúčál pivo, aby ty chutě spláchnúl.  FÓR TÝDNE „Jane, chtěls byt měšťák, tiž plať !“ Policajt zastavíl strýca Kartúska, jak jél autem a gdyž mu prohlédál auto, tož zjistíl, že tam nemá vúbec tachometr. Strýcu, jak je to možné, že nemáte tachometr? A na co by mně býl, pravíl strýc. Gdyž jedu dvacítkú, tož mně vrže sedadlo, při čtyřicítce mně klepe výfuk, při šedesátce mně drkoce batérija a při osmdesátce zas zuby! KANIBALOVÉ Na jednéj dědině kúsek za Brodem obědvali dvá kanibalové. Jeden sa otočí ke druhému a praví: Ty Matúšu, já tu tvoju tchýňu nemám vúbec rád. Tož ju nechaj byt a jez samé brambory! PRAKTICKÁ ROBA Strýc Janošú sa vracál ráno z noční dm a najednú uvidí, jak z okna jejich ložnice vyskočíl nahý chlap a utěká do lesa. Strýc sa chtěl za ním rozběhnút, ale v tom z okna vystrčila hlavu jeho roba a křičí na něho: Rudo, nechaj ho, aspoň budeš mět nové šaty! NEDĚLNÍ RÁNO Letní nedělní ráno na Lopeníku. Strýc Blahú kříčí na súseda Dočkala: Jane, co ste to včéra oslavovali, že ste tak cifrovali a břéskali? Ále, kde by oslavovali, to ten náš malý pazgřivec převrhl úl. VĚŘTE NEVĚŘTE K Novákom v Hradišti přijela pohotovost. V baráku býl nepořádek až hrúza. Doktór to už nevydržál a pravíl: Poslyšte, vy tu máte ale bordel. Měl sem doktore, pravíl Novák, ale ve čtyřicátém osmém mně ho znárodnili. TOŽ TAK TO BYLO Najdúležitější při chovu prasat je výkonný kanec, pravíl v hospodě chlapom Janek Břúškú. Gdyž ten múj býl nejaký unavený, tož mu předepsál veterinář nejaký ten životabudič a druhý deň býl zas honič jak hrom. Ty, Jane, pali sa chlapé, a jak sa ten prostředek menovál? No, název měl nejaký latinský, ten si už nepamatuju, ale vím, že chutnál po mandlách. OTOČENÝ KREVNÍ OBĚH Čujte doktore, svěřovál sa staříček Otrusilú, já bych potřebovál vašu pomoc. Tož co by to bylo, staříčku, tak ven s tým! Víte, doktore, já mám asi otočený ten krevní oběh nebo co. Ale staříčku, to sem eště neslyšél, otočený krevní oběh, to ně budete moset lepší popsat. No, dějú sa ně věci, o kerých nevím, co si mám myslet. Tož nenapínajte a už sa vymáčkněte. To máte tak, doktore, dřív, gdyž ně tá moja pohladila po vlasoch, tož sa ně stavilo neco v gaťách. No a včíl, když ně začne hladit po gaťách, tož sa ně stavíja vlasy na hlavě! CO TO KLEPE Je to černé a klepe to na dveře. Co je to ? ptál sa Leťák Leťáka. To teda nevím, pravíl druhý Leťák. No přeca naša růžová budúcnosť, ty trúbo! ŠPATNÉ ZNÁMKY Jaroš Křápkú z Jarošova sa už velice dlúho neukázál v hospodě. Došél tam až za měsíc, ale býl tak chudý, že sa všeci až zhrozili. Když si dál štamprlu rumu, tož bylo vidět přes ty jeho průsvitné břušisko, jak mu ten rum tékl tema trubkama. Všeci sa ho hneď proto ptali, estli nemá slintavku nebo slinivku, či co mu je. Jaroš enom krútíl hlavú: Ale gdeby nejaká nemoc, všecko vedle. My sme sa enom s mojú robú furt hádali, gdo je lepší v posteli. Estli já nebo ona. Tož sme sa nakonec dohodli, že sa budeme známkovat. Já ju a ona mě. No a já potom celý měsíc dostávál pětku a mosél sem opakovat. ŠPATNÁ RADA Došél strýc Malinú k doktorovi. Ten ho prohlédl a pravíl: Strýcu, nedá sa nic dělat, mosíte přestat pit aj kúřit! Strýc beze slova stál a šél ke dveřám. Strýcu, no počkajte, volál za ním doktor, eště ste mně nezaplatíl! No, a to za co? Šak já vašu radu nepřijímám! STALO SA V HRADIŠTI Po ulici před Grandem v Hradišti ide podnikatel Rambousek a křičí: Ludé, já chodím, já opravdu chodím! Strýc Bečicú sa zastavíl a ptál sa: No a co, vy ste býl invalida a stál sa teda zázrak? Ále gde by, odtahová služba mně odtáhla auto! V KLÁŠTERNÍ V Hradišti v Klášterní vinárně seděl značně narvaný strýc Otáhalú a volál na číšníka: Doneste mně neco, co mě trochu probere! Jak si přejete, říkál číšník, hned vám přinesu váš účet.



---

www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund