Číslo: 46
17.11.1997
Článků: 49
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
Svatý Hubert by sa divíl
FÓR TÝDNE
Svatý Hubert by sa divíl
Zvláštní kastú v naší hospodě sú myslivci, či ozbrójení brigádníci, jak ím říká děda Lokša. Šak jedna rana z dvojky ich prý vyjde na pět brigádníckých hodin.
Sedávajú dycky u stola u dveří, co vedú na dvůr, gde je aj u hnoja to útočiště sténajících. Tlačíja sa tam kolevá jedného stola, jak vrabci okolo kobylinca a cigáníja si až sa hory zelenajú. Ty svoje hónící čokle majú na dvoře, tož mosíja lapět blízko dveří. Majú strach aby psi nepodávili hospodskéj Heluši ty její slépky. Předseda myslivcú je Štěpán Máčalú, druhý najvětší pytlák v dědině. Jeho stálé místo u stola nestačí obyčajně ani vychladnút. Aj při tech najvětších honoch si najde chvilku, gdy si na jedno točené odskočí.
Dneska ich tam nad borovičkama zaséj pár lapělo a Štěpán měl hlavní slovo. Vy to máte všeci lehké, počál si stěžovat, ty vaše roby vám všecko tolerujú, ale tá moja Hedvika je furt navztekaná. Třeba toďkaj v pondělí mně zebrala všecky peníze, prý moc piju. Pravila ně: Proč chlámeš to pivisko, aj když nemáš žízeň? Tož sem jí hneď řekl, že také furt čučí do zrcadla a néni vůbec pěkná. To ste měli vidět potom ten štabarc.
Ty si ale stejnako kotrmelec hlúpý, rýpl si do Štěpána Bohuš Hrotkú, to nevíš, že když řekneš staréj robě děvčico, ty dneskaj vypadáš tak na dvacet, tož ti dá aj poslední korunu? Třeba také aj na pivo!
Tá ano. Tá je tak vzteklá, védl si Štěpán dál to svoje, že když ju minulý týdeň kúsl do nohy můj Brok, tož sem ho mosél za tři dni odvézt k zvěrolékařovi na injekcu. Chytíl od ní vzteklinu. Včéra mě tak dožrala, že sem jí mosél vyřezat jazyk.
Co nás valíš, odporovál Bohuš, šak sem ju ráno potkál v konzumě a huba jí jela jak šlajfířce.
Tož šak ba, tak furt nadávala, že má otlak a puchýř na noze,že sem jí mosél vyřezat jazyk na botě, aby sa jí ulevilo, začál sa řehtat Štěpán, že sa mu cosi zas podařilo.
Obrátili do sebe další borovú a pohoda v hospodě pokračovala. Vypadalo to, že Štěpán donese harmoniku, jak dycky, gdyž měl v lampě a bude sa vyhrávat až do rána.
Ináč sa zdálo, že sú ti nimródi neškodní. Většinú aj pro tú lesní zvěř. Kolikráť sa stalo, že při honě vyletěl bažant, třé vystřelili, eště aj tuplovali a pták enom pokrútíl hlavú a letěl dál. Vrát, to ja, tech by sa určitě trefili.
Šak lóní měli tú poslední leč, tož chodili na srnca skoro tři týdně a u Kyklopa to tú dobú hučalo, jak ve starých piliňákách. Akorát tehdá spravovali cestáři silnicu do súsední dědiny. Kerýsi večér došél do hospody aj ten jejich mistr a hneď přisedl k myslivcom. Chlapé, neblbněte, nestřílajte rači do ničeho, co sa nehýbe, mohli by to byt naši asfaltéři.
Nakonec sa ale myslivcom podařilo cosi u lesa zastřelit a bál mohl začat. Guláš býl eňo ňuňo. Akorát druhý deň nekeří z něho trochu začali štěkat.
Včíl chodili zaséj dál na čekanú, na nejakého divočáka. Dúležitý úkol na sebe vzali třé najlepší střelci - Štěpán Máčalú, Miroň Kúřilú a Fanek Mrva. Na lov vycházali přímo z hospody u Kyklopa, gde mívali dycky sraz. Gdyž z tama vylézli, Fankovi sa obyčajně rozjížďaly nohy jak zednickým kozám, Miroň kúlál očiskama jak cigánka nad zamknutú pokladničkú a Štěpán ten býl zvadlý jak počuraná konvalinka. Myslím aj ti divočáci z nich měli prču.
Další sobotu ale všecky překvapili. Ráno sa vřítili s řevem do hospody a Štěpán už mezi dveřama hlásíl: A máme ju! Je to sviňa jak stodola. Dobré dva metráky má.
Honem to čepuj! Mám žízeň jak zasypaný horník,zahulákál Miroň a mlátíl při tom jazykem jak prázdným šuplíkem.
Každý si dali súpravu, pověsili flinty do kúta na věšák, zbuntovali Lojzu Halúskového aj s traktórem a jeli pro úlovek.
Chlapi, jak ho naložíme? ptál sa Štěpán a uvazovál provaz divočákovi na nohu. Sviňu v tom momentě jak gdyby polél živú vodú. Zachrochtala, hépla na všecky čtyři a hrozivo sa rozhlédala krvavýma očima okolo sebe. Chlapi napřeď hrúzú ztvrdli jak gips na zlomenéj ruce, a potom měli pilno drápat sa do traktóra. Flinty ale nigde. Tem bylo dobře u Kyklopa na věšáku.
Nakonec všecko dobře dopadlo. Za púl hodiny sa vrátili s flintama aj iným doprovodem, jaksi divočáka dorazili, odvézli a pěkně to v hospodě zapili. Když už nic, tož aspoň sranda je s tema členama cechu Hubertového. A tak to přeca patří.
-áčko-
FÓR TÝDNE
Jak vidím, tož ty si určitě z Mařatic...
Letos v létě pořádali jézeďáci z jedné dědiny pod Buchlovem zájezd do Prahy do divadla. Když sa scházali po představéní u autobusa, tož si strýček Váňa odskočíl do keřa udělat eště tú malú potřebu. Za chvílu, ale celý vyplašený doletěl k autobusu a hneď aj spustíl:
Tož, chlapé, včíl nevím, estli sem udělál dobře. Býl sem tam za tým keřem sa trochu odlehčit, a když sem s tama vylézál, tož v tom u mě stála taková šumná slečinka a pravila: Strýcu, co říkáte, dám vám za padesát a estli nemáte tolik, tož sa domlúvíme aj za dvacku. Já sem sa ale zalekl, vzál nohy na ramena a utékl. A včíl teda nevím.
Ty trúbo jeden, ulevíl si strýc Maňáskú, za dvacku měls kúpit ať to bylo, co to bylo, doma sa všecko hodí.
Tož to sem si napřed také myslél, ale ona tá robka nebyla žádná obchodnica, ale zlodějka. Najednú sa ke mě přitočila a začala mně rozepínat gatě. No tak ty chytráku, to sem si ty gatiska měl nechat ukract, nebo co?
MK
V CIRKUSU
Do Veselí přijél cirkus a hneď na druhý deň přišél za principálem Janek Kráčalíků a ptál sa ho: Poslyšte panáčku, prý tu máte kúzelníka, kerý nechává zmiznút roby. Možete mně ho zavolat, měl bych pro něho fušku.
TAK TO JE PROBLÉM
Došél strýc Dohnalú z Lopeníka k doktorovi a pravíl: Doktore, udělajte neco s tú mojú robú. Představte si, ona chová v ložnici kozu a tam je takový smrad, že už to néni možné vydržat. Tož si pootvírajte okna, radíl doktór. Strýc sa enom chytíl za hlavy a vybřésk: Tož, to nemožu, to by ně uletěli holubi!
ZE ŽIVOTA
Ředitel jedné veliké, převeliké fabriky v Hradišti, došél k holičovi, který když ho otřihál a oholíl, tož mu při placéní říkál: To je dobré pane řediteli, kdysi sem ve vašem podniku dělál! To stejné sa opakovalo při placéní aj v restauraci: To je dobré pane řediteli, kdysi sem ve vašem podniku dělál! Eště v ten stejný deň šél ten ředitel v Hradišti po ulici a uviděl na chodníku sedět žebráka, který ho uctivě zdravíl. Ředitel sa ho s úsměvem ptál: Co, snáď aj vy ste u nás kdysi dělál? Né, né pane řediteli, bráníl sa žebrák, Já u vás dělám zrovna včíl.
TO BYLA DIAGNÓZA
Čapla Anča Tetřevova svojého starého a táhla ho k doktorovi. Hneď ve dveřách téj ordinace už aj hulákala: Doktore, mosíte nás oba vyšetřit, protože temu mojému starému to už vůbec nefunguje. Doktór se poškrábál pod fúsama a pravíl: Tetino, tož najprv poďte vy. Vyslečte sa, lehněte si, projděte sa sem, projděte sa tam, lehněte si, no a možete sa obléct a pošlete sem strýca. Za chvílu teda došél strýc a hneď sa začál aj vyslékat, doktór ho ale zarazíl a říkál: Strýcu, néni třeba sa vyslékat, když sem viděl tú vašu robu, tož sa vám ani nedivím, že vám to nefunguje.
POCHVALA POTĚŠÍ
Ptala sa tetka Kašpárkova nakvašeně svojí súsedky Mařky Límečkové: A co ty si tak prohlédáš to moje prádlo? Šak ty přeca také věšáš prádlo ven když je pěkně? To máš pravdu, ale dycky ho najprv vyperu!
TOŽ TO JE CVIČÉNÍ
Barča Drozdova s velikú nadváhú sa radila s doktorem: Poslyšte paninko, říkál ten doktór, vám pomože enom cvičéní. A to mám furt dělat dřepy nebo dokonca kliky? To ani né, ale stačí když budete enom vrtět hlavú, když budú dávat neco k jídlu.
STRÝC RUDA POZNÁ VŠECKO
Jednú sa vracál strýc Ruda Dudkú z Nedachlebic dóm a už ve dveřách říkál: Á, dneska máme studenú večeřu! Jak si to poznál? divila sa tetina. No, néni tu přeca cítit nic připáleného ...
NECO SA MOSÍ TAJIT
Strýc Straků vášnivý myslivec vyprávjál jednú při sezéní u burčáku v Mařaticách chlapom: Lóní sem složíl dvacet čtyři kusú srnčí zvěře. Malý Fanošek Straků sa ale ozvál: Ale tato, šak mně si říkál, že to bylo enom dvanáct kusů. Ja to máš tak Fanošu, lóni tys býl eště velice malý, než aby sas mohl dozvědět celú pravdu.
PŘIJÍMACÍ ŘÍZENÍ
K policajtom v Hradišti sa hlásíl Janek Kropáčků a náčelník sa ho ptál: Ste ženatý? Nejsu. Tož to máte smolu, protože my potřebujeme takového, kerý je zvyklý poslúchat.
KDYŽ NEVÍŠ, TOŽ SA OPTAJ
Tato, jak je to možné, že slunko ráno vycházá hen tam za lesem na východě a zapadá hen tam za lesem na západě a na druhý deň zas vycházá hen za tým kopcem? vyptávál sa malý Jarynek Horáků z Mistřic svojého taty. Ná, ty trúbo hlúpá, ono sa dycky přes noc přeca vracá zpátky! povídali tata. Tož jak to, že ho néni vidět, když sa vracá nad našú dědinú? Pane bóže, ty si ale hňup, jak ho možeš vidět, když je v noci tma! povídali tata.
www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund
