Číslo: 49
02.12.1996
Článků: 42
REDAKCE
ARCHIV
minulých čísel
Rok 1996
Rok 1997
Rok 1998
Rok 1999
Rok 2000
| 
 
Dojeli k nám Valaši
Skupina FLERET - folkrocková skupina z Vizovic s sebou překvapivě vozí valašskou legendu folklóru Jarmilu Šulákovou. Ta na stará kolena jezdí s ogarama, vyprodává sály a dokonce vydala s nimi cedéčko. A tak se stalo, že tato skupina i se svým talismanem navštívila nedaleký Uherský Brod. Překvapivě mé kroky vedly sem, směrem k místnímu KDečku. Přes poloprázdnou šatnu a několik schodů jsem se přibližoval k epicentru celé akce. Bylo sice po deváté hodině a předkapela Burgon už dávno skončila, ale to mi zase tak dalece nevadilo. Spolu se svou láskou přicházím do prvního patra, kde akce probíhá, ale žádné pořadatele nevidím, takže se odebíráme přímo do sálu. Ten je zcela zaplněn do posledního místa, nám však postačí skromné schody, na které vzápětí usedáme. Nejsem znalcem tohoto hudebního stylu, ale přesto jsem našel něco, co mě dokázalo zaujmout. Určitý dojem, kulturní zážitek ve mně určitě zůstal.
Nejen pojetí, hudební kvality Fleretu, ladné školy paní Šulákové či ohlasy publika, ale celková tvář celého vystoupení byla fantastická, i když věkový průměr v obecenstvu byl mnohokrát vyšší než na nedalekém Tropicu, věřím, že jsem nebyl sám kdo by si alespoň na jednu ze skladeb rád skočil jako zamlada. Jedenáctá hodina vše ukončila a nastalo období čekání, až bude mít Fleret opět cestu kolem. V prosinci jsou jen ve Zlíně, v lednu jedou do studia nahrávat, takže možná v létě ve Strážnici. Zase tak moc mi nechybí, abyste si nemysleli, ale proč si je neposlechnout znova.
Beruška
SCARLET
SCARLET.GIF
Skupina vznikla v prosinci roku 1995 rozpadem skupiny Giovani. Tři členové této skupiny se dohodli na pokračování činnosti tohoto seskupení se zcela novým názvem a z větší části i novým repertoárem. Po přijetí nového hráče na baskytaru se pustili z celého srdce do komponování nových skladeb a secvičování skladeb převzatých. Původní setavu tvořili: Vlasťa Řezníček - baskytara, zpěv, Michal Řezníček - klávesy, Mirek Uher - kytara, Petr Jurák - bicí. První vystoupení na veřejnosti zdárně proběhlo 6. dubna 1996, od té doby hrají pro lidi každý víkend. Skupina pochází z Uherskobrodska, a tím pádem taky nejčastěji vystupují v těchto končinách a taky na Valašsku a Uherskohradišťsku. Vypadají teď jako vyměnění. Jako štika v klidném rybníce se míní chovat stále dál. Takže pozor! Určitě Vás nenechají v klidu! |
|
Dáreček pod stromeček
První opravdové mrazíky doprovázené občas poletujícími sněhovými vločkami napovídají, že zima je tu. Stejně jak k ní patří sníh a mráz, tak je spojena s nekrásnějším obdobím v roce - svátky vánočními. Právě v tomto období, těsně před koncem roku se nejedna kapela snaží udělat svým příznivcům radost v podobě dárku - svého elpíčka. Tento rok bude určitě mezi takové kapely patřit i prakšická SCARLETT. Proto jsem si do brodského KD pozval zástupce skupiny - manažera Jaroslava Andrýska(v doprovodu nastávající manažerky) spolu s basákem Vlasťou Řezníčkem a zeptal se na klasické otázky.
* Co je všechno nového v kapele?
Skupina se rozrostla o dalšího člena. Je jím zpěvák Pepa Gargulák, bývalý člen skupiny Giovani. Kapela si našla novou manažerku a hlavně: pětice Scarlett vydává tolik očekáváné LP s názvem Monte Christo.
* Kdy elpíčko vyjde?
Na Mikuláše (6.12.96)
* Kde jste natáčeli?
V říjnu v ASG studiu Uherský Brod u Toníka Janů.
* Kde si jej budou fanoušci moci koupit?
Jak na bigbítě, tak v obchodech s hudebními nosiči, ale jen na kazetách. Kusové cédečka poputují na propagaci.
* Jaké skladby na kazetě najdeme?
Kazetu tvoří čtrnáct melodických písniček obsahujících několik romantických balad.
* Z jaké autorské dílny pochází ?
Všechny jsou vlastní z tvorby celé skupiny a jsou ze života!
* Co reklamní kampaň?
Právě začíná probíhat v regionálních radiích a v regionálním tisku. Samozřejmě vydáme samolepky, plakáty a další materiál.
* A videoklip?
Bude. Chystáme ho na jednu z pomalých věcí.
* Další plány Scarlett?
Hrát, hrát, hrát. Samozřejmě další kazetu. Chceme obnovit Fan-club, který z časových důvodů přestal fungovat.
O desce už lecos vím, a tak se přesouváme do hlavního stanu skupiny - Baru ENZIÁN, kde mi kluci pustili celé elpíčko do beden. Po přehrání všech čtrnácti skladeb alba MONTE CHRISTO skončilo mé setkání se sebevědomou a nebojácnou rockovou Scarlett.
PAVEL |
|
Hudební noviny z velké dědiny
(reflexy, Uherský brod) - Od minulé středy je skupina Reflexy na dvanáctidenním pracovním zájezdu v Ostravě, lépe řečeno - na hrává své druhé dlouhohrající elpíčko v ostravském studiu Citron. K dvanácti skladbám vlastní tvorby, z nichž čtyři jsou pomalé, přidá skupina na LP bonus v přepracované podobě jedné starší skladby od nejmenovaného našeho předního zpěváka. Většina skladeb teprve čeká na svou bigbeatovou premiéru, protože deska spatří světlo světa až koncem února příštího roku. Jméno vydavatelské firmy zatím manažer tají, ale že k desce vzniknou dva videoklipy, a že k ní skupina pojede tour od Karpat po Vysočinu, to nám řekl.
Pavel |
|
Problémy Pro Pana Petra Parmu
Každý se může v životě setkat s problémy, na které sám nestačí. Někteří se je pokusí nejprve zvládnout silou a pak pochopí, někteří vyhledají pomoc hned. Trápí-li vás (či jen zajímá) něco v komunikaci a lidských vztazích, pište či volejte do redakce nebo přímo do Soukromé psychosociální poradny, St. Tenice 1195/A, 686 01 UH, tel. 40518. Ve spolupráci s redakcí Dobrého dne připravuje PaeDr Petr Parma, systemický terapeut a soukromý sociální poradce.
Kdo, s kým, o čem, proti komu?
Snažím se odpovídat na všechny dotazy, které dostávám. Skutečně. Tedy, až na malé vyjímky. Celkem úspěšně se vyhýbám jistým otázkám. Ani pořádně nevím, jak je popsat. No, jak bych to řekl..., prostě těm, které zjišťují můj názor na společensky třaskavé věci. Co myslím tím třaskavé? Prostě problémy, které jsou vnímány jako společensky závažné a u kterých se přitom veřejnost dělí na většinou hodně netolerantní protivníky. Problémy, u kterých jsou jiné názory vnímány konfrontačně, soupeřivě, ba přímo nepřátelsky. Čím mě to vlastně zneklidňuje? Když se vyjádříte k palčivému problému, kde jsou třeba dvě strany s odlišnými názory rozbratřeny v často až v nenávistné odpůrce, riskujete, že vás jedna strana zařadí mezi své protivníky. Nebo obě strany, máte-li třetí názor. Nic neobvyklého v naší zemi, kde se přílišnou vzájemnou tolerancí asi zatím příliš chlubit nemůžeme. Proto ty obavy. Rozumím jim, ale u mě samotného se mně moc nelíbí. Vlastně vůbec nelíbí.
Na jedné straně se snažím, aby to , jak se sám se sebou cítím, nebylo tolik závislé na tom, co si o mně myslí ostatní. Protože ostatně to, co si o mně myslí ostatní, nemůžu přímo nijak ovlivnit. A na druhé straně se lecčemu vyhýbám. Tak jsem se rozhodl. Nevyhýbat se tolik. Píchnout do vosího hnízda? To vůbec ne. Do žádného hnízda píchat nebudu. Pokud se objeví nějaké útočné vosy, tak leda proto, že se vypíchaly sami...
Ve Slováckých novinách z 20. 11. 1996 jsem si přečetla článek pana Stanislava Končitíka ze Strání s názvem Mohou se nenarozené děti bránit?. Píše o velmi diskutovaném problému umělých přerušení těhotenství, ale myslím, že dost jednostranně. Byla bych ráda, pokud byste si ten článek přečetl. Moc by mě zajímalo, co si o tomto problému myslíte vy, jako odborník přes mezilidské vztahy. (Alžběta, studentka, 22 let)
Děkuji za toho odborníka přes mezilidské vztahy. Ale jinak děkuju pěkně za takovou otázku. Nevím, do jaké míry je informována veřejnost, ba dokonce veřejnost katolická. Ale vím, že i v samotné katolické církvi dnes doslova bojují dva mocné proudy: reformátorský s konzervativním. Jejich boj dnes údajně vrcholí v souvislosti se zdravotními problémy papeže Jana Pavla II. a následnou otázkou volby nového papeže. Nevím, jak je to přímo u nás, vycházím z informací z vatikánských kruhů. Otázka umělého přerušení těhotenství a antikoncepce patří mezi nejspornější otázky boje těchto dvou proudů. Tak co s tím já, nebohý provinční poradce z moravsko-slovenského pomezí...? I u nás je podle mé zkušenosti veřejnost v této otázce poměrně dost polarizovaná. To je přiklánějící se k extrémně opačným postojům. Znám mnoho lidí, kteří by potraty nejraději kriminalizovali. Až na skutečné vyjímky je zařadili mezi vážné trestné činy.
A znám mnoho lidí, kteří by je nejraději zliberalizovali tak, že by je ženy mohly málem využívat jako určitou formu antikoncepce. Já osobně nepatřím ani k jedné, ani druhé straně. Ale nijak je nezpochybňuji. Respektuji jejich postoj a nesnažím se jim ho brát. Vnímám to jako věc jejich osobní volby.
Zmíněný článek jsem si samozřejmě přečetl. Abych byl upřímný, moc se mi nelíbil. Ne názorem, který pisatel prosazuje, ale způsobem, jakým to dělá. Svůj názor nenabízí. To, jak ho předkládá, mně připomíná způsoby mladých Jehovistů, kteří v současnosti se zvýšenou aktivitou chodí po domácnostech a přesvědčují lidi na svoji víru. Rozumím tomu, že pana Končitíka znepokojuje usmrcování nenarozeného živého organismu. Mě ostatně také. A plně respektuji, že s potraty zásadně nesouhlasí. Jen se mi nelíbí, že chce svůj názor prosadit vyloženě za každou cenu. Že účel světí prostředky. Nelíbí se mi, že názor na věc, kterou považuje za nemorální (ba přímo kriminální), prosazuje nemorálními prostředky. Alespoň podle mne. Nebudu z článku citovat, ani ho rozebírat. Je tam tolik manipulativních argumentů, že by jejich rozbor zabral celou poradnu. Jenom všem čtenářům doporučím si diskutovaný článek přečíst. A jsem rád, že vyšel. Stejně jako jsem rád, že může vyjít moje reakce. Stejně jako třeba vaše.
Ale zatím jsem jen psal, co se mi nelíbí a vyhnul se vlastnímu názoru. Tak tedy: Právo na život, kterého je článek plný, považuji za jedno ze základních lidských práv. Stejně jako právo svobodně se rozhodovat, co se bude dít se mnou (a vším, co je součástí mne). Někdy se dostane právo proti právu. Co s tím? Já doporučuji to potom nechat na každém konkrétním svobodném člověku. Ať se sám rozhodne, které právo má pro něho větší význam. Protože kdyby se absolutizovalo třeba právo na život, tak se můžeme dočkat toho, že nám úřad nařídí věnovat náš orgán nebo jinou část těla, jenom proto, že to někdo bude potřebovat. Bez ohledu na to, co my na to... (zjednodušuji, ale tak krátce to líp neumím).
A jen tak mimochodem, teď mě napadá, že o problematice umělého přerušení těhotenství na stránkách tisku a v televizi hodně ostře diskutuje leckdo. Jen jedna skupina lidí mně tam vždycky chybí. Jedna skupina se diskusí o umělém přerušení těhotenství prakticky neúčastní. Nikomu to nevadí. Možná spíš naopak. Názory jedné skupiny populace jakoby všechny ty diskutující vůbec nazajímaly. Že nevíte které? Přemýšlejte. Uhodnete? No přece... žen! |
|
HOVORY O DROGÁCH
Připravuje ve spolupráci s Dobrým dnem Mgr. Irena Pilařová, protidrogový koordinátor pro okres Uherské Hradiště. Dotazy pište na adresu redakce,heslo Drogy, nebo volejte přímo Poradnu pro drogově závislé, tel. UH 555 782 (Pondělí 15-17 hod).
Mám syna, kterému v prosinci bude 21 let. Již 4 roky hraje na automatech. Nevím si s ním rady. Kvůli svému hraní se nadělal velké dluhy, doma před ním musíme vše zamykat. Sám tvrdí, že není závislý. Léčit se nechce. Co mám dělat?
Příběh, který popisujete je naprosto typickým příběhem gamblera. Začíná většinou docela nevinně. Člověk vhodí pár přebytečných drobňásků do hrací bedýnky, zmáčkne několik tlačítek, zabliká to, vyloudí to nějaké zvuky /některé i příjemné, např. když se sypou vyhrané peníze/ a po malé chvilce člověk zase odchází. Za nějaký čas zjistí /tedy ne ON, ale jeho okolí/, že u hrací bedýnky tráví stále více a více času a vkládá do ní více a více peněz. Jednoho dne do ní začne vkládat VŠECHNY peníze, které MÁ/tedy celou výplatu, úspory, úspory dětí, manželky, partnerky, rodičů,.../../, posléze i peníze, které nemá /začne si půjčovat, dělat dluhy, zpronevěřovat, krást/. A stále má pocit, že je vše v pořádku, že se nic neděje, že rozhodně není závislý a má vše pod kontrolou. Většinou teprve vymahači dluhů, předvolání k soudu nebo rozvod vedou takového člověka k uvědomění si, že už dávno není NĚCO v pořádku. Vy samozřejmě nemusíte čekat, až se Váš syn dostane tak daleko. Můžete mu nabídnout pomoc.
Nejlepší je obrátit se na odborníky. Můžete navštívit /třeba i společně/ naši poradnu nebo se obrátit na zařízení, které umožní Vašemu synovi hospitalizaci a poskytne patřičnou terapii /např. Psychiatrická léčebna v Opavě/. Pokud se Váš syn léčit nechce, jak to ostatně vyplývá z Vašeho dopisu, ještě to neznamená, že se léčit nepůjde. Např. pokud bydlíte se synem ve společné domácnosti, podmínka může znít: Pokud se nepůjdeš léčit, nemůžeme ti poskytnout žádnou jinou pomoc, neboť víme, že bychom tak jen prohlubovali tvou nemoc... Pro nemoc zvanou gambling je typické to, že jí netrpí jen gambler sám, ale celé jeho okolí /rodiče, partnerka, děti,.../../. A trpí tím víc, čím víc jsou ke svému gamblerovi shovívavější. |
|
| |
