DOBRÝ DEN SLOVÁCKO

Číslo: 9
03.03.1997
Článků: 44

REDAKCE

ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000

	MY SME SBOR, MY SME SBOR, DOBROVOLNÝCH ...
	FÓR TÝDNE
	O KOPANÉ

MY SME SBOR, MY SME SBOR, DOBROVOLNÝCH ...

Tak jak každá dědina, má aj tá naša dobrovolný sbor hasičů. Je to veselá partyja dobrých ludí různého věku. Šak majú aj mezi sebú všecko dobře rozdělené. Neco podle roků, neco podle zásluh. Sú ich takové tři kasty.

První sú #Pohřeboví. Ty vede hrobník Štychar. Ti sa sejdú v parádních uniformách dycky jednú za rok na výroční schůzi, a potom eště na každém funusu. Jak sa Štychar začál strójit do sváteční uniformy, tož jeho Poluša sa začala enom křižovat a také hneď zapálila svíčku u svatého Floriánka, patróna všeckých hasičú. Štychar dycky po pohřebě zalévál oči tak dlúho, až ho o půlnoci moseli z hospody vyhodit. Potom, jak šél dóm, tož vymétl kdejakú kaluž. Mockrát už mosél nocovat s kozú Lízú ve chlévku, protože sa dóm nedostál.

Ty druhé #Púťové védl Pepin Strakáčú. Jak sa blížíl čas, gdy měla byt v dědině púť, tož rychlo ožívali. Měsíc před tým už v hospodě u piva schúzovali a rozdělovali si funkce , gdo co zařídí na púťovú zábavu. Jednú sa hádali kvůlivá kapele, podruhéj skrzevá víno či kvašené oharky. Stejně to dopadlo každým rokem stejnako. Na púťovej muzice sa všeci ožrali, mezi sebú sa pobili až létali výložky parádních uniforem a jejich robky měly do příští púti co spravovat.

Poslední partyja byli Ti #Sútěžní. Tým předsedál Jura Gajdošú a védl ich pevnú rukú. Před každú sútěžú měli psychologickú přípravu u nekoho ve sklepě. Druhý deň potom nekeří sotva rozeznali #Savicu od #Prúdnice.

Všecky tři partyje uměly ale najlepší hasit žízeň. Najhorší bylo, gdyž sa tyto tři generace zešly v hospodě #U Kyklopa u jedného stola. To bylo potom řevu jak v cigánskej búdě. Eště horší chvíle ale nastávaly, gdyž nedaj Bože negde neco hořalo. Hospodský to trefno komentovál: #Chlapi zle je, koza dójí krév. Bývalo to negdy jak z téj Galuškovéj knížky #Slovácko sa súdí. Šak počúvajte, co sa jednú také stalo.

To začala hořat za humnama polorozpadlá Hrúzkova stodola. Asi sa tam nejací šušniflinté učili kúřit. Jak začala húkat siréna, vyletěli chlapi z hospody jak sršni z hnízda a honem ke zbrojnici, aby si uchytili nejakú helmu a sekyrku. Bez techto věcí néni hasič hasičem.

První zádrhel býl, že nigdo neměl klúče a tak moseli vráta vypáčit krumpáčem. Potom Pepin Strakáčú, co dělál šoféra, nemohl nastartovat hasičské auto. To ale roztlačili a hurá k ohni.

Hadice od potoka natáhané, ale oheň si veselo praská dál. Je to hrůza. Hadice splasklé, vody nigde - čerpadlo nejde nastartovat! Jura Gajdošú, celý morýtný, oči vyvalené jak králík před galánkú, létál okolo čerpadla jak vrabec okolo čerstvého kobylinca a sakrovál. #Néni benzin, zařvál za půl hodiny.

#Nakonec všecko dobře dopadlo, tvrdíl velitel hasičú. #Stodola zhořala, stejně ju chtěl Hrúzek zbúrat a my sme si udělali cvičéní. Šak víckráť sa to nestane.

Večér bylo #U Kyklopa řevu, jak dyby tu hrál fotbál Brod s Hradištěm. Aj viník téjto ostudy sa při tom řevu našél. Býl to starý Hrúzek, jeden z tech pohřebových. Došél mu benzín v mopédě, tož si ho pošťál ve zbrojnici a zapomněl vrátit. A klíče od vrát měl doma na kredenci.

#Aspoň nebudu moset tú barabiznu rozebírat, utěšovál sa Hrúzek, gdyž nésl další flašu borovéj k hasičskému stolu.

#Udržujte oheň, za chvílu přijedeme, bylo do rána napsané vápnem na vrátoch zbrojnice. A tehdá to byla aj pravda. Ale víckrát sa to snáď nestane.

-áčko-

FÓR TÝDNE

"Cyrile, divaj, naši kamarádi. Také majú draka."

Malučcí Jarynek Trtkú, Janek Šobáňú a Mařenka Otrusinová sa hráli nahatí v parku na písku. Naráz sa Jarynek enom tak očkem podívál a říkál Jankovi: #Ty Jane, a proč nemá Maňa takové to co máme mezi nohama my dvá? Janek sa enom tak zkušeně ušklébl a pravíl: #To víš ženská, tá dycky hneď všecko pokazí.

MÚDROSTI NEKDY NEPLATÍJA
Pravíl jeden hospodský ve Starém Městě: #Enom ně, prosím vás, nevykládajte, že chytrý člověk sa neztratí. Dneka ně utékli zrovna dvá bez placéní ...

VE ŠKOLE
Učitelka sa ptala prvňáčků v Boršicách ve škole: #Děcka, kdo ví, gde sa peče chleba? #U Varmužů v pekárně, odpovíja všeci rázem. #Dobře, dobře. A gde sa dělá pitná voda? Nikdo nic, enom malý Toneček pravíl zamyšleno: #Já bych řekl, že ve chlévě! #A proč ve chlévě, diví sa učitelka? #Protože, gdyž nám toďkaj nešla voda, tož tata říkali: Co ti barani zas s tú vodú dělajú?!

ZÁJEZD DO HRADIŠŤA
Býl krásný jarní deň a autobus s turistama kdesi od Pahy projížďál Hradištěm. Průvodca hlásíl: #A tady nalevo právě míjáme známé mařacké vinné sklepy ...Míjáme? A proč sakra? ozvalo sa zúfalé zvolání ze zadu z autobusa.

TO SÚ ALE PROBLÉMY
Po dvacetiletém manželství si vzdychl Tonek Navrátilú: #Podiv sa Maňo, před dvaceti rokama sis ňa vzala z lásky. Tož nemohla bys včíl z lásky ode mňa utéct? #Tož to teda nemohla! #No, ale sakra proč? #Protože ťa už nemám ráda!

UŽ SA ZAČÍNÁ NABÍRAT
Přijímali jednú do Letu do teho obchodního úseku nového pracovníka, tož sa ho vyptávali na tom perzonálním: #A máte nejaké zkušenosti, či nejaké doporučéní? #No, pravíl ten adept, #jednú sem prodál jednomu chlapovi v Nové Vsi eletrickú dojičku, přesto, že ten chlap měl enom jednu krávu. #To je sice zajímavé, ale zas nic tak moc velikého. #No ja, ale tehdá neměl peníze, tož ně dál tú krávu na protiúčet!

AJ TAK TO BÝVÁ
Tetku Búřilovú, matku čtyř děcek, skoro ranila mrtvica, když ten její starý přinésl dóm z hospody malého psa, rozeného podvraťáka. Děcka sa radovaly jak o Vánocách a hneď začaly mudrovat, jak budú tomu psíkovi říkat. #Říkajte mu klidně maminko, pravila rozčílená matka, #protože estli tady ostane on, tož odejdu já!

NAJLEPŠÍ SÚ TI UČENÍ
#Sakra tetino, pravíl strýc Ovařilú, #co s tým psem děláte? Přiletí k vám, namočí sa v kýblu, přeleze po břuchu tam ten kameň, otře sa, zas sa namočí v tom kýblu ...Sakra, tak sa přeca neučí pes aportovat! #A kdo vám říkál, že ho učím aportovat. Já ho přeca učím umývat schody!

KERÁ JE NAJLEPŠÍ
Matěj Ostružinú měl před svaďbú a mohl si eště vybrat ze dvúch nevěst. Jedna byla krásná, ale neuměla vařit. Tá druhá zas byla škaredá, ale byla výborná kuchařka. Chlapé ho přesvědčili, aby si vzál rači tú, co umí vařit. Tož ich teda poslechl. Když sa ale po téj svadební noci probudíl a podívál sa na tú svoju eště spící nevěstu, tož s ňú zatřepál a pravíl: #Panebože vstávaj už a rychlo běž neco uvařit!

HRADIŠŤÁCI NA PÚŠTI
Po púšti sa plazili dvá hradišťáci. Naráz sa před nima objevila oáza. #Jane, přectav si, pravíl Tonek,že tam bude jezero plné studené pramenité vody! #Ježiši to máš pravdu, odpověděl Francek, #to by bylo dobré, okúpat bysme sa také mohli. Ale hlavně aby tam bylo neco k pití!

O KOPANÉ


	Hráti fotbal na Slovácku,
	to už neco znamená,
	sem tam chytneš pěknou facku
	a odřou ti kolena ...

	To neříkám, že jsou hráči,
	příliš tvrdí, váhaví,
	hrají fotbal jako jinde,
	ale víc od podlahy ...

	Teď přátelé moji milí,
	fandit budem spolu dál,
	přejme hráčům dobrou mušku,
	aby dobrý fotbal se zas hrál ...

	Hřiště už nám osychají,
	#DO TOHO se ozve zas,
	těšíme se na kopanou,
	už nadchází její čas ...

			PRST

www.hradiste.cz
Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund