Číslo: 51
22.12.1997
Článků: 42
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
Rohlíky z Varmužovy pekárny putovaly do Anglie
Koledníci od Kyklopa
FÓR TÝDNE
Rohlíky z Varmužovy pekárny putovaly do Anglie
Jen málo lidí asi ví, že boršická pekárna pana Varmuži svým pečivem zásobuje nejen většinu obchodů v našem okrese, ale dodává také své výrobky až do daleké Anglie. Poslední zásilka, která si vysloužila zápis do Guinessovy knihy rekordů se skládala ze dvou obřích rohlíků, kdy ten první měřil na délku 12,5˙metru, na výšku 1,80 m a vážil úctyhodných 98 kg. Ten druhý byl ještě delší, neboť měřil 14,2 metru, vysoký byl 50 cm a vážil 62 kg. Objednávka na tyto obří výrobky přišla do boršické pekárny až ze samotného britského královského Buckinghamského paláce. Tyto rohlíky by měly sloužit jako občerstvení návštěvníkům, kteří si přijdou prohlídnout královský palác u příležitosti vánočního dne otevřených dveří.
Doprava rohlíků do Anglie nebyla jednoduchou záležitostí, řekl nám majitel pekárny v Boršicích Ladislav Varmuža. Až po dlouhých jednáních jsme našli pardubickou firmu Expanza, která díky svým speciálním dopravním prostředkům zajistila dopravu rohlíků až na místo samotné.
O tom, že tento náklad při svém průjezdu jednotlivými zeměmi budil značnou pozornost, jistě není třeba pochybovat. Německé noviny Algemeinezeitung o tom napsaly: Tak takové fantastické rohlíky vidělo Německo vůbec poprvé a vzhlíželo k nim s velkým úžasem. Pochvalně se o boršických rohlících vyjádřil také i pekař Dieter Heine ze Stutgartu, který doslova řekl: Smekám před prací boršických kolegů, bylo by pro mne velkým potěšením, kdyby pracovali v mé pekárně.
Tato zásilka však nebyla jedinou raritou, která opustila boršickou pekárnu v letošní předvánoční době. Do indické Kalkaty odjela 18. prosince zásilka 30 obřích koblihů, z nichž každý měl v průměru dva metry. Koblihy si u Ladislava Varmuže objednal indický president Prasád a koblihy byly určeny jako dárek pro jeho dceru Konstanc k jejím třicátým narozeninám. Zajímavostí určitě je, že na oplátku by měl od jarní sezóny ve fotbalovém mužstvu Boršic, které je účastníkem I. B třídy, nastupovat indický hráč Jásir Kalmadis, v současnosti ještě hráč I. indické ligy.
Ohlas na výrobky z Boršic v našem tisku byl obrovský. Například pro Právo ministr zamědělství Lux řekl: Nejen pro boršickou pekárnu, ale vlastně pro celou naši republiku je určitě potěšující, že se podařilo dalším českým výrobkům prorazit cestu na západní trhy. K tomu jim můžu jen blahopřát.
K blahopřání do Boršic se připojuje i redakce Dobrého dne, Slovácko.
Vojta Johaník
Koledníci od Kyklopa
A zas sú tu Vánoce. Snihu už je jak dluhú v hospodě U Kyklopa a mrzne jak na Sibiři. Po dlúhéj době sú zas Vánoce, jak sa patří. Po všeckém tom zháňání a létání po obchodoch je konečně už klid.
Je Štědrý večér, za oknama svítíja stromečky a prskajú prskavky. Kapr už je snězený a dárky rozdané, tož co včíl.
Na mostku před hospodú U Kyklopa sa začaly scházat jakési postavy. Jaroš Zerzavý s Pinďú Turečkovým už tam čekali a včíl húkajú na ty další: Sakra gde ste, dyť tu zmrznem!
Měl sis chlópnút doma štamprlu jak já, plazí sa spokojeno po břuchu Olin Bečicú. Za chvílu tu byli skoro všeci. Samý jednací. Jak když sova posraným kolkem navybírá. No zkrátka sifónci před akcú. Dneskaj z nich budú koledníci. Glgli si z Olinovéj pleskačky a vyrazili potěšit svoje vrstevnice.
V jednéj ruce rozžítú svíčku, v druhéj kostelové knížky a za doprovodu varhánek Jury Gajdoša už pěli koledy u první chalupy. Za pěknú koledu dostali štamprlu, negde aj dvě či tři. Nebylo sa teda čemu divit, že za chvílu všeci pěkně rozesmítí sa už nemohli trefit u Pijáčkú do futer. Jura červený jak Lanžhotské nohavice a očiska vyvalené jak vúl před otépkú sena při tech pádoch do závějí málem už dvakráť zhtl varhánky, co na ně koledníky doprovázál. Zkrátka nekeří toho měli až po stařečkovo. A to chtěli jít eště do kostela na tú púlnoční mšu.
Gdyž sa štyré ti najvětší tahúni, s Jarošem v čele, poplantali po kostele, zchvácení jak Fabišú kocúr, gdyž hóníl súsedového kocúra, moseli chvílu zadechnút na lavici u zvonice. Tam také doplnili ztracené sily z pleskačky, glgli si a vydali sa po schodech na chór. Dúfali, že u varhan sa ztratíja a nebudú tak nápadní.
První schodky ím šly dobře, ale v půlce chytíl Jaroš takového vangla, že ti třé králé za ním ho nestihli chytit a rázem sa kúlali po schodoch dúle, všeci čtyré v jednéj guči. Hneď sa ale zbrchali, glgli si zaséj halúzkovéj a brali sa do schodú nanovo. Dopadlo to ale stejnako. Na třetí pokus, s vypětím všech sil sa ím to zdařilo a včíl šťastno oddychovali přede dveřama na chóru a ladili si hlasy na ty kostelové pěsničky. Chybú sa ale stalo, že sa ím tam zaplétla aj nejaká tá hospodská odrhovačka. To těžko nésl varhaník Zvonek, kerý vzteky zelený jak piková sedma, rozrazíl dveřa na schody, a to neměl dělat. Prúvan, či co, udělál svoje. Ogaři sa kúlali po schodoch potřetí.
Víckrát to už rači nezkúšali. Chytili sa svorno kolem krku a za zpěvu hospodských šlágrú šmatlali k domovu. Co chvíla sebú švácli a gdyž to uviděl sníh, tož začál ze solidarity padat také a milosrdno začál skrývat zbytky toho, co do sebe s chuťú celý večér valili a včíl co chvíla vyvracali.
Pan farář měl potom na Štěpána pěkné a poučné kázání o obžerství a znesvěcení svatostánku. Všeckým robám sa to velice lúbilo, slze ím tékly jak hrachy a nekeré aj na modléni daly. Enom aby sa tým jejich ti chlapé řídili.
-áčko-
FÓR TÝDNE
Poslúchaj, děvčico, toš nohy máš pěkné, třepeš sa zimú, nešla bys ně rači našlapat škopek zelé?
Strýc Ruda kúpíl tetce k Vánocom krásný obrázek od jedného místního umělca a hneď eště večér sa ho aj rychtovál pověsit. Tetina, když sa tak na něho dívala, tož najednú říká:
Poslyš Rudo, to tvoje kladivo ně připomíná hrom.
To je tak razantní, co?
Tož to ani né, ale nikdy nešvácne do stejného místa!
SKOKANI
Šél jednú policajt po Hradišti a najednú uviděl, jak z jedneho paneláka až z desátého patra vyskočíl chlápek, dopadl na nohy a zmizél zas v paneláku. Za chvílu skočíl další, a další. Policajt to už nevydržál, šél tam, zastavíl teho jednoho chlápka a pravíl mu: Poslyšte, jak je to možné, že skáčete z takové výšky a nic sa vám nestane? To nic néni, poďte s nama, my vám to ukážeme. Vylézli teda až do desátého patra, postavili na okraj střechy a ten jeden chlapík říká policajtovi: No a včíl skočte! No dobře, ale nejdřív skočte nekdo z vás. První chlápek sa teda rozběhl a hop důle. Doskok perfektní a už mávál směrem navrch. To je divné, říkál policajt, skočte eště aj vy. Skočíl teda aj ten druhý, krásný doskok a už také mávál. Policajt sa teda rozběhl, skočíl a rozpléskl sa na šrot. Ti chlápci sa enom po sobě podívali a ten jeden pravíl: Teda na to, že sme andělé, to sme teda pěkné mrchy ....
STALO SA PŘED VÁNOCAMA
Ve Starém Městě těsně za křižovatkú zastavíl policajt auto, keré řídila Kunovjanka Růža Hanáčkova. Když Růža vylézla z auta, tož jí policajt pravíl: Paninko a víte co ste udělala? Já si mysuím, že sem nic neuděuaua. pravila Kunovjanka. No přejela ste plnú čáru! No a co, pukua?
ZA DVA DNI NA TO
Zastavíl policajt v Hradišti zas tú stejnú Kunovjanku a pravíl: Paní řidičko, váš řidičský průkaz! Kunovjanka sa něho nechápavo podívala a říkala: A co ich žerete, šak včéra sem vám jeden daua!
NA PORADĚ
Na poradě v jednom větším regionálním podniku pravíl ředitel svojim náměstkom: Člověk, kerý nedokáže mlúvit tak, aby mu ostatní rozuměli, tož to je idiot. Chápete mě? Né, nechápeme, odpověděli jednohlasně náměstci.
NA VÁNOČNÍCH NÁKUPECH
Přišél zajíc v Březolupech do obchodu a ptál sa: Prosím vás, máte mrkvový salát v majonéze? Nemáme zajícu, pravíl prodavač. Na druhý den sa to opakovalo. Zajíc zas přišél a říkál: Prosím vás, máte mrkvový salát v majonéze? Už sem ti jednú říkál že nemáme, tož rychlo vypadni! Třetí den zas. Prosím vás máte mrkvový salát v majonéze? Zajícu už toho mám dost, naposledy ti říkám, že nemáme a estli sem eště jednú přijdeš, tož ťa přibiju hřebíkama za uši na dveře! Další den přišél zajíc zas a už mezi dveřima křičál: Máte hřebíky? Nemáme, říkál prodavač. Tak v tom případě bych si přál mrkvový salát s majonézú!
JISTOTA JE JISTOTA
Strýc Oharkú potkál na Štědrý deň v Hradišti Jana Polévkového, jak nésl po náměstí dva veliké melúny. Prosím ťa, teď v zimě máš chuť na melúny, proč si nedáš rači gořalky? Janek sa enom ušklébl a pravíl: To néni pro mě, ale slyšél sem ráno tchyňu, jak říkala: Dala bych půl života, kdybych včíl měla melún. Tož sem jí vzál pro istotu dva!
KDYŽ BOLÍJA NOHY
V narvaném autobusu z Hradišťa do Kunovic povídala jedna slečinka strýcovi Kuběnovi, aby ju pustíl sednút, že je v iném stavu. Strýc si ju enom tak prohlédl a pravíl: Poslyš děvčico, a že to na tobě néni vidět! Bodejť by bylo, dyť su v tom teprvá deset minut, ale to byste nevěříl, jak ně bolíja nohy!
Z KUNOVSKÉHO LETIŠŤA
Letělo letadlo nad Kunovicama těsně mezi svátkama a pilot navazovál núzové spojení s řídící věžú na letišti: Mayday, mayday ...hoří nám levý motór. Uveďte v činnost nouzové hasení v sektoru A, dostává hlášení z kunovské řídící věže. Díky, motor je uhasený a let probíhá normálně. Za chvílu sa ozývá pilot znova. Mayday, mayday ... hoří nám pravý motór. Uveďte v činnost nouzové hašení v sektoru A4. Díky, požár je uhasený, let probíhá už zas normálně. Neuběhlo ani pět minut a další hlášení. Mayday, mayday ... hoří nám oba motory. V tom případě opakujte po mně: Otče náš, jenž jsi na nebesích...
CELÁ NAŠA RODINA
Děcka na Lopeníku dostaly za úlohu přes Vánoce napsat nejaký příklad ze života, jak docházá k řetězové reakci. Malý Jurka Búřilú to napsál takto: Když nastane venku tma, tož sa venku bójím. Strach má aj můj brácha, ségra, matka a řekl bych, že aj náš tata. Prostě když sa setmí, tož je posraná celá naša rodina.
SEX, SEX a ENOM SEX
Strýc Peléškú sa ptál mladého Jana Otrubového: Jane, a jak sa ti daří v tom tvojém manželství? Strýcu, ani sa neptajte. Gdyž ráno stanu a řeknu jí dobré ráno, tož ona chce po mě hneď sex. V poledně jí popřeju dobrú chuť a ona chce zaséj sex. A co večér? vyzvídál strýc. Tož večér, to už rači ani nezdravím!
SAMÍ KLUCI
Komárkom sa letos těsně před Vánocama narodíl už šestý kluk, a naproti Varmužom zas šestá děvčica. Malý Rudinek Komárkú sa ptál matky: Ty počuj mamo, prosím ťa, proč já mám enom samé bráchy a u súsedú majú zas samé děvčice? Matka sa chvílu zamyslela a potom pravila: Víš Rudinku, to je tým, že k nám děcka nosí čáp a k Varmužom zas létá vrana. Rudinek přemýšlál a potom sa optál: A mamo, a proč si ty ptáky nevyměníme?
AJ TO JE DOBRÝ DÁREK
Tato, cos kúpíl babičce k vánocům? ptál sa malý Jurka. Papúška. A to si myslíš, že z něho bude mět radost? To víš, že bude. On totiž říká enom ano!
NAJLEPŠÍ DÁREK
Juro, povídál strýc Kotásek svojému súsedovi, víš co by bylo najlepší, kdybys kúpíl svojé staré pod stromeček? Tož to ně teda řekni! Daruj jí rádio, uvídíš potom, jak bude poslúchat!
POLEHČUJÍCÍ OKOLNOST
Zastavíl na Silvestra policajt Fanka Čudového a chtěl mu dat dýchnút. Fanek jak uviděl ten balónek, tož sa hneď přiznávál: Píl sem pane policajt, píl, ale přísahám, že enom na vaše zdraví!
KDYŽ NEVÍŠ, TOŽ ZAJDI
Tetina Kastrólková si jednú tak těsno před vánocama usmyslela, že by ráda věděla, co ju čeká ten příští rok, a proto sa vypravila do Boršic k místní jasnovidce. Tá si tetinu prohlédla, napřeď také aj skasírovala za pětset a potom tajemným hlasem pravila: V příštím roku vás čeká veliká ztráta. S najvětší pravděpodobnosťú to bude manžel! To sotva, pravila tetina, já su totiž už dva roky vdova! Tož v tom případě to bude asi déštník.
ZE ŽIVOTA
O tech vánočních svátkách jednú tak tetina Břúšková vypravovala svojí céři o svojich zkušenosťách z mládí: Tož to eště za mlada, gdyž ně tvůj otec klečál u nohú .... Cože? Já ozvál sa otec z kuchyně. Prosím ťa, ty buď potichu, šak sem přeca říkala, její otec...
TOŽ COSI NA TOM JE
Janek Otépkú sa ptál o Vánocách chlapů v hospodě: Chlapé, víte jaký je rozdíl mezi teroristů a mojů robů? ?????????? No přeca s teroristů sa dá vyjednávat!
NA PROCHÁZCE
Na Vánoce přijela tetka Křůpalka z Žitkové do Hradišťa k mladým a večér sa šlo na procházku do města. Gdyž tak šli Prostřední ulicú, tož najednú tam potkali černocha. Tetina takového eště nigdá neviděla, a tak sa velice lekla a zařvala: Ježišmarija opíca je tady! Černoch sa zarazíl a mladý Křůpal maměnce vysvětlovál: Mamo, šak to néni opíca, ale černoch. Včíl ste ho ale pořádně urazila. To sa bude určitě na vás hněvat, tož běžte a omluvte sa mu. Tetina sa teda zebrala, šla k temu černochovi, či jak mu to říkali a pravila mu: Víte já su enom taková hlúpá tetka a nikdá sem takového nic neviděla. Víte já sem vás nechtěla urazit, tož ně to promiňte. Černoch sa enom uščúříl a říkál: Z toho si nic nedělajte, to sa stává. Tetka enom vyvalila očiska a zařvala: Ježišmarija, ona mlúví!!!
PŘEDNOST PROSÍM
Malý Jurka Klobáskú vletěl do obchodu jak uragán, předběhl celú frontu a pravíl prodavačce: Možete ňa prosím vás obslúžit nejdřív. Tata totiž sedí doma a čeká..! A co bys teda chtěl? ptala sa prodavačka. Toaletní papír!
VÁNOČNÍ PŘÁNÍ
Co by sis přála k Ježíšku Aničko, ptala sa tetička Kudrová svojéj céry. Ach mamičko, znáš Matúša Prčového?
NEJSÚ RÚŽKY JAKO RÚŽKY
Tetka Ostrožíková pravila o Vánocách svojí céři: Poslyš Anéško, eště to néni ani rok po svatbě a ten tvůj Jožánek už vystrkuje růžky. Mamo, nic sa nebojte, říkala Anéška, to nejsú rúžky, ale parúžky.
DOŠLI NA TO
Ptál sa gdysi jeden vězeň druhého v hradišťské věznici: A za co si tady? Ále, ani sa neptaj. Zistilo sa že stát vyrábjá ty samé peníze co já!
HRAJEME NA PŘÁNÍ
Do redakce Hit Rádia Publikum přišél dopis tohoto znění: Včéra o poledni sem v Uherském Brodě našél peněženku, ve které bylo 20 000 Kč, 50 000 marek, 12˙000 dolarů. Býl tam také občanský průkaz vystavený na meno Marek Fránek, Uh. Brod, Na výsluní 1312. Chtěl bych, abyste mu zahráli.
VÁNOČNÍ POZDRAV
Vendula Horáková posílala svojí tchýni k Vánocom prázdnú pohlednicu. Pošťačka sa jí ptala: Proč posíláte tchýni tú pohlednicu prázdnú? Protože my spolem nemlúvíme!
AJ TAK SA MOŽE
Na jednu faru v našém okrese přišla kontróla. Kontrolór sa rozhlédál a najednú si všíml velice mladé a také pěkné hospodyně, kerá sa otáčala okolo plotny. Proto sa také hneď aj ptál farářa: Poslyšte tá hospodyňa je tady z dědiny, anebo dojížďá denně sem na fáru vám dělat posluhu? Né, ona tu bývá se mnú, proč sa ptáte? Protože tady na fáře vidím enom jednu postél. Kde teda spí ona? My spíme spolem, pravíl farář. No ja, ale co celibát? My si dáváme večér mezi sebe prkno na žehléní. No dobře, nedál sa odbyt kontrolór, ale co když na vás dojde pokušéní? Tož to prkno zahodíme!
VÁNOČNÍ POHODA
Jane, pravíl Jura Klobáskú já si doma připadám na Vánoce jak tá mucha. To si tak zesláblý? To ani né, ale jak si sednu, tož ně stará začne hned hónit!
OMLUVA ČTENÁŘOM
Před nedávnem v našich novinách vyšla zpráva, že místní kráska Anča Trtková si vzala známého fotbalového střelca. Jeden místní totalitní plátek potom napsál, že táto informace nebyla pravdivá. My sme si túto našu informaci teda znova ověřili a mosíme uznat, že sme sa splétli, proto sa čtenářom omlúváme a přinášíme včíl novú pravdivú informaci. Jednalo sa sice o místní krásku, což byla pravda, ale nevzala si fotbalového střelca, ale střeleného fotbalistu.
NA PUSTÉM OSTROVĚ
Připlavál jednú strýc Křápek na pustý ostrov, na kerém už takových trosečníků jak on bylo povjacej. Když sa tam tak chvílu rozhlédál, tož zjistíl, že sú tam enom samí chlapé a všeci chovajú ovce. Nedalo mu to a optál sa ich: Chlapé, to ně povězte, jak vy to tady možete vydržat, když nemáte žádné ženské? Noooo, my si dycky najdeme nejakú ovcu, zajdeme hen za ten kopec a je to. Tož strýc teda šél také, vybrál si ovcu a už si to kráčál za kopec. Když šél zrovna okolo chlapú, tož ti sa začali strašně řechtat. No, co, co? Dyť ste přeca říkali, že to děláte také tak! No jo! Ale ty sis vybrál strašně ošklivoooouuuuu!!!!
EŠTĚ JEDEN Z OSTROVA PUSTÉHO
To zas jednú doplavál na pustý ostrov trosečník a hneď sa k němu přiřítíl iný trosečník a křičál: To je výborné, že si tady. Já su tu totiž sám s šesti ženskýma. To je neco hrozného. Pořád by to chtěli. Enom v nedělu mám volno. Nedělička nebude!
HÁDANKA
Víte, jak sa dělá sušené mléko? ptál sa Jura Hnátků chlapů v hospodě. Tož to teda přesně nevíme. No přeca sa krávám nedá týdeň pit, a potem sa im vypráší vemeno!
SETKÁNÍ NA NÁMĚSTÍ
V Hradišti na náměstí: Tož co jak sa máte? žertovál jednú starosta. Dobře, dobře, žertovali občané.
PŘIJÍMAČKY
Šéf jedného velikého podniku přijímál novú sekretářku a pravíl jí: Na zkuškách ste obstála velice dobře, hodnocéní a doporučení máte vynikající, rád bych ale eště věděl, jak umíte počítat. Já myslím, že velice dobře, pane šéf. Dobře, tak to eště si vyzkúšáme. Běžte do vedlejší místnosti, vyslečte sa a počítajte s tým, že tam za chvílu přijdu ...
NA CIRKULÁRCE
Řezál jednú Kunovjan na cirkulárce dřevo a najednú TRRRRR! dva prsty pryč. A zas TRRRRRR! další dva prsty pryč. Kunovjan sa smutně podívál na pořezanú ruku a pravíl: No, a co ty? Choď aj ty hája! TRRRRRRRR!
ŠPATNÁ KONTROLA
Janinka Drozdová z Veletin šla jednú na zábavu a její přísná matka s ňú poslala aj preventývně malého Jožinka, aby ju hlédál. O půlnoci sa Jožinek vrátíl dóm a matka na něm hneď aj vyzvídala: Jožine, a kdes nechál Janu? Ona šla s Frantú do lesa a tam si sdělávala gatě. No a mně sa čúrat nechtělo, tož sem už šél dóm.
www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund
